![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Do sportovního soutěžení politika nepatří, vědí i tenisté
JIŘÍ MACKŮ
Válka je hrozná věc. Po desetitisících umírají lidé, po miliardách se ničí hodnoty, vzájemně se nenávidí celé národy.
Za viníka je obvykle ten, kdo si začne, historické souvislosti vzniku konfliktů není ochota příliš rozpitvávat. Podle sympatií a antipatií se poté dělí snad i celý svět. Politický, hospodářský a žel i sportovní.
Jenže vysvětlujte to ukrajinské tenisové dívčině, v jejíž vlasti se to hrozné děje, že – nota bene po porážce – nemá chuť podat ruku soupeřce ze země agresora. Jenže diváci v ochozech pařížského tenisového komplexu Roland Garros, tedy jakýsi reprezentační vzorek objektivního publika, přesto na nekolegiální odmítnutí nespokojeně a nechápavě pískali. Pro ně to nebylo v duchu fair-play, té odpolitizované
Značná část společnosti však ve válečném konfliktu vnímá shůry označeného jediného viníka, jehož je proto třeba potrestat nejrůznějšími sankcemi, politickými, hospodářskými – i sportovními. Týmy Ruska a Běloruska (fotbalové, hokejové, tenisové a další) tak byly vyloučeny z kolektivních soutěží, jednotlivci však mohou startovat pod neutrální vlajkou.
Sám v tom nemám zcela jasno: má stát, který s jakoukoli intervencí začal, morální právo zúčastnit se světových turnajů, tohoto navýsost mírového sportovního soutěžení? Pokud kolektivně ne, proč je ale individuální právo odpíráno jeho obyvatelům? Na druhou stranu jsem současně poněkud rozpačitý ze skutečnosti, že občané o existenci bojující země ´si jezdí sportovat´ po světě, ačkoli doma by jich jistě bylo potřeba víc. Když už nesportující chlapi svou vlast záměrně opouštějí.
Pokud to právo účasti agresor nemá mít, nejsem v podstatě proti – ale v tom případě to musí platit vždy a pro každého. Jakým sankcím však čelili agresivní Američané během vietnamské války (listopad 1955 až duben 1975)? Za těch téměř deset let se uskutečnil mj. stejný počet olympiád (zimní 1960 ve Squaw Valley dokonce pořádali), a na žádné nejenže nechyběli, ale dokonce hrstmi sbírali medaile.
Dvakrát tak dlouho trvala válka v Afghánistánu (říjen 2001 až srpen 2021), přičemž prvotní invaze se zúčastnily USA, Spojené království, Kanada, Austrálie, Itálie, Nový Zéland a Německo. Olympiád se během nezdařené likvidace Talibánu uskutečnilo devět, po jedné pořádali i agresoři USA, Itálie, Kanada a Spojené království.
Když ovšem v prosinci 1979 v Afghánistánu intervenoval SSSR (stalo se přitom na základě sovětsko-afghánské smlouvy o přátelství a spolupráci obou států), ´morálně vyspělý veskrze mírumilovný´ Západ moskevskou olympiádu sankcionoval kompletním bojkotem…
Anebo obě války v Perském zálivu, jako by příkladů bylo málo. První začala operací Pouštní štít, na níž (plynule, jako při štafetové předávce) navázala Pouštní bouře. Mezi srpnem 1990 a posledním únorovým dnem 1991 se sice nestihla uskutečnit olympiáda žádná, ale určitě i proto, že Irák rychle zpacifikovala drtivá přesila koalice 28 států v čele (ano, tipujete správně) armádou USA.
Odvetou za atentát na newyorská dvojčata a důvod k likvidaci údajných Saddámových zbraní hromadného ničení byla naopak táhnoucí se operace Irácká svoboda (březen 2003 až prosinec 2011, celkem dalších pět olympiád) pod vedením věrných spojenců, Spojených států a Spojeného království. Jakou ´náhodou´ právě historicky dvou válčení milovných velmocí, které se nyní tak ´obětavě mírově´ angažují i na Ukrajině.
Teď tedy problémy s aktuálními sympatiemi v Paříži okrajově řeší i milovníci tenisu. Řekl bych, že objektivně a tedy na úrovni. Na ruské tenisty (a že těch dámských je tady úplná lavina) se ani nepíská, natož hrozí, naopak třeba mladičká Andrejevová byla opakovaně zahrnovaná ovacemi. A k celkovému dobrému dojmu nejčerstvěji přispělo i vzájemné pozápasové objetí Karolíny Muchové a Eliny Ovanesjanové.
Sport by měl národy sbližovat třeba i v době válek. Proto do něj politika nepatří.
státní švédská mediální společnost letos na podzim začne vysílat svůj bezprecedentní, rozsáhlý, desetidílný, desetihodinový historický dramaticko-dokumentární cyklus o historii země. Cyklus s názvem Historie Švédska si klade za cíl představit významné události v dějinách skandinávské země od doby ledové až po současnost. Vidíme snad, že první díly asi mohou nechat prostor pro fantazii tvůrců, nicméně fakt, že podle ukázky filmu financovaného veřejnoprávní televizí byly hlavní role přiděleny hercům afrického původu, hlavní části filmu obsadili tvůrci, i když kniha, na které je založen, nic takového.,,,pokr zdroj
článek s nadpisem Afro-Švédové od doby ledové po současnost
https://magyarnemzet.hu/velemeny/2023/06/afrosvedek-a-jegkorszaktol-napjainkig
Všichni odsuzují Rusa že si začal jako první. Kdo z vás mi odpoví proč už v roce 2014 Ukrajinská armáda vojenské operace, (rozuměj zabíjela, rabovala, znásilňovala občany UK rusky mluvící!) Tenkrát zabili kolem 14 tisíc rusů, dlouhodobě žijících a pracujících jako občany Ukrajiny. A zde byli použity i těžké zbraně, takže žádné přestřelky!
Stejně jako v čím dál větší míře patří do sportu, a vrcholového naprosto
jasně evidentně a snad i prioritně, peníze, tak tam patří i politika.
Původní myšlenka OH je přetavena na něco zcela jiného. Bohužel především komerčního.
Ano i politika! Když mám možnost státi se bravem sudokopytným, nevynechám žádnou příležitost, mí fijalový mi rozumí!
NEkolegyňko jakékoliv barvy utři si nos a nedupej pořád nebo tě zase chytne nějaká deprese.
Klídek husičko, dej si kýbl vajčáku a skoč pod duchnu, dnes máš splněno!
Politika patří.. nepatří.., politika je ve všem, i ve sportu! Ale neměl by žádného sportovce diskvalifikovat politický postoj jeho státu. Když ano, potom musíme měřit všem stejně!!!