Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění

Zablokování dezinformačních webů bylo naprosto v pořádku, nejednalo se ani trošičku o zásah veřejné moci do svobody slova. Příslušníci rozvědky se hezky usmáli, řekli výkonnému řediteli NIC.CZ pěkně prosím, a tak vůbec o nic nešlo. Byla to jen taková přátelská nezávazná rada. Otázkami, jak se pozná proputinovská propaganda, proč by měla být zakázaná, jak ji definují naše zákony a jak byly vybrány weby k zákazu, se raději nikdo ani nezabýval.

Jen takové přání mezi řečí to bylo

Argumentace soudu je naprosto úžasná, stát dal doporučení, vlastně vyslovil přání, takže nikomu nijak nevyhrožoval a vše bylo naprosto dobrovolné. Asi stejně jako u očkování. Slovo dobrovolnost nějak dostalo trochu jiný význam, než ve kterém si ho pamatuju. Stejně jako svoboda slova, která se upevní zakazováním jiných názorů. Zřejmě bude nutné trochu poopravit významy slov a zbavit je jejich kontrarevolučního obsahu. V článku se tak nějak mimochodem zmiňují intenzivní konzultace s bezpečnostními složkami státu. Autora odkazovaného článku ani nenapadne otázka, copak asi bylo obsahem zmíněných rozhovorů? Copak novinář, ten napíše, co se mu poručí. Ale co nezávislý soud? Ani ten se kapánek nezajímal, co bylo obsahem přátelské diskuse? Pracovníci rozvědky si jen tak přišli pokecat a vypít kávu? Když pustím svou představivost na procházku, tak zkusím postavit kulisy a nechám aktéry hrát v tom představení plném vzájemného porozumění. Usměvavý rozvědčík zdrženlivě upije z šálku a podotkne, jak moc se jeho srdce naplnilo radostí, že sdružení bude spolupracovat. Prý v politických diskusích zaznívá názor, že domény jsou už nyní významnou tržní komoditou a regulovat by je měl stát, nikoliv nějaké samozvané soukromé sdružení. Jak se potom s výkonným ředitelem sdružení zasmáli nad tím absurdním nápadem a mávli rukou nad takovými dezinformačními tlachy. Je to podobné, jako když se výběrčí výpalného rozšafně ptá po zdraví dětí majitele jen tak, aby řeč nestála. Mnohé napovídá, že sdružení jednalo bez zákonného podkladu a bez otálení. To jistě jen tak z nadšení pro věc.

Si to přečtěte jinde, ne?

Soudce v rozsudku také argumentoval, že blokování konkrétních webových stránek nejde proti svobodě slova ani právu na informace. Stejně to pustili na jiné koncovce, takže pohoda, vo co de? Vlastně se nic nestalo, hodný a dobrý stát jen poprosil výkonného ředitele. Ten dobrovolně a naprosto bez nátlaku řekl, ale jistě samozřejmě, cokoliv chcete. Vše je krásné, růžové a zalité sluncem. Jen mě tak napadá, co kdybychom například zablokovali web ministerstva spravedlnosti nebo web městského soudu? Nebo co třeba zablokovat server vlády za ty dezinformace o tečkách za očkováním? Však co, můžou si to dát na jinou koncovku, ne? Soudní argumentace reprezentuje typický přístup státního zaměstnance, který nemá ani potuchy, jak se vydělávají peníze na volném trhu, ze kterého je placen. Že budování značky něco stojí a přechod na jinou doménu znamená ztrátu.

Žijeme v zemi, kde pravdu a její objektivitu určují soudy a tak nemám ani náznak pochybností o správnosti argumentačního eskamotérství předsedy senátu. Jak soud říká, neexistuje žádné právo na přístup k informacím z konkrétní webové stránky. Takže když to aplikuji na historii, kdy pravda webové stránky nebyly, tak vlastně komunisté nijak necenzurovali. Když budu parafrázovat výrok soudu, tak nebyl žádný nárok na informování z konkrétní štvavé vysílačky západní ideodiverzní centrály. Vychází mi z toho zvláštní závěr a rád bych si to nechal politicky vysvětlit – komunisté tedy necenzurovali informace, ale jen omezovali dezinformace nebo jak se to přesně od sebe odlišuje? Nebo je to klasická ukázka situace, když dva dělají totéž, nemusí to být nutně totéž?  Když komunisté nedovolili publikovat Chartu 77, v čem se to lišilo od toho, že nedovolíme nesouhlasně naladěným lidem publikovat a ostatním si to přečíst? Když to vztáhnu do normalizačních dob, tak žádné právo na přečtení Charty neexistuje. Klidně si mohli naladit Hlas Ameriky a poslechnout si to tam, no ne? Tak jakápak totalita nebo nesvoboda? Nebo když nacisté pálili knihy, tak nebylo žádné právo si je přečíst? Zájemci o přečtení přece mohli vyjet z Německa a knihu si koupit třeba ve Švýcarsku.

Lid s tím souhlasí, takže je to v pořádku

Kdybyste přece jen měli nějaké pochybnosti o postupu soudu, tak u článku je hned nalinkován odkaz s tím, že tři čtvrtiny Čechů si myslí, že šíření dezinformací ohrožuje bezpečnost Česka. Prostě, když to lid chce, co jen má demokratická vláda dělat? Nezbývá než poslechnout vůli lidu a konat. Naši lidé tak nějak dobře ví, co si mají ve správný čas myslet. V tom máme už dlouholetý výcvik. Leč při pohledu na odkaz jsem trochu zapochyboval o pravověrnosti autora článku. Upoutávka má u sebe obrázek ruské vlajky se vztyčeným palcem. Nevím, soudruzi novináři, zda nejste na tenkém ledě. Vztyčený palec znamená pochvalu, souhlas nebo nadšení danou věci a na pozadí se vlní ruská vlajka. Není to náhodou proputinovská propaganda mistrně ukrytá do politicky správně zaměřeného článku? Neodhalilo se tím proruské zaměření? Není čas zakázat server Aktuálně? Přece jen pochvalné gesto a vlající ruská vlajka, to by si leckdo mohl špatně vysvětlit.

Kde je tedy ukryto čertovo kopýtko?

Soudní rozhodnutí je jedna věc, ale pro sdružení z toho plyne takový jeden nepříjemný důsledek. Od státu dostalo jen prosbu, takže žádný příkaz, zákon, prostě nic. Logický závěr je tedy nabíledni. Provozovatelé žádný zákon neporušili, stát taky ne, tak kdopak ho porušil? Vypnutí webů bylo projevem naprosté svévole organizace NIC, které tak porušilo svá vlastní pravidla spolu se zneužitím monopolního postavení. Což mimochodem také tak nějak automaticky nastoluje otázku správnosti monopolního postavení nějakého samozvaného sdružení. Významně tak zasáhlo do práv provozovatelů domény a narušilo jejich služby. Takže nic nestojí v cestě žalobě o náhradu škody. Stát výkonnému řediteli jasně řekl, že to bylo jen a jen přání, proto jednal bez zákonného podkladu. Takže černý Petr zůstal v ruce sdružení. Stát ho hodil přes palubu. V normálním právním státě by se sdružení na náhradách nedoplatilo, ale v českých podmínkách si troufám i bez důkazů tvrdit, že součástí dohod se státem bylo i to, že soudy žaloby shodí, protože jde o vyšší zájem. Už se docela těším na to absurdní zdůvodnění, že zákaz publikování není cenzura a vlastně to všechno bylo pro upevnění rozvinuté liberální demokracie nezbytné.

Vláda připraví zákon

Podle zkušeností se to samozřejmě už nezastaví a cenzura bude zavedena naprosto oficiálně. Tak nevím, docela potřebuju poradit, jsem z těch ideologických veletočů zmatený.  Jak poznám tu hroznou dezinformaci? Holt nemám prst na tepu doby a bez správného proškolení to nechápu. Aha, nijak, o problém se postaráte plošným omezením. Jsem rád, že mne zbavíte toho hrozného břemene sám se rozhodovat a myslet. Sami za mne vytipujete ty správné weby, rozhodnete se naprosto objektivně a nezávisle. Vždyť lid si přeje vládu odborníků. Jestli COVID-19 něco u dobrých rad odborníků ukázal, tak naprostý opak nulovou schopnost cokoliv předvídat, nulovou schopnost myšlení a naprostý nezájem přijmout odpovědnost navzdory vlivu na zásadní politická rozhodnutí. Jen si stačí vzpomenout na žvásty Flégra, Smejkala, Kubka, Hořejšího, Prymuly a další z plejády apokalyptiků. Když podobní odborníci budou rozhodovat o tom co je a co není pravda, jakpak to asi dopadne? Budou se trumfovat v tom, kdo je radikálnější v návrzích zákazů, až zbydou pouze oficiální novináři, kteří budou bezduše opakovat propagandu.

Vždycky mne na tom fascinuje přesvědčení dobroserů, že jejich pohled na to, co je dobro, je jediný správný a mají patent na rozum. Pokaždé, když tihle dobrosrdeční soudruzi něco zkusí a začnou realizovat, vždy to končí totální společenskou katastrofou. Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Diktatura se vyvíjí na začátku vždy tak, že rozdělí společnost na dvě skupiny – očkovaní a neočkovaní, proruský nebo proevropský. Nic mezi. Buď jsi s námi, nebo proti nám. Logika je pořád stejná. Nepřestává mne udivovat, s jakou samozřejmostí tohle českou veřejnost nechává lhostejnou. Naopak začínám se potkávat se zuřivou touhou vaporizovat každého, kdo by se jen pokusil naznačit, že něco není v pořádku. Protože naznačovat, že něco není zcela dobře, je jasný projev negativního myšlení. Správný občan se usmívá, konzumuje a starosti nechává v rukou profesionálů, kteří to vyřeší za něj. Jakýmsi pozoruhodným řízením osudu se nejvhodnějšími profesionály v oblasti objektivity informování veřejnosti ukázaly být tajné služby. Ministerstvo vnitra, které bude mít rozhodující pravomoc v cenzuře myšlenek, ehm vlastně v nápravě chybného informování, zcela nepochybně ani náznakem nebude svou moc zneužívat. Tento model se v historii výtečně osvědčil. Jsme v dobrých rukou, můžeme klidně spát.  Otázkou zůstává, kde se následně probudíme? Vzpomínáte si na výrok Martina Luthera Kinga: „Den, kdy vidíme pravdu a přestáváme mluvit, je den, kdy začneme umírat.“ Nehodí se právě teď a tady?