
Kolik přesně bankrotů potřebujete?
MARTIN VAVRUŠA

Osmá největší země na světě, na začátku 20. století dokonce sedmá nejbohatší země světa. A přesto dneska v tomhle ráji lidé žijí a umírají v bídě.
Jak se to stalo? Jednoho dne do ráje přisel socialista a začal lidem slibovat rovnost a sociální jistoty. A pak už to jelo: centrální řízení ekonomiky, populisté, politické dárečky, masivní tisk peněz, regulace, korupce, restrikce, vykloubené státní násilí. Od nezávislosti na Španělsku v roce 1816 země zbankrotovala devětkrát. Devětkrát!
Nejvýznamnější bankroty se odehrály v letech 1890, 1982, 1989, 2001, 2014 a 2020. Ke každému z těchto defaultů se dozvíte samostatný příběh, proč k němu došlo, ale jedno mají společné: Levicové vlády, které lidem intenzivně tvrdily, že trh je zlý a že lidé potřebují stát, který by je před zlým trhem ochránil a zaručil rovnost a spravedlnost pro chudé, a to cestou státního přerozdělování a centrálním řízením ekonomiky.
Jak se tak koukám na historii tohoto státu, hned si vzpomenu na jeden díl z The Simpsons, kde je Bart Simpson testován Lisou, jakou má schopnost učit se. Zatímco morče se po jednom elektrošoku choulí v koutě, Bart dostane ránu, řekne AU! a sáhne na elektrodu znova. A znova a znova a znova. Je to děsná legrace a krásná ukázka toho, že Bart má menší schopnost učit se ze svých chyb a z bolesti než morče. ( https://www.youtube.com/watch?v=5pxG4yd8U3U ).
A zatímco se všichni popadáme za břicha, jaký je Bart bezmozek, připadají mi leckteré národy podobně kolektivně hloupé. Socialismus – default – AU! – socialismus – default – AU! – socialismus – default – AU!!! A stejně jako Bart a pořád a pořád dokola. Státy plné bezmozků bez schopnosti poučit se z vlastních chyb.
Devět bankrotů, proboha, a pořád skáčou na stejné socialistické kecy a sliby. Jiná jména, jiné strany, ale pořád stejná politika. Marné hledání „konečně slušných politiků, co to s námi budou myslet upřímně a budou to dělat pro lidi“ – AU!!! „Konečně někdo, kdo nebude krást“ – AU! „Konečně odborník, co bude řídit ekonomiku jako firmu“ – AU! „Konečně studovaný politolog, co tomu rozumí“ – AU!
Pořád hledání nějakého svatého Grálu. Neexistujícího řešení. Hledání vůdce, který splní nesmyslné a nesplnitelné zadání. Řídit ekonomiku lépe než tržní hospodářství a rozhodovat se za lidi lépe, než by se rozhodovali oni sami za sebe. Nikdy a nikde to nefungovalo, ale s takovou frekvencí jako v Argentině se nedokázali trýznit skoro nikde jinde na světě. Až do dnešních dnů.
S radostí nám Čechům oznamuji, že si nedávno argentinský lid většinově zvolil za prezidenta čistokrevného libertariána. Absolutně nepředstavitelný a nepředvídatelný, ale pro mne zcela logický tah.
Levicové deníky celého světa se předhánějí v pejorativních adjektivech, aby pana prezidenta pošpinili v očích západní veřejnosti. Prý: Extrémně pravicový populista. Extrémní pravičák. Blázen. Divnej nerd. Mám v živé paměti, jak ty stejné deníky pěly ódy na „skvělého“ venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, jak skvělé sociální programy aplikoval na svou zemi. To, že Maduro dohnal svoji zemi ke krachu a na pokraj hladomoru, že to byl extrémní komunista, vzděláním taxikář a absolutně vymaštěný člověk – to moderní západní deníky zmínit minimálně v počátku jeho politické kariéry nedokázaly. No a pak ten hladomor a krach země z Venezuely zase tiše odešel – i s Madurem.
Dnes ale na levici, komunismu, socialismu, kolektivismu není nic extrémního. Nene, dnes je to u nás na západě normou. Ale jak někdo cituje nobelisty jako např. Friedricha von Hayeka (1974 Nobelova cena za ekonomii), stává se z něj extrémista! Extrémní pravičák. Jak hluboko jsme už proboha klesli? Jak máme pokřivenou a zamlženou optiku vnímání světa, abychom tolerovali tak zmrzačené a nesmyslné názory?
A proto, milí Češi, malá otázka na tělo. Kolikrát chcete nechat zbankrotovat naši malou zemi ve střední Evropě? Kolikrát otočíme levicové strany? A když nás zklame levicový populista Fiala, vrátíme se ještě k levicovějšímu populistovi Babišovi? A pak budeme zkoušet levicové křesťany? Nebo levicové Japonce? Co tak ultralevicové dredaté piráty? Nebo levicové starosty? Budeme mezi nimi hledat konečně toho hodného levicového politika, co bude konečně myslet na lidi a ochrání nás před tou hrůznou tržní ekonomikou a před tou nebezpečnou svobodou?
Zklamou vás nutně všichni, protože to káže nemilosrdná materie konsistentní reality. Prostě to nefunguje, nikdy nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Ale třeba po 9. bankrotu České republiky a zruinování a vykradení všech důchodových fondů dáme šanci někomu jako Libor Vondráček, který nabízí to, co teď zatím ještě skoro nikoho nezajímá: Svobodu a tržní ekonomiku. Po devátém bankrotu nám to snad dojde.
- Je to špína a běs - 12.3.2025
- Kocáb: Zelenskyj je jako mistr Jan Hus - 12.3.2025
- Jakou cenu má Ukrajinec? - 12.3.2025
No jestli je absolutně vymaštěný člověk Vavruša i takovej felčar…..
Češi za Rakouska zažili hned několik státních bankrotů.
A to dokonce ještě když Marx ani na světě nebyl, krasoduchu.
Přesně.
Vojenský lékař ekonomem.
Ten by mohl rovnou do vlády, třeba jako ministr dopravy a kultury.
A kdo ty důchodový fondy vybudované komunisty po WW2 u nás asi tak vykradl a zruinoval,aby jimi sanovali svoje jiné neůspěchy a zlodějiny???!!!Nebyli to náhodou zastánci toho nejvolnějšího trhu a největší pravičáčci???Ať si autor laskavě vytáhne hlavu z prdele,kde ji měl nejspíš doteď🖕
A ještě jedna věc k článku tohohle debila-nemůže vůbec srovnávat realitu třetích zemí s americkou nebo evropskou-kdyby nebylo Madurových a Chávésových socialistických reforem,9/10 národa by chcípalo negramotných ve slumech,protože je americký nadnárodní korporace drží pod žrádlem skrz dolar-a taky celou jižní a střední ameriku dost rabovali stejně,jako evropské západní demokracie afriku a asii-to je celý tajemství jejich blahobytu-zatímco východní blok žil odjakživa za svoje.A stejně tak to bylo i s tou Argentinou,o které ten hňup,kterej dělá furt chytráka s volným trhem,ale přitom mu nebylo blbý študovat za státní love nejspíš píše
Ono to ovšem funguje tak, že socialistické reformy prosazují ti, co na nich vydělávají, ne ten zbytek, co na tom prodělá.
Kdo po netu vychvaluje komunismus. Lidé bez ambicí a snů, co jim stačilo odkroutit si šolich v práci, ojet sousedku, machrovat v hospodě a doma čučet na telku.
Ti nejlepší z nich měli nějakýho nenáročnýho koníčka nebo dělali na svým baráku.
Bankrotů bylo mnoho. Každý rok na jednu přežívající firmu jich několik zkrachuje. Někdy za to může trh a jeho chyby, jindy chybné „levičácké“ zásahy. Ano, firmy krachují i díky pravičáctví – pokud jsou příliš velké rozdíly v příjmech, lidé nemají peníze, nemohou utrácet a není poptávka, tedy jsou bankroty. O krizích způsobených bublinami nemluvě (například tzv. tulipánová horečka, rozhodně nebyla způsobena levičáctvím, ale naopak nekontrolovanými spekulacemi a snahou o snadné zbohatnutí). Pokud projdete historii, u každého bankrotu přecházelo nějaké to „levičáctví“. A stejně tak i nějaké to „pravičáctví“. Vhodným výběrem tedy jakýkoliv bankrot zdůvodníte jak z hlediska levice, tak i z hlediska pravice – jak se to komu hodí. Pravice ani levice nejsou sami o sobě dobré nebo špatné – z obou je třeba vybírat. Vysoká nerovnost je špatná a je většinou zaviněna tím, že příjmy bohatých nejsou zasloužené. Velká rovnost zase nemotivuje k práci. Pravičáci chtějí systém bez regulací, kdy bude mít pravdu bohatší a ostatní, kteří nebudou mít peníze budou muset makat na majitele monopolů a oligopolů. Levičáci chtějí absolutní rovnost. Obojí je špatně. Otázka, zda být na levici nebo na pravici je otázkou, zda je dnes větší problém přílišná rovnost nebo přílišná nerovnost. Paradoxně dnešní „demokratické“ vlády dokázali to, že flákači, jak ti, co nic nemají, tak i ti co vydělávají miliardy (byť i někdy vy výjimečných případech i něco užitečného udělali, bylo jim to ale už mnohokráte splaceno) jsou dotováni těmi, kteří tak tak přežívají a živí obě skupiny elitních i chudých parazitů. Máme z levice i pravice to nejhorší a místo toho, abychom kombinovali to nejlepší se hádáme o to, zda je lepší pravice nebo levice. Takhle se ale nikdy nikam nedostaneme.
Polovina firem podle statistik krachuje od půl roku od založení. 95 procent jich krachuje do pěti let. Tyto statistiky platí bez ohledu na to, zda vládne levice nebo pravice. S nadsázkou bychom mohli říct, že „toto za komunistů nebylo“ a ptát se „kolik krachů ještě pravičáci chtějí?“.
A ještě ke kvantitativnímu uvolňování a tisku peněz – tyto nástroje byly vyvinuty právě proto, že neregulovaný trh je nestabilní a nedokáže zajistit dostatečnou poptávku. Pokud je obviňujeme z dnešních problémů, pak obviňujeme zátku z toho, že nám utíká voda. Můžeme ji vydělat, ale bude to jen horší. Pokud se chceme obejít bez zátek a záplat, potřebujeme zcela nový systém. Zatím to vypadá tak, že málo regulovaný systém selže, zavedou se regulace, ty fungují špatně a jsou a tak se zruší a neregulovaný systém opět selže a tak dokola. Už to tu bylo několikrát. Bohužel zatím nemám řešení, ale pouhé rušení regulací a monetárních zásahů do ekonomiky není cestou. Potřebujeme vyvíjet nové metody ovlivňování ekonomiky, nikoliv se hádat o to, zda zrušit nebo znovu zavést ty staré. Jistě, tisk peněz se nesmí přehánět a dělat se pořád a jeho špatné používání způsobilo některé krize, ale jeho dobré používání také v jiným krizím zamezilo nebo je zmírnilo, protože podpořilo poptávku v době, kdy to bylo potřeba. Nekritizuje tedy kvantitativní uvolňování jako takové, ale konkrétní případy jeho použití. Tak se můžeme poučit z chyb. Pokud se i sebevíce pravicová vláda dostala do ekonomické krize, nakonec vždy do ekonomiky zasahovala. Každé vládě nakonec vždy v nouzi došlo, že nedělat nic je sice pravicový ideál, ale v zásadě nesmysl.
Nutnost tvorby nových peněz vyplývá z toho, že kapitalistická ekonomika má tendenci peníze akumulovat u několika nejbohatších. Pokud nemají mít ostatní příliš málo peněz a nemůžete je brát bohatým, pak je nutné je tisknout. Bohužel se často stává, že na vytisknutých penězích profitují bohatí. Někdy je sice pustí do ekonomiky a utratí je, ale jen menšinu. Většina peněz se točí ve spekulacích a je neproduktivní a nikomu nepomůže. To je právě problém tisku peněz. Může být velmi užitečný, ale dnes se bohužel používá špatně.
A rozpráší Libor Vondráček ten oligopol??!! Energobarony, hitlermarkety…??!!
Voleb do brusele příští rok se člověk vůbec nechtěl principiálně zůčastnit.Je to zbytečné a předražené shromáždění většinou wyčůraných primitivů dávající bruseli jakési zdání a nános demokracie.Teď se ale člověk podíval na kandidátku SPD a v čele je Mach.Rozum i srdce je u Svobodných,ale Machova kniha „Jak vystoupit z brusele“ je povinná četba.Možná mu to hodíme.