ČT jako totální propagandistické dno

Včera jsme se dívali na dokument České televize pod názvem Obchod se strachem o protivládních demonstracích. Musím říct, že něco tak prorežimně uvědomělého a manipulativního jsem už dlouho neviděla.

Ono už jen ten název od někoho, kdo nám od dob covidu dennodenně podsouvá desítky titulků, kde není nic jiného než strašení, smrt, zmar a aktuálně válka, je slušné chucpe. Jestli tady totiž někdo straší, jsou to právě ona prorežimní média.

Pořadem provází redaktor Aktuálně.cz Radek Bartoníček, což samo o sobě napovídá mnohé. Prý je to odborník na demonstrace a dezinfoscénu, protože o ní točí videa. Aha. Celý ten rádoby dokument je sestříhán tak, že jím podprahově probleskují ze lží usvědčení Manipulátoři.cz jako ten nejkřišťálovější zdroj pravdy, a burcující titulky z Wikipedie kdo že jsou to dezinformátoři, dezoláti, slova jako exekuce a podobně. Ne, vůbec to není tendenční jako blázen. Ne.

Bartoníček chce prý v dokumentu zjistit, jak ti ONI (rozuměj společnost se dělí na MY správní a ONI špatní), žijí a co je k tomu, že mají drze jiný názor na stranu a vládu, vede. Mezitím, co se snaží svůj záznam nasdílet na Twitter Elona Muska se otřepe hnusem, že nejen obavy o budoucnost, ale hlavně to, kde tito lidé berou informace je zcela zásadní a alarmující. Drzí šmejdi – ano, k politickým šmejdům mnohé z nich přirovnává našampónovaný politolog Miloš Gregor z Masarykovy univerzity, si totiž prý „berou informace z jiné studny“, než je ta správná a jedinou možnou pravdu hlásající studna (čti mnohdy žumpa), vládní. Ty opět označuje Gregor okamžitě za milovníky Putina a jeho režimu. Proč? No protože se to hodí. Protože nálepka, a pan politolog z Brna má vyřešeno. Podobnost s jiným politologem ze stejného Brna je čistě náhodná. Zcela podle hesla: „Režim si rozvracet nenecháme, soudruzi“.

A co mě dorazilo závěrem? Úplně v duchu brutálního levičáckého, skoro až bolševického myšlení pronesený proslov pana (svrbí klávesnice mě napsat soudruha), Vladimíra Baara, politického geografa z Ostravské univerzity. Ten totiž svým studentům prý káže to, že by neměli být naštvaní a nespokojení s tím, jak se mají, i když je to špatné a mohli by se mít lépe, protože jsou přece místa, kde se lidé mají ještě hůř. Třeba prý v Indii, v Bangladéši nebo v Africe. Tam prý jsou rádi, že mají jedno až dvě jídla denně a když se rozšoupnou, i střechu nad hlavou. Ano vážení, až sem to kdysi úspěšná Česká republika a její školství pod vedením těchto pošahaných progresivistů dopracovala. Ne s těmi lepšími, ale s těmi ze špinavých slumů se srovnávejte chásko.

Paradoxně a směšně to působí v kontextu toho, jak nadřazeně se zároveň tito lidé cítí, a jak pohrdají námi, co chceme tyto tradiční hodnoty, jako prosperita a hrdost na vlastní úspěch zachovat. To oni jsou nebezpeční pro tuhle zem, ne my. To jejich „pravda“ se stává dezinformací a naše „dezinformace“ se stávají pravdou. A stačí na to čím dál méně času. Všímáte si? Inu ať se na to dívám jak se na to dívám, to opovržení si ona mainstreamová média zaslouží. Ne, že ne, pane Bartoníčku. A klidně si o tom zase natočte veřejnoprávní dokument.