13.4.2025
Redakce
3
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Druhá světová válka bez deformací liberální propagandy (I.)

Sdílejte článek:

PAVEL J. HEJÁTKO

Anotace: Tato studie srovnává některé výsledky dvou světových válek 20. století a poučení z nich plynoucích. Obsahuje závěry a informace, které nejsou dostatečně osvětleny pro veřejné povědomí postsovětských států při reflektování výsledků druhé světové války. Vývoj nově vzniklých postsovětských společností jde již 35 let slepou cestu sledování negativních světových trendů globalismu se ztrátou znalostí a úplným zapomněním celé předchozí národní historie, stejně jako zkreslením moderní reality a jí předurčeného obrazu světa, které jsou důležité pro budoucí generace potomků. Studie sleduje cíl čelit obecným globalistickým trendům stále rostoucí majetkové a sociální nerovnosti obyvatelstva postsovětských států, upevnit jejich nejednotu a zachovat tento stav jako údajně jedinou možnou strukturu moderního světa, která brání další vývoj celého lidstva a symbolizuje totální odmítnutí skutečné historie druhé světové války a vývoje obyvatelstva postsovětských států.

1. Zavedené pojmy „první světová válka“ a „druhá světová válka“ neodrážejí zcela správně historickou realitu, protože ve 20. století byla pouze jedna třicetiletá světová válka, která trvala od roku 1914 do roku 1945. Myslí si to řada historiků a tento úhel pohledu má své významy a argumenty. Po výsledcích jejího prvního kola, které skončilo v roce 1918, mnoho z cílů války její plánovači nikdy nedosáhli. Ruské impérium jako geopolitická realita nebylo zničeno, a to byl jeden z hlavních cílů války, která se běžně nazývá první světová válka a kterou si vytyčily uzavřené elitní skupiny Britského impéria. Zpočátku se zdálo, že tohoto cíle bylo dosaženo, protože v Ruské říši byla zrušena monarchie a začal rozpad jednoho státu. Do poloviny 20. let ale vznikl SSSR, který objektivně vyjadřoval přibližně stejné zájmy ve světové politice jako Ruské impérium, ale v němž vznikající sovětské elity začaly budovat socialismus v tu dobu jakožto v jediném státě na světě. Nejprve je ale potřeba si objasnit, jak to všechno začalo.

Balkánské války se staly prologem první světové války ještě dříve, než začala. Scénář první světové války již sepsaly ty síly, které se ji snažily rozpoutat, a po této cestě již pokročily daleko. První světová válka a druhá světová válka jsou obě světové války a obě německé. Hrály obrovskou roli v dějinách celého lidstva a staly se mimořádně důležitými událostmi 20. století a Rusko/SSSR, bez ohledu na to, jak se tomu v různých letech toho století říkalo, hrálo v jejich historii obrovskou a rozhodující roli.

O první světové válce se v Ruské federaci hodně píše: pamatují si její hrdiny, tehdejší dobu, průběh nepřátelství, ale mnohem méně jsou připraveni jmenovat jména těch, kteří stáli za napsáním a výrobou jejího scénáře. To, že se obnovuje historická paměť, je dobré. Špatné je, že existuje kontrast mezi první světovou válkou a druhou světovou dákou, doprovázený odporem vůči Ruské říši jako něčemu pozitivnímu a SSSR jako něčemu negativnímu. Můžeme s jistotou říci: pokus oslavit bílé hnutí jako organizační zbraň proti rudému období ruských dějin selhal, ale je více než pravděpodobné, že s obnovením „historické spravedlnosti“ dojde k novému pokusu využít první světovou válku jako protisovětskou organizační zbraň, přinejmenším vyrovnávající svůj historický význam s druhou světovou válkou. Ale bude to lež. Pro vlast, pro Rusy a všechny, kteří se s vlastí spojují, i pro světové dějiny je význam těchto dvou válek nesrovnatelný.

2. Druhá světová válka byla ve všech ohledech jedinečná. Na rozdíl od Adolfa Hitlera, Wilhelma II. (Friedrich Wilhelm Victor Albert Pruský, něm. Wilhelm II.) a německých generálů si v roce 1914 nestanovili úkol vymazat Rusy z historie obecně – chtěli „jen“ fyzické zničení 70 % Rusů a kulturní a psychologickou osifikaci 30 % všech ostatních. Ztráty ve druhé světové válce byly nezměrně a nesrovnatelně vyšší než v roce 1914 – šlo doslova o to, zda zůstane Rusko/SSSR vůbec ještě existovat, a proto nelze hovořit o nějakém vyrovnání obou válek, při vší úctě k památce padlých v obou těchto válkách. Nikdy předtím si nepřítel nedal za úkol zničit Rusy. Sovětský lid bojoval za právo zůstat v historii a prokázal své právo v ní zůstat fyzicky i metafyzicky. Toto je nejdůležitější vítězství v historii této země a nikdo nemá právo na to zapomenout.

Je však třeba vzít v úvahu také následující kvalitativní rozdíly. Za prvé je třeba poznamenat, že ruští vojáci heroizovali a umírali na polích první světové války ani ne tak pro ruské zájmy, ale pro peněženky anglo-amerických a francouzských bankéřů, z nichž se autokracie Mikuláše II. jen nehorázně zadlužila. Za druhé, první světová válka skončila pro Ruskou říši porážkou a kolapsem státu. SSSR vyšel z druhé světové války nejen jako vítěz, ale jako jedna ze dvou supervelmocí – SSSR existoval téměř půl století na základech vítězství, které dosud nebylo zničeno, díky čemuž pouze Ruská federace existuje. Za třetí, obě války jasně ilustrovaly, že v jednom případě (Ruská říše) byla nemocná společnost, ve druhém (SSSR) byla zdravá. Jakmile byl v letech 1915-1916 vyřazen starý důstojnický sbor, ruská císařská armáda se zhroutila a s ní i samoděržaví a celý stát. Ukázalo se, že prostě není nikdo, kdo by ty důstojníky nahradil jako personifikátory modálního typu osobnosti (a přitom k tomu stačí pouze 7–8 % populace). V roce 1941 byl vyřazen předválečný důstojnický sbor, následoval rozpad Dělnicko-rolnické Rudé armády (téměř tři miliony zajatců), ale stát SSSR se nezhroutil. Jen o šest měsíců později došlo k dalšímu složení Rudé armády, její nově vytvořený důstojnický sbor, porazil Wehrmacht v bitvě o Moskvu. Ve 30. letech 20. století sovětský socialistický systém vytvořil a zformoval onen velmi modální typ osobnosti, sovětského muže, který vyšel z války jako vítěz a bajonetem vyryl své jméno do Reichstagu. Navíc se ukázalo, že sovětský socialistický systém je silnější nejen vepředu, ale i vzadu, a proto zvítězil sovětský lid organizovaný sovětským socialistickým systémem.

3. V tématu zásadních rozdílů mezi dvěma světovými válkami by se dalo pokračovat velmi dlouho, ale v tomto směru už stačilo. Má ale smysl mluvit o další důležité lekci první světové války, kterou ztratila oligarchická a zkorumpovaná autokracie, která z Ruské říše udělala agrární a surovinový přívěsek finančně závislý na západních mocnostech se znatelně omezenou suverenitou svoji vnitrostátní moc. V akutní situaci byl za asistence Britů císař a autokrat celého Ruska svržen velkovévodskou-generál-buržoazní oligarchií, tedy zástupci 200 – 300 rodin, které si myslely, že vládnou Ruské říši. Oligarchie objektivně sehrála roli „páté kolony“, kterou duch dějin vypudil z vlasti rukama vlastenecky smýšlející části bolševiků a armády generálního štábu Jeho císařského veličenstva. Winston Leonard Spencer Churchill (anglicky Sir Winston Leonard Spencer Churchill) vysvětlil důvody úspěchu SSSR ve druhé světové válce a poznamenal, že na rozdíl například od Francie byla v SSSR „pátá kolona“ eliminována v předvečer války. Ten samý Churchill (který jinak SSSR bezhlavě nenáviděl) rovněž tak poznamenal, že v SSSR nestáli na ceremonii ani s agenty vlivu, ani s nelegálními agenty a že jednali „podle válečných zákonů a pravidel chování v první linii“.

Co je to „socialismus v jednom jediném státě“? Jde o oživení moci Ruského impéria pod jiným názvem, SSSR, ale v zájmu nikoli vnějších sil a jejich průvodce – oligarchie, ale v zájmu národů zdánlivě zhrouceného státu. Koncem dvacátých let byla tato skutečnost již zřejmá všem vnějším světovým silám a v roce 1929 byl zahájen další projekt nazvaný „světová válka“, plně v souladu s předchozími zájmy imperialistické elity západních států.

4. Jaký druh politického aktéra v Evropě by se tedy mohl chopit realizace obnovitelného projektu zvaného „světová válka“? Jediným kandidátem na takovou roli byla Německá říše. Bylo nutné, aby světové mocné elity přivedly k moci politický režim, který by se zavázal organizovat pokračování „světové války“. Byl to trojí úkol – vytvořit takový politický režim, napumpovat jej zlatými a devizovými rezervami a pomoci mu při formování odpovídajícího vojensko-průmyslového komplexu, pro který plánovači „převedli“ Rakousko a Československo Adolfu Hitlerovi.

Musíte jasně pochopit, že hlavními viníky rozpoutání druhé světové války byly jisté britské kruhy, které pouze využily Hitlera pro své vlastní účely. To samozřejmě v žádném případě nezbavuje vinu samotného Hitlera. Svého času napsal francouzský psycholog, sociolog, antropolog a historik Gustave Le Bon knihu „Psychologie davu“, která byla mimochodem jednou z referenčních knih V. I. Lenina. V diskusi o první světové válce Gustave Le Bon řekl toto: William II. byl ten, kdo upustil poslední kapku vody do šálku, který následně přetekl. Ale je důležité pochopit, kdo před tím naplnil pohár až po okraj. Takže Britové ve třicátých letech naplnili pohár až po okraj. A jistý Adolf ​​Hitler upustil poslední kapku.

Na toto téma bylo publikováno mnoho výzkumů a dokumentů, existuje velmi zajímavý dopis od Churchilla německému vojevůdci Paulu Ludwigu Ewaldovi von Kleistovi ze září 1938. Takže v noci z 29. na 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. Němečtí generálové nevěděli, že imperialistická elita západních států se chystá vydat Československo Hitlerovi doslova na zlatém podnose a věřili, že se o ně bude bojovat v reálné čerstvě vypuklé válce a vzhledem k tomu, že československá armáda v tu dobu čítala milion lidí a nebyla o nic slabší než ta německá, neměli z toho vůbec dobrý pocit. Němci by navíc museli postupovat v hornatém terénu. Němečtí generálové se domnívali, že tato válka by se podobala sebevraždě, a proto se rozhodli, že při příjezdu z Berchtesgadenu do Berlína v polovině září 1938 připravují zatčení Hitlera. Němečtí generálové ale udělali chybu a informovali Brity o svých plánech, protože věřili, že by je takový výsledek událostí měl zajímat. Britové, aby takovému vývoji zabránili provedli další dvě aktivity: Chamberlain odletěl do Berchtesgadenu k Hitlerovi na jednání, aby se Hitler nevrátil do Berlína a Churchill poslal dopis generálu von Kleistovi. Naivně se totiž věřilo, že Chamberlain a Churchill mají diametrálně odlišné názory na hitlerovské Německo, protože v rámci konceptuálního rozdělení rolí se první choval jako „usmiřovatel“ a druhý jako „ostrý odpůrce“. Ve skutečnosti mezi sebou obě skupiny v britském establishmentu bojovaly, ale v otázce postoje k nacistickému Německu byly až zázračně jednotné. A prostě předvedli před Hitlerem představení, kterému jako provinční politik propadl. Hitler, byť již v té době zasvěcenec mnoha tajných lóží byl proti těmto zkušeným politickým harcovníkům stále politické zákulisní batole.

A co že to napsal Churchill generálu von Kleistovi? Pokud Hitler a německá vojska překročí hranici Československa nebo nad ní dokonce přeletí německá letadla, bude to znamenat návrat do oné světové války, která podle všech zákonitostí politického žánru skončila již v roce 1918. V této situaci není třeba uvažovat o tom, co se může stát během prvních několika měsíců, ale o tom, co se může stát na konci jejího třetího nebo čtvrtého roku. Churchill vlastně dal německým generálům jasně najevo, že by proti Adolfu Hitlerovi neměli nic dělat! Co znamená jeho fráze o třetím nebo čtvrtém roce války? Vojenské tažení v Československu by trvalo několik měsíců. Churchill v té době už však velmi dobře chápal, že začíná nová světová válka, nebo spíše její pokračování, a dal to jasně najevo německým generálům.

5. Mnichovskou dohodou z roku 1938 Britské impérium, Francie a Itálie prostě dali Československo Hitlerovi. Pět evropských států vytvořilo „prototype-NATO“, první protisovětský blok. Hlavním cílem Mnichovské dohody z roku 1938 bylo přivést hitlerovské Německo do války se SSSR. Ale Hitler se pokusil „vyváznout z háku“ a vyhlásil Slovensko za samostatný stát, za což se on, Hitler, sám zaručil, to znamená, že se rozhodl nejít na hranici se SSSR. Protože Německo v roce 1939 nebylo připraveno obnovit světovou válku, protože ještě nemělo odpovídající ekonomický potenciál, který nemělo ani v roce 1941, kdy se proto sázelo na tzv. bleskovou válku.

Až později si německé vedení uvědomilo, že ve svých výpočtech udělalo chybu. Sám Hitler to přiznal již v září 1941. Prohlásil, že kdyby věděl, že na hranicích není soustředěna celá Rudá armáda a že má tři stupně a ne jeden, nikdy by na SSSR nezaútočil. Kdo přesvědčil Hitlera, že celá Rudá armáda je na hranicích a že má pouze jeden sled? Učinil tak šéf vojenské rozvědky a kontrarozvědky hitlerovského Německa Wilhelm Franz Canaris, který od roku 1939 spolupracoval s britskými speciálními službami, které dělaly vše pro to, aby byl Hitler zatlačen do války se SSSR.

Moc hlavy jakéhokoli státu závisí na jejích speciálních (dnes zpravodajských) službách. I přes veškeré blábolení liberálních historiků Stalin nijak přehnaně Hitlerovi nedůvěřoval. Měl dva stohy zpráv jak o tom, že Hitlerovo Německo zaútočí na SSSR 22. června 1941, tak o tom, co bude přípdně následovat po skončení jeho války s Britským impériem. A jakou volbu musel udělat? Stalin o chystaném útoku věděl už někdy mezi 10. – 11. červnem 1941, navíc znal i přesné datum útoku na SSSR.

Známá a slavná Zpráva TASS ze 14. června 1941 vydala záměrně oficiální stanovisko vedení SSSR ohledně hitlerovského Německa, že všechny řeči o možných debatách mezi SSSR a Německou říší sice nemají opodstatnění, ovšem diplomatické a politické bilaterální vztahy jsou naprosto bez mráčku, SSSR a Německá říše plní všechny dříve převzaté závazky. V žádném případě nelze předpokládat, že Stalin ještě týden před zrádným útokem tolik věřil Hitlerovi.

Tato zpráva TASS měla velmi konkrétního adresáta – amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Věděli jste o tom, že ten totiž v roce 1937 oznámil, že pokud SSSR zaútočí na Hitlerovo Německo, Spojené státy pomohou Německé říši?!? A pokud naopak nacistické Německo zaútočí na SSSR, pak USA pomohou SSSR?!? Byl to ale lišák tenhle zednář. A v dubnu 1941 totéž oficiálně prohlásil i Kongres USA, který celou nótu upravil do velmi důležité formulace: pokud se SSSR nechá vyprovokovat a jako první zaútočí na nacistické Německo, pak budou USA na straně Německé říše. Bylo v zájmu Spojených států zabránit válce mezi Německou říší a SSSR? Spíše naopak! Profitovali z toho, jak ekonomicky, tak politicky. Navíc, co si budeme – nezměrné nerostné bohatství SSSR neleželo v žaludku jen Britům.

6. Světová politická situace na konci 20. let byla značně nepřehledná. Hlavní příčinou druhé světové války bylo britsko-americké napětí a vše ostatní bylo vedlejší. V roce 1929 guvernér Bank of England, Montagu Collet Norman, 1. baron Norman, vyjadřující zájmy britské elity, uzavřel Britské impérium před světovým kapitálem. V první řadě se to týkalo Spojených států a amerických elit, které z první světové války vlastně vyšly vítězně. USA poté, co pro ně ztratily čtvrtinu světového trhu, byly nuceny investovat do ekonomiky Německé říše a SSSR. A bylo to v roce 1929, kdy se Spojené státy rozhodly zničit Britské impérium. Mimochodem, během druhé světové války Allen Welsh Dulles otevřeně řekl, že „naším úkolem je zničit Britské impérium“.

V tomto ohledu je druhá světová válka velmi zajímavá. Na jedné straně bojovaly SSSR, USA a Britské impérium proti nacistickému Německu a na druhé straně USA a SSSR udělaly vše pro to, aby rozložily Britské impérium. A podařilo se jim to do poloviny 50. let.

Vraťme se tedy k událostem, které předcházely začátku druhé světové války. Pro Spojené státy bylo velmi důležité, aby bylo Britské impérium zničeno v nové světové válce. Málo známý fakt, ale je ten, že ve 30. letech 20. století americké vojenské vedení dokonce vypracovalo plán války s Britským impériem v Kanadě. Ale konflikt mezi Německým impériem a Britským impériem byl pro Spojené státy považován za mnohem jednodušší řešení. Angličané měli jiný úkol – zatlačit Německou říši do války proti SSSR.

Obecně, jak v plánech Spojených států, tak v plánech Angličanů, byl Hitler klíčovou postavou. Britům se nakonec přesto podařilo překazit americký plán a Hitler vyrazil do války proti SSSR. Celá tato .„tajná hra“, byla však tajnou jen pro veřejnost. Dnes už díky archivům existuje řada ověřených dokumentů, z nichž jasně vyplývá, že Stalin s tím samozřejmě počítal. A když se vrátil k výše zmíněné zprávě TASS, pochopil: v současné situaci jsou jediným spojencem SSSR Spojené státy.

Kdyby se SSSR nechal vyprovokovat, Hitlerovo Německo by okamžitě uzavřelo mír s Britským impériem, podporovaly by ho Spojené státy a politický (a v tu dobu již i začínající mediální) obraz agresora a oběti by tak byl úplně jiný.

V roce 1939, po pádu Polska, nikdo na světě, ani Churchill nevinil Stalina z aktu agrese, jelikož Rudá armáda vstoupila na území tehdejšího bývalého Polska až 17. září 1939, kdy polská vláda již neexistovala, stát Polsko jako takový také neexistoval, zůstal z něho jen určitý fragment. Pokud by titíž Britové měli sebemenší příležitost Stalina politicky zlikvidovat, udělali by to bez mrknutí oka: agrese je akt jednoho státu vůči jinému státu, ale 17. září 1939 polský stát již neexistoval. Z mezinárodního právního hlediska tak nešlo a nelze Stalinovi vytknout ani zrnko písku, neboť Rudá armáda vstoupila na území již neexistujícího státu!

Proč jsou tedy všichni na Západě tak rozzuřeni sovětsko-německou smlouvou? Protože jejím podpisem Stalin nesmírně inteligentně rozbil vojenský pakt „prototype-NATO“. SSSR bojoval s hitlerovským Německem, nejen jím reprezentovaným, SSSR bojoval s hitlerovskou Evropskou unií. Protože významná část Evropy, celá její elita, rezignovaně spadala pod Hitlera. Každý třetí tank, který bojoval na východní frontě, byl vyroben v českých Škodových závodech, které se staly součástí německého koncernu Reichswerke Hermann Göring. Dva prapory SS – estonský a francouzský – bránily Reichstag v roce 1945. Ve Wehrmachtu sloužilo podstatně více Francouzů než v organizovaném národně osvobozeneckém, protifašistickém hnutí odporu. Proto je vzpomínka Západoevropanů na druhou světovou válku tak brutálně selektivní!!! Co dělat, když jediní lidé, kteří osvobodili své země od nacistů sami, byli Sověti, Srbové a dokonce i Řekové, kteří si vítězství velice dobře pamatují a dodnes připomínají. To je důvod, proč Západ nemá rád Srby, protože Němce porazili dvakrát – během obou světových válek. Všichni ostatní Západoevropané buď bojovali na straně nacistů nebo s nimi otevřeně kolaborovali (viz Československo a výroba německé vojenské techniky a munice) nebo pouze osvobodili Němce (aby nepadli do rukou Sovětů a nacismus tak mohl přežít do dnešních dnů), ale neměli žádná svá vlastní vítězství, které by si pamatovali, kterého by si vážili a mohli na něj být dokonce hrdí!

7. Často můžete slyšet spekulace, že vítězství na východní frontě bylo do značné míry dosaženo údajně díky programu Lend-Lease, v jehož rámci byly aktivně doplňovány zásoby před bitvou u Kurska. V každé válce se vítězství nevyhrávají díky cizím zásobám, ale prostřednictvím krve, potu a slz těch, kteří jsou připraveni zemřít za svou vlast. Ve druhé světové válce zvítězil sovětský lid organizovaný sovětským socialistickým systémem. Když se někdo snaží říct, že vítězství bylo vybojováno navzdory Stalinovi, jen hloupě manipuluje. Všichni lidé mimo politický systém jsou dav. Jádrem sovětského lidu byli Rusové.

Budoucí maršál Sovětského svazu Ivan Khristoforovich Bagramyan věřil, že Slované jsou přesně ti lidé, kteří vědí, jak bojovat, což potvrdili i nacističtí nájezdníci. Když skončila druhá světová válka, nikdo nemluvil o tom, kdo vyhrál, všem bylo všechno jasné. Změny a přepisování dějin nastaly až od roku 1991. A bohužel nejen na Západě, ale i v mnoha ruských liberálních kruzích.

Historie dvou světových válek přesvědčivě dokazuje, že rodinné oligarchické systémy nemají šanci zvítězit, ačkoli se vzdávají nebo svrhávají „hlavní šéfy“ v naději, že si koupí hlavy jiných lidí a prodlouží si svůj „piknik na okraji“ historie. Ale živí se marnými nadějemi: hlavy oligarchie odlétají za hlavou „hlavního šéfa“. První světová válka to ukázala na ruském území s maximální jasností. Tato lekce z první světové války, na rozdíl od vítězné lekce ze druhé světové války, je hlavní lekcí pro domácí elity, pokud se chystají vážně určovat světovou agendu a pomocí retardované propagandy přepisovat dějiny.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,15 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

3 komentářů
  1. alkoholik gagarin nikdy nebyl ve vesmíru 03:33:51 Odpovědět

    lži o tom, že německo porazila samotná rudá armáda ,tu šířili 40 let komunisti a rusko, hejhátko

  2. Rudy 10:43:30 Odpovědět

    Pane Hejatko, s temi najezdniky to nebude tak horke, Hitler se zahajeim utoku predesel Stalina nejspis jen o nekolik hodin, ne dni. Armada je nejzranitelnejsi tesne pred utokem, a to se stalo. A ten Lend – Lease byl klicovy. Ale to v citankach nebylo, vidte?

  3. MR 13:32:20 Odpovědět

    Jakto že příspěvky toho vyvolávače deště a hejtujícího kreténa s multinicky projdou a ostatní ne ?

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)