Mrzačení ve stylu doktora Mengeleho

Letos v březnu byla uzavřena ve Velké Británii klinika Gender Identity Development Service, ve zkratce GIDS. Ta se zaměřovala na pohlavní nejistotu u dětí a dospívajících. Čelila kritice, že po několika málo hodinách sezení často přikročila u dětí a dospívajících k medikaci na blokování puberty a následné chirurgické změně pohlaví, která nevratně poškodila dospívajícího. Uzavření kliniky doprovodil otevřený dopis šestnácti předních psychologů Velké Británie.

Klinika čelila obviněním, že k chirurgické změně pohlaví, která nevratně převrátí život pacienta naruby, docházelo jako na běžícím pásu. V letech 2009–2010 bylo na GIDS odesláno 97 pacientů. Do let 2015–2016 se to zvýšilo čtrnáctkrát na 1419 a v letech 2017–2018 na 2519. V roce 2022 už to bylo přes 5000 případů. O samotných případech nevedla patřičně dokumentaci. Jako kdyby děti, které dostala do svých mengelovských pařátů, vedla jako housky na krámě. V roce 2011 na nátlak aktivistů (nikoliv lékařských kapacit, ale aktivistů) snížil GIDS předepisování blokátorů puberty z 15. na 10. rok věku dítěte.

Desetileté dítě. To je takové to dítě, které jeden den věří, že bude kosmonaut, druhý den, že popelář, třetí den, že vynalezne létající kolo s vodním pohonem. Často ještě věří, že Ježíšek nosí dárky. Takovému dítěti „kapacity“ z GIDS byly schopné na základě jeho „zmatku v duši“ předepsat blokátor puberty, tedy obdobu chemické kastrace, a vést ho k nevratnému poškození jeho těla. Protože takové dítě je zmatené z intenzivní LGBT masáže z veřejného školství i toho, že aktivisté ovládli veřejný prostor a z takzvané tranzice udělali posvátné tele, které je nejen nedotknutelné, ale kterému se musí všichni povinně klanět a odevzdávat mu, jako nějakému pohanskému božstvu, oběti ve formě svých dětí.

Na to konto si šestnáct předních psychologů Británie posypalo hlavu. Napsali kajícné psaní: „Jednalo se o služby, vedené psychologií. Ať už úmyslně nebo ne, a mnozí dělali, co mohli v nemožné situaci, byli to kliničtí psychologové, kdo prosazoval ideologii, kterou bylo téměř nemožné zpochybnit, kteří z velké části neprováděli řádná hodnocení problémových mladých lidí, a tak mnohé uvedli na ,nevratnou lékařskou cestu‘, která byla ve většině případů nevhodná; a kteří nesplnili svou nejzákladnější povinnost vést řádné záznamy,“ stojí v dopise šestnácti psychologů, který publikoval deník The Observer. „To, co se stalo v GIDS, bylo multifaktoriální systémové selhání … věříme, že role naší vlastní profese by měla být plně prozkoumána.“

Uzavření GIDS předcházela velmi podrobná a zevrubná zpráva Hilary Cass (pediatrička a bývalá prezidentka Královské vysoké školy pediatrie a dětského zdraví), která byla pověřena důkladnou kontrolou instituce. Studie naznačila, že většina dětí by bez lékařského zásahu změnila názor a dorostla ve zdravého jedince, smířeného se svou pohlavní identitou. A to nikterak násilným smířením, ale přirozenou identifikací s vlastní pohlavností.

„Děti trpěly třikrát: Tím, že nebyly řádně vyřešeny všechny jejich problémy, tím, že se dostaly na cestu, pro kterou neexistují dostatečné důkazy a pro kterou existuje značné riziko poškození, a konečně protože děti bezdůvodně věřily, že všechny jejich problémy po přechodu zmizí. Myslím si, že není možné, aby dítě v akutních stavech nejistoty bylo schopno promyslet důsledky budoucího zdravotního přechodu,“ uvedl k tomu v The Guardian David Bell, psychiatr a bývalý prezident Britské psychoanalytické společnosti.

„Studie naznačuje, že rostoucí populace lidí, litujících tranzice, která se musí vypořádat s následky toho, že jim bylo chirurgicky změněno pohlaví, se nevrací na kliniky, protože se velmi bojí následků. Skutečnost, že neexistují žádné specializované služby pro tyto lidi, je příznačná, znamená nedostatek zájmu o tuto skupinu. Mnozí žijí velmi osamělé a izolované životy,“ řekl David Bell.

A pak je tu otázka veřejného tlaku aktivistů. Lékaři i vědci, kteří byli pozvaní spolupracovat na studii, odmítli. Báli se veřejného tlaku na ně. „Lékaři a vědci uvedli, že je od provádění studií v této oblasti odradila atmosféra strachu a že museli čelit velkému tlaku a agresi, od obtěžování po profesionální rizika, a dokonce, jak Cass zažila, obavy o bezpečnost na veřejnosti,“ uzavřel pro Guardian David Bell.

Promítá se to samozřejmě i do českého prostoru, kdy aktivismem v politice zblblý ministr českého školství Mikuláš Bek chce zavádět do školství výuku o genderových dějinách. „Žák si má z dějepisu odnést i to, že téma sexuálních nebo genderových identit hýbe společností a že v současné době je to jedna z věcí, která ovlivňuje běh sociálních dějin,“ řekl pro Aktuálně ředitel Základní školy v Mostě Roman Ziegler, který se na ozvláštnění osnov dějepisu podílel.

A obhajoba je kouzelná. „Sociální, respektive genderový řád je utvářen a vynucován autoritami a ti, kteří se mu vymykají, mohou být objektem pronásledování a diskriminace,“ stojí v navrhovaných školních osnovách. Bekův náměstek Jiří Nantl z ODS si myslí, že dětem nelze zamlčovat to, co už je i v animovaných filmech: „Když škola bude programově mlčet o tématech, s nimiž se žáci stejně běžně setkají jinde, budou ji vnímat jako relevantní? Dnes se o tom mluví veřejně, děti to vidí v animovaných filmech, je proto nesmysl téma nereflektovat ve škole,“ napsal Nantl na Twitteru.

Do veřejného prostoru, včetně „pohádek“, to ovšem nacpala aktivistická část západní společnosti. Obzvláště kultura západu je ve vleku podobně šílených teorií, které vedou právě k existenci klinik, jako je GIDS. Když se šílenství stane dostatečně hlasitým, tak o něm začneme učit jako o normě a obhajovat ho? Však viditelné ikony nynější popkultury jsou jako děti. Snadno ovlivnitelné, až chorobně podléhající trendům, a to i těm zhoubným, kterých je podle mého „výchova k transgenderismu“ dokonalým příkladem. Protože dítě se, kruci písek, identifikuje. A když se má identifikovat s bandou šílenců kulturní fronty hollywoodského ražení, začnou se nám kliniky GIDS zaplňovat budoucími sebevrahy. Protože v pubertě ho zmrzačí, v dospělosti se s tím nevyrovná. Vše jen pro tu ideologii.

„Neznamená to, že učitelé dějepisu začnou dětem říkat, že mají být duhové. Nejde o to je indoktrinovat,“ pravil pro Aktuálně Roman Ziegler. Ne, jen se tím normalizuje deviace části společnosti, která propadla ze záhadného důvodu zničující dekadenci.

Neuvažují ve vládě o vybudování nějaké kliniky, podobné britskému GIDS? Přešívat a ničit člověka, který je v pubertě nutně nejistý a rozháraný. Jenže puberta není, podtrhuju, že není psychiatrická diagnóza, ale přerod z dětství na dospělost, který je vždycky těžký a plný nejistoty. A my, už dospělí, musíme, musíme na věc hledět racionálně, ne přes brýle fanatiků.

Ocituju ještě českou neziskovou iniciativu Pluralis, která sdružuje konzervativněji laděné členy komunity LGBT: „Ve všech zemích, kde bylo manželství stejnopohlavním párům umožněno, dochází ke stále se snižující porodnosti, ke zvyšování počtu dětí trpících genderovou dysforií a k boomu trans-klinik, a to i dětských. My, kdo jsme transsexuály, jsme vděčni za náš systém podpory ze zdravotního pojištění. I my jsme však upřímně zděšeni z propagace tranzice u pubertálních dětí a množství dětí, které se chtějí ,vrátit zpět‘,“ je k dočtení na jejich webu. Svět i politiku ovládl aktivismus, který hraničí s fanatismem. Ale společnost jako celek rozum neztratila. Možná je na čase, aby se fanatickým aktivistům přestalo dávat tolik prostoru. Božínku, jsou to fanatici a stahují společnost do svých prapodivných zákrutů šílenství. Je to jako kdybychom všichni kolektivně propadali nějaké zhoubné sektě.

Štěpán Cháb, Krajské listy