1.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Co komunistům nikdy neodpustím

Sdílejte článek:

JITKA PŘIKRYLOVÁ 01|03|2016

Je naivní myslet si, že jsme si to vlastně před 27 lety odcinkali klíči na náměstích, buď jak buď, nebýt toho, 25. 2. bychom hezky po socialisticku slavili Vítězný únor. Rudé šátky, debilní nápisy přísahající věrnost cizímu státu.

[ad#clanek-respo]

Nemám moc ráda vzletné obraty, ale tihle zmetci nám opravdu vládli krvavou rukou. Udělali si z nás své poslušné loutky, které poslali manifestovat, volit a kteří byli nuceni Rudé právo bezmála citovat jako své vlastní názory. Jinak hrozil kriminál. Jinak vám sebrali to málo, co se dalo mít. Děti se nedostaly na školy. Mít vlastní názor, to jste byli ocejchováni a nebylo bezpečno s vámi nic mít. To vám nikdy neodpustím.

Neodpustím vám lidové milice a lidové soudce. Jaký zrůdný mozek vyplodil, že z traktoristy bude soudce lidu? Bez vzdělání, často s nedodělanou základní školou, hlavně že jim v hrudi tlouklo to správné komunistické srdce. Posílali jste lidi na smrt. Posílali jste lidi do ruských gulagů, kdy ta smrt byla jedinou nadějí. Nepotřebovali jste důkazy, nepotřebovali jste viníky. Tak moc jste nenáviděli vzdělance, vraždili jste je, znásilňovali, vyháněli.

Přišli jste a vzali jste si. Říkali jste tomu vyvlastňování, ale poslali jste ty nejhorší ze svých řad, aby vyhnali lidi z továren, které samy  nebo jejich otcové vybudovali. S tou zrůdnou ideou na rtu jste křičeli, že to bude patřit všem, jen proto, že jste to tak moc chtěli sami. Neuměli jste nic vybudovat, uměli jste jen převzít, dosadit do vedení své věrné a pak nechat tento stát rok po roce chátrat.

Nechali jste chátrat nás. Váš lid. Uráželi jste nás pohádkami o stachanovcích a na piedestal jste si postavili troubu v montérkách.

Rozdělili jste rodiny. Postavili jste betonové zdi a ploty z ostnatého drátu, abyste nás, váš tolik opěvovaný lid, udrželi uvnitř. K těm drátům jste postavili mladé vyděšené kluky se zbraněmi a příkazem ve jménu toho lidu střílet. Za každého kluka, který musel stisknout spoušť a vzít život. Za každý zmařený život jen pro touhu po svobodě… vás žaluji. To se nedá odpustit.

Lhali jste nám. Lhali jste nám vlastně úplně ve všem. Ve školách jste nám do hlav cpali smyšlenou historii, kde jste dílem vypustili, co se vám nehodilo, a dílem jste z toho prostě udělali beletrii. Z vrahů a loupežníků jste nám udělali hrdiny pro chudé. K roztomilým večerníčkům jste přidávali pohádky pro dospělé, báječné a radostné zprávy ze života lidu ve spřátelených zemích. Ze slova americký jste udělali synonymum špatnosti a lstivosti. Ach, vy vtipálci, nikdy jsem si neuvědomila, kolik v tom bylo sarkasmu a ironie.

Drželi jste si nás na krátkém vodítku prázdnými obchody. Nedostatkové zboží jste udělali i z dámských vložek a toaletního papíru. V době, kdy v zemích vašeho nenáviděného kapitalismu vládl blahobyt a svoboda, obchody v socialistických zemích zely prázdnotou. Potřebovali jste bič a cukr, zápaďácké zboží byl ten cukr. Mnozí na to, samozřejmě, slyšeli. Vlastně, každý na to slyšel. Úplně každý chtěl džíny z tuzexu a nové kolo pro děcka. Takhle jednoduché to rozhodnutí bylo.
 .
Neodpustím vám, že jste zdegenerovali myšlení několika generací. Naučili jste je strachu z toho, že by měli snad nahlas nesouhlasit. Naučili jste je, že krást pro rodinu je v pořádku. Naučili jste je krčit se, nemyslet a táhnout… pracovat nebo aspoň předstírat, že se pracuje. Naučili jste je, že existovaly minimálně dvě pravdy, ta vaše oficiální vylhaná a směšná, a pak taková, kterou si šeptali rodiče a děti a často bylo lépe být ostražití, jestli u toho není soused, nebo strýc. Udavači byli všude. Ty udavače vám, milí komunisté, tak ty vám nikdy nemůžu zapomenout.
.
Neodpustím vám, že se pořád hlásíte ke stejným ideám. Váš volební program je ještě pořád plný nenávisti a chuti jít si něco vzít, co jiný vybudoval.
.
Proč to dnes připomínat? Tenhle den nás nutili svůj puč slavit. Museli jsme se dívat, jak se radují, smějí se nám do tváře, navlékli nás do těch svých uniforem a kašpárkovali jsme pro ně v ruštině. Tyhle filmečky pak promítali lidem na západě, kteří jen vrtěli hlavou. Kteří se nám smáli.

Dodnes to nemůžou pochopit, když se jim snažíte vysvětlit, jaké to bylo žít za socialismu.

Ani já už to dost dobře nechápu.

Tohle vám chci připomenout. Pamětníkům i těm, kteří se narodili později. Byla  by velká chyba zapomenout.

Jeden by myslel, že až tvrdé jádro komunistické strany odejde na věčné časy, bude klid. Jenže přicházejí mladí idealisté, jsou ještě urputnější, křičí a dožadují se. Rádi by zase znárodňovali.

A lidé, kteří nepamatují ta zvěrstva, co tu napáchali, a jen si přečetli cosi z Marxe a Englese jim říkají snílci. Říkají, že to myslí dobře, chtějí jen, aby se všichni měli stejně skvěle… V mladých revolucionářích se shlížejí mladé revolucionářky.

[ad#clanek-respo]

A čí je to chyba? Naše. Odpustili jsme jim.

Nikdy  jsme to komunistické zlo nepotrestali. Demokraticky jsme si cosi odhlasovali, některé zbídačené majetky se vrátili těm, kteří ještě žili… Úplně si představím, jak komunisté jen krčí rameny, usmějou se a řeknou, že to prostě zkusili, no.

Tak jako je potřeba připomínat to nacistické zlo, které vládlo jen zlomek času vyměřený v Evropě socialismu, měli bychom mluvit i o tom, co tady bylo.

ABY TO UŽ NIKDY, ALE NIKDY NEZKUSILI.

ZDROJ: Jitka Přikrylová

jitka-prikrylova73381499_0

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky