Dva tucty přepínačů inflační mizérie v prosperitu

Sestup Evropy do nebezpečné zóny a především nečinnost, slabá až protichůdná reakce vlád i EU se jeví být jako z říše neskutečných pohádek. A přece se to děje. A přece nenásledují desítky okamžitých i postupných kroků, kterými lze (navzdory válce za humny, ba dokonce účinně proti ní) přepnout inflační prostředí zpět do stability a prosperity.

Nemocná politika okousává normální stav z obou stran naráz – uměle pumpuje inflační poptávku a přitom přidušuje nabídku! Stále víc peněz soutěží o méně zboží. Jestli je to naschvál nebo došlo k přenosu viru nekompetence a ideologické zabedněnosti napříč vládami i pseudoelitami, nechám na čtenáři a zkusím předložit dva tucty kroků, jak z toho ven. Aby nedošlo k omylu: válka za humny situaci zhoršuje, ale my některými kroky můžeme zlevnit energie a současně přidusit financování agrese. Win win! Proč se to už neděje? Vtírá se zase jen myšlenka o schválnosti (neslavný Great Reset) nebo neschopnosti napříč Evropou.

Je nutné vlády i nadnárodní struktury (EU) popostrkovat, burcovat, povzbuzovat, nabádat a kritizovat, aby rychlá a mnohovrstevná řešení hledala a nacházela. Proč rychlá? Protože inflační spirála nikomu nepomůže. Protože sociální smír je křehký a není radno dojít k nestabitě, sociálním bouřím, poklesu bezpečnosti naší velmi bezpečné země, ani ke zbytečnému utrpení pod tíhou rostoucích účtů či dluhů. Stabilitu je třeba udržet a bojovat proti každé koruně zbytečných nákladů propisujících se do cen, která nemusí být a přesto je. Změna vyžaduje hodit do koše zvrácené totalizující ideologie, které vedou do propasti a dát se cestou rozumu a svobody. Následuje dvoutucet návrhů.

Ceny energií jsou součástí každé ceny

1. Proč se nerozjíždí frakování evropského plynu?

Pokud nám válka a ruské používání plynu jako zbraně situaci komplikuje jako jed, musíme si logicky dát protijed v podobě nabídky energií navíc. Pod Evropou leží zásoby plynu na desítky let! Jaktože se ještě ani po 5 měsících války nerozbíhají v Evropě frakovací aktivity, ba ani jejich náznak? Možná jde o prostou ideologickou zabedněnost, ale vypadá to skoro jako spolčení s Putinem. Těžba plynu, který je pod Evropou, by přitom byla daleko účinnější než dnešní balíčky sankcí.

Ani milion slov proti válce a diktatuře nevymaže fakt opačného chování: kdyby se už těžilo, ceny by klesaly a peníze Putina na válku by se tenčily. Na svobodném kapitalistickém trhu by se těžba rozjela sama od sebe, stimulována vysokými cenami plynu, které by následně stlačovala. Na patrhu přiškrceném zákazy musí někdo vydat spoustu razítek, ale nevydává je. Nechává situaci vyhnít, což nesporně Putinovi pomáhá.

2. Proč už nebyly zapnuty 3 jaderné elektrárny, které vypnulo Německo v prosinci?

Cena elektřiny stoupá, protijed je jasný – zvýšení nabídky. Není jednoduššího kroku než zapnout zpět to, co už existuje, jen to bylo nedávno vypnuto. Tři německé jaderné elektrárny. V Rakousku je taky hotová J.E. Zwentendorf, která zatím nikdy nefungovala, ale může fungovat. Vzhledem k tomu, že ji nezbořili, jistě počítají s využitím jen v nouzi. Nouze právě nastala! Je na místě se ptát, jestli Německu a Rakousku záleží na prosperitě a pohodovém životě občanů? A hlavně: proč se nikdo (např. tak trochu předsedající česká vláda) neptá? Proč si nikdo zdvořile nedovolí požádat, jestli by tedy Němci aspoň nevypínali ty poslední 3 jaderky, které mají vypnout letos v prosinci? A jestli by nemohli zapnout ty tři nedávno vypnuté? Trochu „evropského“ tlaku na členskou zemi, která sabotuje prosperitu a napomáhá inflaci a nepřímo i válce, by nemělo být tabu, pokud jsme partner a nikoliv kolonie. (Japonsko se k jádru vrací.)

3. Pozastavit (nejlépe zrušit) povolenky na domácí/evropské uhlí

Je mimořádná situace. Každá položka snížených nákladů se počítá. Proč si zdražujeme domácí uhlí i v době války a mimořádného zdražení všech energií? Škrt: povolenky na domácí uhlí jsou zdražující daní a elektřina z uhelek může být levnější. Ty, které se zavřely, je nutno zase používat. Hned.

4. Proč stále prodáváme elektřinu z převážně státní firmy v Lipsku a kupujeme násobně dráž?

Máme za sebou 2 roky neskutečného omezování svobod kvůli něčemu, co se podobalo těžší chřipce. Nezákonná omezení, která nijak nepomohla, přesto nikdo neřekl ani „sorry jako“. Politici se nebáli ani násilného tlačení nedotestované genovakcíny profesním skupinám a nahlas uvažovali, že ji budou tlačit všem (namátkově: Babiš, Kalousek, Zeman, Merkelová, Macron, Draghi. Mimochodem, Rusko taky tlačilo lidem nad 50 let!). Navzdory „evropským pravidlům“ ohledně nedotknutelnosti tělesné integrity. Jak moc problematický v porovnání s tím by byl zákon o nouzovém zákazu prodeje strategicky důležité domácí elektřiny na burze v zahraničí (kromě přebytků) do doby skončení války?Hlavně rychle, času není nazbyt.

5. Škrtnout příplatky za OZE z účtů domácností a firem okamžitě

Má se to stát v říjnu (proč tak pozdě?). I tak půjde o polovičaté řešení, když místo odběratelů bude zřejmě totéž dotovat stát, tj. daňoví poplatníci. S dopadem do rozpočtu a inflace. V zájmu občanů ČR je zrušit dotace OZE úplně. Buď jsou obnovitelné, a pak uspějí i bez dotací, nebo se musí dotovat (zdrojem dotací jsou i „neobnovitelné energie“, nebo snad ne?) a pak je tvrzení o obnovitelnosti jen dezinformace nebo nejapný vtip. Dražší energie nemůže zachránit planetu, ať je jakákoliv – povede k chudobě, válkám a povstáním, která povedou k neekologickému chování. Dražší OZE jsou v konečném důsledku velmi neekologické – dokud nebudou levnější. Dotace tedy jen škodí a to i životnímu prostředí.

6. Green Deal, musí-li být, přesměrovat na zateplování na úkor jiných kroků

Masivní zateplování by snižovalo poptávku po energiích v topné sezóně a tím by je zlevňovalo. Navíc by ani klimaalarmisté s masivním zateplováním nemohli mít žádný problém. Lobby se však třesou na svůj díl dotačního koláče z kapes a na úkor ostatních a EU je pod silným tlakem lobbistů.

Rozpočtová opatření odpustí páru inflačním tlakům

7. Proč nedochází ke škrtání parazitických výdajů?

Na straně výdajů jsou nejen výdaje na základní funkce státu a sociální politiku a důchody, ale také selektivní dotování vybraných firem a organizací na úkor ostatních. To lze odůvodněně považovat za parazitické financování. Někdo je přisátý na kapsy všech ostatních. Pokud je někdo, kdo není v nouzi (firmy, politické neziskovky i jednotlivci) a dostává peníze z daní ostatních, pak je kde škrtat a vůbec by se neměly objevovat spekulace o potřebě zvyšování daní.

8. Proč stále za miliardy kupujeme, co už nepotřebujeme: genovakcíny?

Podle vzoru Polska ukončit nákupy nedotestovaných vakcín, které už téměř nikdo nechce a kterých je tak jako tak nadbytek. Úleva rozpočtu v řádu miliard, tj. úleva od dodatečné inflace.

9. Je tak těžké zjednodušit daňovou soustavu?

Zjednodušením je možné snadno a rychle ušetřit na správě daní, snížit výdaje rozpočtu, deficit a inflační tlaky. Je možné ušetřit i na správě zdravotní daně (nepravdivě nazývané „zdravotní pojištění“), spojit pojišťovny do jedné, protože nejde o konkurující si subjekty na svobodném trhu, ale multiplicitní výběrny a přerozdělovny speciální daně z příjmu. Daně mají patřit pod stát a do transparentního rozpočtu. Trojí příjmová daň (částečně nepravdivě zvaná „pojištění“), konstruovaná jako částečně rovná, částečně degresivní a částečně progresivní je naprostý paskvil. Stačí místo nich jedna, rovná daň, s vysokým nezdanitelným minimem a s levnou správou. Daň z přidané hodnoty je rovněž neskutečně byrokratický a složitý systém, návrat k dani z obratu ve stylu USA by byl na místě. Možností ušetřit na byrokracii kolem daní je hodně.

10. V rámci úspor zrušit nejméně 36 zbytečných úřadů, jak navrhují Svobodní už mnoho let.

11. Zeštíhlit zbytek státních úřadů na úroveň před rokem 2000.

12. Zrušit kraje a krajské úřady, které jsou v 10milionové zemi zbytečným luxusem. Pětistupňová vrchnostenská správa je rozhazovačná (EU – stát – kraj – okres – obec).

13. Stát může jít příkladem v úsporách: snížit počet poslanců na 100, udělat celorepublikové listiny a snížit práh pro vstup do sněmovny na 1 % (tj. 1 poslanec po získání min. 1 % hlasů pro danou stranu). Snížit počet senátorů na 27 (třetina dnešního počtu).

14. Zjednodušit systém průběžného financování důchodů.  Takto lze ušetřit na správě zbytečně složitého důchodového systému. Větší část ušetřených peněz na správě lze využít na zvýšení rovného důchodu, výsledek by byl vyšší než dosavadní průměr. Menší část lze využít na snížení deficitu a inflačních tlaků. Došlo by ke snížení rizika chudoby části důchodců. Argumentace tím, že jde o pojištění, je falešná – jde dlouhodobě o přerozdělování od pracující generace ke generaci důchodců prostřednictvím příjmové daně, která je nepravdivě nazývána pojištěním. Státní důchod má mít jednu stejnou úroveň a o rozdílné příjmy ve stáří se má každý postarat sám dle své preference.

15. Pronajímat prázdné kanceláře úřadů (vzniknou po zjednodušení daní a státního pilíře důchodového systému) a působit tak zvýšenou nabídkou na snížení cen pronájmů pro firmy i občany (kanceláře a byty navíc pro produktivní sektor a občany). Snížení cen pronájmů je další položka, která bude působit protiinflačně, protože i tento náklad platíme všichni ve všech cenách. Snížení nájmů v důsledku nabídky navíc bude působit proti růstu cen nemovitostí nebo na jejich pokles, což je další protiiflační dopad.

Demetropolizace ušetří, odlehčí Praze a pomůže regionům

16. Odbřemenit Prahu od úřadů, které nepodlehnou rušení dle bodu 10. Vymístění mnoha úřadů z hlavního města bylo ostatně v programu jedné vládní strany. Bude znamenat nižší náklady na m² nemovitosti, protože Praha je nejdražší. Umožní prodat některé lukrativní nemovitosti v hlavním městě a získat dodatečné zdroje pro státní rozpočet (působení proti deficitu, proti inflaci). Dodatečná nabídka pražských nemovitostí ulehčí přetlaku na pražském realitním trhu a bude působit protiinflačně. Odchod části úředníků sníží i přetlak na pražském trhu s byty a domy. Mezi Prahou a regiony se sníží míra zvýhodnění hlavního města jako centra tvorby úředních pracovních míst, tlaky na dojíždění poklesnou a sníží se regionální nerovnováhy na pracovním trhu. Win win win, jen chtít.

Automobily – cena dopravy i automobilů je v ceně každého zboží

17. Proč opět nezrušit až nepříjemně jednohlasné ukončení prodeje automobilů se spalovacími motory v EU do r. 2035? Pokud nahradíme automobily na paliva elektromobily, jde o proinflační opatření hned několika cestami: zvýšení poptávky po elektřině zvýší cenu elektřiny, což zvyšuje náklady firem i domácností a tedy mj. všechny ceny. Dále cena dražšího elektromobilu zvyšuje náklady dopravy všeho a tedy všechny ceny. Dostupnost dražšího vozu pro méně lidí ovlivní schopnost dojíždět do práce a zvýší tlak na vylidňování venkova i na ceny bydlení ve městech. Udělat to v době, kdy rostou ceny energií i z jiných důvodů, a navíc udělat to jednohlasně a bez diskuse voličů, je jako vystřižené z totalitní země. Skoro by se chtělo věřit, že nad státy EU stojí s bičem nějaký kolektivní euroPutin skrytě ovládající jednotlivé země jako zcela nesuverénní gubernie. Kdo si pamatuje, jak složité bylo hlasování o zákonech ve dvoučlenné československé federaci po roce 1989, může jen zírat, jak hladkým způsobem přes všech 27 zemí prochází i největší boty bruselských plánovačů (a lobbistů za nimi). Každé špatné rozhodnutí proti vůli většiny lze v demokracii zrušit!

18. Proč nezrušit i regulace přikazující povinné vybavení automobilů navíc, které zdražuje automobily a následně všechy ceny? Není důvod nutit spotřebitelům funkce, které by si sami na svobodném trhu nevybrali, protože je ve své situaci nepotřebují. Škrtnutí těchto regulací by umožnilo vyrábět levnější automobily, což by se pozitivně projevilo do nákladů i cen firem i v napjatých rozpočtech rodin.

19. Proč neušetřit třeba i na STK? Například nahrazením povinnosti přijet každé 2 roky na technickou kontrolu bez ohledu na počet najetých kilometrů. Braní ohledu na kilometry by mohlo počet návštěv zředit zcela bez dopadu do bezpečnosti provozu. To znamená ušetřené peníze.

Nemovitosti stavěné bez hory zbytečných regulací

20. Proč neproškrtat stavební předpisy? To by vedlo k dalšímu uvolnění tlaků na trhu bydlení i realit pro firmy. V případě neschopnosti vytvořit jednoduchý stavební zákon lze převzít pravidla z nejméně byrokratické evropské země v tomto směru.

21. Proč nezrušit nadbytečné povinnosti spojené s vybavením domu? Množství regulací typu „tři hasicí přístroje v rodinném domě“ a „všeliké opakované revize“ vedou ke zdražení nemovitostí, provozu nemovitostí a následně nájmů. Ztěžují tomu, kdo ještě nebydlí ve svém, možnost získat bydlení, mladým lidem založení rodiny, a tomu, kdo bydlí, zase ubírají peníze z prasátka, které by tak rád věnoval na nákup třeba dokonalého elektromobilu (sarkasmus).

Celková deregulace zvyšuje nabídku a snižuje ceny, posiluje právní stát

22. Proč neprořezat celkový počet a rozsah regulací, předpisů, zákazů a příkazů, které zdražují prakticky všechno a často zbytečně? Hlavní vládní strana slibovala něco na styl slibu prezidenta Trumpa – za každou novou regulaci dvě staré zrušit. Omezit jejich rozsah a košatost, vrátit se ke srozumitelnému právu. V dnešní době výrazně stoupla důležitost tohoto kroku, který – pouze je-li proveden v dostatečném počtu a rozsahu – bude mít protiinflační vliv. Nestačí zrušit EET, je nutné proškrtat obrovskou džungli nepřehledných předpisů. Údajně přes milion! A nejen kvůli cenám: Nepoznatelné právo je bezprávím, nabourává demokracii. Bez přehlednosti práva je právní stát jen prázdné heslo. V nepřehledném a rozporujícím si právu se rozšiřuje prostor pro soudce jako tvůrce pravidel (vybere si to, které je mu osobně bližší). „Neznalost zákona neomlouvá, i když znalost už není možná.“ (To je citát z jedné mé knihy, bohužel stále aktuální).

Toto je nutné nejen na úrovni ČR, ale především na úrovni EU: socialismus nefunguje a stojí stovky miliard eur – zde je obrovský prostor pro škrtání zátěže, která dle některých odhadů samotné EU stojí 4 % HDP, tedy asi 200 miliard korun, dnes už asi víc (viz zdroj se zdrojem z EU). Obrovský prostor pro utlumení inflace a návrat k prosperitě. Jen samotné předimenzované GDPR, o němž Komise tvrdila, že ušetří evropské ekonomice 2,3 mld. EUR, naopak snížilo zisk firem o vysokých 8,1 % (u malých a středních firem 8,5 %), což je tolik, že následný dopad této jediné regulace do cen výrobků a služeb v řádu procent je těžko popiratelný. Kdo myslíte, že platí všechny ty zmocněnce GDPR v každé větší firmě? Platíte je vy v dražších cenách! Účel GDPR mnozí z nás příliš nepocítili (kromě zániku některých genealogických stránek či nemožnosti dostat se na některé weby v USA), a hlavně v dobách, kdy restauratér či kadeřnice o každém klientovi věděl citlivý zdravotní údaj, jestli je očkovaný nedotestovanou vakcínou na covid a/nebo v posledních 6 měsících prodělal covid, byla spíše tragikomickou regulací, která přináší víc nákladů promítaných do cen než užitku.

Korunka ke korunce

23.-26. Snížit zátěž může každý drobný výdaj navíc, který už rodina nemusí platit. Anachronismy jako „poplatek z televizního /rozhlasového přístroje“, kde výnosy jdou jedné firmě se spoustou zcela neveřejnoprávních stanic a programů, by mohly být příkladem takových výdajů. Plošné poplatky restaurací putující sdružením typu OSA si rovněž zasluhují revizi. Dostávají snad autoři knih poplatky od knihoven? A není to tam náhodou trochu naopak? Musí posílat povinné výtisky zdarma, což by měla být další regulace ke zrušení.

Co obsahuje cena zboží a proč je to důležité

Každá jednotlivá cena, od vajíčka po letadlo, od másla po automobil, obsahuje mnoho položek nákladů, které musí výrobce a obchodníci vynaložit, plus zisk jako motivační „činidlo“, mazivo hladce běžící ekonomiky. Na svobodném trhu pekař Adama Smithe peče kvalitní pečivo ne proto, že vás má rád, ale proto, že chce vydělat. Mazivo zisku funguje, přehazuje zdroje tam, kde je to potřeba víc, z míst, kde je to potřeba méně. Jakmile toto nefunguje (a dnes to mnohdy kvůli přeregulaci už zase nefunguje), začnou se dít negativní věci. Právě ty, které dnes bolí naše peněženky. Léčba je jednoduchá: pryč od přeregulovaného světa právní džungle, v níž se už nevyznají ani právníci.

Rozdělení na různé úrovně zbytných a nezbytných nákladů je důležité, protože každá jednotlivá (třebas i malá) položka hraje roli a zvedá cenu. Odebrání každé položky cenu dokáže snížit. Proto je například rušení byrokracie současně snižováním cen. Čím více byrokracie, předpisů, zákazů a příkazů, tím nafouknutější je výsledná cena. Nedává smysl nadávat na vysoké ceny a požadovat současně další státní zásahy. Pokud toto není jasné, je třeba to neustále opakovat.

Aby se odbyrokratizování projevilo v poklesu cen, musí být radikální, nestačí zrušit jeden formulář. Toho si nikdo na výsledné ceně nevšimne, protože sníži ceny třeba jen o jeden haléř za pět let. Debyrokratizace musí být radikální. Každé EET, kontrolní hlášení, studium hor zákonů, vyhlášek, povinných hlášení, povinných školení, formulářů, revizí, složitých systémů a spousty omezení, povinná výbava toho či onoho, to vše zvyšuje každou jednotlivou cenu. Každou, protože všechny ceny jsou propojené! Skutečně je to tak, že pokud zavedete jakoukoliv novou povinnost, přes propojenost lidí a firem se projeví i v oblastech, se kterými nemá zdánlivě nic společného. Dosť bolo slov – je třeba jednat. Hned.