
Daň z internetu
PAVEL J. HEJÁTKO
Poslanecká sněmovna schválila navýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo), což vyvolalo vlnu diskusí nejen o samotném zvýšení poplatků, ale především o nové skutečnosti, že se tento poplatek nově vztahuje na všechna zařízení schopná přijímat internetové vysílání – tedy i na mobilní telefony, notebooky nebo tablety. Tento krok, který se zdá být neškodným a postupným zvyšováním poplatků, má v sobě závažný aspekt, jenž představuje „daň z internetu“, což je jev dosud zcela nepředstavitelný. V této eseji se zaměřím na to, proč je tento krok zcela nepřijatelný, proč představuje nebezpečnou precedentní situaci a jaké jsou možnosti, jak se proti této „daně z internetu“ bránit.
Neakceptovatelné rozšíření poplatků na internetová zařízení
Až dosud byly koncesionářské poplatky spojeny pouze s tradičními médii – televizemi a rádii. To znamenalo, že občané platili za přístup k veřejnoprávním médiím v rámci domácností, které aktivně využívaly televizi nebo rozhlas. Nové nařízení však poplatek rozšiřuje na jakékoliv zařízení schopné přijímat vysílání prostřednictvím internetu, což zahrnuje chytré telefony, tablety, notebooky a další mobilní zařízení. Tato změna představuje zásadní posun v politice veřejnoprávních médií, který je vnímán jako „daň z internetu“ – poplatek, který uživatelé platí pouze za to, že mají přístup k internetu, a to bez ohledu na to, zda vůbec využívají služby veřejnoprávních médií.
Tento krok je bezprecedentní, protože dosud platilo, že poplatky byly specifické pro užívání konkrétního média (televize nebo rádio). Tímto rozšířením se fakticky stává každý majitel internetového zařízení, tedy v podstatě každý, kdo má připojení k internetu, automaticky poplatníkem, a to bez jakéhokoliv přímého vztahu k tomu, zda má zájem o obsah veřejnoprávních médií. Takový krok je nejen nespravedlivý, ale může mít dalekosáhlé důsledky pro svobodu volby, což je v rozporu s principy spravedlivé daně.
Nespravedlivé rozšíření poplatků mimo přímý zájem o veřejnoprávní média
Hlavním problémem tohoto rozšíření je, že poplatky budou nyní vybírány od osob, které nemají žádný zájem o obsah České televize nebo Českého rozhlasu. Mnoho lidí dnes připojuje svá zařízení k internetu, aby sledovali online videa, prohlíželi webové stránky nebo používali sociální média, ale nemají zájem o vysílání veřejnoprávních médií. Zahrnutí těchto lidí do systému koncesionářských poplatků je vnímáno jako nespravedlivé, protože jsou nuceni platit za službu, kterou nevyužívají a nikdy nevyužijí. Tímto způsobem dochází k rozšiřování povinností na obrovské množství občanů, kteří nejsou skutečnými příjemci veřejnoprávního obsahu.
Právní a etické otázky spojené s „daní z internetu“
Tento krok vzbuzuje nejen praktické obavy, ale také zásadní právní a etické otázky. Jaký je právní základ pro to, aby vláda uvaluje poplatek na každého uživatele internetu? V praxi to znamená, že každý, kdo má přístup k síti, bude považován za potenciálního příjemce služeb veřejnoprávních médií, i když je tento předpoklad zcela nepravdivý. Co když uživatelé nemají zájem o obsah veřejnoprávních médií, ale platí tento poplatek pouze na základě možnosti připojení k internetu? Tento krok by mohl otevřít cestu k dalším podobným „daním“ z jiných online služeb, což by vedlo k neustálému zvyšování nákladů pro běžné občany. Takto se v podstatě vytváří precedens pro zdanění samotného připojení k internetu, což je krok směrem k restriktivnímu a nevhodnému regulování online prostoru.
Ústavní otázky: svoboda a přístup k informacím
Dalším zásadním bodem je otázka svobody přístupu k informacím. Internet dnes není jen nástrojem pro komunikaci, ale také pro vzdělávání, práci a osobní rozvoj. Zavedení poplatku za připojení k internetu, byť skrytě, představuje zásah do práva občanů na přístup k informacím. Nejedná se pouze o technickou záležitost – jde o otázku rovnosti a svobody jednotlivce. Jakýkoli krok, který by mohl vést k omezení nebo zdanění běžného přístupu k internetu, by mohl mít neblahé důsledky pro svobodný přístup k informacím a demokratické procesy.
Navýšení koncesionářských poplatků a rozšíření jejich platnosti na všechna internetová zařízení není pouze zvýšením nákladů pro občany, ale představuje zásadní krok k zavedení „daně z internetu“. Tento krok je nejen nespravedlivý, protože cílí na lidi, kteří nemají žádný zájem o obsah veřejnoprávních médií, ale také otvírá cestu k dalším podobným opatřením, která mohou omezit svobodu a rovnost přístupu k informacím. Místo efektivní reformy veřejnoprávních médií, která by se soustředila na zajištění transparentnosti a efektivity, se vláda rozhodla pro snadné zvyšování poplatků bez jakéhokoliv zásadního řešení problémů.
Jak se bránit?
1. Protitlak občanské společnosti
Proti těmto změnám se lze bránit aktivním zapojením občanské společnosti. Kampaň za spravedlivé a transparentní financování veřejnoprávních médií může být jedním z hlavních způsobů, jak vyjádřit nesouhlas. Důležitým krokem by bylo také podání petice a organizování protestů proti zavedení „daně z internetu“. Také by měly probíhat diskuse o právní nezbytnosti tohoto kroku a jeho dopadech na svobodu přístupu k informacím. Pokud se veřejnost aktivně zapojí a bude požadovat zodpovědnost a konkrétní reformy v oblasti veřejnoprávních médií, možná existuje šance na změnu tohoto neudržitelného kroku.
2. Podání stížnosti k Ústavnímu soudu
Podání stížnosti k Ústavnímu soudu je určitě možností, jak se proti tomuto kroku bránit, protože tu eistuje velká pravděpodobnost, že byl porušen základní právní rámec, konkrétně Ústava České republiky nebo Listina základních práv a svobod. Ústavní soud se zabývá otázkami, které mohou mít zásadní dopad na ústavní pořádek a základní práva občanů.
Možnosti podání stížnosti k Ústavnímu soudu:
Porušení ústavních práv: Zásah do svobody přístupu k informacím nebo rovnosti občanů před zákonem by mohl být považován za porušení základních práv zaručených Ústavou ČR. Když se zpoplatní něco tak univerzálního, jako je připojení k internetu, které nemá přímou souvislost s využíváním veřejnoprávního obsahu, je možné argumentovat, že toto opatření narušuje rovnost a spravedlnost.
Porušení principu právní jistoty: Pokud by tento krok nebyl dostatečně jasně a transparentně odůvodněn a zdůvodněn (což dodnes nebyl), mohl by být vnímán jako porušení principu právní jistoty, což je základní součástí právního státu. Tento princip zaručuje, že občané by měli mít jasnou představu o tom, jaké jsou jejich povinnosti a jaké změny je mohou zasáhnout.
Daňová povinnost a nátlak na občany: I když se nejedná o „daň“ v tradičním smyslu slova, připojení poplatku za internetová zařízení by se dalo považovat za určitý způsob přímého zdanění internetu. Ústavní soud by mohl posoudit, zda takové rozšíření poplatků na širokou veřejnost, bez ohledu na přímý zájem o veřejnoprávní obsah, není neoprávněným zásahem do práv občanů.
Kdo si objedná CD nebo LP do 31. 3. 2025 se slevovým kódem PP100, bude mít CD i LP o celých 100 Kč levnější!
- Zatímco Doník jednal - 6.3.2025
- Daň z internetu - 6.3.2025
- V Motole jako v České televizi - 6.3.2025
Stížnost k Ústavnímu soudu? K těm zmetkům, které si nominoval rozvedčík PePa107, aby kryli všechny sviňárny současné vlády?
Už mne s tím ojebáváním nasrali pořádně, takže jestli to schvàlí, tak pořídím za 500 tlačítkový telefon jako doplněk který budu veřejně předvádět a ze všech poplatků se odhlásím.
Sice to nejsou částky který bych nezvládal, ale princip je princip a je potřeba začít bojovat jejich stylem – lhát a podvádět
Nikdo si služby ČT a ČRo neobjednal a tak nemá vůči ČT nebo ČRo žádné povinnosti. Ty mu až následně nařizuje stát! Teď je to televize a rádio, ale za měsíc to můžou být třeba papírové noviny nebo vstupenky na koncert Ukrajinského zpěváka. Není jiná správná možnost než tuhle prasárnu zrušit.
ale to se furt řeší a rozebírají rozhodnutí šílenců, namísto toho, aby byli šílenci pochytáni a šíleným způsobem bylo s nimi naloženo.
Další varianta je jít na podzim k volbám a nevolit fialovou sebranku. A pravděpodobně nevolit ANO, Babiš sice bude předvolebně slibovat zrušení, ale jen naivka mu to může věřit.
Nic si nenamlouvejme, jde o klasickou daň z hlavy, protože přístup k internetu má resp. musí mít dneska skoro každý. Zkrátka další zvýšení daňového zatížení Fialenkem. Největší špinavost je, že i ta média to pro Fialenkovu lživládu maskovala jako banální zvýšení poplatku o 15 Kč, ale na rozšíření plátců na všechny dospělé nějak „zapomněla“.
Meník – pokud nemáte připojení k internetu a ve vyúčtování mobilu žádná mobilní data, tak platit nemusíte.
Ještě jsem nikdy nepotkal takového blba, který by se v mobilu díval na ČT.
Neexistuje něco takového jako spravedlivá daň.