
Istanbulská úmluva o násilí na ženách a naše právo
ZDENĚK KOUDLEKA
Náš právní řád zajišťuje rovnost a trestá násilí na lidech. Istanbulská úmluva o násilích na ženách zde nic nepřináší. Chceme-li právo změnit, lze tak učinit i bez istanbulské úmluvy.
Úmluva posiluje migraci. Určuje povinnost státům poskytnout azyl z důvodu genderové příslušnosti. Ovšem pak nejde jen o násilí na ženách, ale to, že někdo se považuje za ženu, i když je muž, a jeho stát původu nepreferuje transsexualitu či veřejné projevy sexuální orientace. Úmluva stanoví povinnosti států v oblasti migrace s výhodami pro cizince. Ale státy vznikly, aby pečovaly o zájmy svých občanů.
Nebezpečí úmluvy není v jejím textu, ale v budoucí aplikaci. Stále více moci přechází od moci výkonné a zákonodárné, které vznikají z voleb občanů, k soudní moci. Soudci jsou ve funkci trvale a někteří propadli aktivistické touze měnit svět k lepšímu. Není nic horšího než snaživý úderník v taláru, který chce vynutit své vidění dobra. Přitom vtahování různých konceptů dobra do práva je příznakem totalitních režimů. Nějaký soudce může užít obecné pojmy istanbulské úmluvy k prosazení svých priorit i proti demokraticky zvoleným parlamentům. Nepřekvapilo by, kdyby soud v budoucnu na základě úmluvy prohlásil za protiprávní velikonoční tradici pomlázky.
Příkladem může být Nejvyšší soud USA, jenž roku 2015 prohlásil zákaz homosexuálních sňatků v některých státech americké unie za protiústavní. Uznal těsnou většinou 5:4 pojetí manželství i jako svazek dvou žen nebo dvou mužů a argumentoval ústavou. Tvůrci americké ústavy z roku 1787 by se divili, co jim to Nejvyšší soud v 21. století dává do úst. V tehdejší době bylo manželství jinak než jako svazek muže a ženy nemyslitelné. Pět soudců se tak nadřadilo nad tisíce členů kongresů USA a jeho členských států, kteří jsou z ústavy oprávněni k ústavní změně. Proto je správné, aby náš stát úmluvu neratifikoval.
- Rajchl: Česko ovládl kult války - 14.3.2025
- Nemocní milionáři: Tragédie za mřížemi - 14.3.2025
- Sudža je „osvobozena“ a zbytky ukrajinských jednotek se stahují zpátky na Ukrajinu - 14.3.2025
Chtějí zestátnit naše děti i naše životy! Bude tady řádit nějaké grevio…a co my víme, zda nebudou, pod nějakou hloupou záminkou, krást lidem děti a předávat je úchylákům….rodina je základ státu, nikoliv státní instituce!
Na slovíčko…
Již jsem se zde zmínil o těch Ukrajincích, kteří páchali za druhé světové války těžké, bestiální zločiny na lidech, žijících na ukrajinském území tehdejšího SSSR. Nejde o Banderu, i když je dnes uctívaným fenoménem „těch pravých Ukrajinců“.
Je třeba vyhledat v archivech vše o zločinech těchto „lidí“ a vyvodit z toho závěry i pro současnost, z hichž bude vycházet v práci policie i jurisdikce. Tato vrstva Ukrajinců byla schopna masakrovat bezbranné civilní obyvatelstvo. Jejími oběťmi se stali především Poláci a Židé (ale i jiné národnosti). Masakrování bylo mimořádně sadistické. Vrazi si s potěšením dělali fotky obětí, například dětí přibitých hřeby k desce stolu a mnoho dalších zrůdností.
Pokud si nedáme práci se zpracováním faktů, stane se následující:
Pokud neeliminujeme včas zločiny a násilí (mafie) této „jiné národnosti“, vymkne se nám právo z ruky. V postiženém státě to vypadá tak, že policie i jurisdikce nekoná svou práci, která by měla vždy směřovat k zajištění bezpečnosti obyvatelstva. Policie se bojí zasáhnout, aby nevyvolala podezření z nenávisti vůči preferovaným imigrantům. Tím se dostává systém zabezpečení obyvatelstva do pasti. Preferovaní hrají v takové společnosti prim. Jsou nedotknutelní. Z toho vyplývá, že v případě závažných trestných činů není veřejnost seznámena se skutkovou podstatou činu. Následuje bagatelizace. Pachatelé pochopí, že jsou de facto nedotknutelní a že se jich trestní sazba za spáchané zločiny netýká.
Ve svém důsledku svět zločinu přebírá iniciativu. Policisté i pracovníci v soudnictví vedou takové případy tak, že vynášejí co nejnižší tresty s tím, že pachatel je duševně nemocný. Čeká ho luxusní pobyt na psychiatrii. Kdyby byl vynesen jiný rozsudek, jsou ti, kteří by se toho odvážili v permanentním ohrožení života, kdy je vyhrožováno smrtí nejenom jim, ale i jejich rodinám. V tomto prostředí se systém práva rozpadá. Není možné vynést spravedlivý rozsudek. Ten můžeme dát pouze našim občanům. Tím se soudnictví dostává do trapného postavení. Trestní odpovědnost a přiměřený trest je určen výhradně místním občanům. Máme tedy našlápnuto stát se vydíranou kolonií „cizích“ mafií. Je otázka, zda-li se s tím dá ještě něco dělat, něco zachránit.
Mějte se hezky.