![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Den kyselých ksichtů: Kreml a Asad edition
MARTIN PRÁŠEK
[ad#clanek-respo]
Očekávali od Trumpa, že bude výhradně prezident Ameriky a bude saturován vnitroamerickými otázkami. Že bude proti angažmá USA v roli světového policajta. Což zcela logicky znamená uvolnění rukou báťůškům z Kremlu k provozování jejich vlastní velkoruské imperialistické politiky.
Události v Sýrii ukazují, že se přepočítali. USA se nestáhnou ze světového prostoru, ani se v něm nestanou pasivním hráčem či bezzubým diplomatem. A daleko „hůře“. Útok v Sýrii byl, spíše nežli kalkul, od Trumpa emocionální reakcí. Zkrátka je to spíš „srdcař“, který dělá věci podle zásad, svědomí a hlavně EMOCÍ (vsadím se, že ten červený knoflík zmáčknul bezprostředně poté co viděl obrázky dusících se a mrtvých dětí) nežli tvrdě kalkulující analyzující pragmatik. A proti takovým se hodně těžko bojuje i intrikuje, neboť nikdy nevíte, jaké ty emoce, a jaká reakce na ně bude. Dnešní ráno musí být v Moskvě velmi velmi kyselé.
A tak multikulturně socialistická fronta zažívá další kousnutí do kyselého citronu. Po Brexitu, po zvolení Trumpa prezidentem, tak pořichází kyselý citron v pořadí třetí. Trump oproti všem proklamacím není kremelská loutka ani soudruh kámoš V.V. Putina. A dobře Kremlu, Bruselu i Obamovo-Clintonové Washingtonu tak.
PS: V tomto článku není rozebíráno ani to, KDO, ani CO to v Sýrii zabíjelo. To by bylo na samostatný dlouhý článek.
[ad#pp-clanek-ctverec]