Generace, co má umřít

Motto:
Co ty mi přeješ jedenkrát, to já ti přeju nastokrát (Z lidové moudrosti)

Jan Neruda
Dědova mísa

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá
kolo vrčí, syn si s prací pílí
nádobu si z dřeva vyrývá

Kolečko si divnou píseň šumí
vnoučeti se očka kmitají
„Hele co náš táta všecko umí
jak mu třísky z rukou létají!“

„Dřevo ukradl jsi v panském lese
komu děláš z něho koryto?“
„Dědovi, již se mu ruka třese
nádobí už všecko rozbito.“

„Nauč mě to!“
Vida toho kluka
„Nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě třásti bude ruka
koryto ti synek udělá!“

V kamnech praská
dědek shrben pláče
svadlé ruce syn mu zulíbá
kolo mlčí vnouče kolem skáče
„Táto, proč se kolo nehýbá?“

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Co ještě víc dodat…?
Mějte se hezky.

„Dědeček a babička ujídají nám z chlebíčka…“ – to už tady bylo! Jó, ve dvaceti je člověk mistr světa a je přesvědčen o tom, že tomu tak bude na věky. U dnešních vyměkčilých fracků, kteří po prvním fiasku v posteli (bodejť, jak řekl blahé paměti Radim Uzel, když už je nebaví ani ten sex) zjistí, že jejich „mistrovství“ je v tahu a začnou se věšet nebo skákat z mostů či se předávkují nějakým sajrajtem – se (ne)obávám, že po prvních fackách od reálného života se zhroutí a začnou fňukat u maminky (ta nebude stará??) nebo u babičky (pokud ještě bude naživu a ta už starší nejspíš bude). Všichni hledají moudrosti v tabletech – schválně se v MHD rozhlédněte a zjistíte že do těch prokletých mašinek čumí osm mladých lidí s deseti a pak mají představu, že život je jak počítačová střílečka a Hurvínek by byl ideálním vojevůdcem… Mně taky bylo dvacet. Jenže jsem absolvoval dvouletou vojnu a moje manželství taky nebylo vždycky idylické. Jenže to, co nás rozházelo ve třiceti, tak tomu se s „bábou“ dnes smějeme a špičkujeme se, že „těch deset let, co nám zbývá, to spolu vydržíme, i kdyby tomu druhému narostly rohy“ – myslím, že i to patří k moudrosti stáří: respekt a úcta k druhému. Dnešní mladé v lecčems dokážu pochopit, ale měli by se naučit bez zaujatosti komunikovat i s dalšími generacemi. Tuhle jsem viděl, jak jedna nafintěná maminka (?) skutečně ohavně řvala na asi pětiletou holčičku. I mě tehdy napadlo slovo „kráva“. Když neumí slušně komunikovat s vlastním dítětem, pak není divu, že neumí komunikovat ani se staršími. A jak asi komunikuje s manželem, když se názorově neshodnou… Výchova! Velký bič a malý dvorek!!

Abych jenom za pomoci básně Jana Nerudy nemoralizoval

Téměř denně mám možnost prohodit několik slov s mladou slečnou, která si vybrala práci v sociálních službách, kde pomáhá především starým lidem. Jde jim nejen pomoci, ale vyslechne i jejich stesky a hledá slova útěchy, pokud jsou potřebná. Její práce je nepravidelná, nemá ucelený harmonogram. Jde o to, dohodnout si schůzku a být k dispozici. Chodí k nim do bytu, ale nedalo jí to, aby mi nesdělila svou situaci. Staří lidé bydlí ve svých bytech, ale ona si svůj byt při současných cenách nikdy nepořídí. Utěšuje pak ty, kteří jsou na tom majetkově podstatně líp, než ona. Také by se chtěla doma radovat i brečet, jenomže toho nikdy v životě nedosáhne. Všichni se jí vyzpovídají ze svých starostí, ale nikdo jí nenabídne svůj byt, aby u něho mohla bydlet. Bojí se, že by v něm zůstala i po jeho smrti. A tak jim pomáhá a zároveň jistě tak trochu závidí, že oni „jsou za vodou“ a ona ztrácí roky života bez partnera i lásky, protože není kam jít, kde založit rodinu.
Nedivím se, že tito bezprizorní lidé se při volbách mstí svou volbou za to, že jejich situace je taková, až jsou přesvědčeni, že z ní není úniku. Potom volí naschvál ty, co připraví ty co „jsou za vodou“ o střechu nad hlavou. Ví, v jakých stranách je hledat a pak jim hodí svůj hlas jako pomstu všem, kdo dostali byt způsobem, že jim soudruzi jednoho dne od něj předali klíč. Výdaje? Nula!.
Mějte se hezky.

Kostěj:

Řekl: „Škoda každé rány, která padne vedle.“ Tak jsem mu jednu vrazil. Nechápu, proč tolik vyváděl. Vedle nepadla. Tudíž – žádná škoda.

Absence násilí není „měkká výchova“, ale lidská výchova. I když chápu, že „poslat hovno dál“ je jednodušší než chodit na terapii, zhoubné vzorce chování eliminovat a přetnout bludný kruh generačního traumatu.
Násilí na dětech je ospravedlnitelné pouze ve dvou případech – dítě někomu ublížilo nebo někomu něco vzalo. Kdo šíří bolest mezi druhé, musí ji poznat z přijímající strany.
Nicméně respekt vašemu tátovi za to, že zná věc, kterou v BDSM nazývají jako „aftercare“. Následná péče. Utěšit, ujistit dotyčného o tom, že je dominantním partnerem milovaný a pro něj důležitý, že ho vnímá a je tady pro něj. Pomoci mu zpracovat ten prožitek.
Můj fotr tuto věc neznal, jeho vztah ke mně by se dal označit za „diabetickou výchovu“ – bič bez cukru.
Návštěvu psychologa a psychiatra mám za sebou, stejně jako pokus o sebevraždu.

Kostěj: Děkuji

To jim zdegenerované neurony inkluzkou napajcované vrahcínou nedovolí pojmout.

Pravda, ale s tím očkováním bych byl opatrnej :). Dneska to je mezi mladýma skoro samy ufňukaný princátko a princeznička.

Spoléhat navymření generací je mýtus. Všechno sociální , kulturní, charakterní spíše však bezcharakterní modely společnosti přetrvávají v dalších generacích. Zvláště tam kde je nadprůměrná koncentrave stupidity.
Takové jsou některé okresy pravidelně ty v nichž indokrinaticky púsobili komunisté. Ten rudý hlup přetrvává dodnes. Na severní Moravě v tomto dominuje Bruntál a Nový Jičín. Tam pořád rozhodují politická řešení nad konkrétností a racionalitou.
Např: při odpočtu energií argumentace tam stojí na srovnání s okolím. Nikoli na záznamu měřidla. A to je do nebe volající kreténismus !!!

Na vymření nejstarší generace a tím zbavení se hlupství, NELZE spoléhat !!!

…40 let tam indokrinaticky působili komunisté a proto se tam 30 let nic nezměnilo…

Stejně tak mohu říci že tam na Moravě 2000 let indokrinaticky působili křesťané a proto tam do dnešního dne všichni volí lidovce….

Bohyně ty to vidíš….

BoHužel ,osudně se mýlíte paní Mileno,
Kdo jiný nežli právě my,dnes příslušníci generace
určené k cílené likvidaci jsme toumu svinstvu na vině

Generace,která si své následníky v hondbě za bezcenými jidášskými grošíky, haldami bezcených ,nepotřebných rotačních uňuchadel často navíc za svých nemalých vlastních nákladů nechala
a nadšeně přeroubovat na dálkově řízené bezcitné roboty
Namísto jejich uctívavých a obdivovaných vychovatelů na ně dnesmasívně působící žumpa těch nejodpornějších exkremenů z řad politiků,presstitutů aktivisticko nz
eziskoFkovkových vůdců v nás vidí překážku v rozLetu do „Ráje blažebých