
Já jsem je nevolil, aneb občanská zbabělost jako národní program
HERESIAR
O zemi, která umí vydělávat, ale poněkud hůře si vydělané peníze ponechá.
V České republice se každoročně odehrává pozoruhodný ekonomický úkaz. Země pracuje, vyrábí, exportuje, buduje infrastrukturu, vzdělává pracovní sílu a následně sleduje, jak z jejího hospodářství odcházejí stovky miliard korun do zahraničí. Podle údajů České národní banky dosáhly jen dividendy vyplacené zahraničním vlastníkům v roce 2025 přibližně 335 miliard korun. To je skoro miliarda denně. Každý den, včetně sobot, nedělí a státních svátků. Žádný ilegální tunel, žádné kufříky předávané na parkovištích. Všechno naprosto legální, účetně zaevidované a posvěcené vlastnickými právy. Což ovšem ještě neodpovídá na otázku, zda je dlouhodobé udržování takového hospodářského modelu v zájmu České republiky.
Kořeny dnešního stavu sahají do transformačních devadesátých let a následné privatizace. Česká ekonomika tehdy potřebovala kapitál, technologie a zahraniční odbytiště. To nelze popřít. Jenže z prostředku hospodářské modernizace se postupem času stal dlouhodobý vlastnický vztah, jehož výnosy z velké části směřují mimo republiku. Zahraniční kapitál splnil svou počáteční rozvojovou funkci, české podniky se etablovaly, a po finanční krizi v roce 2008 začal výrazně klesat podíl reinvestovaných zisků. Jak v srpnu 2026 připomněla viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, dřívější poměr reinvestic a dividend přibližně 50 : 50 se dlouhodobě posunul zhruba na 30 : 70. Mezi hodnotou vytvořenou na našem území a národním důchodem tak přetrvává významná mezera.
A co na to česká politická reprezentace? Z hlediska veřejné debaty by člověk mnohdy nabyl dojmu, že nejpalčivější otázkou republiky je, kdo se jak identifikuje, o kolik kilometrů v hodině zpomalíme provoz ve městech nebo jaký další kulturní konflikt dokážeme úspěšně vyrobit. Jistě, i tyto otázky mají ve společnosti své místo. Jenže mezitím pokračuje hospodářský proces, který zásadním způsobem ovlivňuje dlouhodobé rozdělování kapitálových výnosů v zemi. A debata o něm zdaleka nemá intenzitu odpovídající jeho rozsahu.
Ekonomka Ilona Švihlíková na rizika závislé ekonomiky upozorňuje dlouhá léta. Není umlčena, její názory jsou veřejně dostupné, píše knihy, poskytuje rozhovory. Podstatnější než její mediální přítomnost je však otázka, do jaké míry se tato kritika promítá do konkrétních politických rozhodnutí. Koneckonců ani viceguvernérka ČNB dnes nepopisuje situaci právě optimisticky. Problém tedy rozhodně není v tom, že bychom nevěděli, co se děje. Víme to. Máme na to statistiky, ekonomické analýzy, grafy a tabulky. Česká republika v tomto ohledu netrpí nedostatkem informací.
A zde se dostáváme k druhému účastníkovi celého představení. K občanovi.
K tomu báječnému, svrchovanému zdroji veškeré státní moci, který jednou za čtyři roky vykoná slavnostní pouť k volební urně, aby následně zbytek volebního období věnoval nadávání u televize, v hospodě nebo na internetu. Jeho politická filozofie se zpravidla vejde do jediné věty: „Já jsem ty zmrdy nevolil!“
Výborně. Gratulujeme. A co dál?
To je skutečně všechno? Tam končí občanská odpovědnost? Odevzdáním hlasovacího lístku, případně jeho vhozením do koše? Politikům jsi vystavil čtyřletý mandát a od té chvíle se tě jejich práce netýká? Nemusíš se zajímat o hospodářskou strategii, ptát se svého poslance na jeho činnost, požadovat veřejná vysvětlení ani sledovat, jak nakládá se svěřenou mocí? Hlavně že jsi je nevolil. Bravo, občane. Republika právě získala dalšího hrdinu pasivního odporu.
Demokracie se totiž neskládá pouze z práv. Její životaschopnost závisí také na občanské kultuře, veřejné kontrole a schopnosti společnosti klást své reprezentaci nepříjemné otázky. Poslanec není feudální pán, jehož jedinou povinností je jednou za volební období sestoupit mezi poddané a požádat o prodloužení pracovního poměru. Je to držitel veřejného mandátu, jehož činnost musí obstát před průběžnou kontrolou.
A politická vyspělost národa? Ta se nepozná podle množství vlaječek na automobilech, počtu vlasteneckých příspěvků na sociálních sítích ani podle intenzity nadávání na vládu. Pozná se mimo jiné podle toho, jaké nároky společnost klade na veřejnou moc a nakolik důsledně trvá na její odpovědnosti.
Jistě, není možné automaticky přičíst každému jednotlivému občanovi odpovědnost za stav českého hospodářství. Lidé mají své rodiny, zaměstnání a starosti. Ale kolektivní politická pasivita má své důsledky. Demokracie, v níž veřejná kontrola fakticky končí okamžikem sečtení volebních hlasů, poskytuje politické reprezentaci pozoruhodně komfortní pracovní prostředí.
A hospodářské výsledky? Ty se pochopitelně musejí hodnotit v širších souvislostech. Dividendový odliv není totéž co schodek státního rozpočtu a jeho odstraněním by se automaticky nezaplatil státní dluh. Bylo by ale stejně pošetilé předstírat, že dlouhodobá struktura vlastnictví, rozdělování zisků a schopnost akumulovat domácí kapitál nemají pro budoucí prosperitu republiky žádný význam.
Zahraniční investor má právo na výnos ze svého majetku. Český stát však také potřebuje dlouhodobou hospodářskou strategii. A občan má právo vědět, zda jeho politická reprezentace vůbec nějakou má. Nestačí donekonečna opakovat, že přímé zahraniční investice jsou skvělé, protože přinesly pracovní místa. To jsme slyšeli už před třiceti lety. Otázkou dneška je, jak zvýšit podíl domácího vlastnictví, posílit český kapitál a vytvořit podmínky, v nichž větší část výnosů vytvořených zdejší ekonomikou připadne také jejím domácím subjektům.
Nejde o vyhlašování války zahraničním podnikatelům. Jde o elementární hospodářskou strategii země, která by se neměla spokojit s tím, že je výkonnou výrobní základnou někoho jiného.
A pokud tohle všechno máme vědět, aniž bychom se o to jako veřejnost soustavně zajímali, pak můžeme rovnou přestat předstírat, že demokracie je něco víc než periodicky pořádaná soutěž politických reklamních agentur.
Historické defenestrace raději ponechme učebnicím dějepisu. Moderní demokratická defenestrace má mnohem civilizovanější podobu: veřejnou kontrolu, zveřejňování nepříjemných skutečností, vyžadování odpovědí, petice, občanské iniciativy a možnost neprodloužit politický mandát těm, jejichž práci občan nepovažuje za uspokojivou.
Mimochodem, na to není třeba žádná revoluce. Stačí začít brát vlastní občanská práva vážně.
Protože věta „Já jsem je nevolil“ může být začátkem rozhovoru o politické odpovědnosti. Rozhodně by ale neměla být jeho koncem.
A pokud od své republiky očekáváme víc než pravidelně naplněný talíř, funkční televizní ovladač a jednou za čtyři roky možnost vybrat si, komu budeme příště nadávat, pak by bylo záhodno začít se také zajímat o to, komu skutečně patří její hospodářství, kam směřují výnosy z jeho činnosti a co s tím naši volení zástupci hodlají dělat.
Politická reprezentace totiž není jen obrazem toho, kdo vyhrál volby. Je také obrazem občanské společnosti, která ji průběžně kontroluje – nebo na tuto kontrolu rezignuje.
A žádné „já jsem je nevolil“ tento problém samo o sobě nevyřeší.
Poznámka autora – faktické podklady:
Údaje o odlivu dividend a reinvestovaných ziscích vycházejí ze statistik České národní banky a Českého statistického úřadu. Za rok 2025 dosáhly dividendy vyplacené zahraničním vlastníkům přibližně 340 miliard Kč.
K problematice dlouhodobého odlivu kapitálu viz rovněž ekonomické analýzy viceguvernérky ČNB Evy Zamrazilové (srpen 2026) a práce ekonomky Ilony Švihlíkové, zejména knihu Jak jsme se stali kolonií.
Primární zdroje: Česká národní banka (www.cnb.cz), Český statistický úřad (www.csu.gov.cz).
D-FENS

Možná jsme svědky cílené snahy znechutit volby a zajistit, aby co nejméně lidí volilo.
Systém, který dlouhodobě funguje u senátu, se možná nyní uplatňuje i na prezidenstké volby.
Senát se systematicky chová tak, aby byl co nejméně populární. Lidi ho nechtějí od počátku, ale svým chováním si senát zajišťuje neslábnoucí odpor občanů.
Ti kdo senát odmítají, pak volit nejdou, coby krátkozraký protest proti senátu.
A ten malý zbytek podporovatelů senátu si pak může dosadit za senátory koho potřebují.
Převlékací guma z hradu se čím dál častěji chová podobně. A jeho nejítí ke komunálním volbám je majstrštyk.
Až bude volba prezidenta, jeho (krátkozrací) odpůrci mu neúčast v komunálkách oplatí svoji neúčastí = nepůjdou volit soupeře toho gumového dobytka.
A PePa i s celou hradní klikou si budou mnout ruce.
Chtěli jsme kapitalismus. A ten je o tom, že všichni chtějí peníze hned. Proto se rozprodají firmy, proto se vyvezou technologie do Číny, proto se lidem vytvoří takové podmínky aby vymírali, proto se přivede milion přistěhovalců, aby pár z nich mohlo levně makat ve firmách a co se stane s ostatními je ukradené. Jen ještě pár let potrvá než lidem dojde, že pravý kapitalismus skutečně vypadá takto a ne jako pohádka o tom, jak všichni vydělávají a pracovitost je odměněna. Dokud to lidem nedojde, změn nastat nemůže.
a o jaké změně jako sníte ? mohl byste to konkretizovat ?
jako návrat idiotů a lemplů s rudou průkazkou to má zachránit ? jako vážně ? 🤦♂️🤣
asi jste si nevšiml, že zde jsou zakořeněni trvale , jen ty průkazky mají dnes modré …
Myslím, že i ti „lemplové s rudou průkazkou“ by byly lepší než to, co máme dnes. Ale kdysi byl socialismu vázán na Rusko, které si neslo dědictví z carských dob, takže to muselo přinést tvrdší režim, než byl potřeba. Nový socialismus se od toho starého bude lišit. A pokud jak sám píšete nebyl nový režim schopen vyměnit lidi, pak se o to více ukazuje, že byl k ničemu. Máme dluhy, vymíráme, vítám přistěhovalce, stát je soběstačný ještě méně než kdysi. Jen si můžeme dovolit toho více naráz prožrat, aby se dnešní režim mohl předvést, jak skvěle funguje. Věřím že další revoluce vymění lidi spolehlivěji než ta sametová. Ale i kdyby ne, pořád raději rudou a nějaké životní jistoty, než to svinstvo co je zde dnes.
Proč zrovna modré? To vidíte nějaký rozdíl mezi ODS a ANO? To máte dojem, že je v parlamentu jedinej poslanec, kterej by to skutečně chtěl nějak jinak?
Kde a odkud mám já jeden z mnoha brát pravdivé informace,k utvoření si tolik potřebnéoho přehledu dění ve své zemi ?
Z drze viditelně prolhaných státních či privátních meéédií cíleně šířících jen strach,nedůvěru a závist věch ke všem,
Z konání prasedenta,okatě pohrdajícího lidem jehož má být vrchlolným reprezentantem a představitelem,,
Lumpa pletoucího si svůj lidem svěřený úřad z cestovní kanceláří hradící mu jeho časté cesty obchodníka ze smrtí,
Z z přístupu premiéra řešícího kritické připomínky ke konání ve svém okolím lapidárním : “ Kradů všetký ! „?
Odkud mají ty ony kritické připomínky přijít když výčepy hospod,salonky kaváren a vináren mizí,šmudlací destičky tábletů a mobilí sledují Bretshneiderovo pravuci,promluvit si od srdce z tím druhým odproti znamená téměř jistotu folltýnovslého kriminálu?
Je k pláči a vzteku bezmocně sledovat jak se všichni ti svobodně či poidvodně zvolení bez rozdílu víra pohlaví a věku od 90.let minulého věku usilovně snaží, rozdat,poškodit rozkrást všechno to co je zatím ještě pořád naším domovem
Od roku 1989 se chodí ke svobodným volbám. Co to změnilo? Politici lžou a kradou víc a víc, země je jeden velký bazar, demokracie končí a s ní svoboda, všude jsou kolaboranti. Kdo neustále dělá dokola to, co ho poškozuje?
Co se změnilo?
1) Více přistěhovalců
2) Méně dětí
4) Více dluhů (vláda odpovědných zastánců kapitalismu)
5) Většina významných firem v zahraničním vlastnictví
6) Menší soběstačnost
7) Místo čekání na přidělení bytu čekáte až našetříte na hypotéku, kterou budete splácet do konce života
8) Lidé nemají právo na zaměstnání
9) Lidé nemají povinnost pracovat a mohou být svobodně na dávkách
10) Dostupnější banány a pornografie
11) Místo USA můžete svobodně pomlouvat Rusko
12) Komu se to nelíbí, může vypadnout, aby věděl, že jinde je to v podstatě stejné
13) Místo politiků tuto zemi ovládají miliardáři
14) Toaletní papír dovážíme z Číny
další rudý vepř a jeho chrochtání sraček, které nemá ani cenu rozebírat, co bod to blití
seš tupej balík
chápu, že se ti komunistickej kriminál líbil, mohl jsi si užívat funkci bachaře , jste vskutku prasata , neboj von lejno ti ty pořadníky zase dopřeje
Uvědomujete si, že například dnes má USA zavřených na 1000 obyvatel více lidí než jsme měli my za komunistů? A že kdyby nebylo Klausových a Havlových amnestií, tak po revoluci bylo zavřených více lidí než před ní? Myslíte že dnes se lidé kvůli „špatným“ názorům nezavírají? Navíc za komunistů se ta situace stále zlepšovala. Dnes se stále zhoršuje.
Jo, to je na tom netristnější, že z projevu z Červeného Hrádku je jasně patrné, že Jakeš chápal, kde je zhruba problém a skutečně je možné, že kdyby nebyl plyšák, bylo by dneska ve všech ohledech líp – ale za jisté bych to rozhodně nepovažoval, protože třeba v Číně líp rozhodně není.
Ad4) kde vidíte nějaké zastánce kapitalismu? To opravdu tak slepě věříte Klausovi, že tu zavedl kapitalismus? To mu opravdu věříte, že tu budoval volný trh?
Ne, Klaus jen transformoval jeden socík v druhý – z rudého do hnědého. Ale celá republika mu věří víc než papežovi!
Naopak, každý den je svátkem demokracie! 99% aktivních voličů v posledních volbách jasně řeklo: jen houšť a větší kapky!
Balíku, balíku
seš magor. Polkni prášek a dej si studenou sprchu.
On nemá sprchu, jen žlab.
Nemá smysl diskuze s negramotnýn hlupákem balíkem. On je zde z toho důvodu, že se s ním v osobním životě nikdo nebaví. Tak zde plácá nesmysly, aby vyprovokoval reakci na sebe, protože v běžném životě se s ním nikdo nebaví. Nikoho nezajímá co plácá. Je to pro lidi nezajímavý chudák, nepotřebný balík.
Ano, transformace rudého socíku v hnědý v devadesátkách proběhla, zda byla nutná je otázka. Nejúspěšněji se jeví divoká privatizace, kdy podniky „ukradlo“ bývalé vedení, které mělo odbornost a vztah k podniku – ono kritizované zhasnutí tak asi bylo tím, co mělo být výraznější.
Obecně je dost obtížné najít velký majetek bez velkých zločinů a prostá podivná privatizace je celkem napohodu – většinou za tím nebyly ani mrtvoly, ale zpřelámaný končetiny, nic zásadního.
Problémem je ale především bod, kdy občané tohoto státu uvěřili, že korporátní fašismus je volnotržním kapitalismem. Václavu Klausovi věří prakticky celej národ a důsledkem je tlak na další prohlubování socialismu, který jsme nikdy neopustili, jen jsme rudou vyměnili za hnědou.
A občanská iniciativa? JElikož drtivá většina aktivních voličů setrvale vědomě hlasuje pro horší příští na účet dalších generací nezbývá než konstatovat, že současný stav naplňuje tužby a přání drtivé většiny populace. Takže do ulic a slavit jak po Naganu!
Občan nevolí, protože zjistil, že to nemá cenu. Poslední volby v roce 2025 jsou toho čerstvým důkazem. Občan neprotestuje, protože zjistil, že to k ničemu není. Stejně se protestuje jen v Praze, kde se to nejlíp prodá médiím. Nicméně koho tedy autor navrhuje, aby občan volil? Kdo je tím řešením? Kritizovat umí každý, ale dát nějaký rozumný návrh neumí nikdo.