
Mýtus a realita Václava Havla: Pohled bez růžových brýlí
MICHAL ILLEŠ
Dnes by Václavu Havlovi bylo 90 let. Přestože odešel už před patnácti lety, Havel zůstává nezpochybnitelným a nejvýstižnějším symbolem změn, které přinesl Listopad 1989. Co však tento symbol vyjadřuje, především co znamená pro dnešek, to už tak jednoznačné není.
Léta uplynulá od odchodu Václava Havla z aktivní politiky i z pozemského života nabízejí dostatečný odstup k tomu, abychom jeho odkaz podrobili střízlivé analýze. Havel zůstává postavou hluboce paradoxní, ba ambivalentní, a to nejen pro české konzervativce. Že se právě on stal vůdcem revoluce, patří k mnoha paradoxům Havlova života, stejně jako skutečnost, že odešel ze scény bez silného politického odkazu a zjevného nástupce, přesto, že k jeho odkazu ideovému se hlásí kde kdo.
Havlovi nelze upřít osobní statečnost v dobách protikomunistického disentu, ani nezpochybnitelnou zásluhu na návratu naší země mezi svobodné západní demokracie. Pokud však chceme budovat zdravý národní stát, musíme pojmenovat i odvrácenou stranu jeho politické filozofie. Ta totiž leží v základech mnoha dnešních krizí.
Hlavním kamenem úrazu Havlova uvažování byla hluboká nedůvěra k standardním demokratickým institucím, zejména k politickým stranám, která poznamenala již první polistopadové volby známým heslem „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum pro všechny“. Jeho koncept takzvané „nepolitické politiky“ – tedy představa, že stát mají spravovat morální elity a aktivistické občanské iniciativy namísto demokraticky volených zástupců – byl od počátku iluzorní a ve svých důsledcích nebezpečný.
Konzervativní realismus ví, že lidská povaha je chybující a jediným garantem svobody je jasná soutěž čitelných politických programů, nikoliv morální diktát samozvaných elit. Tehdejší snění o samosprávě občanské společnosti de facto otevřelo dveře modernímu korporativismu, obcházejícímu vůli voličů, a stojí i za současnými spory o roli, vliv a financování celého neziskového sektoru.
V ekonomické oblasti byl Havel mužem třetích cest. Již od 70. let inklinoval k západní liberální levici, sám se označoval za „socialistu“, nedůvěřoval čistě tržnímu hospodářství a různým politickým alternativám fandil po celý život. Z těchto pozic kriticky hodnotil nezbytnou ekonomickou transformaci 90. let, kdy pravicoví reformátoři zdůrazňovali, že svoboda stojí na soukromém vlastnictví a tržním kapitalismu, který jediný je schopen zajistil obnovu a prosperitu komunismem zdevastované zemi.
Podobně nejednoznačný je Havlův odkaz v zahraniční politice. Jeho bezmezný entuziasmus pro nadnárodní integraci, budování „globální civilizace“ a naopak oslabování suverenity národního státu předznamenal současný tlak unijního centralismu. Koncept univerzálních lidských práv, sám o sobě ušlechtilý, v rukou liberální levice expandoval do agresivního progresivismu, který dnes ohrožuje tradiční hodnoty, rodinu a svobodu slova. Havel, zdá se, si tato nebezpečí neuvědomoval. Stejně tak jeho morální idealismus, vedoucí k nekritické podpoře mesianistických zahraničních intervencí často přehlížel reálné geopolitické a národní zájmy České republiky.
Václav Havel byl symbolem jedné éry a jeho historická role při pádu totalitního režimu v Československu je nezpochybnitelná. Jako konzervativci ho můžeme respektovat jako disidenta, který čelil zlu komunismu. Jako političtí realisté však musíme hodnotit kriticky jeho dědictví idealismu, morálního relativismu vůči starým strukturám a demontáž suverénního státu. Chceme-li chránit svobodu, musíme se vrátit od apoltických vizí zpět k pilířům konzervativismu: k silnému národnímu státu, rodině, právnímu státu a svobodnému trhu bez přívlastků.
Konzervativní noviny

Pane Illeši, vy budete asi neznalý hlupáček, narozený po roce 2000. Zjevně jste zpracovaný mejnstrýmem, protože takovou neuvěřitelnou sračku nikdo s pamětí nemůže sesmolit.
…“Havlovi nelze upřít osobní statečnost v dobách protikomunistického disentu, ani nezpochybnitelnou zásluhu na návratu naší země mezi svobodné západní demokracie“…
Tenhle výtok mi stačí k vašemu hodnocení, že jste úplný blbec.
Havel a osobní statečnost? Byl spolupracujícím agentem StB, v kriminálu měl nadstandardní podmínky.
Jeho „třetí cesta“ v ekonomice se rovnala přijímání tisíců marek ze NSR od CIA, chlastání v bytě na nábřeží a Hrádečku, nákupy Mercedesů a Lancií a dělení se o prachy se starým hnusem Bendou.
A s tou Záápadní demokracií jděte taky do prdele. Všichni dnes víme při pohledu do Francie, Německa, Itálie, že vstup do EU byl obrovský omyl.
Přesně tak. Zatímco jeho spoluvězňům chyběly po výsleších věci zbytné, jako třeba zuby, tak jemu, chudáčkovi docházely životní nutnosti jako kaviárová pasta a doutníky – viz jeho kniha Dopisy Olze, lepší sebepřiznání neexistuje.
Navíc Havel nikdy nepracoval a přesto si žil lépe než drtivá většina občanů. Bydlel ve vlastním bytě na lukrativní pražské adrese, vždy vlastnil merecedes a hotovost mu kupodivu nikdy nechyběla. Všechno tohle využívat jistě vyžadovalo velkou osobní statečnost…
👍👍👍👍👍
To chce klid!! Srazit se z blbcem je krajně nebezpečné.
Jednou, už je to sice dávno, jsem někde četl, že ho šel navštívit jeden z těch jeho kolaborantských kamarádíčků. A hle co viděl, zrzavý potkan se válí na zemi se sašenkou, vožralí ako to prasce, a zrovna prováděli 69 křechké kuže s rýží. 🤮🤮🤮🙄🙄😲🤦♂️😎😎
Četl jsem komentář Clintona k ožralcově devadesátce. Prý ho miloval.
No bodejť by ne, když zlikvidoval zbrojní výrobu, otevřel dveře zbrojařům z KoZa a rozdrbal Československo.
Jediná svoboda kterou máme je svobodné okrádání a obelhávání bližního svého,v čemž nám pomáhej všichni svatí…..
Havel byl figurka, kterou si tu západ pěstoval jako opozici. Nic proti tomu, je to běžná praxe, každá velmoc pěstuje kmenové náčelníky, malé rádži, politiky, aby v případě potřeby mohli převzít moc a vykonávali jejich agendu. To dělal starý Řím, koloniální Británie, Sovětský svaz, USA. To, že Havel nebyl žádný Cromwell, žádný Masaryk, žádný de Gaulle, vidíte z jeho blekotání, když přišel k moci, z jeho poslušného plnění americké agendy. Neměl vlastní program. A my jsme byli celí natěšení, že se trhneme do SSSR, že nás hodný Západ přijme jako sobě rovné… Netušili jsme, do čeho lezeme!
Smutné je, že o pomatenci Vencovi Flaškovi nelze napsat pravdu, komentář by byl okamžitě smazán…
P.S. Pan Špaček napsal na „TO“ o V.H. podstatně kvalitnější článek, než je tento.
Mě se nejvíc líbilo, jak mu do nemocnice spolupachatelé nosili flašky.
Měl jednání v hospodě, číšník mu nosil zmrzlinu vylepšenou vodkou a on se tak ožral, že ta jeho stará bréca si toho všimla a nafackovala číšníkovi, diplomati se zvedli a odešli.
„Z těchto pozic kriticky hodnotil nezbytnou ekonomickou transformaci 90. let, kdy pravicoví reformátoři zdůrazňovali, že svoboda stojí na soukromém vlastnictví a tržním kapitalismu, který jediný je schopen zajistil obnovu a prosperitu komunismem zdevastované zemi.“
— transformace byla nezbytná a svoboda stojí na souromém vlastnistcví a volnotržním kapitalismu. Bohužel se tu udála transformace do korporátního fašismu a lidé zůstali otroky. To ti tzv. pravicoví reformátoři všichni do posledního dobře věděli, ale pořád meldovali o budování kapitalismu. Důsledkem je stav, kdy má většina populace dojem, že ho tu máme a že je to právě kapitalismu, co je příčinou potíží. A tak se v důsledku přebujelého socialismu posiluje socialismus a nejméně levicové strany jsou označovány za pravici v důsledku absence jakékoliv reálné pravice, která by jasně mluvila o nutnosti stabilizovat měnu bez samovůle centrální banky, seškrtat výdaje pod úroveň příjmů, aby se mohlo splácet, osekání daní a regulací tak, aby se vyplatilo normální podnikání… I Svobodní s Trikolorou či motoristy představují levý střed, který upřednostňuje státní direktivu!
Havlovy Hovory z Lán jsem na rádiu poslouchal.
Připadalo mě to jako naprosto idealistické blouznění člověka, který nezná svět a politiku.
Pak jsem to pochopil, že se jednalo o předem připravený koncept protlačit do evropského prostoru nadvládu Ameriky – neuvěřitelná propagace transatlantického spojenectví s jeho bláboly o USA jako nejdokonalejší demokracii. Jeho proslov v americkém senátu mě ohromil svým primitivismem, který samozřejmě největší američtí válečníci odměnili potleskem ve stoje, protože okamžitě pochopili jak jim uhlazuje cestu k ovládání obyvatel u nás a v postkomunistických zemích. To už jasně ukazovalo jeho charakter. Karel Kryl to přesně odhalil ve své písničce Demokracie.
Václav Havel byl ve skutečnosti morální zrůda, který hlásal lásku, přitom podváděl a vytvářel nenávist.
Je klíčovou osobou, která rozdělila svým jednáním Československo. Slováci ho vypískali a byl tak odporný, že šel proti vyšetřovatelům podvodu Chadimové s nemovitostí v Praze. Byl vzorem křiváků kteří jsou dnes na hradě. On jako první začal prosazovat rozklad naší společnosti přes nadvládu USA a politických neziskovek, které dnes rozkládají a potlačují svobodnou vůli obyvatel cílenými akcemi a pokroucenými zprávami přes média s dotacemi ze zahraničí. Kdo byl na morální úrovni, to byla jeho první žena Olga kterou podváděl.
Divím se, že ho nastupující režim neinstaloval do mauzolea, dnes by tam vodili školáky.
Doufám že skončil v pekle.
..a taky to byl ožrala a buzerant-ale to už měl v genech
Lunatik Lahvel po sobě zanechal politickou spoušť „nepolitické politiky“. Prsatice, projíždějící se v hradu našich králů na kolobrndě, urychleně dovážející chlast na mejdan v jiném křídle hradu, byly patrně tou nejmenší lumpárnou.
Přes své kolosální vize světových změn nedokázal opravit ani zděděnou ruinu Barrandovských teras a svůj přehled o stavu světa demonstroval ohromením z vlastní cesty autem po střední Evropě, kdy jej v novém tisíciletí zaskočilo „velké množství náklaďáků“.
Učiněný Nutella v předstihu.
Říkavalo se v Čechách
O MRTvých jenom dobře.
Proč tedy tady plácáte játra o něčem o čem říci cokoliv dobrého snad ani nejde?
Ne nadarmou se stal ikonou všech gaunerů,povalečů a příživníků.rektálních alpinisů ,kteří udržují pro pobavení nás z mnoha jeho kult genia a mučedníka.
Známy s ním seděl v base a byl to člověk co podepsal chartu a jednou mu něco řekl a šup z borů na vinařice . Takže udavač a fízl. Shalom