Jak je to tedy s tou plodností a covidem?

Stále více se rýsuje silný pokles porodnosti po „očkování“ proti COVIDu. Ten pokles je drastický, v historii naší populace srovnatelný prakticky jen s poklesem porodnosti od let 1915 po 1919, způsobený nahnáním mužů v plodném věku na jatka první světové války (v roce 1915 dobíhala jako těhotenství a porody ještě předválečná otěhotnění, děti počaté navrátilci v roce 1918 se rodily až v polovině roku 1919). Pochopitelně, vedou se spory o tom, zda je tento pokles nějak s tím očkováním, vyjma statisticky signifikantní korelace, propojen.

Politikum

„Vakcinace“ proti covid byla jednoznačným politickým rozhodnutím a byla jednoznačně, jak se ukázalo, vedena proti zájmům i vůli občanů. Pokud by neexistovaly nejrůznější donucovací praktiky, proti nimž řada občanů neměla možnost se nějak postavit, bylo by „vakcinovaných“ podstatně méně a tudíž i problémů s negativními dopady „vakcinace“, včetně úmrtí, by bylo také podstatně méně. Přitom je velmi sporné, zda by přibylo nemocných, hospitalizovaných nemocných a zemřelých. Naprostá většina „vakcinovaných“ prodělala opakovaně infekci covidem, prakticky stejně jako lidé, jimž se podařilo tomuto zákroku vyhnout.

Problematičnost těchto preparátů chápali i praktičtí lékaři a někteří se, veřejně na odborných fórech, nechali slyšet, že „vakcína“ půjde do výlevky v ordinaci a pacient bude zapsán jako „vakcinovaný“. Což, pochopitelně, poněkud zpochybňuje některé údaje o malé škodlivosti těchto prostředků, zato akcentuje ten úbytek porodnosti (protože pokud část oficiálně „vakcinovaných“ ve skutečnosti tento zákrok nepodstoupila, pak ti, kteří jej podstoupili, na tom musejí být ještě daleko hůř, než když se ona porodnost přepočítává na všechny „papírově vakcinované“). To samé potom platí i pro negativní dopad „vakcinace“ na zdraví, protože zase bude nutno brát v úvahu menší základ pro např. výpočet procenta poškozených. Také prakticky nebyl mezi lékaři zájem, vyjma pár „zlatokopů“, se na této akci podílet, a proto museli být do „vakcinačních“ center nahnáni starší medici.

„Vakcína“ byla silně ekonomicky výhodná, protože její výrobní cena je snad jen na úrovni procent ceny kupní, takže celá ta akce také názorně předvedla podřízenost politiky (včetně některých politicky angažovaných „odborníků“) ekonomii.

Z oné politické podstaty „vakcinace“ také plyne ona zuřivá nechuť k analýze negativních dopadů těchto preparátů na zdraví lidí, což se, mj., týká i oné neplodnosti. Faktem je, že daleko menší počet postižených po Conterganu, který navíc pacientky braly dobrovolně, často si ho jako módní lék vyžadovaly (a některé dokonce, např. v USA nebo ve státech východního bloku, se k němu dostávaly ilegálně), vyvolal daleko rozsáhlejší sankce a politickou odezvu vůbec.

Faktem je, že dobře spravovaný stát by provedl zdarma detekci virového „spike proteinu“, který zodpovídá za významnou část poškození zdraví „vakcínami“, protože prodělání covidu jeho produkci buňkami lidského těla nevyvolá buď vůbec, nebo jen velmi vzácně.

Jiná příčina?

V podstatě si nelze dohledat v nějaké literatuře jinou reálnou příčinu tak silného poklesu porodnosti, a zejména ne v oblasti socioekonomické. Ve skutečnosti i ten vzestup porodnosti „Husákových dětí“ byl do jisté míry fikcí. Propopulační opatření byla Husákem a spol. zavedena v době konce druhé demografické ozvěny první světové války, kdy tedy porodnost měla spontánně narůstat, protože se více lidí dostávalo do plodného věku. Narodili se totiž při vzestupu porodnosti ve 40. letech, který ještě paradoxně akcentovalo německé „totální nasazení“. To se týkalo jen svobodných a kvůli němu mnoho mužů a žen uzavřelo manželství po relativně krátké známosti, a i jim se rodily děti. A to ještě je třeba připomenout, že devět měsíců po každé větší porážce Němců nastal u české populace „babyboom“.

Nelze si tudíž představit, že by za nás působilo socioekonomické cosi tak výrazně ovlivňující porodnost jako zmíněné události.
Muselo by se tedy stát cosi velmi neobvyklého v oblasti základního výzkumu, aby takováto příčina byla nalezena a muselo by být velmi jasně doloženo, proč nebyla nalezena dříve.

Proč tedy „vakcína“

Je zde jasná statisticky významná souvislost, která v tomto případě nebude mít ani onen opačný vektor, tj. že by schopnost počít byla příčinou odmítání „vakcinace“, jak se nám někteří lidé snaží namluvit. Dokonce i kdyby odmítání vakcín a děti byly vázány na životní styl, je silně pochybná představa, že by v době covidové došlo k nějakým drastickým změnám životního stylu a hodnotových postojů, které by takovýto efekt vyvolaly.

Dalším bodem je fakt, že „vakcína“ může zasahovat do organismu, a to jak muže tak i ženy.

Vakcina nutí některé lidské buňky vytvářet spike protein viru, který je pro lidský organismus jedovatý. Otrava se může projevit mj. lokálním poškozením tkáně, v níž takovéto buňky vzniknou. Navíc, pokud funguje alespoň částečně správně, měly by takto postižené buňky být atakovány složkami imunitního systému a to poškození dané tkáně či orgánu dál zvyšovat může tedy proběhnout imunitní zásah proti vlastnímu organismu, což je silně nežádoucí jev.

Pikantní je, že i některé buňky účastnící se imunity tento protein syntetizují a „vystavují“ na svém povrchu. To může vést i narušení imunity (jedna část imunitního systému likviduje druhou).

Protože hodně postižení tohoto druhu se týká vazivových a svalových buněk, nelze se divit „blahému očekávání“, že budou postiženy i pohlavní orgány, které z větší části tento typ buněk obsahují.

Výše uvedené by mohla být jedna z příčin, proč, respektive jakým mechanismem, by mohla „vakcinace“ vyvolat snížení plodnosti.

Druhou možností je, že v souvislosti s modifikací činnosti imunitního systému dojde k narušení imunity, související s těhotenstvím. Je dobré připomenout, že oplozené vajíčko a buňky, které z něj rostou, nejsou imunologicky stejné jako buňky matčina organismu. V případě neošetření imunity by mohlo dojít k tomu, že by je matka odhojila jako špatně vybraný a manažovaný transplantát.

Aby se toto nestalo, vajíčko resp. rané embryo uzavírají s matčiným imunitním systémem jakýsi „imunologicky toleranční protokol“, který způsobí, že organismus matky toleruje antigeny na povrchu zárodku a později placenty a plodových obalů. Pakliže se tento protokol uzavřít nepodaří, je vajíčko, ve stádiu moruly, kdy se snaží přirůst ke sliznici dělohy, odhojeno a potraceno. Jedná se o velmi raný potrat, který může být vnímán jen jako malá nepravidelnost cyklu a dokonce ani nemusí těhotenství dospět do stádia, v němž začínají být pozitivní těhotenské testy.

Stinnou stránkou tohoto procesu je možnost (naštěstí vzácná) přeměny raného embrya na zhoubný nádor, který je dlouhou dobu organismem ženy tolerován a velmi rychle se rozrůstá a metastázuje a má prognózu velmi závažnou až fatální.

Lze důvodně předpokládat, že „vakcinací“ rozvrácená imunita nemusí být schopna takovýto protokol s raným zárodkem úspěšně uzavřít a že ve skutečnosti se u pozorované neplodnosti nejedná o neschopnost počít, ale neschopnost nosit zárodek a posléze plod.

Faktem je, že takovéto „jemnosti“ se při dosti pochybném testování „vakcín“ nikdy nesledovaly a lze důvodně předpokládat, že neexistovala možnost na ně při rychlotestech těchto prostředků přijít.

Zlý „antivaxer“ JFK jr., kterého nabral D. Trump do týmu si tento titul vysloužil tím, že požaduje velmi důkladné a podrobné sledování vakcín právě proto, aby se nemohlo stát, že budou mít takto masívní výrobcem nepředpokládané a jeho testy neobjevené vedlejší účinky.

Důležité také je, že při očkování klasickou vakcínou, na bázi oslabeného nebo usmrceného původce infekce, případně příbuzným, ale málo patogenním, organismem (viz neštovice), případně směskou antigenů, syntetizovanou GMO, tento podnět projde prakticky celou kaskádou funkcí a regulací imunitního systému. Při tomto procesu může být na většině úrovní jeho působení zablokováno, pokud by se řídícím složkám imunity „něco nezdálo“. Proto jsou tyto (opravdové) vakcíny daleko bezpečnější a negativních dopadů na zdraví mají daleko méně. A prakticky vždy je u nich cost (jejich negativní dopad na zdraví) výrazně nižší než benefit (škody, kterým je zabráněno).

Někdy dokonce výrobci „moderních“ vakcín argumentují menší reakcí na vakcinaci. Nicméně je prokázáno, že takovéto vakcíny vytvářejí slabší imunitu a na kratší období (zatímco klasické, po nichž bývá zvýšená teplota, bolest v místě vpichu, nespavost, nechutenství a případně další několik dnů trvající potíže, zanechávají imunitu silnou a dlouhodobou, často doživotní.

Z tohoto důvodu také sílí hlasy pro to, aby mRNA „vakcíny“ byly alespoň dočasně zakázány, dokud nebude možné garantovat a nastavit jejich vyšší bezpečnost a absenci neočekávaných vedlejších dopadů. Řekněme si to upřímně, klasická vakcína funguje srovnatelně s tím, jako když na trezoru nastavíme správné heslo a otevřeme ho pasentním klíčem, zatímco mRNA „vakcíny“ se chovají spíš jako hasák nebo autogen.

Mimochodem, ve sbírce sovětských SF povídek, vydané v roce 1962, „Třetí povídky z vesmíru“, vyšla povídka A. Gromovové „Glegy“, pojednávající o tom, jak vládnoucí třída na exoplanetě využila epidemii, kterou sama rozšířila, k naprosté totalizaci společnosti. Když jsem ji po létech četl (pamatoval jsem si její přibližný obsah z doby, kdy jsem ji četl asi jako desetiletý žáček), byl jsem téměř fyzicky zhnusen tím, jak s až mrazivou přesností predikovala současné „konspirační teorie“ kolem covidu. A asi se těžko dá povídka z raných 60. let nebo konce 50. let (doby postupné likvidace kultu osobnosti v SSSR) považovat za současnou „ruskou konspiraci“. Dost by mě zajímalo, zda by měl někdo dostatek odvahy tuto povídku dnes oprášit a vydat.

Lze tedy konstatovat, že existují dostatečné předpoklady toho, že by mohly mRNA „vakcíny“ doopravdy vyvolat různými cestami neplodnost, a že k případnému vyvrácení této možnosti by muselo dojít opravdu vědeckými postupy (které jsou k dispozici) a ne žvaněním politiků, napojených na farmaceutické firmy, případně s máslem na hlavě z dob covidového teroru.