I výsledky tohoto průzkumu potvrzují, že značná část lidí na Slovensku má velká očekávání od vlády a jejích intervenčních politik v oblasti redistribuce. Považují je za požadované kvůli usměrňování a lepšímu fungování ekonomiky i společnosti, jakož i kvůli zabezpečování jejich životních podmínek. Přeceňují přitom možnosti a účinné schopnosti vlády. Ve veřejnosti tak přetrvává velké spoléhání na stát a tím i cizí zdroje. Základem těchto pohledů je, že primární finanční zodpovědnost za životní podmínky nenesou sami lidé, ale vláda.
Nejen u nás přitom získávají na popularitě „sociální spravedlivá řešení“, která se opírají o mýtus vnímání trhu jako „hry s nulovým součtem,“ kde zisk jedné strany výměny nutně znamená ztrátu druhé strany. Podle představ mnoha lidí je úkolem státu prostřednictvím přerozdělování zajišťovat „rovnost“ a „spravedlnost“ v distribuci statků. Tyto postoje vycházejí iz opakujících se a ve společnosti stále přítomných dalších ekonomických mýtů, které živí rozmáhající se stát. Takovými jsou například důvěra v účinnost záměrného usměrňování ekonomiky a společnosti a představa o dárcích bez nákladů někoho, tedy Miltonem Friedmanem zformulovaný mýtus oběda zdarma, který vlády živí například deficitním financováním veřejných výdajů.
Tyto představy mnoha lidí a přístupy vlád přitom vyvracejí univerzálně platné a realitou potvrzované ekonomické principy. A protože rozmáhající se sociální stát de facto stojí na centrálním přerozdělování vytvořených zdrojů, tak v této kapitole přibližujeme základní rámec reality tohoto vládního přerozdělování a celkově veřejných financí. Představuje zároveň výchozí pohled pro ostatní kapitoly zaměřené na vliv státu v jednotlivých segmentech společnosti.
1.2.1 Velký rozsah a výdajový apetit vlády
I na Slovensku se potvrzuje velký a rostoucí rozsah a vliv vlády na jednání a životy lidí. Politický hlad po veřejných výdajích následující hlas voličů a zájmových skupin se projevuje v jejich zvyšování v rámci státního rozpočtu, jakož i celkově ve veřejné správě. Výdaje státního rozpočtu (na hotovostní bázi) se například v roce 2018 meziročně zvýšily o 1,3 miliardy. eur a obdobné zvýšení předpokládá MF SR i za rok 2019. K velkému nárůstu výdajů dochází v celém okruhu veřejných financí (graf 8). Konsolidované veřejné výdaje se například za pouhých devět let zvýšily od roku 2010 do roku 2019 o přibližně 12 miliard. eurz 26,3 miliard. eur na 38,4 miliard. eur. A podle rozpočtu na aktuální rok 2020 mají narůst až na 39,4 miliardy. eur, tedy na úroveň o téměř 50% vyšší než v roce 2010, přičemž do roku 2022 Ministerstvo financí ČR počítá s dalším růstem až na 43,8 miliardy. eur.
Růst výdajů státního rozpočtu i růst celkových veřejných výdajů je umožněn a zapříčiněn například chybějícími limity růstu veřejných výdajů, růstem vládní spotřeby a nákladů provozu institucí veřejné správy, jakož i deformovanou strukturou veřejných výdajů s různými transfery domácnostem a podnikatelským subjektům, živenými i „sociálními balíčky s krátkodobě viditelnými populistickými účinky či selektivními pomocmi spřízněným „podnikatelem.“
Nárůst vládní spotřeby významně zvedá nadýmání státního aparátu a mzdové výdaje na jeho zaměstnance. Výdaje na zaměstnance veřejné správy se podle údajů Ministerstva financí SR od roku 2015 do roku 2020 zvýší o 2,6 miliardy. eur, přičemž průměrný mzdový výdaj na jednoho zaměstnance se ve stejném období poroste z rovných 1 000 eur v roce 2015 na 1 320 eur v roce 2020. A počet zaměstnanců veřejné správy se mezi lety 2015 až 2020 zvýší o 22 600 na 427 000 (graf 9). Takové zvyšování zaměstnanců veřejné správy se odrazilo i na jejich podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu SR. Ten dosáhl v roce 2019 15,3 %, zatímco v roce 2015 bylo jen 14,8 %. Tak velký počet zaměstnanců placených z daní i spolu dalšími lidmi, kteří jsou z nich různými způsoby financování, dále prohlubuje podporu rozsahu a vlivu státu.
V rámci deformované struktury veřejných výdajů vláda vynakládá výdaje i na funkce, které by neměla ve svobodné společnosti s tržní ekonomikou zajišťovat, ale v rámci konceptu sociálního státu je realizuje, jako například sociální transfery středně a výše příjmovým skupinám. Jsou součástí například zásluhového a v dnešní podobě finančně neudržitelného důchodového systému, jakož i neadresných sociálních programů rodinné politiky, například přídavků na děti, či rodičovského příspěvku všem rodičům. Systémovou příčinou neustálého růstu těchto veřejných výdajů jsou zákonná nastavení poskytující lidem pravidelné nároky v sociálním systému při nezrealizovaných strukturálních výdajových reformách, například důchodové, zdravotnické a školní.
Další skupinou výdajů prohlubujících jejich deformovanou strukturu jsou dotace a jiné podpory podnikatelským subjektům (více v předchozí kapitole 1.1 Hospodářství a jeho regulace) a transfery v jiných oblastech, například dotace církvím a na sport dospělých. Deformovanou strukturu a celkové veřejné výdaje prohlubují i výše zmíněné eurofondy a výdajové pasti EU (více v kapitole 2.7 Evropská unie a sociální stát). V neposlední řadě rozsah a vliv státu umocňují jeho podíly v podnicích.
Míra vládního přerozdělování vytvořených zdrojů je proto vysoká. Částečně to naznačuje i nárůst poměru veřejných výdajů k HDP. Zatímco v roce 2007 výdaje veřejné správy na Slovensku činily 36,4 % HDP, v letech hospodářské krize vzrostly vysoko nad 40 % HDP (44,4 % HDP v roce 2009) a vrcholu dosáhly v roce 2015 (45,4 %), přičemž na úroveň před krize se již nevrátily a v roce 2018 veřejné výdaje dosahovaly 41,8 % slovenského HDP (graf 10). Tento poměr však byl snižován díky rychlému růstu HDP a navzdory významnému, i když nižšímu, každoročnímu růstu veřejných výdajů.
Z celkového objemu veřejných výdajů na Slovensku přibližně 50% přerozděluje vláda přes státní rozpočet. Zbytek představují zejména výdaje Sociální pojišťovny na vyplácení důchodů, výdaje zdravotních pojišťoven a výdaje územní samosprávy. Z celkového objemu daní, které odvedou jednotlivci, zaplatí zhruba 80 % daní státu. Platí je přímo nebo nepřímo ve vyšších cenách než spotřebitelé. Státem poskytované bezplatné služby, jako například cestování vlakem pro studenty a seniory, tak nejsou zdarma. Účet v konečném důsledku platí sami občané v podobě daní, případně je stát poskytuje na dluh, který je přenesenou zátěží do budoucnosti.
Vláda tak prostřednictvím veřejných výdajů přerozděluje velkou část zdrojů vytvořených tvůrčí podnikatelskou činností v ekonomice a přesměrovává je podle politických rozhodnutí do méně efektivnějších činností. Tím nejenže vytlačuje soukromé aktivity, ale zároveň vnáší falešné signály, deformuje konkurenční prostředí, podporuje morální hazard a závislost lidí na státu, přičemž veřejné výdaje se pojí s plýtváním a klientelismem. Důsledkem tak je i stále rozšířenější propojení soukromého sektoru se státem a rozmáhající se mentalita nárokovatelnosti.
Veřejná správa, především centrální vláda, rozhoduje o rozdělování stále větší proporce statků na úkor jednotlivců a jejich svobodných decentralizovaných rozhodnutí. Proto růst veřejných výdajů, vysoká míra přerozdělování a jejich financování výrazně omezuje prosperitu a v konečném důsledku podkopávají životní úroveň a svobody lidí. Od rostoucího, nadměrného a deformovaného objemu veřejných výdajů a jiných vládních programů, které garantují lidem velkou míru spoléhání na stát, se odvíjí podstata problémů veřejných financí, které dále nastiňujeme.
1.2.2 Příjmy veřejné správy a nadměrné daňové břemeno
Nadměrné a rychle rostoucí výdaje nestíhají financovat daňové a jiné příjmy veřejné správy ani navzdory značné finanční a administrativní zátěži systému. Důvodem přitom není nízké daňové a odvodové zatížení, ale neudržitelný růst a krytí veřejných výdajů.
Celkový objem příjmů veřejné správy na Slovensku z dlouhodobé perspektivy pozvolna roste – a to nejen v nominálním vyjádření, ale také v poměru k hrubému domácímu produktu (graf 11). Zatímco v roce 2007 dosahovaly celkové příjmy veřejné správy na Slovensku přibližně 34% HDP Slovenska, v roce 2018 to bylo již 41%.
Nejdůležitější položkou příjmů veřejné správy jsou příjmy z daní, přičemž největší podíl daňových a odvodových příjmů státu pochází ze zdanění práce. Tento podíl navíc v dlouhodobém horizontu roste, přičemž zároveň rostou i mzdy v absolutních hodnotách. Průměrná mzda v hospodářství SR vzrostla v období let 2010 – 2019 o 42 % , od roku 2007 do roku 2019 dokonce až o 63 %. Vyšší hospodářský generoval vyšší mzdy, což se ve výsledku odráželo a odráží na vyšších odvodových i daňových příjmech veřejné správy. Celkové daňové příjmy veřejné správy (včetně příjmů ze sociálních odvodů) v předchozích letech výrazně rostly, například jen v letech 2014 až 2019 až o téměř 9,3 miliard. eur.Vládám to však nestačilo a zavedly nebo zvýšily několik daní a příznivé ekonomické a rozpočtové dopady v předchozích letech přejedly a rozpustily v dalších výdajích.
Daňové a odvodové příjmy tak v roce 2019 dosáhly 34,5 % HDP. Reálné daňové zatížení lidí je však vyšší než tato daňová kvóta. Orientační pohled, kolik jich stojí správa, provoz a ingerence veřejného sektoru v daném roce a o jaké části jejich výdělků za ně rozhoduje stát, resp. veřejná moc, poskytuje například celkové břemeno daní jako všech administrativně vynucených plateb, které podle propočtů Konzervativního institutu MR Štefánika a European Investment Centre dosáhlo v roce 2018 62,5 % ve vztahu ke mzdovým nákladům na zaměstnance s průměrnou mzdou. Oproti roku 2014 se přitom zvýšilo z úrovně 60,34 % o více než dva procentní body (graf 12), i když v té době došlo i díky rychlému ekonomickému růstu ke zmíněnému enormnímu nárůstu daňových a odvodových příjmů. Zůstatek ve výši 37,5 % mzdových nákladů představuje reálnou nezdaněnou hodnotu zboží a služeb, které mohl zaměstnanec v měsíci nakoupit.
Celkové daňové břemeno k průměrným mzdovým nákladům
Takové daňové břemeno je devastační pro poplatníky a ekonomiku. Odebírá jim velkou část jejich vlastnictví az rozhodování o jejich výdělcích, deformuje a omezuje jejich ekonomická rozhodnutí, kalkulace a alokaci zdrojů, významně snižuje jejich disponibilní finanční prostředky, úspory, investice a motivace podnikat a pracovat. Zvyšuje také ceny, podkopává prosperitu, zaměstnávání, zvyšuje závislost lidí na státu, okresává jejich svobodu a prohlubuje velký stát a prostor ke korupci.
1.2.3 Deficitní hospodaření a přenos břemene do budoucnosti
Rostoucí příjmy státu, jejichž většinu tvoří příjmy z daní, nestačí na pokrytí ještě rychleji rostoucích veřejných výdajů. Pro veřejné finance na Slovensku je proto z dlouhodobého hlediska charakteristické deficitní financování, a to iv době vysokého hospodářského růstu, rychlého růstu příjmů státu a dlouhodobému příslibu vládních politiků dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. I u nás se potvrzuje, že vládní politici mají jako černí pasažéři systémový sklon k deficitnímu financování veřejných výdajů. Mohou tak „poskytovat“ statky ještě nad rámec zvyšování daní. Vlády tím v lidech živí fiskální iluzi. Ti si častokrát neuvědomují, že deficity jsou jejich budoucí daňovou zátěží, navýšenou o úroky. Deficitní financování výdajů proto umožňuje snazší rozrůstání státu.
V situaci, kdy stát a jeho instituce a územní samospráva, města, obce a VÚC, utratí více, než vyberou od občanů na daních nebo získají za prodej majetku, vzniká dluh. „Při vyšších výdajích než příjmech vzniká schodek, který vláda vykrývá penězi získanými za prodej dluhopisů. Nový deficit navyšuje stávající státní dluh.“ Stát jistinu dluhu dlouhodobě nesplácí, ale především refinancuje novými dluhopisy. Jak znázorňuje graf 13, celkový veřejný dluh vyjádřený jako % HDP vzrostl z úrovně kolem 30 % (31,4 % v roce 2006, 28,6 % v roce 2008) na úroveň zhruba 50 % HDP a také v dobách hospodářského růstu klesal jen velmi pomalu (49,4 % v roce 2018).
Vývoj v období následujícím po finanční a hospodářské krizi ukazuje, že veřejná správa (zvláště vláda přes státní rozpočet) není schopna hospodařit tak, aby se jí nabyté příjmy alespoň rovnaly jejím výdajům (bez zvyšování daní a odvodů) ani v dobách, kdy se ekonomice daří a výběr daní významně roste.
Podle základního scénáře vývoje veřejných financí Rady pro rozpočtovou odpovědnost (RRZ) bude mezera mezi příjmy a výdaji státu navíc v nejbližších dekádách dále růst. Slovenské veřejné finance podle ní nedosahují dlouhodobé udržitelnosti a celkový dluh veřejné správy bude v příštích pěti desetiletích prudce narůstat (graf 14). Veřejné výdaje citlivé na stárnutí populace, například důchodové výdaje či výdaje na zdravotní a dlouhodobou péči, vzrostou podle prognózy Rady z 18,5 % HDP na 21,6 % HDP. K tomu se přidávají zvláštní sekery, které zaťali poslanci v poslední době, například v podobě zvýšení minimálního důchodu, minimální mzdy a zejména zavedení stropu na důchodový věk.
Aby bylo během období do roku 2068 zajištěno pokrytí rostoucích nákladů spojených se stárnutím populace, které se intenzivně projeví zejména po roce 2038, by bylo podle RRZ nutné udržování primárního přebytku bez položek ovlivněných stárnutím na úrovni přibližně 1 % HDP. Snížení a udržování dluhu těsně pod sankčními pásmy dluhové brzdy v nejbližších dekádách nebude dostačující, protože stárnutí populace v budoucnu výrazně ztíží dodržování ústavního limitu na dluh.
Na rizika primárního salda (salda hospodaření bez úrokových výdajů) upozorňuje i Ministerstvo financí SR, podle kterého se primární saldo veřejné správy do roku 2062 zhorší téměř o pět procentních bodů v důsledku stárnutí populace, zvláště v důsledku loňského schválení stropu důchodového věku na 64 let. Tím poslanci NR SR schválili nekryté dlouhodobé závazky na důchody, zejména kvůli kterým se podle ministerstva financí současná hodnota budoucích závazků vyplývajících ze stárnutí zvýšila až o 206,4% HDP. Zatímco v roce 2019 výdaje veřejné správy citlivé na stárnutí dosahovaly 18,9 % HDP (v tom důchodové dávky 8,6 % HDP), v roce 2062 to podle prognózy Ministerstva financí SR bude až 26,3 % HDP (v tom důchodové dávky 13 ,9 %).
Celkové implicitní závazky veřejné správy v roce 2019 dosáhly 474,9 % HDP, přičemž jejich gro představují závazky v rámci neudržitelně nastaveného penzijního systému. Toto nastavení zhoršilo zejména zmíněné zavedení stropu důchodového věku. Část tohoto implicitního dluhu bude po roce 2028 představovat každoročně stále větší finanční díru, kterou bude třeba financovat. Zavedený strop na důchodový věk tak jde na úkor budoucích plátců odvodů a daní, důchodců a destabilizuje veřejné finance a ekonomiku.
Závěr
Vývoj veřejných financí v uplynulých letech i prognóza vývoje veřejných financí v příštích desetiletích ukazuje, že rozsáhlá a nehospodárná správa věcí veřejných na Slovensku výrazně finančně zatěžuje lidi, prostřednictvím vládního přerozdělování významně zasahuje do jejich ekonomických rozhodnutí a ještě větší finanční zatíž přenáší do budoucnosti. Tento společný problém veřejných financí pro poplatníky a ekonomiku se odvíjí od přerozdělování finančních prostředků veřejnou správou nad rámec v běžném roce jí získaných příjmů (zejména vynucením od poplatníků) a od rozšiřování jejích aktivit, včetně zasahování do činností, které nepatří mezi funkce vlády ve svobodné společnosti. s tržní ekonomikou.
Poskytování rostoucího počtu a objemu „služeb státu,“ v mnoha případech deklarovaných jako „zdarma“, nijak nezvyšuje životní úroveň lidí. Každou z poskytovaných služeb stát musí financovat buď ze svých příjmů, především z daní a odvodů zaplacených občany, nebo prostřednictvím zvyšování dluhu. Právě schodky veřejných financí však vytváří fiskální iluzi, protože slibuje a poskytuje více než je schopen zaplatit, přičemž ty znamenají přenesenou finanční zatížení na daňové poplatníky do budoucna, navíc is úroky. Větší míra vládního přerozdělování tak ve výsledku znamená buď větší skryté zadlužování prostřednictvím dluhu nebo vyšší daňové zatížení, což snižuje hospodářský růst a celkový blahobyt.
Velké vládní výdaje mají celkově negativní ekonomický dopad – i když mohou z krátkodobého hlediska zvýšit hospodářský růst, z dlouhodobé perspektivy zvyšují míru neefektivnosti ekonomických rozhodnutí a řízení, podkopávají prosperitu a brzdí životní úroveň lidí. To se v plné míře projevuje i na Slovensku. Jejich růst na úkor zvyšování veřejného dluhu je zároveň morálním hazardem s ohledem na přenášení dluhového zatížení na další generace, ale i odsouváním a zvětšováním fiskálního břemene v budoucnosti, obzvláště s ohledem na stárnutí populace a pokles počtu lidí v produktivním věku a tím souvisejícím prudkým růstem veřejných výdajů na důchodové zabezpečení a dalších výdajů citlivých na stárnutí populace v příštích desetiletích.
Výzvou je zastavení růstu a snižování rozsahu a vlivu státu, který rozhoduje o stále větším podílu občany vytvořených ekonomických hodnot. Výchozím prostředkem toho mohou být pravidla, která ústavně omezí pravomoci vlády zdaňovat, regulovat a přerozdělovat vytvořené zdroje. K dluhové brzdě by se tak mohly přidat univerzální ústavní výdajové a daňové limity, například podmínění přijetí každého opatření zvyšujícího daňové břemeno ústavní většinou. Výzvou pro vládu je strukturální reforma veřejných výdajů, která umožní jejich zásadní snížení vyjádřené v celkovém objemu výdajů veřejné správy. I v kontextu sociálního státu a požadavky na finanční udržitelnost veřejných financí a zejména pro prosperitu a životní úroveň je důležité, aby vlády na Slovensku (ale i jinde) realizovaly systémové výdajové reformy (důchodovou,
Klíčové však je, aby si lidé ve větší míře uvědomovali nezamýšlené důsledky rozsáhlého sociálního a intervenčního státu, ztotožnili s takovými výzvami a principy a aby vyvíjeli tlak na politiky na nižší vládní aktivity a daně. V tomto duchu se ztotožňujeme s odkazem Miltona Friedmana, že nejlepší ochranou svobody je reakce veřejnosti proti nadměrnému zdanění a proti nadměrné velikosti vlády.
Loading...
„V brněnských kuloárech se o manipulacích s byty mluvilo roky. Všichni, kdo se v brněnské politice pohybují a zabývají se protikorupčními tématy očekávají, jestli to bude mít ještě nějaké třetí pořadí,” Obvinění jsou lidé z ANO, ODS i KDU-ČSL.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) 6. října zveřejnilo v Registru smluv kontrakt za 837 tisíc korun bez DPH s firmou Moore Advisory CZ. Ta má zajistit „Analýzu dopadu“. Cílem podle dokumentu je získat analytický materiál, který by bylo možné využít při návrhu na změnu legislativy. Firma by měla mít analýzu hotovou za pět měsíců. takhle se rejžuje. přitom na sociálce sedí lidi i 40 let a dělají na zákonu, a hlídají jak dobče formulovat zákony aby co nejlépe mohli ohlupovat klienty na podpoře..drábka pustili, přitom dělal pdvody na Skartách, uzavřeli se spořitelnou podvodnou smlouvu se spořitelnou na výplatu celé přiznané dávky z bankomatu, to ale bankomaty neumí…a policie stále nic…nakonec to zrušili. stálo to miliardy…
