Je radost mít takového spojence

Říká se tomu únik informací, ale správnější označení by bylo, že to Američani Íráncům prostě nabonzovali.

Proč? Já vlastně nevím a je mi to celkem jedno… asi proto, že Kamala nechce přijít o muslimské voliče v USA. Nebo o studenty z Harwardu, kteří jsou fanatičtější a propalestinštější než sám Hamás. Nebo možná proto, že Írán fakt udělal potichu jaderný test a modří už vědí, že se změnila všechna pravidla hry. Na zničení Íránu je zapotřebí celá řada atomovek. Na zničení Izraele v podstatě postačí jedna. Nebo možná proto, že na větší válku na blízkém východě čeká Číňan, aby zahájil válku na dálném východě o Taiwan. A nebo možná proto, že se tam ve Washigtonu už všichni hádají o moc a je jim jedno, co se děje pod jejich věžemi ze slonoviny.

Podobně to vypadalo před rokem na Ukrajině, pamatujete? Teď právě končila ta slavná ofenzíva, která měla rozdělit bojiště, Ukrajinci měli stanout na břehu Azovského moře, Putina měli podříznout siloviki a válka měla skončit slavným ukrajinským vítězstvím. Nebo tak nějak to tehdy předpovídalo kazašské stepní orákulum, Džamila Stehlíková. Místo toho Ukrajina postoupila asi o deset kilometrů ve stepích, předvedla, že západní tanky hoří stejně dobře jako ty ruské, jen je neunesou místní mosty a špatně se tahají z bláta, ztratila sto tisíc mužů a také reputaci. V této době už věřil v úspěch jen maršál Petrla… a dodnes ho to nepřešlo.

Američané už ale Ukrajincům moc nevěřili a začali se handrkovat, jestli těch šedesát miliard dolarů pomoci ještě vůbec stojí za to. Jestli to už nejsou vyhozené peníze, protože prachy jsou vždycky až na prvním místě. A handrkovali se dlouho, kluci jedni… Celé měsíce seděli v teple kongresových budov, kde fungovalo topení, klimatizace, kantýna i kokain na záchodcích a s plnými břichy řešili, jestli nechají Ukrajinu padnout hned a nebo za ty prachy ještě Rusům trochu zasolí. Ukrajinci zatím umírali v blátě a začali přemýšlet, kde se stala chyba.

Když loni zaútočil Hamás na Izrael, napsal jsem, že Izrael je pro kredibilitu USA stokrát důležitější než Ukrajina. Je dokonce důležitější než celá Evropa. Americký prezident může klidně poslat Ukrajinu k šípku. Může klidně poslat k šípku celou Evropu. Může prohrát v Irákau i Afghanistánu a v Pentagonu se nepohne ani myš. Žádný generál nebude vyhozen z funkce, nikdo nebude vyšetřovat, kdo za tu blamáž může. Ale nemůže si dovolit nechat padnout Izrael. To se politicky nedá přežít.

Jenže… jak vidíte, ono už je to vlastně skoro jedno. Ani takový přítel Ameriky jako Izrael, už nemá jistotu. Netanjahu je vůči Bidenovi v mnohem lepším postavení než Zelenský, Izraelci v tomto ohledu vrtí psem a nikdy se jim nedostane ponižujícího zacházení a jsem si jistý, že proběhlo opravdu hodně jednání s americkou administrativou, než se Bibi pustil do své války proti Palestincům a začal provokovat Írán různými atentátíčky na íránské kamarády.

Když se na to podíváte, tak Izraelci dělají přesně to samé, co dělali Ukrajinci před začátkem války. Provokují většího nepřítele. Záměrně neříkám silnějšího, protože válka zase jednou zcela změnila svou tvář, ale rozhodně ani Američanům ani Ukrajincům ani Izraelcům nevyšla jejich sázka na sofistikované a drahé vojenské hračky.

Zelenský věřil, že ty ovace v americkém senátu jsou upřímné a uvěřil Borisi Johnsonovi, že to Západ s tím přátelstvím myslí vážně. Netanjahu nejspíš uvěřil tomu, že prostě může. Že má na Američany dost velké páky, aby dostal, co pro válku potřebuje.

Jenže už to není pravda ani v případě Izraele. A je vlastně úplně jedno, jestli je to proto, že impérium upadá a nebo proto, že impérium nechce. Je úplně jedno, jestli se změnila povaha války, nebo na to už Američané prostě nemají prostředky, protože jejich průmysl je v Číně a jejich dluhopisy v Saúdské Arábii. Je úplně jedno, jestli je to hloupými politiky, senilním prezidentem, či intrikami teplých a zelených liberálů. Prostě to přestalo fungovat. Je úplně jedno, že v USA mají Elona Muska, protože jeden geniální podnikatel prostě nepřetlačí desítky milionů migrantů z latinské Ameriky. A zdá se, že už je úplně jedno, že Američané mají dvanáct letadlových lodí. Jestliže bylo možné pomocí laciných raket a dronů potopit raketový křižník Moskva, je možné potopit úplně stejným způsobem cokoliv.

Je fakt radost, mít takového spojence. V rozhodující chvíli se začnou dohadovat o penězích a nebo vaše plány nabonzují nepříteli. Když si představíte, že ve stejné chvíli Putin, Chameneí nebo Sitting Ping prostě podepíší dekret a všechno běží jak na drátkách, zatímco na Ukrajině verbíři nahánějí lidi na ulici jako dávní otrokáři, v Izraeli jsou obrovské demonstrace proti vlastnímu premiérovi a v USA vládne stařec nad hrobem, který už si ani nepamatuje, jak se jmenuje… jak to všechno asi může dopadnout?

Žádný stát světa nemá v USA tak exkluzívní postavení jako Izrael. Žádný. Přesto Američané jeho plány naprášili Íráncům a ještě to drze přiznali. Pískejte konec, tohle se prostě nedá vyhrát. Starý svět se rozpadá v prach. Ve Washingtonu to začalo a tam to také skončí.

Možná už za tři týdny…

A jestli si někdo myslí, že Trump ukončí válku na Ukrajině jedním telefonátem, tak neukončí. Neukončí ji vůbec.