Jak se baví internet: Den debil
EMA
Lékař mi dával 4 měsíce života, tak jsem ho zastřelil a soudce mi dal 12 let.
[ad#textova1]
Rodičovská olympiáda
Nedávná zimní olympiáda mě inspirovala k tomu, navrhnout kostru rodičovské dovolené. I rodiče mají právo na medaile. Jelikož je člověk rodičem pořád a je jedno, jestli je léto nebo zima, není rodičovská olympiáda rozdělena na zimní a letní. Rodičovská olympiáda je jenom jedna. Tradiční heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se,“ navrhuji změnit na: „Není důležité vyhrát, ale přežít.“
Pojďme se nyní podívat na jednotlivé disciplíny.
1. Trojskok
– Náročná disciplína pro zkušené rodiče v domácnosti, kdy se skočí od plotny k žehlícímu prknu, posléze od žehlícího prkna odskočit chytit dítě, které se chystá spadnout ze skříně a opětovný zpětný skok zpět k plotně. Hodnotí se nejen provedení skoků, ale i ochota rodiče toto opakovat do zblbnutí.
2. Sportovní gymnastika – kruhy
To je jednoduché. Jaký rodič bude mít větší kruhy pod očima z nevyspání, vyhrává. Hodnotí se nejen barva a velikost kruhů, ale i zkouška intelektu. Nevyspalí rodič musí v časovém limitu pěti minut říci své jméno. Vítězí ten, kdo je tak v prdeli, že si na své jméno nevzpomene. Mikrospánky a drobné mrtvičky se sčítají k celkovému hodnocení a mohou ovlivnit celkové výsledky.
3. Střelba
Rodičům se bude pouštět Noddy s autíčkem, Telletubies, Taneční hrátky s Honzou Onderem a prasátko Pepa. Poslední z rodičů, kterému z toho jebne, vyleze na kostelní věž a bude střílet po lidech, vyhrává. Hodnotí se délka výdrže sledování pořadů i počet zasažených cílů.
4. Biatlon
To samé, jako střelba, akorát, že venku je sníh, takže jebnutý rodič musí na kostelní věž dojet na běžkách.
5. Běh
Speciální disciplína pro budoucí otce. Sportovcům na startovní čáře bude ukázán pozitivní těhotenský test a budoucí otcové budou muset utéct, dokud je ještě čas.
6. Chůze 50km
Dráha od domu do obchodu, která je dlouhá jeden kilometr. Rodič tuto trasu absolvuje s dítětem, které po cestě bude odbíhat, sedat si na zem, kličkovat nebo honit veverky či drobné ptactvo. Vítězem se stává ten, který původně kilometrovou trať protáhne minimálně na padesát kilometrů v co nejkratším čase. Cíl je samotná cesta, neboť do obchodu nikdy závodníci nedojdou, jelikož dítě spadne do kaluže, budou ho bolet nožičky, nebo se počůrá.
7. Jezdectví
Závodníci budou ležet spokojeně v posteli, načež na ně bude vypuštěno rozdivočelé dítě, které jim nečekaně naskočí na a zakřičí: „Hyjééé.“ Vítězem se stává sportovec s nejméně odraženou ledvinou či vyraženým dechem.
8. Řecko římský zápas
Závodník obdrží malé dítě, které nechce do školky a chce ležet v posteli a pokusí se ho obléknout do oblečení, které se mu nelíbí a odmítá ho nosit. Vítěz bude ten, kdo polooblečené a uřvané dítě neprohodí oknem.
9. Přetahování lanem
Parádní disciplína rodičů třech a více malých dětí. Sportovec si musí lano přetáhnout ve smyčce přes hlavu a posléze se oběsit. V této disciplíně vítězí všichni účastníci. Tady člověk nemůže prohrát.
Co se týče dopingu, tak na této olympiádě je doping ve formě alkoholu, drog, či antidepresiv nejen dovolen, ale je dokonce nezbytný.
Pokud by vás napadla ještě nějaká další disciplína, tak sem s ním. My ty rodičovské olympijské hry spolu dáme do kupy.
Sejdou se tři psi u veterináře – pitbull, ovčák a doga.
Ovčák a Doga se ptaj Pitbulla: „Hele proč jsi tady?“
Pitbull: „Ále. Soused měl malý děcko, takovýho hajzla, pořád mě kopal a tahal za uši, tak jsem mu utrhnul nohu…“
Na to ti dva psi: „Ty vole a co s tebou bude?“
Pitbull: „No co, injekce a smrt…“
A Pitbull se ptá Ovčáka: „Proč seš tu ty?“
Ovčák: „Ále, pošťačka na mě pořád házela noviny, tak sem jí jednou chytil za ruku a utrhnul jí prsty…“
Ti dva psi zase: „Ty vole, a co s tebou bude?“
Ovčák: „No co, injekce a smrt…“
Pitbull a ovčák se podívaj na dogu a ptaj se: „A co ty, za co seš tu ty?“
Doga: „Ále, moje panička pořád vytírala podlahu, prostě pořád vrtěla zadkem, tak sem jednou naběhnul a udělal jí to…“
A ti dva: „Tak to tě čeká taky injekce a smrt, co?“
Doga: „Néé, jenom obroušení drápků…“
Riaditel na porade obchodneho oddelenia:
„…… a tych , co prichadzaju do priameho kontaktu so zakaznikmi chcem upozornit, ze slovne spojenie “ kadejake pičoviny“ nie je prave najvhodnejsi sposob na popis nasho sortimentu.
Každý den nemůže být posvícení. Máme dobré dny. Máme špatné dny. A pak, občas, párkrát za život máme den D. Tedy den Debil. (takzvané dvojité déčko)
Povahu každého dne lze odhadnout už ráno hned po probuzení. Já jsem se vzbudil téměř s písní na rtech a směle vykročil z postele. V tem okamžik jsem zaúpěl bolestí, neboť jsem šlápnul na období křídy, které Čeněk rozestavěl kolem postele. Období křídy znamená, že mladík vezme plastové figurky dinosaurů, různě je rozmístí po bytě, přidá pár větviček, jakože pravěká džungle a období křídy je na světě.
S triceratopsem zabodnutým v chodidle jsem zakvílel, poposkočil a druhým chodidlem šlápnul na velociraptora.
Když šlápnete hned po probuzení na velociraptora, je to neklamný signál, že ten den nebude stát za nic. Však už staří Mayové měli rčení: „Šlápneš-li po ránu na velociraptora, budeš celý den…… No dobře to rčení jsem si vymyslel a nemůžu najít rým na velociraptora. Možná traktora? Že by, šlápneš-li po ránu na velociraptora, budeš celý den na traktora? Dejme tomu.
Jakmile jsme se nasnídali, oblékl jsem Čeňka a šli na parkoviště, že ho hodím do školky. Už když jsme vycházeli z baráku, přeběhl mi mráz po zádech. A to nemyslím, že jsem se něčeho zalekl. Do slova a do písmene mi přeběhl mráz po zádech. Byla děsná kosa. Nejchladnější ráno v dějinách chladných rán.
Cestou k autu mi mráz přeběhl ještě po stehnech, po bradě a po bůčku. Ano, mám bůček. Od porodu jsem ho ještě neshodil. Jsem snad proto špatný člověk? Já myslím, že naopak.
Auto bylo klasicky celé zamrzlé. Bylo potřeba ho oškrabat. Vzal jsem tedy z přihrádky škrabku a šel na to.
„Já chci taky škrabat,“ dožadoval se Čeněk.
„Ne, na to jsi ještě malý,“ vysvětloval jsem mu.
„Tak jenom trochu,“ přemlouval mě.
Tak jsem mu tu škrabku na chvíli půjčil, ať si zaškrábe. Čeněk si párkrát zaškrábal a potom škrabku zlomil.
„Já toho sígra přerazím. Nemůžeme mít nic hezkého nebo funkčního. Všechno rozbije,“ mumlal jsem si vzteky pro sebe, když jsem přední sklo škrabal obalem na cédéčko, který jsem našel v kufru auta. Všechna ta seškrabaná námraza mi padala na ruku a i do rukávu. Přestával jsem cítit ruku a omrzliny byly za dveřmi.
Vůbec to nešlo seškrabat. Zkoušel jsem tu námrazu nahřát tím, že jsem na ní dýchal. To nepomáhalo. Dokonce jsem ji nahříval zapalovačem, ale jak jsem měl úplně promrznuté prsty, asi po čtvrtém škrtnutí jsem začal krvácet z palce.
Po nekonečném škrabání oken u auta obalem od cédéčka, jsem to dokázal. Námraza byla seškrabána. Byla mi děsná kosa, tak jsem se už těšil, až nasednu do auta a zatopím. Vložil jsem klíčky do zapalování, otočil s nimi a nic se nestalo. Zkusil jsem to ještě asi třikrát, ale pořád se nic nedělo. V té kose se autu vybila baterka.
„Jupí, nemusím do školky,“ radoval se Čeněk, když jsem mu oznámil, že auto nejde.
„Tak to teda ne. Do školky půjdeš, i kdybychom tam museli jet psím spřežením,“ rázně jsem tuto variantu zamítnul.
Jelikož chodí Čeněk do školky na opačné straně města, jediná možnost, jak se tam dostat, byla autobusem.
Anžto jsem mistr v řešení krizových situací, zavolal jsem Nataše, abych se informoval, co mám dělat. Autobusem skoro vůbec nejezdím a nemám přehled, která linka jede do školky.
„Mamka říká, že tam jede osmička,“ vysvětloval jsem Čeňkovi, jako by ho to snad zajímalo. Bohužel zastávka, odkud jede osmička, byla asi kilometr daleko. Hlavně, že máme jednu zastávku hned u baráku, ale nikdy jsme ji nevyužili. Museli jsme se tedy vydat na dlouhou pouť v té kose na zastávku.
Čeněk si držel svého dráčka lítačka (plyšový drak), já jsem ho chytil za ruku a vyrazili jsme. Bylo mi jasné, že ta cesta nebude lehká.
„Možná to ani nepřežijeme,“ napadlo mě, když mi zamrzla pravá oční bulva. Slovy nejde popsat, jaká byla zima. Byla to taková ta zima, že kdybych se chtěl jít vymočit ke keříčku, tak by mě museli vyprostit hasiči, jelikož bych k tomu keříčku přimrznul. Nejspíš by k tomu museli použít i těžkou techniku.
Byla taková kosa, že nebyly ani uzavřené školy a školky (uhelné prázdniny), protože člověk, který ohlašuje uhelné prázdniny, cestou do ohlašovny umrznul.
V této kose se mění všechna zvířata na polární. Ony to tak mají. Je to evoluce. Po chodníku chodí polární psi, nad hlavou prolétl polární holub a kdybych měl tasemnici, tak by to byla polární tasemnice. Polární tasemnici od té běžné poznáte tak, že má teplé ponožky a beranici.
Jelikož jsem počítal s tím, že pojedeme autem, tak jsem měl na sobě jenom tepláky, mikinu a bundu. Po pěti minutách chůze se vzduchem neslo jenom takové tiché „plop.“ To byl zvukový singál toho, že právě můžu být lékařsky oficiálně uznán jako žena, neboť mi varlata zalezla do dutiny břišní, kde nejspíš dožijí. Zrovna teď bych na nudapláži moc parády neudělal.
Cesta na zastávku se zdála nekonečná. Tváře jsem měl ošlehané ledovým větrem a neustále jsem se rozhlížel. Byl jsem nervózní, neboť nás kdykoliv mohl napadnout lední medvěd nebo los.
A pak už jsem ji viděl. Autobusovou zastávku. Byla na dosah. Celá se třpytila ve štiplavém mrazu.
„Taťko, já jsem cestou ztratil dráčka lítačka,“ propukl najednou Čeněk v pláč a na rozeklaném stromě zakrákal polární havran.
„Zapomeň na lítačka. Zima si ho vzala,“ oznámil jsem mu naprosto bez emocí, neboť zastávka byla už opravdu blízko a rozhodně jsem se nehodlal vracet tam zpět do té sajgy a hledat ztraceného lítačka.
Nicméně Čeněk dostal záchvat, tak jsme se museli vrátit. Byl na chodníku skoro před našim domem. Inu, tak jsme si tu cestu v té kose na zastávku dali znovu, protože proč ne. Tentokrát mi do dutiny břišní zalezlo komplet všechno, co mám tam dole a když jsem pohnul rukou, cítil jsem, jak se mi lámou chlupy v podpaždí.
Opět jsme se blížili k zastávce, když tu mi zvonil telefon. Podíval jsem se, kdo mi to volá a byla to Nataša. Bohužel mi nešlo přijmout hovor. Ten stupidní smartphone nešel tím ledovým pahejlem, co zbyl z mé ruky použít. Displej nebyl schopen rozeznat, že ten kus pařátu, co po něm přejíždí, není rampouch, ale něco, co bývalo kdysi kusem člověka. Bohužel jsem tedy hovor nepřijal.
„Konečně jsme tady,“ oddechl jsem si, když jsme s Čeňkem usedli v autobusu do sedadel.
Autobus se rozjel a zahnul směrem, odkud jsme přišli a tedy úplně na jinou stranu, než byla školka.
V ten moment mi opět volala Nataša. Nechal jsem Čeňka, ať hovor přijme, jelikož on měl rukavice a tedy telefon ho rozpoznal jako člověka.
„Promiň, já se spletla. Osmička tam nejede. Jede tam jednička. Nenasedejte na osmičku. Ta vás doveze před nás.“
Vystupujeme z autobusu a dnes již po druhé se ocitáme před naším barákem. Já to ale nevzdám. Beru Čeňka do náruče a utíkám s ním znovu na zastávku.
Jednička zrovna přijížděla, tak jsme do ni naskočili. Spokojeně oddychuju na sedadle a mám tušení, že už bude lépe.
„Připravte si prosím jízdní doklady, probíhá kontrola jizdních dokladů a jízdenek,“ ozve se najednou jeden z revizorů, který si to pomalu šine našim směrem.
Škoda, že žádný jízdní doklad nemám. Jízdenku jsem měl v tom minulém autobusu, ale na tenhle mi už nezbyla. To by se ale podle mě mělo počítat, protože tamtím autobusem jsem jet nechtěl.
„Vaši jízdenku, prosím,“ obrátil se na mě revizor.
Inu, tak mě to stálo osm stovek na místě za pokutu a na další zastávce jsme si museli vystoupit. V ten moment se to ve mně zlomilo. Vzdal jsem to. Šli jsme domů. Venku nebylo bezpečno. Čeněk do školky nešel.
Před polednem k nám přišla babička, aby Čeńka pohlídala, protože já jsem musel jít řešit ven do mrazu baterku. Přijel mi kamarád s kabely a společnými silami jsme auto nastartovali.
„Hele teď musíš tak hodinu v kuse jezdit, aby se baterka znovu nabila. Nesmíš vypínat motor,“ poučil mě a odjel.
Tak jsem vyrazil jezdit hodinu po městě. Oranžová kontrolka a žádná čárka u nádrže dávala tušit, že asi moc daleko nedojedu, jelikož nemám benzín. Byla to velmi nepříjemná situace, neboť jsem dostal instrukce, že nemůžu vypnout motor a matně jsem si vybavoval z autoškoly, že když chci tankovat na benzince, musím motor vypnout.
„Co budu dělat?“ Začal jsem panikařit. Z nějakého důvodu mě to táhlo k tomu, vyskočit za jízdy z auta, ale to by věci asi moc nepomohlo. Nakonec mi benzín nedošel, jelikož jsem asi po deseti minutách jízdy píchnul kolo.
Vzteky jsem vyběhnul z auta a zuřivě do něho kopnul. Potom jsem ho odstavil na přilehlém parkovišti a přemýšlel, že ho zapálím. Byl jsem vzteky bez sebe.
„Tohle jsi chtěl? To se ti líbí? Polib mi prdel ty debilní dne,“ klečel jsem na parkovišti a hrozil pěstí kamsi směrem nahoru, kde jsem myslel, že se onen den zrovna nachází.
Potom jsem běžel domů. Doma jsem babičku poslal pryč, zamknul dveře, pustil Čeňkovi pohádky a teď sedím na gauči a už nikdy ven nejdu. Tam venku to není bezpečné. Venku číhá zlo. Do konce života budu doma. Ty Mayové měli pravdu. Pokud ráno šlápneš na veliciraptora, budeš celý den na traktora.
Dnes jsem si udělal tak černý čaj, že by měl dostat ve Švédsku byt.
Cikán učí svého syna masturbovat.
„To je zábava!“
Raduje se Dežo.
„No vidíš! A až ti bude 13, budeš požívat svoje péro…
Říká jedna cikánka druhé:
„Eržika, to nekraď, to je naše!“
Víš jaký je rozdíl mezi kouzelníkem a cikánem?
Kouzelník řekne: „Abrakadabra!“ a vyčaruje králíka z kouzelného klobouku.
Cikán řekne: „Dyškriminácia!“ a vyčaruje důchod, sociální dávky, byt a auto ……
A pár tweetů od Dojnice:
- GIBS je silová složka, hospoda nebo obchod se smíšeným zbožím? Já nevím, ale představuju si, že když tam přijdou nějaký kontroloři z min. financí, tak poslední, co na vrátnici uslyšej, je „stůj, nebo střelím!“
- Tak jestli té odpovědi AB na interpelacích rozumím dobře: Jedná se o tak tajnou záležitost, že o ní nikdo neví a ani nesmí vědět a dokazují ji dokumenty, které jsou tak tajné, že je nikdo neviděl a ani nesmí vidět.
- Není pravda, že jsem tlačil na odchod Murína kvůli Čapímu hnízdu. Naopak jsem mu navrhl, že to bude vypadat jako nešťastná náhoda.
- Znáte takový ten pocit, jak je venku mráz a nehostinno a vy byste nejradši zalezli zpátky do postele, ale nemůžete, protože v ní pořád ještě ležíte?
- Až se soudruh Ťien-ming vrátí za 15 let z pracovního lágru, bude moct vyprávět Miloši Zemanovi, jak v Číně stabilizují společnost.
- Andreji, hlavně zas nepřísahej. Dyk ty drobečkové jsou od minule ještě nemocný!
- Míra integrace Evropy je dnes skutečně nebývalá. Zatímco na Slovensku prorostla do vlády italská mafie, u nás slovenská.
- Vyšetřování na Slovensku sleduje dvě stopy: komu mohl vadit zavražděný novinář a kde vzal Fico milion eur v malých neoznačených bankovkách.
- Komunisti tvrdí, že únorový převrat byl legálním převzetím moci. Myslím, že tak nejpozději napřesrok začnou hájit popravy odpůrců režimu.
[ad#pp-clanek-ctverec]
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
Příspěvky za měsíc květen 2022:
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
(15 votes, average: 4,07 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Z deníku marketéra: Na poradě
OD: MARKETER 02|04|2014 Sedíte na poradě, máte zapnutý notebook a prezentujete. Majitel a šéf v jedné osobě se rozvaluje
Jak se baví internet: Preventivní znásiln...
EMA Hostující kazatel horlí v synagoze proti zlořádům světa. „Kam chodí nejvíce lidí? Do synagogy? Ne. Do všelijakých krčem,