Naše svoboda je druhou obětí války

Tou první je samozřejmě pravda, jak říká starý bonmot. Ovšem v posledních týdnech se Fialova vláda chová k jakékoliv kritice svého počínání stejně, jako kdyby válka s Ruskem probíhala už na našem území. Začalo a pokračuje to zavedením cenzury nepohodlných médií. Právně se to ani nenamáhala objasnit, protože sice žijeme v nouzovém stavu, ale ani ten nedává nikomu právo ignorovat Ústavu České republiky. Zvolila proto oblíbený alibistický postup, kdy černou práci odvede sdružení s příznačnou zkratkou NIC, píše Jaroslav Bašta.

Trochu mi to připomíná pasáž z Homérovy básně Odysseia, kde se hlavní hrdina Odysseus představí obru Polyfémovi jako Nikdo. Když mu pak vypaluje jeho jediné oko, a on řve o pomoc, musí na dotaz Kdo ti ubližuje?, odpovědět Nikdo!. Pomoci se tedy nedočkal stejně jako weby, které zcenzurovalo NIC. Do toho ministerstvo vnitra hodilo právní kouřovou clonu v podobě dvou přídavných jmen dezinformační a proruské. Aniž by se tyto pojmy pokusilo nějak právně definovat.

Protože první fáze okleštění našich svobod byla doprovázena stejně právně mlhavým varováním nejvyššího státního zástupce, že za určitých okolností by se některé výroky či symboly daly považovat za spáchání trestného činu (například písmeno Z), nastala situace typická pro všechny totality – lidé se bojí říkat, co si myslí. Proto je možné jít ještě o krok dále. Za dezinformační a proruskou bude nadále označována jakákoliv kritika vlády, případně politických stran vládní koalice. A to má ministerstvo vnitra ještě v záloze předsudečnou nenávist.

Názorně se to ukázalo v průběhu zasedání Sněmovny tento týden. Když předseda SPD Tomio Okamura kritizoval postoj hnutí STAN kvůli podnikání europoslance Polčáka, dozvěděl se, že měl v minulosti na Facebookovém účtu statuty citující Vladimíra Putina. Když bývalý premiér Andrej Babiš kritizoval vládu, že se více stará o ukrajinské uprchlíky než o české občany a doložil to na konkrétních číslech, dozvěděl se poštvává veřejnost proti uprchlíkům. Což je přece předsudečná nenávist jako vyšitá.

Obávám se, že pro současnou vládu se válka na Ukrajině stala univerzálním zdůvodněním jak její nečinnosti ve všech krizích, které nás trápí už dnes, a které udeří v budoucnu, tak vůči kritice ze strany opozice. Nepochybuji však o tom, že naše svobody zůstanou omezeny i poté, co válka skončí. Agatha Christie kdysi napsala, že vražda je zvyk. O totalitním způsobu vládnutí to platí taky.