Na Slovensku se za týden něco stane: Zvítězí Fico?

PETR HÁJEK

Ode dneška za týden budeme znát vítěze slovenských parlamentních voleb. Zvítězí v nich pravděpodobně bývalý premiér Robert Fico. Alespoň podle všech – ač maximálně „cinknutých“ – předpovědí takzvaných agentur pro výzkum veřejného mínění. Ty jsou v euro-americkém prostoru ve skutečnosti (až na malé výjimky) jedním z nástrojů totalitní moci na předvolební manipulaci s veřejností. Právě tak jako korporátní média, jimž obvykle „velí“ ta údajně veřejnoprávní, ačkoli vlastně nikdo neví, co tento neurčitý pojem znamená.

Pokud Fico zvítězí, ještě to automaticky neznamená, že se stane staronovým předsedou vlády. Průzkumy a média v nepřetržitých „směnách“ odvádějí „stachanovské“ výkony, aby mu v tom zabránily. „Průzkumy“ sice teď (podle zákona) oficiálně umlknou, ale hlavní média (stejně jako u nás placená globalistickými miliardáři) se dál budou tvářit, že pracují s jejich „informacemi“. Přitom jestli by někde měl právo na život totalitní pojem „dezinformace“ (tedy záměrné klamání ve veřejném prostoru) – je to právě toto.

Americko-česká karta

Ještě asi nikdy volby u našeho souseda, který v roce 1992 přestal být součástí Československa, nebyly pro nás tak důležité. A nejen pro nás. Celý korporátně-fašistický Západ je sleduje s málokdy vídanou úzkostí. Měl totiž zato, že po bratislavském „Majdanu“ (spuštěném kauzou Kucjak) – a dosazení bruselské vlády a americké prezidentky – je už na východě střední Evropy vymalováno. Ostatně již předtím „progresívní Slovensko“ přijalo euro, a zbavilo se tak jednoho ze základních znaků státní suverenity, možnosti prostřednictvím vlastní měny ovlivňovat hospodářskou a finanční politiku země.

Tak proč nyní ten strach a naprosto neomalené drsné pokusy ovlivnit na poslední chvíli ze zahraničí volební výsledek? To se týká samozřejmě výsostně i „fialové mafie“ v politice a v médiích. Brusel a Washington na ni v tomto ohledu – vzhledem k neexistenci jazykové bariéry – velmi spoléhají. Ze stejného (jazykového) důvodu a přetrvávající emocionální blízkosti především „dospělé“ části slovenské společnosti totiž Slováci daleko více sledují hlavně české televize (podstatně víc než naopak). A ty jedou naplno.

Nejen ČT, a nejen ve zpravodajství. Už i Nova (po vraždě „vzdorného“ majitele Petra Kellnera) započala s „výukou genderismu“ i ve svých seriálech. Pirátské ministerstvo zahraničí zase „vysílá signály“, které by v opačném gardu ostře odsuzovalo jako ruské zasahování do voleb. Přesně dle amerického vzoru, kde během Trumpova prezidentství „ruská volební karta“ jela čtyřiadvacet hodin denně po čtyři roky, ačkoli parlamentní vyšetřování nakonec nic takového nezjistilo.

Nad Tatrou sa blýska

Dnes americká ambasáda v Bratislavě funguje již zcela bez zakrývání jako strategické a finanční centrum „progresívního Slovenska“ (ne náhodou se tak jmenuje strana vedená mladým Šimečkou, „klonem“ Bruselu, kde má trafiku jako místopředseda takzvaného parlamentu). Jenže zatím to vypadá, že ani americko-česká karta brutálního vměšování do volebního klání v nominálně samostatném státě nepřináší výsledky. Čím to?

Robert Fico mluví i takto: „V západních médiích se otevřeně hovoří o tom, že v řadách ukrajinské armády jsou fašisté. Vezměte si pluk Azov. To je prokazatelně fašistický pluk. A víte, co se říká na Slovensku? Že banderovci a podobní, kteří tam bojují, to jsou jen pouliční chuligáni na okraji společnosti. Já jsem ještě nikdy neviděl chuligána s tankem a kulometem.

Oni jsou součástí armády a dělají hrozné věci. Jsem šokovaný, že jim v zahraničí natahují červené koberce. A ten, kdo účelově podporuje takové jevy, ten jde proti odkazu Slovenského národního povstání.“

Umíme si představit, že by takhle mluvil Slovák Andrej Babiš? Rovněž expremiér, který se u nás netají ambicemi rovněž po příštích volbách sestavovat opět vládu – čemuž napovídá i jeho setrvalá nejvyšší podpora mezi voliči. Vyloučeno! Babiš se sice tváří radikálně – ale jaksi v haškovském koridoru „strany mírného pokroku v mezích zákona“. S ohledem na svůj byznys, který dávno překročil české hranice (především do Německa) si totiž nemůže dovolit, aby o něm napsal třeba britský The Guardian:

„Slovensko má mnohem větší význam, než si Evropa uvědomuje. Koncem září se v této malé evropské zemi konají parlamentní volby, které budou mít důsledky daleko za jejími hranicemi. Pokud se průzkumy veřejného mínění potvrdí, budou znamenat návrat Roberta Fica: muže, který chválí Moskvu a vzorem mu je Viktor Orbán. V řadách EU a NATO by se tak brzy mohl objevit nový potížista.“

Kdo je tady „konspirátor“?

Protože v západních centrálách vůbec netuší, co je skutečně Slovensko (ta „malá evropská země“) a kdo jsou Slováci, mohou své podvolené části veřejnosti sugerovat – bez vysvětlení – takovéto protikladné nesmysly: „Slovensko se po ruském vpádu na Ukrajinu zařadilo mezi nejpevnější spojence napadené země a mimo jiné jí jako první poslalo stíhací letouny MiG-29, ale zároveň je dlouhodobě velmi náchylné k proruské propagandě, dezinformacím a konspiračním teoriím.“ Hle, tak v tom to je. Nikoli že Západ proti Slovensku spřádá spiknutí za spiknutím (kucjakismus a jeho důsledky byly přímo ukázkové), ale jsou to ti „zaostalí Slováci“, kteří konspirují!

Guardian se děsí, že celých šedesát procent Slováků již ví, že o světovém dění rozhodují tajné spolky usilující o nastolení totalitního řádu. Nedávný průzkum think-tanku Globsec ukázal, že padesát procent Slováků považuje Spojené státy za bezpečnostní riziko a pouze 40 procent je přesvědčeno, že za válku na Ukrajině je primárně zodpovědné Rusko. To je prý nejméně ve střední a východní Evropě. A jak si to vysvětlují?

Podle jedné z centrál totalitarismu (u nás proto obvykle nejcitovanějšího listu nejen v ČT) New York Times je to proto, že slovenská náchylnost ke spikleneckým teoriím a ruské propagandě nepramení jen z obecného rozčarování veřejnosti ze vzájemných půtek mezi prozápadními politiky, ale také z hlubokého a ryzího proruského sentimentu, jenž sahá až do 19. století. A o Robert Fico se prý na panslovanské sny části populace umí dobře napojit. Obdobný „zdroj dezinformací“ zvaný Foreign Policy k tomu dodává: „Ficovi se podařilo rozdmýchat proruské nálady s takovou intenzitou, jaká tu nebyla od Mečiarovy éry. Jenže Západ a zejména Spojené státy se o tyto nebezpečné tendence nezajímal nebo si jich nebyl vědom.“

Něco se děje

Pozdě bycha honit, soudruzi z Velkoresetové internacionály! Jenže jste naštěstí vedle jak ta jedle – tak nezbývá než si lhát do kapsy. Slovákům samozřejmě vůbec nemůžete rozumět. Ani v Čechách to není jednoduché. I pražská (brněnská) kavárna – a její média – si zanotují jen s tou bratislavskou. V podstatě jenom Bratislava bude většinově volit Šimečkovo Progresívne Slovensko, Pátou kolonu Bruselu a Washingtonu. Tak jako u nás volí zkorumpovaná Praha většinově všechny ty TOPky, Piráty a zhavlizovanou ODS.

Jenže ono se něco děje nejen na Slovensku. Nedávno zorganizovali zajímavý průzkum Rusové žijící v Německu. Ne všichni. Tohle připravila organizace těch, kteří se odrodili a stojí v jedné řadě proti Vladimíru Putinovi se svými dolarovými a eurovými „sponzory“. Ti je na oplátku „legitimizují“ a říkají jim „ruští demokratičtí aktivisté“ – ve fialové ČR jdou po krku preventivně i jim. A dobře dělají. Vždyť tihle přinesli – navzdory opačnému záměru – zdrcující čísla (i tak jistě trochu „upravená“):

V Německu a ve Francii prý pouze 29 procent dotázaných Němců a 40 procent Francouzů viní za válku na Ukrajině Putina. Ostatní nepochybují, že válku vyvolala agrese Západu, který Rusko obklíčil, když nesplnil své sliby Gorbačovovi a roztáhl NATO podél celých jeho západních hranic. A nyní chtěl totéž udělat ještě s Ukrajinou, kde s místní banderovskou pátou kolonou provedl v roce 2014 státní převrat.

Přežije?

Volby, které za týden proběhnou, mohou být katalyzátorem událostí nejen u nás. Pokud Roberta Fica příští týden náhodou nepřejede auto či ho někdo „omylem“ nezastřelí (nic než omyl by to nemohl být, vše jiné by byla samozřejmě „směšná konspirační teorie“) s největší pravděpodobností sestaví vládu a postaví se do jejího čela.

A to navzdory tomu, že tamní Pátá kolona stihla to, oč nyní tak hystericky usiluje ta naše: Prosadila „korespondenční hlasování“ (konec tajných a přímých voleb) zahraničních Slováků. Jaké budou jejich „hlasy“ (odeslané povětšinou bez razítka CIA, pokud se někdo nesplete), je jasné: Nějakých 70 000 dostane Šimečka od těch, kteří na Slovensku nežijí. O dalších volebních podvodech raději nespekulujme – snad si to zkušení politici SMERu alespoň trochu ohlídají.

Tajemství

Přesto Fico zvítězí. Tajemství slovenské „vzpoury davů“ (viz José Ortega y Gasset) má však ještě jednu příčinu, jíž si ani na naší „mediální alternativě“ téměř nikdo nevšímá. Jak by si jí tedy mohla (kdyby chtěla) všimnout korporátní média? Slováci mají totiž něco velmi podobného s orbánovským Maďarskem (o Polsku nemluvě): Ještě stále silnou a většinovou veřejností i praktikovanou katolickou víru. A s tou jsou zvěrstva (tzv. západní hodnoty) antiruských euro-amerických globalistů ve stejném poměru jako oheň a voda.

Vzpomeňme na to, až se budeme za pár měsíců předvolebně ptát, proč naše „mlčící většina“ – chceme-li hnutí odporu či nepodvolení – tak obtížně hledají spojující „nejvyšší společný jmenovatel“, jenž by překročil jiné rozpory a spory o záchranu českého státu a jeho historických národů. A vzpomeňme, že již před „sametovým převratem 1948“, ve volbách o dva roky dříve, Slovensko volilo radikálně odlišně od českých zemí, kde zvítězili komunisté.

Jistěže to není jediný důvod, proč je dnes Slovensko proti nám ve „výhodě“. Prošlo si také tím, čím procházíme s bruselským Fialou a americkým PePa 107 o „jednu fázi“ dříve. Chceme-li však našim bratrům Slovákům skutečně porozumět, nesmíme tento aspekt nevnímat. Právě tak, jako když žasneme, jak se mohlo Viktoru Orbánovi podařit to, co se mu daří.

K nám prostě tyto „zázraky“ nelze přenést. Žádný Orbán ani Fico (o Babišovi nemluvě) by s duchovním ukotvením naší většinové veřejnosti nemohl počítat. Bude na to – pokud se nějaký takový vůbec objeví – muset jít úplně jinak. Docela příznačný „Boží trest“.

Nesmysl? Konspirační teorie na druhou? Zkusme o tom alespoň přemýšlet. A modleme se za Ficovo vítězství. Kdo to ještě umí. Na Slovensku se tak jako tak příští neděli něco stane.

Pro mnohé – nikoli pro všechny – to zůstane tajemstvím.