Ještě máte peníze ve spořce?

Minulý týden se odehrála zajímavá věc, která ukazuje na míru a rychlost rozvoje cancel culture v naší zemi. Česká spořitelna v twitterové komunikaci podlehla tlaku woke aktivistů v souvislosti s osobou děkana národohospodářské fakulty VŠE Ševčíka a na svém twitteru uvedl, že školu bude opět finančně podporovat, pokud škola Ševčíka odvolá. Spojila tak cancel Ševčíka s financováním školy.

To samozřejmě vyvolalo různé reakce, nejčastější byla výzva k ukončení spolupráce s tímto aktivistickým peněžním ústavem, a já se k tomu rád přidám, byť úplně z jiného hlediska. Nejspíš to bude nošení dříví do lesa, protože si nemyslím, že by majorita zdejších čtenářů měla nějaké finanční produkty od Spořky, která je známa jako peněžní ústav pro ultrakonservativní klintelu, která na kvalitu služeb příliš nehledí, ale nedělá jí problém si za mizerné služby připlatit. Je to taková Škoda Fabia HTP mezi finančními ústavy. Svoji funkci to většinou plní, ale stejně ji nechcete. Pohled na služby tohoto zoufalého ústavu může být individuální, nicméně se všichni asi shodneme, že chceme mít peníze u prosperující banky, jejíž management činí dobrá rozhodnutí.

Víte, kdo nám dal první vkladní knížku? A zamysleli jste se někdy nad tím, jak moc nám to může být v dnešní době u prdele? Česká spořitelna nás už mnoho měsíců zásobuje reklamou zdůrazňující její sociální odpovědnost a dlouhodobě pokrokovou roli ve formování společnosti a přirozeně nebude příliš nadšená z osoby děkana Ševčíka, který nazval hňupa a lokaje Fialu hňupem a lokajem. Tento konflikt je předprogramovaný a není řešitelný.

Podívám se na to z jiného hlediska a zkusím naznačit, proč mají klienti spořky všeho nechat bejt, popadnout své prachy a běžet k nějaké bance, co místo aktivismu raději dělá byznys.

Není to první aktivistický úlet této instituce. V roce 2016 zachvátil mozky (nebo něco takového) vedení Spořitelny woke virus, rozhodli se zapojit do omezování veřejné diskuse a nechali se slyšet, že nebudou zveřejňovat reklamu na serverech, které „think tank“ Evropské hodnoty homopornoherce Jandy označí jako dezinformační. To je solidní bizár i na české poměry. Je dobrým rozhodnutím pro byznys, nechávat ovládat reklamní kampaň bankovního domu obskurní organizaci homohercovou? Ne, je to příšerné rozhodnutí pro byznys. Dovedu si přitom dobře představit, že právě čtenáři těch hardcore konspiračních webů by byli výbornými klienty Spořky. Pokud tedy někdo má rád peníze v prosperující bance, a myslím že to většina z nás má ráda, tak tohle nebyla dobrá zpráva.

To samé nyní.

Proč velké firmy hledají různá partnerství s vysokými školami? Protože je to nejlevnější cesta, jak získat zaměstnance pro další rozvoj firmy. Tato spolupráce může mít mnoho forem, jedna z nich je draft schopnějších studentů už při studiu. Dostanou pár tisícovek stipendia, vlastně někdy to bývají už docela zajímavé částky, ale pro firmy je to pořád je to levnější, než obsazovat tyto pozice tím, co je na pracovním trhu k mání. A hlavně, dělá to hodně firem, a kdo to nedělá, ten sám sebe odsuzuje k lovení v materiálu, který někdo jiný už přebral, případně nakupovat draho nebo nekvalitně, případně oboje najednou. Jinou méně náročnou formou spolupráce je firmu na škole pouze prezentovat. Je to daleko účinnější než reklama někde na internetu nebo nedej bože outdoor, protože na školách je 100% potenciálních uchazečů, kteří si dříve nebo později budou muset hledat nějakou práci. Náročnější formou naopak je ovlivňování studijních plánů, kdy se firmy pokoušejí propašovat do učebních osnov specifické vzdělání budoucích zaměstnanců. To se pak provádí za státní peníze a oni jim pak už jen přijdou zaklepat na dveře. Když se všechny tyto přístupy zkombinují, vznikne z toho systém, který zaručuje velkým firmám levný a účinný zdroj headcount kannonenfutteru pro realizaci střednědobých rozvojových plánů.

Byly doby, kdy si vysoké školy neuvědomovaly všechny tyto souvislosti a nechávaly firmy lovit v jejich lese takříkajíc za chlebíčky a limonádu. Studenti taky bývali pitomější. Nyní je to boj. Školy si začínají vybírat, koho pustí ke kterým dveřím, preferují dlouhodobou spolupráci a otázky, které klade dnešní studentstvo, jsou také jiný level než před patnácti lety. Navázat a udržet fungující spolupráci něco stojí, ani ne tak materiálně, ale po stránce komunikace a udržování vztahů.

Jak nahlížet na chování firmy, která zahodí léta pracně a draze budované spolupráce jen proto, že má nějaký ideový spor, konkrétně se jí jeden vlasatý děkan nezdá politicky vyhovující a nesouhlasí s vládou a její doktrínou povinného dobra? Je to něco jako eutanazie personální politiky, pokud tedy chceme zůstat ve světě pokroku. Tohle může udělat buď firma, které je v podstatě jedno, koho zaměstnává, nebo která už žádné plány do budoucna nemá a postačí ji její současné zdroje, protože se stejně chystá zavřít, zbankrotovat nebo něco podobného.

Kromě toho, studenti VŠE také dostali od spořitelny jasný a zcela srozumitelný signál. Zejména ti přizpůsobiví průměrní a horší. Odbornost je tam vedlejší, klíčem ke kariéře budou správné názory. Chcete mít peníze v bance, která upřednostňuje bezpáteřní druhořadé zaměstnance?

Je tu ještě jedno hledisko.

Zatímco v roce 2016 to spořce prošlo, nyní byla reakce veřejnosti tak dalece odmítavá, že Spořka a její mediální hlásná trouba musela zařadit zpátečku. To je sice prima, ale podle mého názoru to nemění nic na tom, co je výše uvedeno, spíše to dělá ještě horší. Původní tweet sice byl umístěn na oficiálním účtu spořitelny, ale byl podepsán „Zbyněk U“. To vyvolávalo pochybnosti, zda k veřejnosti hovoří Česká spořitelna prostřednictvím sociálně bdělého pana Zbyňka U, nebo sociálně bdělý pan Zbyněk U prostřednictvím účtu České spořitelny. Tyto pochybnosti obrat spořitelny v podstatě potvrdil. K závěru, že banka není ovládána zájmem dobře hospodařit se ještě přidává ještě chaotické řízení, kdy instituce není schopná koordinované komunikace navenek a dává na odiv své amatérství. Na banku je to skutečně extrémně punk a v tomto punku cirkulují peníze jejích klientů.

Za takových okolností rozhodnutí klienta spořky ve stylu „ven prachy a běž“ vnímám jako zcela racionální bez ohledu na děkana Ševčíka, kterého sice neznám, ale připadá mi spíše jako poděs než jako akademik. Také je to rozhodnutí jediné možné, protože ta sada signálů ze strany spořitelny je tak silná, že to nelze jen tak přejít.