Havlem to začalo, Havlem to končí

Ano, milé děti, o víkendu jsem měl na návštěvě Havla. Tedy… ne Václava Havla, ani v podobě jeho lavičky, ale Jiřího Havla – spolusvolávače dvou největších demonstrací posledních let, dlouhodobého aktivistu, který na svoje hledání pravdy vždycky doplatil, protože vždycky přišel na něco jiného, než co říkala méédia a příliš to ohrožovalo velký byznys. Schytal to od všech samozvaných cenzorů (zdravíme Cempera, ve kterém se všechno to zlo koncentruje), schytal to od režimních psáčů, schytal to od Šafra a Kmenty, kteří si s Cemperem fakt nezadají.

A tak jsme si povídali… A já vám to tak nějak převyprávím bez ladu a skladu, protože témat bylo opravdu hodně:

1. Roztržka mezi ním a Láďou Vrábelem je urovnaná. Oba budou spolu na pódiu teď 28. října na další demonstraci. Došli k tomu, že rozdíly v pojetí jsou vlastně výhodné. Že je rozumné, jít k cíli více cestami, protože v této chvíli nikdo nemůže vědět, co se ukáže správnější a přímočařejší. Na pódiu s nimi stáli představitelé různých politických stran, říkali různé věci a představovali různé vize… úplně klidně mohou mít různé vize i oni dva. Nakonec to stejně rozhodnou lidé pod pódiem. Když mohli na stejném pódiu mluvit Skála, Majerová, Vondráček a další, tak mohou na stejném pódiu mluvit i oni dva, aniž by v tom byl nějaký problém. Osmadvacátého října to uvidíte sami. Nájemní intervjuci puknou vzteky, protože místo jízlivého psaní rozpadu a tahanic o peníze, budou muset cenzorsky mlčet…
2. Bavili jsme se o nátlakových akcích… Nemá smysl jen naprázdno demonstrovat a utvrzovat všechny, že to vlastně nemá cenu, protože lidi si zahulákají, uvolní se napětí a jinak se nestane nic, protože ochranka ve Strakovce i poslanecké sněmovně má situaci pevně pod kontrolou. Vláda i poslanci stejně žijí ve své bublině a o protestech si přečtou jen to, co napíše nějaký kovaný a prověřený reportér. Vidlákovy kydy si fakt číst nebudou. Dalším krokem proto bude interaktivní mapa všech poslaneckých kanceláří. Jména, adresy, odkazy na hlasování v posledních letech… a hlavně výzva, abyste jim tam do kanclů začali nosit svoje zálohové faktury. Aby páni poslanci věděli, co vás na to náměstí tak táhne. A aby také věděli, že pokud s tím něco neudělají, budou vyneseni v zubech. Mělo by to být schopné zpětné vazby, abychom se dozvěděli, který poslanec do své kanceláře vůbec nechodí… což já s chutí rozmáznu.
3. Další věcí je, že my všichni už organizovaní jsme. Každý v této zemi, který se zajímá o politiku, přemýšlí vlastní hlavou a hledá si informace, ten už na nás narazil. Zřejmě už si nás dávno čte, nebo nás dávno zatratil. Ale je tu masa lidí, kteří prostě nechodí na fejsbůk, aby si četli o válce na Ukrajině, covidovém očkování, či o blábolech našeho premiéra. Nepotřebujeme přesvědčovat přesvědčené. Pravda má vlastní energii. Jak je objevena, člověk k ní tíhne automaticky… Ale naši soupeři, ti musejí svoje manipulace krmit neustále. Dnes a denně pořád dokola. To je jediný způsob, jak si mohou udržet nadvládu. Prát lidem do hlavy ráno, v poledne i večer. Nám naopak stačí, když u lidí nastartujeme hledání. Pak už to má svojí vlastní dynamiku. Potřebujeme oslovovat lidi, kteří s námi nemají žádnou zkušenost. V tomto ohledu se osvědčily velké inzeráty v Babišových 5 + 2. Sice to stálo nekřesťanské peníze, ale najednou se na stránkách Česka na prvním místě objevily úplně nové IP adresy a úplně noví diskutéři či čtenáři. Tohle bude také součástí výzvy na nové demonstraci – na tohle bude zapotřebí hodně peněz. Bojovat s majnstrýmem jeho vlastní zbraní – inzerováním. Dostat se k lidem, kteří o nás zatím nevědí. Tak se připravte sáhnout do vrecka – budeme proti majnstrýmu používat majnstrým. Potřebujeme, aby se naše myšlenky dostaly i k těm, kteří na internet moc nechodí… Kdo nemáte peníze, ale chcete pomoci, tak choďte za sousedy. Udělá se pár letáků, které budou k vytisknutí. Obějděte domácnosti v sousedství a hoďte jim to do schránky jako za starých časů.
4. Také jsme se shodli, že se řítíme do strašného průseru a jsme úplně normálně blbí, když tu zůstáváme a snažíme se něco zachránit. Kdybychom byli pragmatici, tak jsme teď právě dokončovali prodeje našich nemovitostí a kupovali si letenky do nějaké jiné části světa. Jsme hloupí, když se snažíme vzburcovat ty, kteří jsou stále ještě ve fázi popírání, protože až v ní nebudou, nejspíš už bude pozdě něco zachraňovat. Ale stejně jsme tady, bubnujeme na demonstrace, snažíme se něco udělat… a režim už připravuje zákon, kterým nám ucpe huby… v tom lepším případě.

Když jsme si tak povídali, došlo mi to jméno… Jeden Havel byl na začátku tohoto režimu, spoluutvářel ho, byl podporován z Německa a USA, měl na své straně nejsilnější státy světa, lidé mu věřili… a pak se stal prezidentem. Druhý Havel stojí na konci tohoto režimu. Nemá žádnou podporu skoro odnikud, jen různé drobné dary, které si lidi odtrhnou od huby.

Ten první Havel si užil kus šikany, ba i v base seděl. A ze Západu přicházely nóty, žádosti o jeho propuštění, velvyslanci ho měli v agendě… Za tím druhým Havlem žádný stát ani režim nestojí. , nepřijde žádná nóta, nikdo se o něm nezmíní, že jsou případně porušena jeho práva… Ale šikany si užívá dost.

Vlastně je to symbolické. Začali jsme stejným jménem, končíme se stejným jménem. Jeden Havel chtěl, aby tento režim mohl vzniknout, protože předchůdci byli zkorumpovaní a neschopní. Stály za ním americké i německé ambasády… Ten druhý chce, aby tento režim laskavě ráčil odejít, protože jsou zkorumpovaní, neschopní a zaprodaní. A nikdo za ním nestojí.

Oba vidíme, co se děje v ekonomice, oba dostáváme stejné „signály“ z průmyslu. Oba máme podobným způsobem zabezpečené domy i rodiny, oba se obáváme stejných příčin i stejných následků. Oba bychom chtěli, aby se Blyštivý Péťa odporoučel na smetiště dějin, oba víme, že to dobrovolně neudělá a oba si myslíme, že na jeho premiérské angažmá tento národ zatraceně doplatí. Oba bychom tomu chtěli předejít a nám oběma je jasné, že existuje jen bláznovská naděje, že se to podaří. A místo abychom se na to vykašlali, tak prostě děláme alespoň něco…

…. a posloucháme řeči, jak je to zbytečné, jak se to nepovede, jak to nemá úroveň, nemá to organizaci, má to spoustu much a motají se kolem toho sprostí podezřelí… a ještě jsme nedeklarovali, že uděláme tohle a neuděláme tamto, nesplnili jsme podmínky, aby se k nám byl ochoten přidat jeden další diskutér, který se raději s Titanikem potopí, než aby byť jen o kousek ustoupil ze svých pevných zásad a představ. Prostě klasika… Nejlepší je brblat… jakmile člověk vstane, vyhrne si rukávy a pustí se do něčeho, tak to hned schytá… a nejvíc od těch, kterým se snaží pomoci.

Na druhou stranu – mezi Havlem a Vrábelem to nedopadlo počesku… Nevyplnilo se toužebné přání Pětikolky, nevyplnily se chmurné představy čtenářů, jak ti dva všechno zkazí. I tohle se tváří v tvář temné budoucnosti prolamuje. Nedostatek energií nás učí toleranci. Válka za humny nás učí dohodě. Když se uměli usmířit a dohodnout oni, můžeme i my. Ještě není pozdě.

Tak tomu dejte šanci a přijďte 28. října na demonstraci. Musí nás tam být víc, než Chvilkařů o dva dny později…