Na Blízkém východě má vše opačný význam. Snadný způsob, jak porozumět Sýrii, Pásmu Gazy, Libanonu a Izraeli

Média oslavují nový „inkluzivní“ režim, který „osvobodil“ Sýrii, přestože islámští džihádisté, kteří ovládli Sýrii, provádějí etnické čistky proti Kurdům a terorizují křesťany.

Pokud považujete vousaté muže s útočnými puškami za měřítko inkluzivity a terorizování menšin za novou vzrušující rozmanitost, tak je tento nový režim skutečně inkluzivní.

„Toto vítězství, moji bratři, je vítězstvím všech muslimů,“ prohlásil v Umajjovské mešitě v Damašku Abú Muhammad al-Džawlání, vůdce hnutí Hajját Tahrír aš-Šám (HTS) – bývalého spojence Al-Káidy a ISIS. Tato mešita je symbolem starého chalífátu a jeho slova v ní zněla jako ozvěna projevu jeho starého přítele, bývalého chalífy ISIS Abú Bakra al-Bagdádího, který ve Velké mešitě an-Núrí v Mosulu vyhlásil svůj vlastní chalífát. Tentokrát však bezpochyby půjde o velmi „inkluzívní“ chalífát.

Jak již al-Džawlání řekl dříve:

„Někteří lidé omezují otázku uplatňování práva šaría pouze na ukládání trestů podle souboru trestů Hudúd za zločiny spáchané proti Božímu právu Patří sem tresty jako je useknutí ruky, kamenování, bičování a tak dále. To je však jen základní část velmi rozsáhlého konceptu uplatňování práva šaría.“

V islámském právu šaría je toho mnohem více než jen sekání rukou, ale než se pustíte do velkých věcí, musíte začít od základů – sekáním rukou.

Nově jmenovaný syrský premiér Mohammad al-Bašír vystoupil před bílou džihádistickou vlajkou a ve svém projevu mimo jiné prohlásil, že nová vláda odmítá všechna ostatní náboženství kromě islámu. Bašírovo pověření zahrnuje titul vycházející z islámského práva šaría a členství v „Syrské vládě spásy“ Muslimského bratrstva. Kdo zachrání Sýrii před těmi, co zachránili Sýrii před Asadem?

Americký ministr zahraničí Antony Blinken se vydal na turné, aby přesvědčil Turky a jejich džihádisty, aby v Sýrii vytvořili „inkluzivní“ vládu. Inkluzivita však nyní znamená, že sunnitští džihádisté podporovaní Tureckem utlačují a zabíjejí všechny ostatní. To bude zásadní osvobozující změna oproti předchozímu stavu, kdy šíitští džihádisté podporovaní Íránem utlačovali a zabíjeli všechny ostatní.

Slova na Blízkém východě ale mají jiný význam než u nás. A netýká se to jen slova „inkluzivní“.

Turecké bombardování a vysídlování Kurdů v Sýrii je považováno za „inkluzi“, ale bombardování teroristů Hamásu a Hizballáhu v Pásmu Gazy a v Libanonu Izraelem je označováno jako „genocida“.

Islamistický režim v Turecku, který fakticky okupoval obydlené oblasti v Sýrii, než se s pomocí svých spojenců zmocnil celé země, obvinil Izrael z „okupace“, protože rozšířil bezpečnostní zónu, kterou dříve držel, na neobydlené hoře v nadmořské výšce přes 2 700 metrů.

Jedinými možnými oběťmi této „okupace“ by mohly být kozy žijící v této oblasti, které pravděpodobně tuto dlouho odkládanou „změnu vládce“ ocení.

„Okupace“ byl termín hojně používaný k popisu nepřítomnosti Izraele v Pásmu Gazy, odkud se Izrael stáhl již v roce 2005. Ale ten prostý fakt, že Izrael v Pásmu Gazy přítomen nebyl, však aktivisty, novináře a OSN od obviňování Izraele z okupace Pásma Gazy neodradil.

Jenže „okupace“ znamená – stejně jako „inkluze“ – na Blízkém východě pravý opak.

Dalším oblíbeným obviněním bylo, že Izrael „obléhá“ Pásmo Gazy, protože odmítá pustit teroristy Hamásu přes své hranice, aby tam zabíjeli a znásilňovali. Podle této definice je „obležením“ každá hranice s nepřátelským státem. Zamykáním vlastních dveří v noci tedy obléháte všechny lidi venku, kteří by se vám mohli chtít vloupat do domu.

Dalším z mnoha slov, která mají v Novém blízkovýchodním slovníku různé významy, je „genocida“. Organizace Amnesty International se dostala pod palbu kritiky za to, že změnila definici „genocidy“, aby z ní mohla obvinit Izrael.

Zpráva Amnesty International má titulek „Cítíte se jako podlidé“. Pokud máte pocit, že to je genocida, tak je to genocida. Amnesty International se rozhodla, že nebude používat tradiční definici genocidy jako „činů spáchaných s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“, protože – jak vysvětluje na straně 101 své zprávy – „se domnívá, že jde o příliš křečovitý výklad mezinárodní judikatury, který by fakticky znemožnil konstatování genocidy v kontextu ozbrojeného konfliktu“.

Válka se stává genocidou. Ale pouze v případě Izraele. Zatímco skutečné genocidní činy Hamásu ze 7. října 2023 a genocidní činy Turecka v Sýrii proti etnickým skupinám jsou nově definovány jako „osvobození“.

Pravděpodobně inkluzivní osvobození.

Počet obyvatel Pásma Gazy se od začátku války zvýšil, což z ní činí skutečně jedinečný příklad genocidy. Ale po roce tvrzení, že v Pásmu Gazy není dostatek potravin (navzdory videím na sociálních sítích, na nichž se tamní obyvatelé cpou během každoročních islámských slavností), bylo také nově definováno „hladovění“. Stejně tak i „hladomor“, který je nově definován jako úmrtí 2 lidí z 1 000 na infarkt.

Od 7. října 2023 se do Pásma Gazy dostalo přes 1 milion tun potravin. To je půl tuny na každého příznivce terorismu. Půl tuny potravin na každého muže, ženu a dítě je pro „hladomor“ totéž co populační růst pro „genocidu“ a co džihád pro „inkluzivní“ vládu v Sýrii.

Ale Nový blízkovýchodní slovník má spoustu prostoru pro mnoho nových revizí Newspeaku.

Arabské jaro nově definovalo islamistické převraty jako „demokratická hnutí“. Egyptský sloupkař deníku Washington Post Shadi Hamid z katarské pobočky Brookings Institute nedávno obvinil USA, že „po desetiletí aktivně podkopávaly demokratická hnutí v arabském světě – což je podle něj jedna z velkých morálních skvrn ulpělých na Americe.“ Demokratickými hnutími měl na mysli například Muslimské bratrstvo. A demokracie se pak stává islámskou teokracií a politickým terorem.

Ale pravděpodobně inkluzivní teokracií a inkluzivním politickým terorem.

Arabsky se píše zprava doleva a někdy mají slova opačný význam, ale to, že jsme při jednání s tímto regionem přistoupili na to, že slova znamenají opak, je problém. Když naše politické elity nazývají genocidu „osvobozením“ a osvobození „genocidou“, když stigmatizují jakýkoli odpor proti islámskému teroru a zároveň teror nazývají „inkluzivním“, nejenže obracejí morální polaritu naší zahraniční politiky, ale také zabíjejí pravdu.

A znemožňují lidem pochopit, co se na Blízkém východě skutečně děje.

Zpočátku jsme měnili definice slov, abychom oklamali teroristy, nakonec jsme ale oklamali sami sebe. Snahy vyhnout se tomu, abychom ISIS nazývali „Islámským státem“, a snahy předefinovat islámský terorismus jako „násilný extremismus“, nebo ještě hůře na „katastrofy způsobené člověkem“, nakonec žádné muslimy od připojení se k ISIS – jehož „I“ v názvu neznamená „inkluzivní“ – neodradily, a neudělaly náš svět bezpečnějším.

Narativ o „radikalizaci“ se snažil označovat některé formy islámu jako legitimní a jiné jako nelegitimní, jako by existoval nějaký islám, který se řídí nějakým jiným Koránem. Za Obamy byl spuštěn program „boje proti násilnému extremismu“, který měl muslimy přesvědčit, že islámský terorismus, tak jak se praktikuje počínaje Mohamedem, je „neislámský“.

Muslimy jsme neoklamali, ale oklamali jsme sami sebe. V roce 2024 je všechen islám dobrý. Je inkluzivní. Zvlášť když vousatí muslimští hrdlořezové inkluzivně usekávají někomu ruce. A jakýkoliv odpor proti němu je špatný. Když muslimští džihádisté páchají genocidu, stává se z toho osvobození. A když se jim někdo brání, je to genocida. Když někdo teroristy zabíjí, je to válečný zločin, a když je nezabíjí, tak je to obléhání, hladovění a hladomor bez ohledu na to, že hladovějící teroristé tloustnou.

Dávat slovům opačný význam převrací morálku.

Běžná parafráze citátu Edmunda Burkeho zní: „K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nic nedělali.“ Dnes bychom to mohli parafrázovat takto: „K vítězství zla stačí, aby lidé věřili, že zlo je dobré, a dobro je zlé.“

Události na Blízkém východě tak ztrácejí smysl. K vítězství zla to bohatě stačí.