Co Fiala pozapomněl veřejnosti sdělit? Chudneme prý přesně podle plánu

Za 11 měsíců roku činí deficit státního rozpočtu 259,2 miliardy korun. Je tak vyšší, než byl plán 252 miliard, který po zářijových povodních nechal ministr financí Zbyněk Stanjura zvýšit na 282 miliard korun. I když vláda ten navýšený plánovaný schodek za celý rok nepřekročí, je důvod ji za to chválit?

Víte, my především nemáme žádný důvod vládě věřit, že schodek je opravdu takový, jaký udává. Vzpomeňte na „příhodu“ z loňského roku. Vláda oznámila schodek a Eurostat jej překontroloval a zjistil, že vláda odklonila stranou peníze pro SFDI, aby v rozpočtu tato sekyra nebyla vidět. Cožpak my víme, zda tentokrát opět nejsou někde schované nějaké peníze zvyšující schodek? Za normálních okolností a u normální vlády by nás to ani nenapadlo, ale u Fialovy vlády už byla důvěra tolikrát poškozena, že už je těžké – a naivní – důvěřovat dál.

Nicméně ptáte se, zda tento výsledek rozpočtu je dobrý. My bychom se neměli dívat jen na nominální čísla, ale na celkový trend. A pro mě je nejvíc alarmující údaj o tom, jak narostla obsluha státního dluhu. Obsluhu státního dluhu vnímejme jen jako platbu za to, abychom se „směli“ zadlužovat dál. Těžko si představit více neproduktivně vyhozené peníze. A průměrný nárůst ročních nákladů na obsluhu dluhu za Babišovy vlády (2018 až konec 2021) činil 1,6 %, zatímco průměrný nárůst ročních nákladů na obsluhu dluhu jen za tři čtvrtiny Fialovy vlády (2022 až 2024) vlády činil 31,6 %!

Tak já myslím, že toto číslo vypovídá za vše.

Po říjnovém zlepšení indexu nákupních manažerů (PMI) přišlo v listopadu snížení ze 47,2 na 46 bodů. Dá se s ohledem na vývoj PMI i dalších ukazatelů důvěry vyhlížet v dohledné době, že se tuzemský průmysl alespoň trochu odrazí ode dna?

Ne, to v žádném případě nečekám. Bohužel. Podle informací, které mám od svých klientů, se situace v reálné ekonomice zcela zásadně a prudce mění – ale navenek to paradoxně je zatím vidět jen málo.

Především v automobilovém průmyslu se situace prudce zhoršuje. Kapitáni českého automotive průmyslu včetně navazujících subdodavatelů mezi sebou mluví o tom, že situace v listopadu se dramaticky zhoršila proti říjnu. Je to vidět jak v náhlém propouštění, tak v silném poklesu zakázek. Vím například o významném českém podniku podnikajícím v automotive, kterému tržby proti září (kdy ještě byly na dlouhodobém normálu) poklesly v říjnu na 70 %, v listopadu na 58 % a doposud uzavřené zakázky a objednávky ukazují na to, že v prosinci dojde k propadu na 37 % dlouhodobého normálu.

Co je ale problém: Vláda a statistici to dosud neví. A tudíž to neví ani široká veřejnost. Jak je to možné? Protože údaje z průmyslu přicházejí s dvouměsíčním, ale fakticky vzhledem k vykazování ještě trochu větším zpožděním. Respektive údaje o stavu průmyslu na začátku prosince se dozvíme až v první polovině února. Jenomže lidé podnikající v průmyslu už vědí, že situace se začala hodně prudce vychylovat od normálu.

Podobně jako v automobilovém průmyslu, v tuto chvíli prakticky všechny podniky ve střední Evropě podnikající v hutnictví a zejména v ocelářství jsou ve ztrátě, ale opět to nemusí navenek vypadat příliš dramaticky, protože ztráta se objevuje v měsíčních výsledcích, nikoliv nutně na celoročních výsledcích. Známá kauza Thyssen Krupp mluví za vše, ale bylo by chybou myslet si, že je to ojedinělý případ.

Jak ve světle nevábně vypadajících zítřků nahlížet na záměr TOP 09, která se chystá znovu kandidovat po boku ODS a lidovců ve volební formaci Spolu, ale oproti současnému volebnímu období chce do volebního programu koalice prosadit pevný termín stanovení přijetí eura?

Vnímám to jako věc, které se musíme za každou cenu pokusit zabránit. Přijetí eura znamená přijetí CBDC. Přijetí CBDC znamená přijetí sociálních kreditů. Je to krystalické zlo.

Ve Francii se pokoušela vláda premiéra Michela Barniera snížit deficit veřejných financí v příštím roce na pět procent HDP. Dopadlo to tak, že jí po týdnech sporů o rozpočet dolní komora francouzského parlamentu vyslovila nedůvěru. Nedávno se rozpadla i německá vláda. Dvě nejsilnější ekonomiky EU jsou v potížích. Půjde to takhle dál, nebo čekáte nějaké razantní kroky, které by neuspokojivou situaci změnily?

Cožpak někdo zcela vážně mluví o tom, že by zrušil Green Deal? Že by zrušil ESG? Nemluví, že? Tak jak by se ekonomika mohla zlepšit?

Musíme si konečně uvědomit jednu věc. Lidé mají naivní pocit, že zhoršování ekonomiky je nějakým nechtěným, vedlejším produktem Green Dealu, který stojí za to podstoupit ve jménu zlepšení ekologie. Ale tak tomu není. Zhoršení ekonomiky je cíl a o žádné zlepšení ekologie se nejedná. Ta otázka je tedy principiálně chybně položená – ve vší úctě k tazateli. Ekonomika se totiž sype přesně podle plánu. To není žádná teorie spiknutí, to svými výroky opakovaně potvrdila Ursula von der Leyenová, například když mluvila o tom, jak vše musí zdražit, abychom změnili naše chování. Je tedy nesmysl ptát se na „nějaké razantní kroky, které by neuspokojivou situaci změnily“ – neuspokojivou situaci vnímejte jako plnění plánu.

Nejsou lidi! To si asi říkají ve Spolu a STAN, které mají těsnou většinu členů zastupitelstva Jihomoravského kraje. Jsou mezi nimi i Marie Jílková z KDU-ČSL a Pavel Kašník z ODS, kteří kumulují funkci člena zastupitelstva a poslance. Aby tu těsnou většinu koalice nepozbyla, prosadilo vedení kraje změnu jednacího řádu umožňující jejich účast videokonferencí. Co tomuto nápadu a privilegiím mnohoobročníků mezi politiky říkáte?

Nikterak mě to nepřekvapuje. Je to podobné ohýbání práva jako v případě korespondenční volby, která je také šitá na míru progresivistické vládní koalici. Bohužel, součástí stávajícího levicového progresivismu je stále okatější kreativní vykládání práva sobě na míru.

Než se náměstek pražského primátora a nově zvolený předseda Pirátů Zdeněk Hřib stačil nadechnout k tomu, aby mohl vrátit své straně lesk v očích voličů, dostala se na veřejnost informace, že od června, kdy se stal členem představenstva městské společnosti Pražská energetika Holding, mu každý měsíc chodilo na účet 50 tisíc korun. Jenže on vykonává funkci uvolněného zastupitele a v takovém případě nesmí pobírat nic. Bral to ovšem 5 měsíců, po nichž tvrdí, že to byla chyba účetní a že čtvrt milionu už vrátil. ČNB uvádí, že pokud si všimnete, že vám na účet dorazily finance, o kterých nevíte, odkud pocházejí, máte povinnost informovat banku a zajistit jejich vrácení. Nepošramotilo to trochu pověst Zdeňka Hřiba, nebo je možné, že si těch peněz na účtu všimnout nemusel?

To by se mi líbilo, mít takové příjmy, že bych si při nich ani nevšimla, že mi na účet dorazilo čtvrt milionu… Přemýšlím, při jak vysokých příjmech by si člověk jako fyzická osoba nevšiml, že mu přebývá čtvrt milionu, a docházím k názoru, že by to muselo být řádově mnoho milionů za rok, abychom v tom takovou částku přehlédli. Proto nějak tomuto výkladu o možném přehlédnutí nemohu věřit. A současně, jak všichni víme, neznalost zákona neomlouvá. Takže zákon porušen byl a nebylo to náhodným přehlédnutím.