„Ministerstvo pravdy“ Evropské unie a další cenzurní opatření

Vše, co přijde z EU, je namířeno proti občanům EU, tedy původním Evropanům. A samozřejmě i proti evropským národům, jejich tradicím i národním státům. Hovoří-li se tedy o tzv. „rozmanitosti,“ což je slovo, které se bruselskými dokumenty prolíná ve velkém, mají tím bruselští psychopaté na mysli především multikulturalismus. Evropa je příliš bílá a je třeba dělat maximum pro to, aby byla více „rozmanitá.“ To je ovšem něco, co již známe, sledujeme-li dlouhodobé snahy EU o přemístění Afriky do Evropy.

Ovšem například prosazovat rozmanitost názorů, to je již něco, co se nenosí. Správný občan EU může mít jediný povolený názor a musí podporovat jediný směr politiky, což je ten, který razí EU. Pokud si dovolíte jít mimo tento hlavní proud, pak jste dezinformátor či konspirátor, případně ultrapravičák a zasloužíte si být cenzurováni. Asi nemusím připomínat, že cenzuru má v EU pod palcem Jourová, vrchní bruselská cenzorka.

Evropská komise stojí za dosud nesrovnatelnou cenzurní ofenzívou hlavních platforem sociálních médií. Například platformy jako Facebook, Google nebo Twitter musely v boji proti údajným dezinformacím podepsat takzvaný „kodex chování“. V roce 2018 jej dokonce vyvinuly samy internetové platformy pod tlakem, aby obešly masivní sankce a zároveň dodržely nařízení EU.

To je tedy odpověď všem, kdo tvrdí, že sociální platformy si mohou cenzurovat co je jim libo, neboť je to jen jejich rozhodnutí. Není to jejich svobodné rozhodnutí, jednají na příkaz EU pod pohrůžkou drakonických sankcí.  Na druhou stranu je samozřejmě možné, že s tím nakonec také souhlasí. Pluralitní svoboda informací v pravém slova smyslu tak byla zrušena a transformována do centrálně řízené informační společnosti s totalitním patentem na tu jedinou pravdu.

Proti Rusku byla dokonce v EU zřízena pracovní skupina East StratCom, strategická komunikační organizace  založená v roce 2015. Jejich úkolem je lépe předvídat, čelit a reagovat na prokremelské dezinformace.Kromě toho by pracovní skupina EU měla představit EU v co nejpozitivnějším světle. Nicméně, tato „cenzurní organizace“ je opakovaně kritizována za netransparentní, někdy chybný výzkum, nedostatek dosahu a právního základu.

Obecně platí, že údajný boj proti dezinformacím zahrnuje investice do technologií, které, jak se říká, „upřednostňují správné a autoritativní informace v seznamech výsledků vyhledávání a dalších automaticky seřazených distribučních kanálech“. To platí pro skrytou cenzuru. Konkrétně, kdykoli jsou informace, které jsou považovány za užitečné, upřednostňovány a považovány za „škodlivé“, jsou skryty. Ve většině případů si toho spotřebitel zpráv  nevšimne.

Ale také americký think tank a přední organizace NATO Atlantic Council oficiálně provádí cenzuru. Podle studie zadané americkým ministerstvem obrany s názvem „Čí pravda?: Suverenita, dezinformace a jak vyhrát bitvu o důvěru“, jsou antisystémové a nepohodlné názory a informace  cenzurovány nepřímým, nenápadným způsobem. Stejně jako to dělá EU se svým partnerstvím veřejného a soukromého sektoru v oblasti cenzury. Aby mluvčí vlády mohli tvrdit: „My necenzurujeme! To je divoká konspirační teorie!“ Když už mluvíme o NATO, Facebook také od roku 2017 spolupracuje s Atlantickou aliancí v boji proti „škodlivým“ informacím. Google spolupracuje i s americkou armádou.

Soros k tomu účelu založil na podzim roku 2021 společně s miliardářem Reidem Hoffmanem vlastní organizaci Good Information Inc., která finančně podporuje mainstreamová média v USA i EU a chce podniknout kroky proti údajným dezinformacím. Zároveň obhajuje cenzuru: „Domníváme se, že existuje naléhavá potřeba regulace platforem sociálních médií.“

Dokonce i All European Academies (ALLEA), sdružení akademií věd v Evropě, které sdružuje think tanky, výzkumné instituce a vědecké společnosti, vyzývá k omezení „dezinformací“, zejména na sociálních sítích. A to psychologickými, technickými a politickými strategiemi. Navíc evropští akademici vyzvali k vytvoření Evropského střediska/sítě pro vědeckou komunikaci a Evropského kodexu chování pro vědeckou komunikaci, dokonce prosazuje i založení celounijního „Ministerstva pravdy“.

Všechny tyto cenzurní snahy, které již byly postupně realizovány, jasně ukazují, že svoboda projevu a tím i objektivní pravda už dávno skončily na sutinách orwellovské vize budoucnosti. Pluralita názorů, kterou se mnozí v roce 1989 zaštiťovali, se již stala zcela nepřípustnou. Právě to je ovšem jeden z hlavních znaků totalitního systému…