Co se teď bude dít v Rusku?

Wagnerova skupina formálně neexistuje. Není uvedena mezi ruskými orgány činnými v trestním řízení, ani v rejstříku právnických osob a její bojovníci nejsou ve formálních seznamech vojenského personálu Ruska. Situaci napravil až nový zákon, který je kvůli zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení přiřadil mezi dobrovolníky.

V Rusku je hlavní výcvikovou základnou PMC Wagner cvičiště Molkino na Krasnodarském území, otevřené v polovině roku 2015, přímo sousedící s cvičištěm 10. samostatné brigády speciálních sil GRU.

Po odchodu ze Sýrie se Wagner PMC angažoval v občanské válce v Súdánu na straně vlády Omara Bašíra, 7 tisíc wagneritů včetně 30 proudových letadel podporovalo síly Libyjské národní armády Chalífa Haftara při ofenzívě proti Tripolisu. Ve Středoafrické republice bránili režim Faustina-Archange Touadéry před rebely a natočili zde i film Turista. V Mosambiku a v Mali pomáhali wagnerité v ostraze vládních představitelů a v boji proti islamistickým rebelům, zprostředkovali vojenský převrat v Burkině Faso. To vše za podíly na těžbě zlata, diamantů, ropy a dalších surovin.

Puč bez jediné kapky krve

Naposled měl Prigožin problémy s ruským ministerstvem obrany při obléhání Bachmutu. Odmítli ho zásobovat municí nad rámec palebných průměrů a odmítli ho krýt na křídlech. Oprávněně měl pocit, že ho i jeho muže Šojguovi úředníci budou raději vidět mrtvého než živého a vítězícího. Po dobytí města se jednotky wagneritů stáhly a frontu přenechaly ruským pravidelným jednotkám a Čečencům Ramzana Kadyrova.

Státní duma označila podmínku, za níž se budou moci Wagnerovi bojovníci vyhnout trestu za vzpouru. „Bojovníci PMC Wagner mohou stále složit zbraně a vyhnout se trestu, vzhledem k jejich zásluhám v průběhu speciální vojenské operace, ale musí to být provedeno dříve,“ řekl agentuře TASS předseda výboru Státní dumy pro státní výstavbu a legislativu Pavel Krašeninnikov. Na žádost ruské generální prokuratury byly zablokovány agentury RIA FAN a Narodnyje Novosti a také všechny zdroje patřící mediální skupině Patriot, která patří Prigožinovi.

Prigožin ještě před ztečí Moskvy ale upřesnil, že má k dispozici 25.000 bojovníků a vyzval všechny ochotné Rusy, včetně příslušníků řadové armády, aby se k nim přidali.

Na cestě se bojovníci v tancích a BMP a těžkých náklaďácích zastavili v Rostově na Donu, kde je hlavní velitelství Jižního vojenského okruhu. Ten bez jediného výstřelu obsadili i s personálem, čímž znemožnili možné odvetné akce proti svým základnám a získali jako bonus veškeré informace, včetně přehledů o zásobování armády na Ukrajině, záznamy satelitního průzkumu a spojení. Obsazením budovy získal Prigožin operační velitelství se všemi šifrovanými komunikačními kanály s vojenskými posádkami okruhu a autorizovaným přístupem k vojenským družicím, včetně přímého spojení s centrální operační místností v Kremlu. Na střechu velitelství Jižního vojenského okruhu umístil Prigožin operátory dronů a odstřelovače a usadil se zde. Mezitím kolona pokračovala v cestě.

Prigožin následně zveřejnil video, kde ponižuje náměstka ministra obrany Junuse-Bek Jevkurova a zástupce náčelníka generálního štábu Ruské federace Aleksejeva na dvorku velitelství. Bývalý spojenec Kremlu prohlásil, že jeho činy nejsou pokusem o převrat, ale „pochodem spravedlnosti“ proti nejvyššímu vojenskému velení, které „zničilo životy mnoha desítek tisíc ruských vojáků“.

Putin k svému údivu zjistil, že ačkoliv kroky Prigožina veřejně v projevu k celému národu odsoudil jako „bodnutí do zad“, za zradu na ruském lidu, vydal na Prigožina zatykač za organizaci ozbrojeného povstání podle článku 279 trestního zákoníku s příkazem ho zatknout, nikdo ho není schopen či ochoten zadržet a všichni, včetně řady vojenských komentátorů a politiků se škodolibě těší, jak tento souboj autorit dopadne. Jen několik hloupějších politiků servilně vyzvalo Prigožina, aby se raději zastřelil sám.

„Činy, které rozdělují naši jednotu, jsou ve skutečnosti odpadnutím od našich lidí, od našich spolubojovníků, kteří nyní bojují na frontě. Tohle je bodnutí do zad naší zemi a našim lidem.

…

To, čemu čelíme, je právě zrada. Přemrštěné ambice a osobní zájmy vedly ke zradě. Zradit naši zemi, náš lid a věc, za kterou spolu s našimi dalšími jednotkami bojovali a umírali vojáci a velitelé skupiny Wagner. Hrdinové, kteří osvobodili Soledar a Arťomovsk, města a obce Donbasu, bojovali a položili své životy za Novorossii, za jednotu ruského světa. Jejich jméno a slávu zradili i ti, kteří se pokoušejí zorganizovat povstání, ženoucí zemi k anarchii a bratrovraždě. Nakonec porazit a vzdát se.

Opakuji, jakýkoli vnitřní nepokoj je smrtelnou hrozbou pro naši státnost, pro nás jako národ. Je to rána pro Rusko, pro naše lidi. A naše akce na ochranu vlasti před takovou hrozbou budou tvrdé. Všichni, kteří se záměrně vydali na cestu zrady, kteří připravili ozbrojenou vzpouru, nastoupili cestu vydírání a teroristických metod, budou potrestáni nevyhnutelným trestem, zodpoví se před zákonem i před naším lidem.

Ozbrojené síly a další vládní agentury obdržely potřebné rozkazy a v Moskvě, Moskevské oblasti a řadě dalších regionů jsou nyní zaváděna další protiteroristická opatření. Rovněž budou přijata rozhodná opatření ke stabilizaci situace v Rostově na Donu. Zůstává to obtížné, ve skutečnosti je práce civilních a vojenských orgánů blokována.

Jako prezident Ruska a vrchní velitel, jako občan Ruska udělám vše pro obranu země, pro ochranu ústavního pořádku, životů, bezpečnosti a svobody občanů.

Ten, kdo zorganizoval a připravil vojenskou vzpouru, kdo zvedl zbraně proti svým spolubojovníkům, zradil Rusko. A oni se za to zodpoví. A vyzývám ty, kteří jsou do tohoto zločinu zatahováni, aby neudělali fatální a tragickou, jedinečnou chybu, aby učinili jedinou správnou volbu – přestali se podílet na kriminálních činech.“, řekl ve svém poselství národu Putin.

Prigožin v reakci na to označil Putina za „hluboce se mýlícího“, kritizoval ruskou korupci a prohlásil, že jeho bojovníci jsou skuteční „vlastenci“. 

S tím, jak se kolona obrněnců blížila k Moskvě, rostla v Kremlu nervozita. Odpoledne dal Putin bezpečnostním složkám za úkol „zlikvidovat“ zakladatele PMC Wagner, aby se vyhnul bojům v Moskvě. Erdogan oznámil, že Turecko je připraveno pomoci vyřešit situaci v Rusku, což Putin musel vzít jako facku a ne jako oplátku za zachránění Erdogana před gullenisty. Medveděv velkohubě slíbil, že Prigožinova soukromá armáda se ruských jaderných zbraní nezmocní… Čímž ale nikdo nevyhrožoval.

Ruská armáda nicméně dnes nedisponuje silami, které by mohly Prigožinovým formacím účinně blokovat cestu do Moskvy. Šílené. Yandex na internetu zveřejnil mapu, která ukazuje místa, kde jsou blokovány silnice na cestě soukromé armády do Moskvy. V oblasti letišť Šeremetěvo, Ostafjevo, Žukovskij a Domodědovo. Uzavřen byl také moskevský okruh a dálnice Dmitrovskoje. Za prozrazení těchto strategických informací měl jít někdo před soud.

Bezpečnostní síly se snažily celý den sestavit skupinu ze všech jednotek, které na Ukrajině nejsou zaměstnány: čečenské formace, Národní garda, Ministerstvo vnitra a FSB. Narazily na neochotu většiny personálu prolévat ruskou krev a střílet do veteránů ukrajinských bitev. To musí být pro Putina tristní zjištění. První z řady, které mu nabídne hloubková kontrola generálního štábu, silových složek a Prigožinových argumentů.

Nakonec běloruský prezident Alexandr Lukašenko se souhlasem Vladimira Putina po celodenním vyjednávání s Putinem a Prigožinem prohlásil, že zprostředkoval dohodu o zastavení postupu PMC Wagner na Moskvu a podniknutí „dalších kroků k deeskalaci napětí“. Aby nebyla prolita ruská krev.

Prigožin zavelel 200 km od Moskvy k návratu kolony do týlových táborů. „Podle plánu,“ zdůvodnil. Obrněné transportéry a vozidla Národní gardy opustila kontrolní stanoviště v Moskvě a vrátila se „na místa trvalého nasazení“. Prigožin opustil velitelství Jižního vojenského okruhu v Rostově na Donu spolu s bojovníky Wagner. Místní zpravodajský server 161.ru sdílel záběry obyvatel Rostova na Donu, kteří se s bojovníky Wagner PMC loučí, když se chystají opustit město. Stejné záběry sdílela také státní zpravodajská stanice RIA Novosti. K Rostovu na Donu zamířila obrněná kolona čečenských bojovníků, kterou ovšem zdržela zácpa na dálnici.

Bouřlivá sobota, která začala v pátek, skončila. Putin má o čem přemýšlet. Pokud se naplní Prigožinovo přání jako součást deeskalačních kroků v Kremlu a na ministerstvo obrany budou dosazeni Rusku loajální, neúplatní, inteligentní a odvážní velitelé, pak nastal čas přemýšlet o nějakém konci ukrajinské „speciální operace“. V Kyjevě naopak začíná všeobecná mobilizace.

Trestní řízení proti Prigožinovi bude staženo, pojede do Běloruska, tvrdil (dle mne trochu předčasně) Dmitrij Peskov, tiskový tajemník ruského prezidenta. Možná v příštích dnech Putin dokonce vydá dekret, kterým zbaví Šojgua a Gerasimova funkcí pro neschopnost a bombardování pozic Wagnerovců. Prigožin bude po několika týdnech dovolené omilostněn, a jako za trest bude jmenován velitelem ukrajinské fronty, aby odčinil své „selhání“. Peskov řekl, že o změnách ve vztazích mezi Putinem a Šojgu neví a otázky personálních změn jsou v kompetenci Putina. Část bojovníků ze soukromé armády prý podepíše smlouvy s ministerstvem obrany. Rebelové prý nebudou pronásledováni.

Když jsem četl první příspěvky rozzuřeného Prigožina na telegramovém kanále, byl jsem ochoten věřit Centru pro styk s veřejností FSB, které oznámilo, že všechny informace šířené na sociálních sítích „jménem“ Jevgenije Prigožina o „raketových a bombových útocích spáchaných ministerstvem obrany na týlový tábor Wagner PMC“ jsou nepravdivé a jsou informační provokací.

Byl jsem pevně přesvědčen, že v ruském týlu začala profesionální zákeřná informační válka s využitím deep fake technologií. První informace v ruštině totiž přinesly zapadnická média – MEDUZA a RFE/RL. Prigožin měl uvést, že napsal prohlášení vyšetřovacímu výboru ohledně ruského ministra obrany Sergeje Šojgu a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, protože „jsou odpovědní za genocidu ruského lidu“. Prigožin měl také uvést, že „Šojgu právě zbaběle uprchl z Rostova“. Že Šojgu byl 23. června v Rostově na Donu, bylo hlášeno pouze v telegramových kanálech. Tato informace nebyla oficiálně potvrzena.

Pak měl Prigožin uvést, že „ruské jednotky ustupují směrem na Záporoží a Cherson.“ Navíc Prigožin řekl, že „válku potřebovali oligarchové – klan, který nyní skutečně ovládá Rusko“. Tito lidé podle něj nemyslí na nikoho jiného než na sebe.

Kdyby tohle všechno Prigožin řekl do médií, nejspíš by ho museli jeho spolubojovníci internovat pro ztrátu příčetnosti, domníval jsem se v první chvíli.

Vytvořit deep fake video mluvící hlavy ve spoře osvětlené místnosti nemusí být až tak velký problém. Stejně tak dnes není problém napodobit hlas. Domníval jsem se, že nejspíše došlo k hacku telegramového kanálu Prigožina, kde se začaly tyto materiály uveřejňovat a odkud je „jednozdrojově“ přebírají západní média. Posuďte sami…

• Telegramový kanál Prigožina (funkční z ČR)

Ruské ministerstvo zprávy i videa popřelo, nicméně se musí potýkat s následky, které informace mezitím zveřejněné mohou mít na Rusy. Informace se během hodiny rozšířila jako požár. Deep fake to nebylo.

A tak tečkou za touto šarádou je Prigožinovo vyjádření. „Pro vítězství Ruska je třeba přestat lhát, přestat krást a přestat myslet jen na své blaho a svá vlastní místa, ale myslet na vojáky, na jejich životy. Když armáda skončí – skončí i Rusko.“ To je velmi trefná charakteristika Ruska 2023.

Poučení z krizového vývoje

Dle mého názoru jsou dny Šojgu a Gerasimova sečteny. Jestli je pravda alespoň polovina toho, co tvrdil nebo co dokázal svým tažením na Moskvu Prigožin.

Lhát spolubojovníkům a vědomě je vystavovat riziku smrti je trestné v každé ozbrojené formaci. Nevydávat jednotce na frontě záměrně střelivo je šílené, stejně jako střílet do vlastních ve snaze je vyprovokovat k zoufalému kroku.

Pokud by Prigožinovu cestu zopakovala po prolomení ruské obrany na Ukrajině stejně rychle po zuby vyzbrojená ukrajinská jednotka rychlého nasazení, bude do několika hodin na velícím dispečinku jižního vojenského okruhu a do 48 hodin v Kremlu. Bez účinného odporu. To je šílené. Znamená to naprostý rozvrat územní obrany Ruska a v důsledku jaderný a kosmický hazard globálního rozsahu. Situace zralá na válečný soud s oběma veliteli.

Už jednou Západ dokázal (velmi drze hravou formou) neschopnost strategické obrany Ruska a Moskvy zvláště. To když Mathias Rust jednomotorovým čtyřsedadlovým letounem Cessna F172P Skyhawk II s přídavnými nádržemi ve svých 18 letech doletěl v ruský Den pohraničních vojsk z Helsinek do Moskvy, aniž ho kdo na území Sovětského svazu sestřelil z oblohy. Odvoláno bylo tehdy 2000 důstojníků, včetně ministra obrany, maršála Sergeje Leonidoviče Sokolova, a náčelníka vojsk protivzdušné obrany, leteckého esa z druhé světové války, maršála Alexandra Koldunova. Po incidentu bylo Rudé náměstí Moskvany žertem označováno jako Šeremetěvo -3 a Rust řekl, že to udělal pro „světový mír“ a „porozumění mezi národy“. Nikdy nepřiznal, že byl hráčem velké zpravodajské hry Západu a SSSR.

Putin dostal levnou příležitost se přesvědčit, že informace, které dostává a které formují jeho taktické i strategické myšlení, mohou být nepravdivé. Někdy i záměrně. Prozatím tyto znepokojivé signály ignoroval.

Dostal i možnost popřemýšlet, kdo je Rusku i jemu užitečnější: přímočarý vojácký žoldák, nebo aparát úlisných kabinetních zrádců.

Po všech stránkách otrlý Prigožin bude po dnešku vědět, že i oddané vlastenectví by mělo mít svoje limity. Pokud byl zodpovědný za své žoldáky tam, kde operoval za podpory ruské vlády a armády v čele „skupin neoznačených ozbrojenců na dovolené“ – formace na špinavou práci, mohl spoléhat na princip prodejné užitečnosti. Krev za zlato. Tohle ale byl jeho vstup do politiky, kde žoldácká morálka je nahrazena ještě horší morálkou státní mašinerie. Zde i smrt celé jednotky může být kalkulovaná ztráta, která ovšem pro někoho znamená zisk.

Západní analytici mají příležitost přemýšlet, jaké jsou vlastně ruské cíle ukrajinské války.

Západní, ale i někteří ruští novináři či politici mohou přemýšlet, jestli jejich zjednodušeně bipolární uvažování je v takto psychologicky složité situaci adekvátní. Jedni, kteří byli a jsou nepřáteli silného jednotného Ruska, Prigožinovi příliš rychle tleskali. Ukazuje se ale, že není ani zapadnický zrádce, ani pouhý žoldák. Že je ruský vlastenec, který je ochoten mnohé riskovat a mnohé i opustit. „Vzpoura je příležitost, která se jednou za život vyskytne, a další podobná už dlouho nebude,“ komentoval svou podporu Prigožina Chodorkovskij, uznaný ministerstvem spravedlnosti Ruska jako zahraniční agent.

Druzí, kteří sní pod polštářem své sny o Stalinově maršálské hodnosti, včetně armádního generála Sergeje Surovikina a generálporučíka Vladimira Aleksejeva ho – jen na základě nouzového propagandistického prohlášení Kremlu, příliš rychle zatratili. Ti budou sloužit jakékoliv moci, která jim dá jejich žold. Od náčelníka GRU bych čekal víc.

Některé elity spěšně prchly z Moskvy. Myslím, že už se nemusejí vracet. Ale není jasné, kam zmizel ruský ministr obrany Sergej Šojgu.

Jestli je na tom, co se stalo, něco zásadně důležitého a absolutně pozitivního: Všechna obvinění proti Prigožinovi již byla zrušena. Putin drží slovo. Pokus o vojenský převrat byl zažehnán a v Rusku zatím nevypukla občanská válka. To vše jsou dobré zprávy.