Na Západě probíhá hon na Židy

Amsterdam. 7. listopadu 2024. Hned po skončení fotbalového zápasu mezi nizozemským fotbalovým klubem AFC Ajax a izraelským fotbalovým klubem Maccabi Tel Aviv FC byli napadeni fanoušci Maccabi, kteří na zápas přijeli z Izraele a několika evropských zemí. Fanoušci izraelského klubu byli naháněni v ulicích, biti, sráženi na zem, kopáni, bodáni a házeni do ledově studených městských vodních kanálů. Útočníci vykřikovali antisemitské urážky, oběti ve snaze uniknout volali, že nejsou Židé.

Útočníci si své počínání natáčeli na mobilní telefony a videa pak zveřejňovali na sociálních sítích. Pět Izraelců bylo hospitalizováno, desítky dalších – někteří zranění – se na několik hodin zamkly ve svých hotelových pokojích. Izraelská vláda vyslala letadla na evakuaci svých občanů. Ve městě, kde se před nacisty ukrývala Anna Franková se svojí rodinou, dokud nebyli vydáni německým okupantům a posláni do koncentračního tábora, probíhal džihádistický pogrom.

„Pro město je to velmi temná chvíle, za kterou se hluboce stydím,“ prohlásila ‚levicová‘ starostka Amsterdamu Femke Halsema.

Nizozemský král Vilém Alexandr se vyjádřil ještě jednoznačněji: „Antisemitské chování v našich ulicích nesmíme přehlížet.“

„V minulosti jsme už zažili, že zastrašování má tendenci se zhoršovat a má strašlivé následky. Židé se musí v Nizozemsku cítit bezpečně, a to vždy a všude.“

Nizozemský premiér Dick Schoof, rovněž ‚levicový‘ politik, prohlásil: „Záměrné vyhledávání a pronásledování Židů je naprosto neomluvitelné.“

„Stali jsme se Gazou Evropy,“ prohlásil nizozemský poslanec Geert Wilders.

„S tím se NESMÍŘÍM. NIKDY. Úřady se budou zodpovídat za to, že nedokázaly ochránit izraelské občany. Už nikdy více.“

Jeden z napadených izraelských fanoušků napsal:

„Sloužil jsem teď čtyři měsíce v Pásmu Gazy a to, co jsem zažil tady, je stejně děsivé. Tady venku je válka. Srazili mě autem a někdo na mě vytáhl nůž. Jsem lehce zraněný, ale nejsem ochotný se tady nechat ošetřit, nechám se ošetřit až doma… Jsou všude. Žádná policie. Naprostý chaos. Všechno bylo předem zorganizované…. Každý čtvrtý člověk jdoucí po ulici, je muslim, který chce útočit na Židy“.

Útočníci vypadali převážně jako muslimové s palestinskými vlajkami. Říci, že je někdo propalestinský, se v Evropě stalo politicky korektním způsobem, jak říci, že nenávidí Izrael a Židy.

Geert Wilders, který žije pod nepřetržitou policejní ochranou již od roku 2005, varuje před nebezpečím vyplývajícím z rostoucího počtu muslimů v jeho zemi již léta.

Nenávist muslimů je v Nizozemsku přítomná již dlouho. Již v roce 2004 byl v Amsterdamu brutálně zavražděn islamistou filmař, filmový producent a režisér Theo van Gogh. Jeho vrah tvrdil, že van Goghův film „Podvolení“ (Submission) kritizující islám a muslimskou komunitu za zacházení se ženami uráží islám. U nože zabodnutého do van Goghova břicha byl zanechán papír se vzkazem, že další na řadě jsou Ayaan Hirsi Ali a Geert Wilders, kteří na tomto filmu také spolupracovali.

Ayaan Hirsi Ali pochází ze Somálska a v dětství se stala obětí mrzačení ženských pohlavních orgánů. Aby unikla nucenému sňatku, tak požádala o azyl v Nizozemsku a stala se Nizozemkou. Vystudovala univerzitu a byla zvolena poslankyní nizozemského parlamentu. Po van Goghově zavraždění dostala nepřetržitou policejní ochranu, její sousedé si ale stěžovali, že je její přítomnost ohrožuje. Byla obviněna, že lhala v žádosti o azyl – zřejmě záminka k jejímu pronásledování kvůli kritice islámu – a po zpochybnění platnosti jejího nizozemského občanství odešla do Spojených států amerických.

Geert Wilders zvítězil v listopadu 2023 v nizozemských parlamentních volbách a jeho Strana pro svobodu (PVV) se stala nejsilnější stranou v nizozemském parlamentu. Po dlouhém snažení se Geertu Wildersovi podařilo sestavit vládní koalici, ale jeho koaliční partneři jej nechtěli jako premiéra, což Wilders označil za nespravedlivé a „ústavně špatné“.

Během amsterdamského pogromu ani po něm nebyl nikdo zatčen. Útočníci byli pouze naloženi do autobusů a vysazeni na okraji města.

Izraelská zpravodajská služba Mosad nizozemské úřady a policii varovala, že by 7. listopadu mohly proti Židům proběhnout násilnosti, a vyzvala je, aby zvýšili bezpečnost na stadionu, v hotelech, na nádražích a v centru Amsterdamu – bezvýsledně.

Když násilnosti vypukly, tak policie pro jejich zastavení udělala jen málo.

Ayaan Hirsi Ali napsala:

„Velkou část policejního sboru v Amsterdamu dnes tvoří druhá generace migrantů ze severní Afriky a Blízkého východu. Po událostech ze 7. října 2023 již někteří policisté odmítli střežit židovská místa, jako je například Muzeum holocaustu.“

V Amsterdamu byly den po pogromu zakázány na neurčito demonstrace, ale přesto proběhly. 11. listopadu mladíci podpálili tramvaj, rozbíjeli okna, házeli po policistech kameny a křičeli „Židé jsou rakovina“. 12. listopadu zatkla policie pět mužů a poté je propustila. Policie identifikovala 45 podezřelých, osm z nich policisté zatkli.

To, co se děje v Nizozemsku, se děje i v dalších západoevropských zemích.

Antisemitské útoky jsou ve Francii stále četnější. Připomeňme si třeba mučení a zavraždění Ilana Halimiho, zavraždění dvou starších žen – Mireille Knoll a Sarah Halimi. (Viz také článek Francie: Zahul si trávu, zabij Žida, vykašli se na soud, jsi volný) Nebo masakr v Toulouse v roce 2012, kde islamista zavraždil židovské školáky. Masakr v Paříži v roce 2015 zase ukázal, že islamisté zavraždí i Židy, kteří si třeba jen půjdou nakoupit do židovského supermarketu.

V Paříži na demonstracích na podporu Hamásu, které následovaly po masakru Židů v Izraeli 7. října 2023, skandovali demonstranti hesla „Smrt Židům“ a „Smrt Izraeli“. Několik demonstrací skončilo výtržnostmi, při nichž byly napadeny židovské podniky, na zdi některých budov byly nastříkány Davidovy hvězdy a někdy i německé slovo Jude.

Když v Londýně skupiny mladých muslimů útočily na Židy a v londýnském metru na židovské studenty, tak britská policie útoky ignorovala.

V Berlíně napadl 12. listopadu 2024 „propalestinský“ dav vyzbrojený holemi a noži členy židovského mládežnického fotbalového týmu.

Útoky na židovské studenty jsou hlášeny také ze Spojených států amerických, antisemitských útoků přibývá. Demonstrace proti Izraeli a na podporu Hamásu jsou doprovázeny antisemitskými činy. V kampusu Pittsburské univerzity nedávno muž s kefíjou praštil skleněnou lahví dva židovské studenty s jarmulkami na hlavě a skupina muslimských studentů zbila jiného studenta majícího na sobě Davidovu hvězdu.

Situaci v Kanadě charakterizovalo Kanadské centrum pro Izrael a židovské záležitosti (CIJA, Canadian Centre for Israel and Jewish Affairs) ve své zprávě takto: „Kanada je pro Židy stále nebezpečnější.“ Minulý měsíc bylo zmařeno íránské spiknutí mající za cíl zavraždit židovského právníka v oblasti lidských práv a bývalého kanadského ministra spravedlnosti a bývalého poslance Dolní sněmovny kanadského parlamentu Irwina Cotlera. Jeden obyvatel Vancouveru nedávno poznamenal:

„Při procházce městem vás napadne, že žijeme v sousedství Pásma Gazy. Protesty na podporu Hamásu a výhrůžky pumovými útoky na židovské instituce ve mně vyvolávají pocit, že je mi kvůli vlastní bezpečnosti nepříjemné prozradit, že jsem Žid.“

Podobná svědectví přicházejí také z Toronta a Montrealu.

Muslimský antisemitismus, tak běžný v muslimských zemích, se vlivem imigrace rozšířil také do západní Evropy a Severní Ameriky. S muslimy přicházejí na Západ také islámské organizace a radikální imámové, kteří neustále podněcují nenávist vůči Židům, Izraeli a Západu. V západní Evropě se muslimské čtvrti staly ohnisky kriminality, ze kterých nemuslimské obyvatelstvo uteklo.

Západoevropští politici nejprve tvrdili, že se muslimové integrují a nebudou vyvolávat žádné třenice. Když se ukázalo, že se mnozí muslimové do západní společnosti neintegrují, a naopak vyvolávají nepokoje, rozhodli se politici problémy záměrně přehlížet a pravděpodobně ze strachu z nepokojů na řešení problémů rezignovali.

Podle některých organizací jsou ti, kteří tvrdí, že integrace muslimů selhává nebo že nenávist muslimů vůči Židům je všudypřítomná, obviňováni z rasismu, xenofobie nebo příslušnosti ke krajní pravici. Organizace bojující proti antisemitismu nikdy nemluví o muslimském antisemitismu. Místo toho obviňují z antisemitismu „krajní pravici“. „Krajně pravicový“ antisemitismus samozřejmě existuje, ale od 2. světové války většinou na Židy neútočí a nevraždí je.

S islámskými organizacemi se sblížila naopak krajní levice, možná na základě společného přání změnit uspořádání společnosti podle svých představ. Krajní levice s rostoucí vehemencí podporuje „palestinskou věc“: „Krajní levice“ je nyní v Evropě rozhodně „antisionistická“ a plná protižidovské nenávisti, podobně jako nejradikálnější muslimové.

Dokud budou odvážní politici jako Geert Wilders vytlačováni na okraj, bude se situace v Evropě jen zhoršovat. Evropští politici se bojí muslimských nepokojů a ztráty potenciálních voličů. Úměrně tomu se stávají stále více protiizraelskými. Například francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval k úplnému zastavení dodávek zbraní do Izraele. „Nemůžete bránit civilizaci tím, že budete rozsévat barbarství,“ řekl izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, neustálé ostřelování Izraele ze strany Hamásu a Hizballáhu ale samozřejmě opomněl zmínit.

Demonstrace na podporu Hamásu a obsazování univerzit násilnými antisemity v posledních měsících by měly být vnímány jako výstražné červené světlo. Historie ukazuje, že nereagování na nenávist vůči Židům a Izraeli povede pouze ke zhoršení situace a k anarchii.

„Izrael je jediné místo, kde jsou Židé chráněni,“ napsala sloupkařka Caroline Glick. „Bez Izraele by žádný židovský národ neexistoval.“

Izrael se snažil, aby se tolik vzývané „příměří“ nevypařilo. Novinář Daniel Greenfield k tématu příměří poznamenal:

„Příměří trvalo přibližně 4 dny.“

„Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní.“

„Příměří s teroristy probíhají vždy stejně. Prostřednictvím dlouhého procesu vyjednávání se dosáhne řady ujednání.“

„Teroristé začnou do 24 hodin uzavřené příměří porušovat.“

„Pokud je do toho nějak zapojen Izrael, tak jej svět začne okamžitě obviňovat.“

„Bidenovo libanonské příměří trvalo přibližně 4 dny. Během této doby Hizballáh znovu obsazoval své staré pozice, rozestavoval rampy na odpalování raket, opevňoval se a připravoval se na nové útoky. To vše v rozporu s podmínkami příměří. Izrael reagoval likvidací postupujících jednotek a Hizballáh se vrátil k odpalování raket na Izrael.“

„Tolik k příměří.“

A:

„Vyjádření ochoty vyjednávat s islámskými teroristy je projevem slabosti. Džihádisté nabízejí vyjednávání pouze ze strachu, slabosti nebo proto, aby nás dostali do pasti – a předpokládají, že my jednáme stejně. Nic je nepřesvědčí o tom, že s nimi skutečně chceme žít v míru a že dáváme přednost alternativám před násilím. Takže kdykoliv jim nabídneme vyjednávání, tak to považují za slabost nebo lest.“

„Pokud by naši diplomaté někdy pochopili tuto kulturní realitu, tak by přestali být zmatení, když pak jednání ztroskotají.“