![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak chutná moc nad osudem lidí v nouzi
MILENA DOUŠKOVÁ
Občas mám chuť si poslechnou i pořady na ČT, abych měla srovnání. Tentokrát jsem si vybrala pořad „168 hodin“ a snad poprvé s nimi dokonce souhlasím. Dívala jsem se na reportáž o samoživitelce Evě a ukázalo se, že úřady práce někdy lidem neposkytují pravdivé informace a nezprostředkují pomoc a když to nezveme pravými jménem, tak je naschvál, kvůli vlastnímu prospěchu.
Reportérky Zuzana Černá a Martina Houdková se zeptaly bývalých úřednic jak vlastně tento úřad pracuje. Byl jim popsán nátlakový aparát ve kterém vůbec nejde a pomoc lidem na které dolehla tíživá finanční situace, ale o úsporu vyplacených dávek. Pročpak to? Protože vyšší úředníci za to dostávají odměny a tak je jejich sloganem věta:
Nepomáhat, ušetřit na dávkách.
Jak chutná moc nad osudem
Psycholožka Alena otěhotněla chvíli poté, co podala výpověď protože se s partnerem chystali odjet do zahraničí. Partner ji opustil a Alena se ocitla v azylovém domě a na podpoře v nezaměstnanosti. Když jí skončila a Alena byla už dva měsíce bez příjmu, vyrazila ve vysokém stupni rizikového těhotenství na úřad práce Prahy 5 požádat o pomoc v hmotné nouzi. Odtamtud odešla se slzami v očích.
„Byla jsem poučena pracovnicí úřadu o tom, že těhotenství se má plánovat, a o spoustě dalších jiných věcí, které s dávkami nemají nic společného. Odešla jsem, protože se mě její přístup dotkl, i to, jak na mě křičela,“ popisuje zkušenost Alena.
Alena i dál přebývá i s měsíčním synem v azylovém domě. Žije jen z pomoci přátel a pokouší se svoji situaci řešit. Alena to cítí jako demonstrování úřední moci a pokud se chováte slušně a neumíte si svoje právo vykřičet, tak vám pošlapou hrdost a udělají z člověka trosku.
Existuje pomoc v Poradně pro ženy. Tam se Alena dozvěděla, že mohla zažádat o příspěvek na bydlení, o dávky v hmotné nouzi a dokonce a příspěvek na dietu v těhotenství. No to jsou vám věci viďte. Ženy prostě nevědí na co mají právo a myslí si, že na Úřadě práce jim řeknou pravdu. Neřeknou a tak vy, které tohle teď čtete, obracejte se na poradnu pro ženy, jinak vás stát oškube jak kuřata.
Tři bývalé pracovnice úřadu prozradili, že není jejich posláním o lidi pečovat, ale zbavovat se jich. Priorita je mít co nejmenší počet dávek, ne starat se o klienty a pomáhat lidem v krizi. Pokud přišel někdo s otázkou jestli má nárok na tu a tu dávku, tak mu bylo řečeno, ne nemáte, na shledanou. Neposkytovat, vymlouvat, neříkat.
Nadřízení berou odměny a tlačí na podřízené. Je jim naprosto jedno, jak dopadnou žadatelé o pomoc. Dívají se jen na výkazy a počteníčko o tom, kolik zase ušetřili na dávkách lidem v nouzi.
Bývalá pracovnice se setkala se starší paní, která byla těžce nemocná. Měla rakovinu a byla na neschopence. Měla štěstí, vyléčila se a neschopenka skončila. Pak následuje okamžitá evidence, protože tak je to nařízeno. Paní ale byla u lékařky a na úřad práce to nestihla. Následující den se dostavila, ale bylo ji oznámeno, že porušila oznamovací povinnost a tak ji vyřadili evidence. To znamená, že nedostane ani korunu a co bude tahle paní dělat dál? Když nepomůže rodina, tak je vyřízená.
Takhle se u nás zachází se slušnými a tak mám pro ně jednu radu. Chovejte se jako minorita. Vezměte si sebou příbuzné a na úřednice pořádně řvěte a vyhrožujte. Ono to opravdu pomůže, ale musíte zahodit svoji slušnost a nechuť chovat se jako hovado.