Edelweiss není jen horská protěž

Hitlerova divize Edelweiss bojovala na východní i západní frontě. Hodně se zaměřovala na boj s partyzány a na trestání těch, kdo partyzány domněle podporovali. Ale činili se i jinak. Třeba v září 1943 postříleli víc než pět tisíc bezbranných italských zajatců. Tedy zločin větší než Katyně. Desítky incidentů s menším počtem mučení a vražd tady nechci vypisovat. (Petr Hampl)

1.horská divize Edelweiss

Třetí říše bojovala mimo jiné na Ukrajině, Donbasu a severním Kavkaze, podílela se na obsazení Polska a operacích proti partyzánům v Itálii, Jugoslávii, Československu a Řecku. Dopustila se mnoha válečných zločinů včetně deportací židovského obyvatelstva z Polska do táborů a poprav italských válečných zajatců v Řecku a Albánii. Také existovala Abwehrgruppe 218, též známá pod krycím jménem Edelweiss nebo Kampfgruppe Edelweiss, což byla speciální protipartyzánská jednotka působící během druhé světové války na území Slovenska… Ústředí jednotky se nacházelo v Žilině a v Kremnici a do konce prosince mělo okolo 250 členů. Velitelem byl sudetský Němec z Liberce, major SS-Sturmbannführer Erwein von Thun-Hohenstein. Její přepadové akce, při kterých došlo k brutálním masovým vraždám civilního obyvatelstva, jsou považovány za jedny z nejbrutálnějších nacistických odplatných akcí na území Slovenska. Za některé bylo velení jednotky speciálně pochváleno Heinrichem Himmlerem. (Miroslav Macek)

Operace Edelweiss (německy Operace Edelweiß) je kódové označení pro operaci německého velení s cílem zmocnit se Kavkazu , zejména oblasti Groznyj a Baku produkující ropu během Velké vlastenecké války . Plán operace schválil Hitler 23. července 1942. Operace trvala 4 týdny – do 21. srpna 1942. (https://cs.rumedia.wiki/a5c3877)

Nakonec tu máme velmi zajímavou informaci, kterou nám poslal jeden z čtenářů. Vzhledem k nacionalismu na Ukrajině vycházejícího z nenávisti k Rusku však berme následující text jako velmi pozoruhodnou variantu použití pojmenování rostliny Protěže alpské v období 2.světové války. Pochybujeme, že by Zelenskyj zvolil tento název pro vojenskou jednotku z důvodu přirovnání k odbojné mládeži, tento příběh pravděpodobně ani nikdy neslyšel. My Vám ho rádi předáme.

Edelweiss Piraten – děti, které děsily nacistické Německo. I spojence Publikováno: únor 2012 Nejdřív to byly spíš gangy. Mladí lidé se poflakovali po ulicích, nenáviděli Hitlerjugend a jejich členy mlátili, kdykoli mohli. Během války byl však jejich odpor vážnější. Schovávali německé dezertéry, kradli nacistům munici a vykolejovali vlaky. Většině členů Edelweiss Piraten přitom nebylo víc než osmnáct. Byly to ještě děti. Tři ze členů hnutí Edelweiss Piraten nacistický stát popravil za odboj. Na začátku hnutí byla prostě jen náctiletá revolta proti Hitlerjugend. Skupiny nazývané podle květu protěže (Edelweiss), který si daly do znaku, tvořila mládež z dělnických rodin nejčastěji ve věku mezi čtrnácti a sedmnácti lety. Hledala v nich to, co jim nacistické mládežnické organizace upíraly, svobodu, dobrodružství, skutečné kamarádství a legraci, píše list The Telegraph v únorovém nekrologu jednoho z posledních členů Edelweiss Piraten Jeana Jülicha (přináší ho ale se zpožděním, zemřel ve věku dvaaosmdesáti let již v listopadu 2011). Nekontrolovatelní, kteří milují svobodu, lásku a život Tito mladí lidé nosili dlouhé vlasy, pestrobarevné košile, šortky a šátky kolem krku. Ve čtrnácti odcházeli ze škol, práci pro nacisty v továrnách flákali, místo toho je bavilo scházet se po kavárnách a toulat se ulicemi. O víkendech trampovali, podnikali výlety na kolech, hráli na kytary a zažívali první sexuální experimenty, které náctiletým genderově separované nacistické hnutí mladých upíralo. Es War in Shanghai Písně byly významnou součástí života „pirátů“.

Velmi se se lišily od propagace, od hodnot nacistické „lidové komunity“ Volksgemeinschaft. Nejznámější se stal song Es Was in Shanghai o půlnočním setkání dvou Němců z Hamburgu a jejich přítele ze San Franciska. „Nebyla to politická píseň, zpívala ale o touze po cizích zemích, kamarádství a nezávislosti,“ cituje list The Independent Jülicha. U táborových ohňů Hitlerjugend byla skladba zakázaná. Byli ve skupinách po deseti až patnácti a mezi jednotlivými městy se družili, ať to byli kolínští Navajové, Toulaví frajeři z Essenu, Vlčí smečka, Harlem Club či Kitelbašští Piráti. Nakonec měli několik tisíc stoupenců (jen v Kolíně nad Rýnem vedla nacistická bezpečnostní organizace SS složky na tři tisíce místních „pirátů“ a „pirátek“). Byli hluční, nespoutaní a sebevědomí. Dostávali se do konfliktů s Hitlerjugend a jejich patrolami. Přesněji řečeno, aktivně je sami napadali. Nikoli kvůli tomu, že by byli v kontaktu s antifašistickým socialistickým či komunistickým odbojem.

Nacistické hnutí se stávalo terčem jejich útoků proto, že ztělesňovalo vše, co nenáviděli: indoktrinaci, poručníkování, ideologii odcizeného řádu. Často přicházely ke slovu i zbraně („V ponožkách jsme mívali schované nože,“ vzpomínal Jülich) a bitky končily většinou vítězstvím pirátských skupin. V očích nacistů měli reputaci nekontrolovatelných a nevyzpytatelných chuligánů a neurvalců, kteří kosí skupiny Hitlerjugend, kdekoli se objeví. „Každé dítě ví, kdo jsou Kitelbašští piráti. Jsou všude, je jich více než Hitlerjugend. Bijí naše patroly,“ píše se ve zprávě jednoho nacistického činitele z roku 1941. „Žádám proto, aby se s touto lůzou jednou provždy zatočilo. Když členové Hitlerjugend vyjdou na ulici, riskují své životy,“ přiznává další zpráva. „Piráti“ na to byli hrdí. Jejich heslem se stalo „Nekonečnou válku Hitlerovi.“ Jejich odpor byl tak absolutní možná i kvůli jejich mládí. „Naší písní je svoboda, láska a život, jsme Piráti protěže,“ zpívali v době, kdy celá země oslavovala heroickou smrt pro dobro vlasti.

Děti na šibenici

Válka změnila skoro vše, včetně Edelweiss Piraten. Děti byly nuceny předčasně dospět. To, co se snad ještě pořád mohlo nazývat pubertální revoltou proti autoritativnímu řádu, se stalo vlastně přímo historickou misí. Teď už to nebyly „jen“ potyčky s konkurenční partou z Hitlerjugend a čmárání protinacistických hesel na zdi, za což riskovali „jen“ bití a mučení na policii, ponižující oholení hlavy a popotahování rodičů. Protinacistická propaganda „Někoho napadlo napišme heslo ´Po válce budou padat hlavy nácků´ na lokomotivu. A skutečně jsme to dva večery poté, za silného bombardování, udělali. A vlak s tím nápisem opravdu vyjel.“ „Připravovali jsme letáky z krabic od bot, byly na nich nápisy jako ´Američané už skoro překračují hranice Říše´, ´Skoncujte s tou všivou válkou´ a další. Pamatuju se, že když padl Stalingrad, udělali jsme plakát s Hitlerem, který se směje uprostřed mrtvých těl. Pod ním byl nápis: ´Cítím se tak svěží, jaro přichází.´“ (svědectví členů Edelweiss Piraten, shoahproject.org).

V opuštěném bunkru na předměstí Kolína nad Rýnem ukrývali uprchlíky z koncentračních táborů, Židy, německé válečné dezertéry i uprchlé nuceně nasazené. Napadali patroly, vykolejovali vlaky s municí, sypali do nádrží nacistických aut cukr a kradli z nacistických skladů zbraně i jídlo. V Kolíně dokonce v roce 1944 plánovali vyhodit do vzduchu velitelství gestapa s pomocí roznětek z nevybuchlých britských bomb. Nikdy k tomu nedošlo, plán byl prozrazen při zátahu poté, co jeden z nich zastřelil nacistického informátora. A mnohem temnější obrysy dostaly i tresty. Kvůli kolínskému plánu byl ve svých patnácti zatčen i Jülich. Bez soudu ho drželi v izolaci, několik měsíců ho mučili a nakonec transportovali do koncentráku, z něhož se dostal až po osvobození Američany. Přežil, na rozdíl od svého šestnáctiletého kamaráda z kolínských Navahů Barthela Schinka.  (Jiří Sirnica)

Je tedy na Vás, jak pojmenováni Edelweiss vnímáte. Nicméně u  Zelenského podporujícího Azovský prapor složený především z ukrajinských neofašistů lze těžko předpokládat, že by část své armády pojmenoval po odbojné mládeži.

Jindřich Kulhavý