Jak netrápit a netrápit se

Na ty, co chtějí přitvrzovat, utahovat šrouby a omezovat práva. Ti už dnes kují pikle, jak prý zabránit všemu nekalému, co budoucnost může přinést, ale přitom hlavně posílit svou moc. A obě skupiny budou za pár dní přemýšlet, jak žít v roce 2024 a jak ten rok co nejlépe prožít.

Jak netrápit ostatní a netrápit sebe? Nejtěžší otázky, na které hledá odpovědi lidstvo stejně dlouho jako na ty nejzákladnější – kdo jsme, kam jdeme a co je cílem našeho snažení na tomto světě. Odpovědi na ně nejsou jednoduché, a když jsem ještě aktivně vykonávala advokátní praxi, bylo hledání odpovědí spolu s krizovou intervencí mým každodenním chlebem. Univerzální a jednoduché rady neexistují, ale přesto se o ty základní s vámi podělím:

Pečovat o dobré vztahy s blízkými. Co zní jako fráze, obsahuje někdy velké sebezapření, protože je třeba se o své blízké aktivně zajímat, a současně jim nic nenařizovat, nepřikazovat, nevnucovat, neobtěžovat je a nedávat nevyžádané rady. Nechat je žít, jak oni chtějí a jak se jim líbí, ale být nablízku, když se jim podlamují kolena a oni se tak potřebují o někoho opřít. Být tu prostě pro ně.

Každý vztah se dá vylepšit. Třeba o kousíček, ale nikdy není vše ztraceno. Vždy je možno se omluvit, pozdravit, předat drobnost, projevit zájem, usmát se, udobřit a vlídně se rozloučit. Klienti občas namítali, že „s tou/s ním to vylepšit prostě nejde.“ Nesouhlasím. Stačí malá změna chování, třeba i jen na jedné straně. Třeba jen proto, aby potěšila mou duši.

Minulost nezměníme a budoucnost je vždycky nejistá. Obojí zjištění je děsivé a patřičně frustrující. Ale současně uklidňuje a umožňuje sám sobě odpustit chyby, jichž jsme se na sobě i na jiných dopustili. Své vzpomínky umíme oblbnout a při troše snahy je dokážeme přepsat do scénáře, který je přijatelnější. Zkusme si představit, že minulost proběhla o maličko příznivěji. A pak si ji přehrajme znovu a zase znovu.

Jediné, co máme, se děje právě teď. To „právě teď“ je absolutně nejdůležitější. Nespěchejme tolik, nežeňme se za pofiderními úspěchy. Zamysleme se, co v roce 2024 vylepší život právě nám, každému jednotlivě.

V krizové intervenci doporučujeme v nejhorších okamžicích smutku a bolesti udělat následující: zabalit se do deky, pohodlně se usadit, ztlumit světla, zatopit, horký nápoj do dlaně, měkký polštář vedle sebe, možná i plyšáka nebo živé zvíře a na papír napsat deset věcí, které nás baví, těší, pozvedávají, hladí, pomáhají nám přežít každodenní trudný život. To jsou ty věci, které každý z nás potřebuje. Každý má jiné, protože žádní dva lidé nejsou úplně stejní. Máme je na seznamu? Tak si je pravidelně zařazujme do kalendáře. Hlaďme se a pečujme o sebe. Nikdo jiný to za nás neudělá.

Bude-li duše bolet nesnesitelně, je třeba se neupejpat a si říct o pomoc. Od toho tady všechny ty pomáhající profese jsou. Anebo aspoň ti nejbližší. Kamarádi. Bolest je menší, když se rozloží na víc osob.

Vyplatí se méně mluvit a více přemýšlet a pozorovat. Svět, co se kolem nás točí tak rychle, že mu někdy přestáváme rozumět? Lidi, co reagují nepochopitelně? Zprávy, co znějí nepravdivě a neuvěřitelně? Nezasahujme, nevyšilujme, přemýšlejme, pozorujme.

Netřeba sledovat všechny ty komunikační či sociální sítě. Není třeba číst noviny, pouštět internet, desetkrát denně sjíždět Facebook a Instagram, ani každý den zapínat televizi. Informací je kolem nás tolik, že těm nejdůležitějším stejně neunikneme. A nic se nestane, pokud nám uteče nějaký pořad, film, komentář, článek, reportáž, údaj, duel či rozhovor. Kvůli zachování duševní rovnováhy je třeba naopak vypínat pozornost a informacím zamezovat přístup. Být chvíli sám v tichu jen se svými myšlenkami.

A pak si na druhou stranu papíru napišme seznam pět nejdůležitějších lidí svého života. Na ty se v příštích dnech můžeme zaměřit. Těm volejme a pišme. A s těmi stravme co nejvíce času.

Neubližovat a neškodit. Jiným, ale hlavně sami sobě. O Vánocích i v roce 2024.

I já si dávám tohle předsevzetí. Tak ať se netrápíme navzájem a netrápíme ani sami sebe.