Jak na kastrační kliniky

Faktem je, že existuje snaha a silný tlak ze strany EU a jí poplatných aktivistů, u nás co nejdříve rozjet programy kastračních klinik, které by mrzačily děti a mladistvé, aby se nemohli rozmnožovat a přispěli tak k výměně obyvatel, tedy záměně nadaných a plnohodnotně vzdělaných původních obyvatel Evropy nekulturními negramoty z rozvojových zemí, jak to naplánoval již Karel Marx v londýnském exilu po porážce revoluce v roce 1848. Poražené mimo jiné proto, že Evropané, v souladu se svým vzděláním a schopnostmi ho aplikovat v praxi, odmítali podpořit jeho „geniální“ koncepce, takže potřeboval naplnit Evropu negramoty.

Trans proces

Aby bylo jasno, proti trans- osobám jako takovým naprosto nic nemám.

Mám jistě problémy s trans- muži předělanými na ženy ve sportu a podobných aktivitách, protože kostra a kosterní svalstvo se trans- operací prakticky nezmění, a zvýhodňuje trens- muže proti autentickým ženám.

Patrně bych měl podobně určité námitky proti zacházení s trans- ženami (předělanými na muže) při těžké fyzické práci, z podobných důvodů, pokud se týká svalů a kostí, a ještě proto, že trans-operace nezmění tvar pánve, takže zůstane její nižší odolnost proti nitrobřišnímu tlaku při zvedání těžkých břemen, u nichž je pro ženy výrazně menší hmotnostní limit než pro muže (mj. právě z těchto anatomických důvodů).

Problémem jsou pochopitelně aktivisté, kteří se snaží, a zejména nezletilé osoby, přesvědčovat, že jsou „špatného“ „genderu“, a že pokud se nenechají předělat na opačný „gender“, tak budou doživotně nešťastní a ve škole kvůli tomu budou mít špatné známky a další neúspěchy.

V některých státech si tito aktivisté vynutili zákony, podle nichž mohou na trans- zákroky nahánět děti bez svolení či dokonce proti vůli rodičů. To je ovšem něco, co by mělo být bráno v zemích, které si chtějí říkat civilizované, jako naprosto nepřípustné. Jistěže může existovat (ve frekvenci 1:milióny) situace trans- osoby a nepřejících rodičů, ale zde by měl nastoupit soud, a ne nějaká (z)vůle jakýchsi pochybných aktivistů.

Důležité také je, že jak sexuální identita tak i sexuální orientace se „usazují“ až koncem puberty či po její skončení, takže u školáků ani jedno z toho prostě v definitivní podobě neexistuje.

Ostatně, důkazem toho jsou velmi četné případy dětí, předělávaných nazpět, nuceně se vyrovnávajících s nevratným zmrzačením, jak to popisuje kniha Abigail Schrier „Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii“, jejímuž vydání v nakladatelství Albatros tuzemský lidský aktivistický odpad zabránil, takže musela být vydána v nakladatelství Bourdon.

Varující je i vysoká frekvence sebevražd u trans- operovaných dětí.

Ivana

Kdysi jsem už diskutoval na toto téma s jedním aktivistou. Připomenul jsem starší český film (1963) „Ivana v útoku“ (ještě nedávno byl na youtube, současný stav neznám) o holčičce cca 10 leté, která chtěla hrát fotbal a nemohla, protože „ten je jen pro kluky“. A v tom filmu se několikrát ptá maminky (naposled během závěrečné scény), jestli by z ní nešlo udělat kluka.

Čili tahle dívenka by byla úplně učebnicová oběť nahaněčů na kastrační kliniky.

Faktem ovšem je, že ta by v reálu potřebovala psychickou podporu a pomoc při nalezení nějaké v té době vznikající ženské fotbalové organizace, a ne kastraci.

Kdyby s tím přišla po dvacítce, kdy už je sexuální identita s vysokou pravděpodobností usazená definitivně, tak by to jistě bylo o něčem jiném. Nicméně, pokud by přišla za mnou, tak bych s ní velmi důkladně probral všechny nevýhody transice, vč. toho, že pokud je na kluky, tak z ní bude gay (se všemi problémy s tím spojenými) a doporučil bych jí mít před tím zákrokem dítě (nebo děti), protože pak už to nebude možné.

Možná jsem „stará konzerva“, ale kdysi, když jsem byl promován, jsem cosi přísahal, mimo jiné také to, že nepoškodím pacienta, a zákrok tohoto typu, ať se na mě nikdo nezlobí, je excelentní příklad poškození pacienta, které má smysl jedině tehdy, pokud má zabránit něčemu daleko horšímu (asi jako když vyřízneme kus těla spolu s nádorem).

Návrh zákona

Jsem tedy toho názoru, že by se společnost těmto aktivitám, zejména pokud jsou prováděny pologramotnými a nijak nezodpovědnými aktivisty, měla nějakým způsobem, pochopitelně legálním a zákonným, bránit. Nejsem si úplně jist, zda by stoprocentně fungovala kriminalizace prokastračních aktivit, jak to mají třeba v Maďarsku nebo v Rusku, ale jsem toho názoru, že zbabrané trans- zákroky ve smyslu jejich nesprávné indikace, by měly být trestné. A tresty by měly být zaměřeny na kastrační kliniky, protože ty jsou vcelku nejsnadněji identifikovatelným faktorem.

Dokážu si tedy představit nějaký zákon, říkající „jurismem zdegenerovanou češtinou“ přibližně tohle:

„Pokud se ukáže, že došlo k trans- operaci u osoby, která není (nebyla) trans- osobou, jedná se o trestný čin, za který nesou odpovědnost jak lidé, kteří k transoperaci poškozenou osobu přiměly, tak i personál zařízení, který operaci provedl. S tresty odnětí svobody 10 let a víc.

Za důkaz poškození může být považována žádost o zpětnou transici, případně i sebevražda trans přeoperované osoby.

Pachatelé musejí poškozené osobě či pozůstalým po ní vyplatit odškodné v minimální výši pět milionů korun (+ automatická valorizace).“

Jsem toho názoru, že podobný tlak by vedl k tomu, aby tato zařízení velmi bedlivě a spíše konzervativně hodnotily realitu onoho „zaměnění genderu přírodou“. Pár kauz s tresty výše uvedenými by bylo IMHO postačující motivací.

Možná by bylo vhodné uložit kastračním klinikám zjištění identity aktivistů, kteří poškozenou osobu na ně přivedli, aby bylo možné lépe postihnout i je (ideální nějaké formální předání dítka s podpisy na formulářích, z něhož by se už nedalo vykroutit, a s motivací, že získáním takového dokumentu pracovníci kliniky posléze dostanou o něco nižší trest).

Naše společnost má jednoznačně právo se bránit jak aktivistům, angažujícím se pro trans- zákroky u dětí a mladistvých, tak i nezodpovědným zdravotníkům, kteří tyto zákroky provádějí bez toho, že by nějakým způsobem testovali jejich oprávněnost. Považuji za optimální, aby tento problém řešil civilizovaný a standardním způsobem přijatý zákon, než aby došlo k pokusům o řešení nějakým „kontraaktivismem“. Ten by měl nastoupit leda poté, co by snahy o zákonné řešení, ať už z jakýchkoli důvodů, selhaly.