14.3.2025
Kategorie: Společnost

Když bezpečnostní aparat sází na Orwellovskou vizi

Sdílejte článek:

PAVEL J. HEJÁTKO

Dnes, když svět sleduje každé naše kliknutí, když jsme neustále pod dohledem, přichází nová vyhláška, která je jako vystřižená z Orwellova 1984 – tedy, alespoň pokud bychom si dovolili zachovat nějaký optimismus a věřili, že naše soukromí ještě vůbec existuje. Nový návrh, podle kterého by měli poskytovatelé internetu zaznamenávat, které webové stránky navštěvujeme, není ničím jiným než naprosto totalitním zásahem do našich životů, kde se pod rouškou „lepší ochrany“ a „boje proti zločinu“ opět utahuje smyčka kolem našich práv a svobod.


Pokud si někdo ještě myslí, že v demokratické společnosti, která se hlásí k ochraně lidských práv, něco jako osobní svoboda a soukromí znamenají cokoliv, bude brzy nemile překvapen. Tento nový krok, ve kterém se stát rozhodl „zabezpečit“ naše internetové chování, jde totiž daleko za hranice toho, co by mělo být v civilizované společnosti tolerováno. Ano, zní to hezky – boj proti hackerům, podvodníkům a sexuálním predátorům. Kdo by mohl být proti tomu, že? To, že se na tohle všechno bude špehovat každý z nás, kdo si dovolí připojit se na internet, to už je „drobnost“, kterou si má každý vykládat jako nevyhnutelnou součást „moderního boje proti zločinu“.

Je to však směšně klišovité a zároveň nebezpečně znepokojivé. Kdo se dnes neztotožňuje s tím, že bezpečnostní opatření v zájmu ochrany občanů obvykle znamenají podstatný zásah do práv jednotlivců? Ano, to je totiž dnešní mantra vlády a jejího aparátu – máme vás chránit, i když musíme obětovat vaši svobodu. Když se dnes na nás dívá stát, nejen že to přestává být otázka bezpečnosti, ale spíše to vypadá jako preventivní opatření proti jakékoli formě svobody.

A teď si představte tu skutečnou šílenost: místo toho, abychom se vzpírali a chránili naše základní lidské svobody, tleskáme, když se nám přímo říká, že „pokud nemáte co skrývat, nemáte co se bát“. Ale opravdu? Jak dlouho ještě bude „nemít co skrývat“ takové krásné alibi pro systém, který nás sleduje, kontroluje a shromažďuje o nás údaje, které jsme si nikdy nechtěli nechat vzít? Kdy jsme souhlasili s tím, že naše internetové aktivity budou veřejně zkoumány? Co přijde dál – záznamy o tom, co čteme, co si kupujeme, na jaké videa se díváme, jaké politické názory vyjadřujeme na sociálních sítích?

Představte si ten scénář. Stát získá nejen přehled o tom, jaké webové stránky navštěvujeme, ale i čas a délku našich návštěv. Není to nic menšího než krok k masovému špehování, kde se naše soukromé internetové aktivity stávají otevřenou knihou, kterou mohou číst nejen orgány činné v trestním řízení, ale i bezpečnostní složky, o nichž není vůbec jasné, jak s těmito informacemi naloží. A to všechno za „dobré úmysly“. Je totiž snazší říct, že jde o „zlepšení efektivity“ a „předcházení zločinu“, než přiznat, že jde o naprosto zbytečné a nebezpečné špehování. Tento krok není jen o ochraně proti těm několika zločincům, kteří ohrožují naši bezpečnost. Je o tom, jak se z nás stávají objekty, na které si vláda a její složky mohou kdykoli ukázat, analyzovat a kontrolovat každý náš krok.

A ještě něco. Jaký je skutečný účel této vyhlášky? Má snad být odpovědí na neexistující hrozby? Nebo snad máme důvod se domnívat, že stát bude i nadále věřit v magickou moc sledování, jak nám to neustále tvrdí? Jak dlouho si budeme dávat líbit výmluvy, které nejsou ničím jiným než „získáváním kontroly“ na místo skutečného zajištění našeho bezpečí?

Přesně jak varovali kritici v minulosti, každý krok k masovému sběru dat, každý krok k monitorování každého jednotlivce, který se připojí k internetu, nás posouvá o kousek blíže k totalitnímu státu. A to je teprve začátek. Pokud tato změna projde, co bude dál? Povinnost nosit identifikační štítek, který se propojí s našimi online aktivitami? Povinnost nahlásit každý svůj pohyb na internetu? Kde je ta pomyslná čára, za kterou už není bezpečnostní opatření, ale totalitní kontrola?

Ono je totiž velmi pohodlné, když máte na každého podezření. Je to velmi příjemné pro ty, kteří zbožňují moc a kontrolu. A co hůř, už se neptáme, jestli nás sledovat a analyzovat je správné. Ptáme se jen, co je „nejefektivnější“. A efektivita je v tomto případě synonymem pro další drcení našich práv pod pláštíkem „ochrany“. Ale místo abychom si užívali svobody, na které máme nárok, jsme ochotni vyměnit naše soukromí za pocit bezpečí, který je stejně iluzorní, jaký je Orwellův svět. A to je ta pravá tragédie tohoto nového nařízení.

Esej je reakcí na: https://www.irozhlas.cz/…/provozni-a-lokalizacni-udaje…

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)