Moje poučení z blackoutu

Poučení z blackoutu: Zastaralá infrastruktura potřebuje modernizaci – iDNES.cz je rozhodně analýza hodná přečtení. V zásadě se popisují příčiny výpadku elektřiny téměř na polovině území Česka a konstatuje se, že jednou z příčin jsou vlastnosti přenosové sítě, která nemá dostatečná zálohová řešení pro podobné případy.

Samotná skutečnost toho, že spadnutí jednoho drátu způsobí tak rozsáhlou pohromu, se může zdá leckomu podivná. Podivil se tomu i náš pan premiér. Ono se ale není čemu divit. Když si přeříznete vodič v domě nebo bytě, máte problém vy. Když se podobná porucha stane ve vaší ulici, odnese to ulice a okolí, porucha na vysokém napětí 22 kV už vyřadí okresy a porucha na 400 kV vedení může vést k výpadku na rozsáhlých územích, čehož jsme byli svědky.

Nicméně, mě jako pamětníkovi vyvstala při přečtení názvu titulku v tištěné verzi MfD Blackout: Poučení zcela jiná a o dost tragičtější situace. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy (kromě vojáků Rumunska) do Československa v roce 1968 se Dubčekovo vedení KSČ dostalo do přímého ohrožení života. Dubček a další členové vedení KSČ byli odvlečení do Moskvy, kde až na jedinou výjimku podepsali dokument, který více méně posvětil „dočasný“ pobyt vojsk SSSR na našem území a jak známo z historie, toto dočasno (alias jeden furt) trvalo přes dvacet let. Jakmile se moci chopil Gustáv Husák, strana vypracovala dokument „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti“, v němž byla invaze vojsk Varšavské smlouvy označena za bratrskou pomoc a situace se pak „znormalizovala“- počínaje rokem 1971 do listopadového převratu v roce 1989.“Poučení“ už pro mne asi nastálo zůstane spojeno právě s tímto dokumentem.

Vraťme se ale k našemu velkému výpadku elektřiny z pátku 4.7.2025. Ukazuje se, že nejen pátek třináctého se mohou dít zajímavé věci. Samozřejmě, že jsem i já se ženou pocítil neklid z nedostatku informací. Chvilku nám ještě fungoval internet na mobilech a tam stálo něco o rozsáhlém výpadku elektřiny v Ústeckém kraji. Ačkoliv mám fotovoltaiku se systémem, který by měl v případě výpadku proudu zajistit v domě elektřinu, i tento systém selhal. Dvakrát se pokusil nahodit proud v domě a vždycky to vydrželo tak 5 vteřin a nešlo to. Jak známo, v napjatých chvílích platí heslo „Bez spojení není velení“ a zapojili jsme tedy informace sousedů, kteří na tom ale byli podobně jako my. V našem městě nefungoval ani místní rozhlas a úkolu se ujala Městská policie , která do naší části města vyslala vozidlo s tlampačem, který oznamoval, že opětovné připojení elektřiny se očekává kolem sedmnácté hodiny a to se nakonec i vyplnilo.

A jako perličku uvedu, že jsme si vůbec nevzpomněli na to, že můžeme rozhlas naladit v našich autech. Prostě nejen výpadek proudu ale i racionálního myšlení.

Obecně tak lze konstatovat, že současná civilizace je na elektřině více méně naprosto závislá. A to udeřila jen „náhoda“ či porucha. Tam, kde se válčí, jako na Ukrajině, jsou lidé bez proudu možná měsíce nebo velmi často. Rusko totiž zničilo velkou část infrastruktury rozvoden. Takovou situaci si už v Česku stěží dovedeme představit.

Závěr: Nenapadá mě nic jiného než to, abychom si vážili toho, když všechno funguje podle našich zvyklostí.