25.3.2025
Redakce
11
Kategorie: Společnost

Jak se umírá ve Šluknovském výběžku

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Volá mi kamarád Petr Hromádko. Povídá – přijeď, stalo se něco strašného a ty o tom napíšeš, protože žít v tomhle státě, to už je fakt za trest. Do telefonu mi o tom říct nechtěl, tak jsme se domluvili, kdy oba můžeme, a já vyrazil. Zemřel mu otec, to je jediné, co jsem věděl. Zemřel před panelákem. A pak nastoupil český stát a jeho legislativně čistá, ale nehumánní praxe, jak mi popsal Petr.

Když jsem byl naposledy v ústecké krajské nemocnici, skláněl se nade mnou po katetrizaci cév lékař, kouká do papírů a povídá – pane Chábe, kdy už se z toho Šluknovska konečně přestěhujete někam do civilizace. Takhle vás to tam jednou popadne a my si vás nestihneme dovézt. Měl pravdu, jindy mě to chytilo v noci, volám rychlou. Přijeli za chvíli, naložili mě, a pak přišla daleká cesta ze Šluknovska do civilizace se vším tím přidruženým dobrodružstvím, které obnášelo přeložení z jedné sanitky do druhé na bývalé benzinové pumpě v Chřibské. Málo sanitek, málo posádek, bylo mi později sděleno. S akutním infarktem sledovat temnou benzinovou pumpu. V tu chvíli mě nenapadalo nic jiného než – tady, tak tady fakt nechci umřít. Do Ústí do nemocnice jsem se dostal po hodině a půl jízdy (bylo by to kratší a rychlejší přes Německo, ale tam mají naše sanitky nejspíš zákaz jezdit, usuzuju tak z toho, že jsme jeli trasou, která byla dvojnásobně dlouhá).

Popišme si situaci, která se stala před dvěma týdny v tom našem nešťastném Šluknovsku. Muž, Petrův táta, si jel s terénní asistenční službou vyzvednout nový občanský průkaz. Po příjezdu před panelový dům, kde bydlel, asistentka otevře zadní dveře auta. Muž z něho vypadne na zem s akutním infarktem. A začíná byrokratické předpeklí České republiky.

Asistentka zavolá rychlou. Z paneláku vybíhá jeden ze sousedů a pokouší se o masáž srdce. Marně. Z Ústí vyletí vrtulník, přistává u paneláku. Přijíždí policie, hasiči. Záchranná služba dodává, že resuscitace je zbytečná, a konstatuje smrt. Nad mrtvým postaví stan, hezky čelem k panelákům, aby snad nikomu nic neuteklo. Do toho přibíhá Petr. Samozřejmě vytřeštěný z toho, co se děje a že se to děje jemu a teď a před očima všem. Nikdo, skutečně nikdo nechce vidět smrt svého rodiče… před očima hromady zvědavých lidí a kolemjdoucích. Dobře, stane se. Málokdo z nás si vybere čas a místo.

Petr jako ledoborec se šine ke stanu. Proti němu se staví policista – kdo jste, co tu chcete – vypálí na něj otázku. Jsem syn, dostane se mu odpovědi a odstrčení stranou. Všichni ho, snad uctivě, pouští do stanu. Tam si Petr klekne k tělu svého táty, pohladí ho po hlavě a zatlačí mu oči. Když pak sedím u něj, ještě v šoku se mě ptá, jak to, že zdravotníci, hasiči, policisté mu nebyli schopní těch dvacet minut, co tam ležel před panelákem, zatlačit oči. Nikdo. Nikdo to neudělal, syčel na mě Petr.

Lékařka záchranné letecké služby, jen co Petr vykoukne ze stanu, už mu nastavuje ruku a povídá, že musí letět, že má další zásah a že přeje upřímnou soustrast.

Petr se začne ptát po dece. Vždyť tam jeho táta leží, břicho má odhalené. To ho nikdo ani nepřikryje? Je v šoku. Umřel mu táta a okolo je takovejch lidí, cizích, co ničemu nerozumí. Nechali tam tátu na zemi, s odhaleným břichem, ani mu nezatlačili oči. Přikryli ho. Petr povídá, že se musí zavolat pohřební služba. Policista říká, že se musí počkat na koronera, aby sepsal zprávu o smrti. Petr skřípe zuby. Čeká, že koroner dorazí co nevidět, tak zavolá pohřební službu. Aby tu táta neležel všem na očích. Je to tak strašně nedůstojné.

Z oken paneláku čumí zvědavé hlavy. Pokuřují. Komentují. Přišlo vzrušení do jinak všedních dní všední řitě na Šluknovsku. Jenže je to jeho táta, to není žádná atrakce, žádný zadělaný kolotoč pro haranty. Je to jeho táta, pro Kristovy hnáty. V jeho nitru se rve vztek s děsivým žalem. Na půl huby, snad aby nezačal na všechny řvát, řekne, že jde do tátova bytu. Všechno ho vevnitř jeho samotného bolí. Musí být sám. Tak vyběhne do bytu a tam se zavře a chodí po něm jako uvězněné zvíře. A občas vykoukne z okna. Do toho přijde jeho manželka, moudrá a klidná to žena. Snaží se svého manžela uklidnit. Obejmout ho, nechat ho vybrečet.

Kolem stanu se motají děti, nakukují, smějí se, mají z toho dobrý den. Na lavičku nedaleko stanu a s výhledem do stanu sednou dvě paní z paneláku. Cigárko a kafíčko v ruce a oči navrch hlavy. Na silnici zastavují auta a koukají na tu prapodivnou sešlost. Opékají se buřty? Nějaká grilovačka? Zvědavě hledají očima gril a stánek s pivem. Ale k vidění je jen mrtvý člověk a jeho pošlapaná důstojnost, která leží hned vedle něho.

Po půl hodině přichází do bytu policista a povídá – omlouvám se, je to těžké, koroner je v Žatci, přijede, jak nejrychleji bude moct. Omlouvám se, je to těžké. Je jeden koroner ve službě na celý kraj, na všech osm stovek tisíc lidí, na celých 5225 kilometrů čtverečních.

Petr se ptá, jestli je tohle normální. Jeho táta už tam leží hodinu. Hodinu tam leží a nic.

Příčinu smrti musí potvrdit koroner.

Ale vždyť to nedává smysl. Víme, na co trpěl, víme, na co umřel, tady jsou léky, které užíval, koroner se na něj může podívat i u pohřební služby. Argumentuje Petr.

Není to možné, odpovídá policista.

Vždyť koroner je potřeba u násilných vražd, u mrtvol, které někdo najde v lese. Aby se přesně zjistilo, co je příčinou smrti. Tak zavolejte obvoďáka, ať to sepíše. Říká Petrova manželka, která se před chvílí vrátila zvenku, kde odháněla nějakého puberťáka, který si grilovačku lidské důstojnosti nahrával na mobil. Ale policista vrtí hlavou. Musí se čekat na koronera.

Odejde. Radši odejde. Protože vidí Petra a ten nevidí nic jiného, než nesmyslnost celého toho cirkusu.

Uběhla další hodina. Petrovi volají z pohřební služby, jestli už si mohou pro zesnulého zajet. Nemůžou – NEBYL TU KORONER, křičí v duchu Petr a žádá funebráky, aby ještě vydrželi.

Venku je pošmourno, lezavo, okna paneláku jsou přesto stále otevřená, neustále z nich vykukují pokuřující hlavy, některé k tomu usrkávají kafíčko. Děti už koukají doma na pohádku. Uběhla další hodina, táta leží na parkovišti před panelákem už třetí hodinu. Tři hodiny, kdy se systém České republiky, systém Ústeckého kraje, postaral o to, aby byla důstojnost člověka podupaná až na drť, až pod podlahu. I po smrti bez jakékoliv důstojnosti.

Začíná čtvrtá hodina děsu. Proč jste si tady nenechali jako svědkyni tu asistentku? Byla přímo u toho, mohli jste s ní sepsat protokol a nechat mého tátu odvézt. Vždyť je to všechno naprosto absurdní, šílené, co mi to tu děláte, proč mě tu všichni znásilňujete, nechte mě bejt, dopřejte mému tátovi trochu důstojnosti. Vždyť to byl můj táta, ne žádnej hadr, kterej můžete nechat ležet před panelákem na parkovišti. Všem pro pobavení. To jste zrůdy? Jste zvrácení? Nemocní? Co se to tu děje? A proč? Petr musel znovu požádat havrany, aby ještě chvíli počkali. Čtyři hodiny a KORONER STÁLE NEPŘIJEL.

Po další půlhodině přijel. Zavolali Petra. Koroner vystoupil z auta, vstoupil do stanu, sáhl zesnulému na krk ve snaze nahmatat pulz, pak mu krátce osahal břicho u žeber, vstal a vyplnil papír o smrti. Infarkt, ale na uklidněnou, neměl to dlouhé, deset vteřin to tak trvalo, řekl koroner, nasedl zpátky do auta a odjel. Petra tam ovšem čekání na těch pár minut koronerovy přítomnosti stálo čtyři a půl hodiny mučení, kdy jeho táta ležel na parkovišti pro pobavení kolemjdoucích.

Tohle není normální. Záchranná služba i policie dorazily hned, to nám tu zatím trochu funguje. Ale všechno se zadrhlo na hloupém systému externí a soukromé koronerské služby, která, zdá se, trpí podstavem. Jako soukromá služba musí státu, potažmo lidem, vykazovat perfektní práci. Musí dbát důstojnosti člověka. A nejde, aby celý kraj obsluhoval jeden koroner ve službě. Petr seděl přede mnou a říkal – tohle už se nikomu nesmí stát. Bylo to to nejhorší, co jsem zažil. Musí se o tom mluvit, musí se o tom vědět. Představ si, že tam leží tvůj rodič. Představ si, že tam ležíš ty a tvé děti šílené žalem, šílené vztekem, běhají po bytě a čekají přes čtyři hodiny na koronera. Tohle není úcta k životu a smrti člověka, to je učiněné barbarství, ohavnost, zrůdnost. Znevážili a zhanobili památku mého táty.

Tohle stát člověku nesmí, zdůrazňuju, že nesmí dělat. To je skutečně barbarství bez kousku úcty k životu a smrti člověka.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

11 komentářů
  1. Tekutý Prd 02:07:55 Odpovědět

    Pane Chábe, rád Vás čtu. Věřím, že vše mohlo být tak jak píšete. Nemám Vás za mystifikátora. Článek se mi jeví jako pravdivý. až na jednu věc.
    Kopíruji: „Lékařka záchranné letecké služby, jen co Petr vykoukne ze stanu, už mu nastavuje ruku a povídá, že musí letět, že má další zásah a že přeje upřímnou soustrast“.
    Proboha, upřímná soustrast se nepřeje. Upřímná soustrast se „vyjadřuje“ nebo „sdílí“ a nevím, kolik českých slov bych na situaci našel.
    Pokud opravdu ono doktorka řekla, pak je možná jen doktorkou.
    Je li interpretace špatná z Vaší strany, pak dejte pozor. Hnidopichové mohou být horší než já.

    Pište.

  2. S UKRAJINCI NETANČÍM!!! 03:10:28 Odpovědět

    V naší „mladé a krrrásné svoboděnce a demogrrracii“ je člověk jenom kus masa určenej na to,aby ho demokrati co nejvíc okradli a poté spláchly do hajzlu🤮

  3. Dája 05:20:21 Odpovědět

    Mám z toho slzy v očích a jímá mne hrůza…kam jsme to došli?!

  4. gogo 07:30:12 Odpovědět

    Jsme ve válce, jak říká pan premiér. A ve válce tam může ležet i týden, než ho někdo uklidí. Takže to vlastně dopadlo dobře

  5. Debilní Gréta 08:17:29 Odpovědět

    Jaký koroner? Jsme v anglosasku? To samé „farmář“, jsme ještě tady doma? Tohle je totální kolonie anglosasů!

  6. nykado 08:26:49 Odpovědět

    Milý pane autore tento barbarský a zvrhlý systém nemá ani za nehet úcty k živým, tak se nedivte, že ho nemá ani k mrtvým

  7. cool 09:03:43 Odpovědět

    V 90.sátých letech umřel chlap na zastávce, sanita odjela že mrtvé nevozí . To bylo ráno a když jsme se vraceli z práce ještě tam ležel pod prostěradlem vedle zastávky.

  8. HleDutch 09:34:12 Odpovědět

    Česká sanitka nemůže jet přes Německo a proto musí jet dvojnásobně dlouhou cestu? To je jak blbý vtip, hlavně že skopčáčtí fízlové si jezdí přes naše území jako kdyby tady byl ještě pořád / už zase Protektorát.

  9. Mariena 10:55:09 Odpovědět

    Věřím, byl to šok.. tendence této doby – smrt a mrtvého odklízí z očí, vytlačuje z vědomí. Asi bych poprosila o nosítka, přenesení otcova těla domů do bytu, či onen stan před cizími pohledy uzavřela, otce přikryla a upravila a zůstala tam s ním, dokud to ta situace žádala a dovolila. Loučila se, děkovala a modlila.

  10. balíkR27122024CZ 11:25:32 Odpovědět

    co jste si blbci vycinkali, to máte, ale to PR ústecké nemocnice , kde nechali 2 hodiny mého kamaráda doslova zdechnout na chodbě před operačním sálem , je odporné , no a šaškárny s vrtulníkem jsou přesně pro vás, abyste si „mysleli“ jak se o vás ten „stát stará“ , to je zase výlev, tak měl syn přinést prostěradla a otce přikrýt , hezky systémově , který blb volal policii ? úmrtní list měla vystavit lékařka , je to na 3 minuty, tak jako když dostal infarkt tchán kamaráda v lese , pitva se neprovádí na ulici ani v lese ale na patologii

  11. Xy 06:41:46 Odpovědět

    Nemyslete si, že v jiných regionech je to lepší. Jsem z Brna a když mi umřela babička, také jsem čekal 4 hodiny na koronera. Rozdíl byl pouze v tom, že zemřela v mém domě.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)