Jaký je rozdíl mezi Petrem Pavlem a Filipem Turkem?

PETR VLK

Máme  po volbách,  už přes  týden. Chvilku to vypadalo, že  Andrej Babiš  by mohl  sestavit  vládu v  rekordně  krátkém  čase.

Jenže  to bychom  nesměli  žít v České republice  roku 2025. Kde  se  provozuje tzv. „hodnotová politika“.    V jednoduché  češtině   – pokleslé politické  kramaření a čachrování,  kde  vám, , pokud  jste  součástí  té „správné“  samozřejmě, že „hodnotové   strany,  projde absolutně  cokoliv  – zapojení  do organizovaného zločinu, aféry  všeho  druhu, i  normálně neodstranitelné  politické  cejchy, jenž  by jejich  nositele  bez debaty  měly  vyloučit  z  jakéhokoliv  politického  života a  to i na  úrovni  obecního bubeníka  v Horní  Dolní.  Měly, leč  nevyloučí. Jak si za  chvilku ukážeme.

Na druhou  stranu  stejné,  či lépe – daleko  menší prohřešky  někoho  nepohodlného se  rovnají  rozpoutání  zemětřesení, na které je krátká  i  proslulá Richterova  stupnice.

Dost  obecných konstatování!  Proč  jsem si vybral právě  tohle   téma? Protože povolební  Česko žije  skandálem.  Skandálem Filipa  Turka.  Jenž aspiruje na post  ministra  zahraničí.  A ti „hodnotoví“  se kolem toho    rojí  stejně jako hejno  much nad  čerstvým kobylincem.

A zatím  zdaleka  největší a nejdůležitější  mouchou v  tom  roji představuje  jistý Petr Pavel, takto  prezident  České republiky  osobně,  který  jaksi  oznamuje,  že  Filip  Turek  je pro něj  nepřijatelný.  A  tlačí na  Andreje  Babiše, aby  tu  hle  nominaci  vzdal. Ten  je ovšem v pasti  -Motoristé na  Turkovi trvají,  Babiš  to  ví a  nepochybně  by se  bez něj  mimořádně  rád obešel, ale  bez  Motorek  vládu nesestaví!  Ne pokud…  ale  to je na jiný  článek.

Kosa už  se v  Turkovi  vyjádřila  v povolebních  analýzách. A  rovnou  říkám,  že  kdyby  v právě končící  vládě  nebačoval v  Černínu  čtyři  roky  Sádelňák  – tedy  bakalářský  nedouk  velmi omezených schopností  – Lipavský,  nikdy  by mne nenapadlo,  že  někdo jako Turek , by mohl  české ministerstvo  zahraničí  převzít  a řídit!  Ani ve  zlém snu.  Po Lipavském a  ve  srovnání  s ním už  vidím věci jinak. A  také  dodatečně  chápu  císaře  Caligulu,  když  nechal jmenovat svého oblíbeného koně  Incitata římským senátorem.  Učinil  holt  s tehdejší politickou  cháskou  stejné  zkušenosti  jako občan  ČR   dnes.

Ale zpět  k věci.  Dnes se tady  odehrává  souboj  o Turka. Kdy nejreprezentativnější  figurou za  jeho  odstranění je – světe  div  se  – poturčenec.

Opakuji,  Filip  Turek není  ani stínem  můj  oblíbenec, favorit,  nositel  nějakých hodnot,  kterých  si cením, natož  abych k nim  vzhlížel. Nebýt Lipavského,  striktně  bych jej  odmítl. Na první dobrou. Nicméně  ta  politická tsunami  kampaň posledních  dnů,  odstartovaná  redakcí  Deníku N – N jako nenávist,  dosáhla  od  hladiny  Vltavy  do  výše  kanceláří  Pražského hradu,  kde  na ni  okamžitě  a nesmírně  naskočil současný nájemník  Hradu.

A  mne  v tu  ránu  cosi napadlo, spolu  s tou energickou  snahou s jakou se prezident  tématu  chopil  – porovnat  ty dva pány  mezi sebou!  Petra Pavla  versus  Filipa  Turka!  Existuje  mezi nimi rozdíl? A pokud  ano,  jaký?

Už  první  vizuální pohled  ukazuje,  že   jde o stejnou sortu  – oba  dva  atraktivní  fešáci. Jejich  úkolem  a  zásadní  snahou  je  vypadat  pěkně!  To je  první, co  vás  uhodí  do očí. Ne, nejde o  jednovaječná  dvojčata,  ale  o  dvě  stejná vejce  z jednoho hnízda  určitě.

Při  prozkoumání  životopisů Petra Pavla  a Filipa Turka  těch  společných  rysů  dokonalých  dvojčat  naleznete  daleko více!

Je  zcela  evidentní, že  oba  pocházejí  z prominentních  rodin své  doby.  Pavel  z  rodiny  tvrdých komunistů,  otec  příslušník  Vojenské rozvědky  v hodnosti plukovníka,  matka komunistka.  O rodičích  Filipa  Turka, kromě určitých zmíněk o matce  nevím nic.  Nicméně,  je  zřejmé, že  rozhodně  Turkovic  rodina  patřila  nějakým způsobem k  polistopadovým  vítězům.  Proč? Protože  Pavel  za  bolševika  těžil a to  maximálně, co do kariery  ze  svého rodinného zázemí a  patřil  k  té nejpreferovanější  třídě  tehdejší  československé mládeže,  pokládám u Filipa  Turka  za  jasné a jisté , že  byl nepominutelnou  součástí výkvětu pražské  zlaté  mládeže.  Ono  totiž  když se přátelíte  s celebritou  typu Ivan Jonák,  v 21 založíte  Jaguar  Club a  jste  sběratelem  značek  Jaguar, Aston Martin, Rolls-Royce a Bentley,  tak  na  to prostě  musíte  mít!

Vůbec  životopis  Filipa  Turka  představuje pestré  čtení!  Ale  to  si zvládněte  sami.

Za mne platí, že  oba představují  různé  strany  jedné  mince!  Prostě  režimem jejich  doby  silně  fedrovaní  mládenci,  kteří  netrpí právě  zbytečnými ohledy a jemnocitem. Na cokoliv, na kohokoliv. Kteří  vždycky  dobře  ví,  která  strana  krajíce  je namazána  máslem a  jak se  k ní dostat.

Za  co  Deník  N,  N jako nenávist, pere  Turka?  No přece  za  to, co  kdysi napsal na  svých  sociálních  sítích a  posléze  odstranil, nechal odstranit  nebo neodstranil včas  a dokonale.

Vynechám teď   celý, nepochybně  zajímavý  příběh, kde  asi  tak  Deník N  přišel  k, údajně  originálním, leč  dávno smazaným screenshotům  Turkových  sítí,  jakkoli  se mi za  tím vznáší  odér  vody po holení  jistého Koudelky,  pokud  jsou pravé, nebudu  ani spekulovat o  tom,  zda ano, protože  vytvořit  dnes  dezinformaci tohoto  typu  představuje  úkol  pro  počítačového začátečníka.  Ale  tohle  všechno  si   prý nyní hodlají Motoristé  vypovídat s Deníkem N před  soudy.  Tak uvidíme.

Předpokládejme,  že  ta  odér  té  vody po holení  skutečně  dodal redakci Deníku N originální screenshoty. Je  jich povícero. A docela  hnusných.  To na každý  pád!  Kvitovat  s  porozuměním   žhářský útok ve Vítkově z dubna 2009, kdy neonacisté zaútočili na romskou rodinu a vážně popálili tehdy dvouletou holčičku Natálii chce  opravdu silný  žaludek.   Další exces  představuje  schvalování  střelby  do muslimů  v  novozélendském Christchurchi…

Ten  Nový  Zéland  komentovat  nebudu.  To nemá  smysl.  I  Filip Turek  by  si mohl vyhodnotit,  že  ho tohle  vylučuje  z  jakékoli  efektivní  diplomacie  vůči  zemím muslimského světa  – tedy  asi  tak  1/3   členských států  OSN, takže  těžká profesní diskvalifikace.

Nicméně  hodlám  se  věnovat  tomu jeho údajnému schvalování  toho žhářského útoku a  málem upálení malé Natálky.  Už konstatováno jest,  že  jde o nebetyčnou prasárnu.  Inteligentní  člověk  v  21 létech / Turek se  narodil v r. 1985/ už  musí umět  rozeznat  elementární dobro a zlo.

Dobrá, přibijme jej  za  to na kříž!  Nic proti  tomu.  Vraťme  se  ovšem nyní k  tomu, kdo se nad  smrdutým Turkem  staví do role  až nadčlověčí  morální  autority,  jenž  za  žádnou cenu  nepřipustí, aby  se  takový bezcharakter  stal  reprezentantem  České republiky  ve  světě – Petrem Pavlem!  Ten se narodil  v roce 1961. V roce  1987 mu  bylo  nikoli  21 nýbrž  už  26 let. Hotový člověk  s  ukončeným  vysokoškolským vzděláním a  jasným nakročením k velké  karieře!

Proč bazíruji na  datu  1987.  Protože  tehdy  i  dnešní morální arbitr  cosi  důležitého sepsal. A  sice  tohle:

DOKUMENT: Životopis Petra Pavla z roku 1987

Nebylo  zas  až tak úplně  jednoduché se k němu propracovat v plném  znění. Kdo  ví proč.  Ano,  kdysi  v prezidentské předvolební  kampani  jej některá  media  odprezentovala.  Já s  k němu  dnes  vrátil.  Abych  vám umožnil posoudit,  jaký  rozdíl  představovalo  ideové  nastavení  doby  v přibližně  stejném  věku  obou  dvou  dnešních protagonistů  -Filipa  Turka a Petra  Pavla!

Ten  Pavlův  životopis  je dlouhý a pro účely  toho článku zajímavý  jen  v několika  zásadních pasážích.  Proto  ho nedám celý, nýbrž  jen reprezentativní  výběr:

Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii. Tato činnost rodičů jakož i jejich názory a debaty v této oblasti přirozeně ovlivňovaly mé sourozence i mě. Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace.

Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil.

Z mých příbuzných, přátel a známých se nikdo politicky negativně nevyvíjel, nedopustil se protistátní ani protispolečenské činnosti ani právních přestupků.

Nejvíc dojmů ve mě zanechala měsíční cesta po Sovětském svazu, kterou jsme v roce 1978 podnikli autem na pozvání našich přátel. Byla pro mě otevřenou učebnicí v praxi a plně odpovídala mým představám o dovolené.

Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu.

S prosazováním politiky strany proti dílčím nesprávným názorům se potýkám často při vedení politického školení vojáků. Vycházím přitom ze znalostí získaných ve škole, z trvalého sledování současné vnitřní i mezinárodní situace a ze samostudia.

V současné době si nejvíce hrdosti zaslouží iniciativa, zodpovědnost a pružnost Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, se kterou předkládají světu mírové návrhy všeho druhu, dále způsob řešení problémů v sovětské společnosti, který přebírají i ostatní země socialistického tábora. Z úspěchů naší republiky si nejvíce vážím poměrně vysoké životní úrovně naší společnosti a faktu, že se nám podařilo vyrovnat platební bilanci se Západem.

Tak  takhle  v 26 létech popsal  sám sebe  absolvent  vysoké  školy s  červeným  diplomem, kádrový  důstojník speciální  jednotky  dálkového průzkumu!!!

O  jeho ideovém  a  kádrovém nastavení  nelze  sebeméně pochybovat. Stejně tak  o  tom, že  kdyby  komunistický  režim nepadl,  jel  Petr Pavel  po těhle kolejích  do  dneška . Asi  by  se prezidentem  nestal,  ale  nelze pochybovat,  že  by  to dotáhl setsakra  vysoko i tak.  Přidejte  si k tomu  další  aféru  – tu se  špionským  kurzem generálního štábu,  kdy se  z nám z Pavla  nestal Šavel, nýbrž  agent Pávek.

Dodnes  mi hlava  nebere,  jak se   někdo takový  dostane na Hradčana  jako prezident!  S plnou podporou  těch vždycky a jedině  správných! Vždyť  si opravdu  nese  ten nejhorší možný  cejch, který  si lze představit!  Tvrdý komouš, z komoušské  rodiny, preferované  dítko,  soudruzi ze  Sovětského svazu mu  vysvětlovali,  hrdost na  Sovětský svaz a jeho politiku…  a… a  nic. Jako kdyby  nic  z  toho neexistovalo.  Stačila  fotogeničnost!!!!  Prostě   aby byl hezký a  sympatický!  Vše  odpuštěno!!!!  Prý si to odpracoval a  šlo o mladickou  nerozvážnost!!!

Filip  Turek  disponuje také fotogeničností.  Ale  u  něj  žádné polehčující  okolnosti  neplatí. Jistě,  v 21   už  každý  člověk, hodný  toho jména,  umí rozlišit  mezi  dobrem a zlem. A  zlo prostě  nepodporuje.

Nicméně  žádná  tolerance pro něj neplatí!  Naopak.  Nakládá  mu i ten, co podporoval,  dnes podle  zákonů  – zločinecký  řád a přísahal, že  jej  bude hájit se zbraní v  ruce  s nasazením vlastního  života!!!  Tohle  jednoduše nezvládám pochopit.   Buď  byl komunismus  zločin  hodný  masového opovržení a  ohrožoval  celou společnost a  dokonce samé  její základy a  pak Pavel  a  Hrad  se  vzájemně  vylučují.  Nebo  větší nebezpečí  představují  výkřiky přiblblého  sebestředného  libového frajera  z pražské současné  smetánky, který  hnusně  komentuje ojedinělý  /naštěstí/ žhářský  útok na  rodinu,  co někomu  není po chuti.

Nechci  ani jednoho. Eklují  se mi  oba.  Jeden  z nich ovšem výrazně  více.  Ten, který  si osopuje  kázat  tomu druhého morál. Ačkoli  jde   rob  a líc  jedné a té  samé  mince.  Oba  z protekčních  rodin, oba  fotogeničtí  fešáci,  oba  v politice. Vrcholné. Oba  s  hroší  kůží.

Ovšem jeden z nich  prý jednal  v  mladické  nerozvážnosti a  pak si  to odsloužil  v Bruselu.. Tak uvažuji, kolik  let  by  v  té Bruseli  asi tak musel odsloužit  Filip Turek, aby jej  vzali  ti, co ho soudí  – na milost.

Jenže  otázka  zní – existuje  mezi nimi rozdíl? A  když  ano, jaký?

NA  tu první dám jednoduchou odpověď. V  podstatě ne.

Na  tu  druhou ho ovšem, s lupou  v ruce najít  dokáži.  A hned několikrát:

• Filip Turek  nepřísahal,  že  bud e podporovat  nějakou, dnes  zločineckou  ideologii  za  každých okolností a s nasazením  vlastního  života
• nenapsal nic o  tom, že  ho  soudruzi  z Kukluxklanu  motivovali a  přivedli na  správnou cestu,
• ani  ho nenapadlo,  aby  při měsíčním  čistém příjmu někde mezi  800-900  tisíci  čistého  podojil  o  nějakých  dalších  100 000 na  kabelkovné pro  přítelkyni  nebo  na  benzín pro  svoje  auta. Takovouhle ubohost  zatím neprokázal
• ale především a  zejména není známo , že  by  si někdo vodil  Turka po obecních pastvinách, zkrátka,  že  by  měl  nějakého  svého  p…  omlouvám se  -nějakého svého Petra Koláře.

Jinak  jsou  fakt  jako  dvojčata.  Ale jeden z nich, ten pro mne horší,  ze sebe  dělá morální  autoritu proti  tomu druhému… Prostě  poturčenec  horší Turka. Na každý  pád.

Ten  Caligula  opravdu  věděl,  co dělá,  když  jmenoval svého koně kdysi senátorem.  U něj  existovala  jistota,  že  není schopen podobných kravin.

KOSA NOSTRA

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LISTOPAD 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Petr Novotný 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Štádler 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 300,- Kč, Dana Zemánková 100,- Kč, Luboš Sucharda 500,- Kč, Bohumír Tichánek 250,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 8 720,00 Kč

Vybráno 19.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Měli jsme Pekarovou, teď máme Okamuru aneb Když se porušují tradice - 9.11.2025
• Hranatý ministr - 9.11.2025
• I my se můžeme dočkat svého Mamdáního - 9.11.2025

(26 votes, average: 4,31 out of 5)

Loading...