
Liberální demokracie je klinicky mrtvá. K jejímu konci stačí jen nahlas říkat pravdu
NESPOKOJENY
Liberální demokracie je demokracií jen do té chvíle, dokud lidé poslouchají a alespoň předstírají, že věří jejím propagandistickým prostředkům.
A protože je postavena na mnohdy až do očí bijících lžích, které se příčí zdravému rozumu, působí její apoštolové téměř vždy urputně a někdy až dokonce komicky.
Je proto zapotřebí tyto lži neustále kultivovat tím, že jsou, až do zblbnutí, opakovány v médiích a normovány v nadnárodních korporátech, čímž se společensky normalizují a jsou tak připraveny být politiky normovány do podoby zákona.
Problémem však je, že ani tento nekonečný výplach nezpůsobí, aby se zjevná lež stala pravdou, neboť stále neobstojí ani v elementárním testu logiky a zdravého rozumu.
Proto si liberální demokracie vytvořila proti těmto pro ni nebezpečným testům obranné mechanismy. Používá k tomu metody „sociálního zostuzení“, které historicky používala každá kolektivistická ideologie.
Kdokoli si nemyslí to, co se po něm chce, aby si myslel, je liberální demokracií onálepkován a zařazen do skupiny, spojení s níž se každá správná nemyslící nádoba na oficiální propagandu bojí jako čert kříže.
Jde o moderní nálepky jako „antivaxer“, „plochozemec“, „dezinformátor“, či souhrnně, „dezolát“.
Samozřejmě, že každému takovému člověku je zapotřebí, tak nějak liberálně demokraticky, sebrat právo říkat a činit jinak, než jak je tomu v souladu s libtardí doktrínou.
Liberální demokracie se tak od fašismu liší pouze mírou agresivity represivního aparátu, potírajícího nevhodnou pravdu.
Zatímco fašismus měl koncentrák, liberální demokracie má gulag politické korektnosti.
Logika k těmto všemožným zákazům vedoucí je jednoduchá:
- Já mám (jedinou a oficiální) pravdu
- Každý, kdo si myslí a říká to, co já, má pravdu
- Ty si nemyslíš a neříkáš to, co já, takže nemáš pravdu
- Každý, kdo si myslí a říká to, co ty, nemá pravdu
- Kdo nemá pravdu, je dezinformátor
- Nikdo nemá právo dezinformovat nepravdou
- Proto vy nemáte právo toto říkat
- Když nemáte právo to říkat, tak my vám to zakážeme.
A jak se pozná, co je pravda? No přece když to pochází z důvěryhodných zdrojů, které jsme vám jasně označili, tak je to pravda.
Stejně jako jsme vám jasně označili ty nepravdivé – dezinformační.
Představitelé liberální demokracie jsou navíc natolik fanatičtí a hloupí, že si vůbec neuvědomují, že nemohou lidem silou vnutit, co si mají myslet, stejně jako člověk člověku nemůže vnutit respekt, neb ten si je možno jedině zasloužit. A že čím více potlačují jiné názory a zdroje informací, tím více je živí, stejně jako odpor k nim samotným a jejich ideologii.
Čtyři tisíce zatčených za rok ve Velké Británii za projevy na internetu, stejně jako existence politických vězňů u nás a na Slovensku a všeobecná snaha o cenzuru sociálních médií jen potvrzují to, jak argumentačně slabá a nejistá se liberální demokracie cítí být a nepřímo tím poukazuje na to hlavní – že se nejvíce bojí pravdy, protože ta pro ni znamená jistou smrt.
Její hlavní apoštolové při tom vypadají jako banda zmatených idiotů, stojících v bahně vlastních lží, pod vodopádem pravdy, který se zoufale snaží chytat holýma rukama, přičemž se s každým pohybem ještě více potápějí.
My to všechno zpovzdálí pobaveně sledujeme a tiše si přejeme, ať těmi rukami mávají ještě víc.
Liberální demokracie je klinicky mrtvá.
K tomu, abychom jí zasadili definitivní ránu z milosti, nám stačí pouze jediné – nebát se nahlas říkat pravdu. [zdroj]
- Kde jsou ty peníze, pane Mináři? - 6.2.2026
- Den, kdy ČR už není právním státem - 6.2.2026
- Stonava: Pískot na prezidenta - 6.2.2026


Liberální zde v tomto provedení znamená: STUPIDNÍ.
Pravda a láska zhebne na své lhaní a na svoji nenávist. Pro „pružnější“ část libtardů to ovšem žádný problém nebude, vedeni příkladem hradní krysy budou od zítřka klidně hlásat, že slunce je modré – když to bude pro ně dostatečně výhodné. Ti blbější budou trpět, nejvíc ti, kteří svému lhaní uvěřili.
Ať žije pan Humbl, inspirativní vzor lepších lidí!
Ano, mohu potvrdit z vlastní praxe. Úplně mrtvé to svinstvo ale stále není. Justiční fraška se mnou jede dál. Dokud nedojde ke zrušení politického policejního Brejchova útvaru a k detalarizaci prokurátorských gaunerů Urválkovského střihu, budou strach šířit dál.