Havel by s nimi nesouhlasil aneb pár duševních mrzáků proti milionům

.

A já si položila hypotetickou otázku – stalo by se to, kdyby žil Václav Havel a byl prezident? Tleskal by těm Halíkům, Šafrům, Kocábům, Schwarzenbergům a spol, nebo by se postavil do čela těch, kteří by se chtěli památce Karla Gotta důstojně a v tichu poklonit?

Troufám si říct, že b) je správně, protože Václav Havel měl sice mnoho chyb, ale nebyl hulvát, a s Karlem Gottem měl společného mnohem více, než jen v mládí zálibu v ženách – například velkorysost k okolí a múzy. Vzpomínáte na jeho heslo listopadu – NEJSME JAKO ONI? A jak krásně dnes kádrují ti „jeho“ hoši – jako svého času soudruzi. Hnus.

Tedy kdybych měla postavit Václava Havla do pomyslné role „táty“ oněch většinou pravdoláskařských jmen, pak bych musela konstatovat, že kdyby vstal, dá jim pořádných pár facek a řekne něco o idiotech.

Karlu Gotovi nelze totiž ve vztahu k minulému režimu vytýkat vůbec nic. A pokud, tak potom všem, kteří v té době cokoli tvořili. A je pak otázkou, zda více poplatné režimu byly milostné písně, nebo komunistické seriály. Třicet let po listopadu bychom ale měli mít rozum. Má smysl připomínat, že v majoru Zemanovi hrál i Jan Tříska? Pan Kemr? Dagmar Veškrnová? Má smysl připomínat, kdo všechno podepsal Antichartu? Že filmy točil Svěrák, který byl členem KSČ? Že Silvestrovské estrády komentoval Vladimír Menšík? Má význam pátrat, kdo všechno další byl člen strany (což mimochodem Karel Gott nikdy nebyl)? Nemá. Všichni jsme tu žili, všichni jsme dělali svou práci, a snažili se proplouvat, jak to šlo. Tedy i Karel Gott. Navíc nikdy „nevstúpil“ – jako mnozí. A mnohým nepohodlným režimu pomáhal. K čemu je vytahování minulosti více jak třicet let zpátky? Každý už měl přece šanci dokázat, kým je, v nové době tří desítek let… Třeba jako nyní ti, kteří nectí ani pietu úmrtí. Odkopali se, a ten pohled je toho druhu, že se vám chce zvracet.

Apropó… když jsem zmínila mozek… Mají ho vůbec ti mravokárci, kteří si osobují právo hodnotit a opět kádrovat kde koho? Nikdo jim k tomu nedává právo. Nikdo. Když opominu to, že útočit pár hodin po smrti je ukázka absolutního nedostatku morálky a výchovy a sociální inteligence, samotný obsah výtek je zcestný a ubohý.

Lze na tom najít něco dobrého? Ano. Tu zkušenost s těmi jmény. Přichází pár dnů před listopadem. Ta zkušenost je cenná a je následující.

Z Havlových „dětí“ se po jeho smrti stali „pěkný bezcitní parchanti“, kterým ani smrt člověka není svatá.
Bez Havla jsou pravdoláskaři totálně mimo a nepoužitelní pro tuto zemi. Svému národu totiž tito lidé nerozumějí, a tento národ už dávno nerozumí jim. Za Havlem stály svého času miliony lidí. Jeho lidé se nyní proti těmto milionům namyšleně postavili, protože „oni přece ví nejlíp“. A neví z těch svých kaváren a redakcí nic. Pohrdají mužem, kterého si národ váží, tedy pohrdají i tímto národem. Proto za něj nemají právo mluvit.

Karle……Děkujeme Vám za vše, co jste pro tento národ udělal – třeba i za to, že jste ho bavil v době, kdy to moc k popukání nebylo.

Vaše jméno navíc odkopalo „kdo je kdo“ tak moc, jak to asi nikdo nečekal.
Pěkně je tam nahoře za to s Ferdinandem Vaňkem, který tyto dny slaví narozeniny, podrbejte. Nic jiného si ti ubožáci nezaslouží, protože jsou to malí lidé.