9.4.2026
Kategorie: Politika1476 přečtení

Hoďte na něj deku

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Petr Pavel napsal dopis premiérovi Andreji Babišovi. Na summit NATO pojede. A basta. Přičemž sám sebe ve vlastním dopisu z účasti z logiky věci vyloučil, protože stosedmička, to je zkrátka výsledek, který si s sebou nese už od dob svých rozvědčických IQ testů (107, jak vyšlo najevo) a který v politice prostě neumažeš.

Pan prezident se v dopise odvolal na zvyklosti, kdy hlava státu reprezentuje zemi navenek. Odvolal se i na Ústavu, kterou, nebožák, není tomu ani tři měsíce, sám vesele porušil.

Ale podívejme se na klíčovou větu, kterou se sám prezident ze summitu NATO vyloučil. „S ohledem na témata, která mají být na tomto summitu projednávána, především výdaje na obranu a plán naplňování závazků přijatých vloni na summitu v Haagu, uvítám, pokud se jej zúčastníte spolu se mnou, abyste mohl detailně vysvětlit pozici české vlády,“ napsal Pavel v dopise Babišovi.

Jak se tím vyloučil?

Sám přiznal, že pozici současné vlády stran zbrojení a vztahů s NATO nerozumí, není zasvěcen, nesouhlasí s ní, neobhajuje ji. Naopak, vyzývá premiéra, aby si svůj postoj před papaláši NATO obhájil sám, kdy on jim bude sekundovat v ostrakizování kacíře Babiše. Z čehož plyne jediné – pan prezident se chystá na výlet do Ankary. Nikoliv na jednání a upevňování naší pozice, ale několik rukoupotřesení, pronesení nějakého bezobsažného projevu plného apelů na svědomí, humanitu a tedy zcela odtržených o realpolitiky, která, zdá se, ve světě přebírá žezlo. Navíc Pavel svou formulací vlastně blahosklonně povoluje Babišovi, aby si na summit zajel obhájit tu svoji rozpočtovou prasárnu se zbrojením.

Na summitu NATO se má upevňovat pozice ČR. Upevnění bude probíhat podle představ prezidenta, předpokládám, tak, že Petr Pavel bude kázat naprostý opak toho, co se bude snažit dojednat vláda ČR. Na summit tak chce skutečně, jak říká Petr Macinka, vyrazit opoziční prezident a svými stosedmičkovými kročeji hatit snahu premiéra Babiše a ministrů Zůny a Macinky. Protože on to zkrátka vidí jinak. Stejně jako opozice.

Pokud by k tomu došlo, Českou republiku to v očích NATO oslabí daleko víc, než když s vysvětlením snížíme výdaje na zbrojení a postoj si v tvrdých jednání obhájíme. Ale na summit má podle vizí prezidenta vyrazit rozhádaný kurník plný kohoutků, kteří by byli schopní rvát se i před mezinárodní scénou. A jak budou ostatní členské země chápat pozici České republiky, když prezident bude obhajovat něco úplně jiného než vládní představitelé?

Vina nad současným stavem jde beze zbytku za stosedmičkou, která, věrna svému číslu, nedokázala domýšlet vlastní kroky. Stačilo jí zaprudit si s Filipem Turkem, potvrdit si tak chvilkově svou osobní důležitost, nechat si zatleskat od opozice. Výsledek? Turek je stejně na ministerstvu, jen jej zastupuje Igor Červený, a Hrad se Strakovkou žijí v permanentním napětí.

To napětí definuje i Pavlova první věta dopisu. „Vážený pane předsedo vlády, vzhledem k nemožnosti sejít se osobně…“ Tohle je ten výsledek stosedmičkového zadumání se bez schopnosti vidět do budoucnosti. Neexistuje něco takového jako „nemožnost“ se sejít. Je jen neochota se sejít. Ať na té nebo oné straně. I ten Zeman, který se často s osazenstvem Strakovky v lecčems výrazně neshodl, se dokázal domluvit a na summitech se zastával důstojně jeden postoj. Za Pavla to nejde. On je opoziční. Zcela a beze zbytku.

A právě jeho kardinální selhání stran zákulisních politických her, selhání, které došlo tak daleko, že spolu nejsou schopni mluvit a sejít se, je varováním nad další činností Pavla ve funkci prezidenta. Nevidí důsledky. Na summit do Ankary se chystá zajet „zaprudit“. Být opozičním hlasem vůči Babišově vládě, která je na základě voleb garantem zahraniční politiky státu. Protože je přesvědčen, že Babiš a jeho suita to dělá všechno špatně a on, Petr Pavel, z božího dopuštění prezident, to musí napravit a napravovat. Ač na to nemá mandát. Ač žijeme v parlamentním systému, nikoliv prezidentském.

A jen tak mimochodem, Pavlova snaha zajet na summit předkládat opoziční politiku je ve své podstatě protiústavní. Protože zahraniční politiku podle ústavy určuje vláda, nikoliv prezident. Ale se zametáním s ústavou má prezident zkušenosti, tak nás nečeká žádné překvapení.

Možná by si Milion chvilek mohl užít svou hodinu tělocviku na Letné a postát za prezidentem. Splnil tak svou kvótu na potlačování samotné demokracie.

A tak stosedmička začíná tančit podle své bezobsažné politiky, která nevidí ani za roh. Zlatý Zeman. Zlatý Klaus. Pavel byl a je prostě omyl, který se na Hrad neměl dostat. Nepolitická osobnost, jejíž hlavní devízou je neomluva historikovi Blažkovi za lži o své vlastní minulosti.

Redakce

Sdílejte článek:
1476 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)