
Čím se budeme živit zítra?
DANIELA KOVÁŘOVÁ
Taky máte obě ruce levé? No dobře, tak nemáte, ale stejně zažíváte chvíle, kdy by se vám hodí k ruce šikovný řemeslník. Jenže kde ho vzít? Kde se takoví šikovní řemeslníci líhnou? O tom se dočtete v následujících řádcích. Ale varuju: má to něco společného s osly.
Všude kolem nás bují digitalizace a umělá inteligence se nám cpe do životů, lékařům do ordinací, malířům místo štětce a novinářům nahrazuje jejich prsty. Čím se budeme živit zítra? Přirozenou odpovědí na tuto otázku by se zdál jakýkoliv technický obor, protože ajťáků je nedostatek, o technické obory není zájem, a tak vám nehrozí konkurence při přijímačkách, a ještě si hned po škole můžete říct o pořádný balík peněz.
A přece by práce s počítačem nebyla mou hlavní volbou. Vedle ajťáků totiž existuje ještě jedno absolutně nedostatkové zboží – šikovný řemeslník. Toho dnes úplně stejně jako před dvaceti či čtyřiceti lety abyste zlatem vyvažovali, obědy opečovávali a jejich kontakty abyste nepředávali ani nejlepšímu kamarádovi. Na rozdíl od kulturních antropologů, sportovců, sociologů a kuchařů, jichž má naše země na vyvážení, dobrého řemeslníka na internetu nenajdete, média je neopěvují, do televize je nezvou a do učení se děti nehrnou. A přitom ti s šikovnýma českýma ručičkama se zlatem vyvažují a o práci mají na věky postaráno.
Tuhle jsem jednu líheň zlatých ručiček osobně navštívila. V Oselcích, malé vesnici mezi Nepomukem a Horažďovicemi v okrese Plzeň – jih je střední škola, na které se z vás může stát truhlář, umělecký kovář nebo automechanik. Škola sídlí v barokním zámečku přestavěném z původní gotické tvrze a genius loci musí zákonitě ovlivňovat všechny studenty, kteří zde nejen studují, ale mnozí i bydlí. Nakukovala jsem jim pod šikovné ruce a na vlastní oči sledovala, jak se z kusu železa stává zábradlí nebo z kousků dřeva intarzovaná šperkovnice. Uspokojeni by byli i zarputilí zastánci ženských kvót, protože ve všech oborech pravidelně studují holky a práce jim jde od ruky stejně šikovně jako klukům. Udivila mě malá drobná kovářka, zručně se točící kolem výhně. Až do okamžiku, než mi vysvětlili, že podobně jako u jiných aktivit, ani kovář nepotřebuje ani tak svaly a sílu, jako spíš zručnost a dobré zvládnutí řemesla.
Pochopitelně i v dílnách moderní technologie pomáhají odvětrávat, odsávat piliny, recyklovat anebo laserem malovat a psát na dřevo, ale hlavní dílo se musí obstarat osobně, rukama, které se nesmí zaleknout špíny, lepidla, vůně železa či dřeva, žáru ohne a hlavně práce. Bonusem navíc je ještě další efekt. Když vlastnoručně brousíte repliku staré židle, na které jste týden pracovali, do šuplíku radši odložíte chytrý telefon a s ním i všechny sociální sítě, na kterých jsou děti z běžné školy už tak závislé, že je ani ve škole nedokáží vypnout a schovat do batohu. No a taky vás v dílně odnaučí být za osly a nevědět, co je to šroubovák, kladivo, dláto či svěrák.
Jistě se můžete mému nadšení z ruční práce vysmát, a nepochybuji, že tak mnozí povýšeně učiní. Ale stále častěji kolem sebe vidím potřebu vidět za sebou něco konkrétního, nějaké dílo, které si rukama můžeme osahat, protože výsledek práce za počítačem velmi často není vidět. Jde jen o jedničky a nuly a vyřízené maily a odevzdané texty, které v hmatatelné podobě světu a člověku nepřinášejí dostatečné uspokojení. Proto mnozí advokáti píší knihy, jiní mají vinice nebo malují obrazy.
Tak se někdy zajeďte podívat do Oselců, anebo do jiného učiliště ve vašem kraji. Do dílny, kde šikovným řemeslníkům pod rukama vznikají věci potřebné pro každodenní život. Tady vidíte reálnou práci s reálným výsledkem i obrovské uspokojení z výsledku. A ještě něco. Řemeslníci nebudou mít problém vysvětlit doma svým potomkům, co vlastně jejich rodiče v práci dělají, čím se vlastně živí. U většiny dnešních zaměstnání to totiž jednoduše vysvětlit nejde. K čemu je vlastně všechno to pinožení, jemuž se věnujeme osm hodin denně?
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
- V Německu žije cca pět a půl miliónu muslimů s úzkými vazbami na Turecko, kteří se postupně radikalizují, organizují a cvičí v guerillovém boji. Co nám hrozí? - 12.3.2025
- Do posledního Ukrajince. Západ zešílel, chce ruský majetek - 12.3.2025
- Nový strategický obchodní plán pošty. Zhoršovat své služby - 12.3.2025
Já tomu rozumím a autorka má pravdu. Jenže….když máte sebeobskurnější vzdělání, tak můžete být zaměstnaný ve státním, mít kancelář a počítač, pravidelnou valorizaci a jistotu až do důchodu. A vaší náplní života je prudit právě ty šikovné, schopné a nezávislé. Otravovat jim život tisícem malých povinností a pokutovat je za jejich nesplnění. Protože největším nepřítelem systému je nezávislý člověk
Co vadí je svoboda rozhodování a případná šedá ekonomika.
Každý kdo umí , a není registrován, tz znásilněn byrokracií a obšancován zákony, předpisy a metodikou je nebezpečný “ buřič“.
Takové stát coby největší a nejvyšší nevonický dráb, zcela nemá rád.
Svoboda vadí, myšlení vadí, schopnosti vadí, zdravý rozum vadí.
Mě vadí, STÁT.
Stát jako úhlavní vykořistovatel člověka.
Stát je jen hrstka jedinců, které je možné davem kdykoliv rozprášit.
Chce to jediné. Nebát Se !
Aby nebyla mýlka, jsem strojař (učení, večerní průmka), teda už v důchodu. No pí. Kovářová asi narazila na školu v Bradavicích. Co jsem já slyšel od mého syna, který osm let pracoval jako mistr výcviku učňů (elektro),tak v DRTIVÉ většiné tam byli děti které nepochodili na vyšší škole, ale z nich. Jenom z nich měli mistři „hlavu v pejru“. Stalo se že synáček nechodil na výcvik a když si ředitel dovolil předvolat rodiče kvůli podmínečnému propuštění učně pro nedodržování podmínek, maminka přišla rovnou s právníkem. Když se setkal po letech s nějakými bývalými učni (policajt), tak to nebylo nicmoc. To bylo v letech 2001 – 2010. Teď už to je prý daleko horší s chutí dorostu „umazat si ruce“. Já ty děti neodsuzuji, já je lituji, odsoudit lze jenom školský systém
S tím policajtem je to trefa….Já jsem před několika dny viděl městského policajta, který vypadal, jako by podle něj mistr Zdeněk Burian maloval své neandrtálce. Ale zřejmě to byl jeho otec nebo děd
To je pomluva, Městapo sou samí doktoři.
Ale paní doktorko, dnešní doba je inkluzivní a chce, aby všichni měli VŠ. Každý mentálně deficitní bude pomocí asistentů a postupného snižování nároků studijního oboru dotlačen na doktora. Existují spousty oborů a tak každý se najde – rekreologie, gender, alternativní loutková tvorba a její teorie, politilogie,.. Hodnoty jsou dnes tvořeny vyplňováním tabulek v Excelu, tvorbou prezentací, nikoliv fyzickou prací nebo výrobou čehokoli hmotného. Fyzická práce není oceňována. A Vy tady vlastně předkládáte, že nejsou jenom gymnazia obklopená rodiči, hysterickými z toho, že jejich líný, zanedbaný potomek, který vyrostl na PC hrách se nedostane na.
Nejste Vy dezolátorská dezinformátorka?
Pánbůh zaplať za tuto “ dezolátorská dezinformátorka?“
Naprosto s Vámi souhlasím
Paní doktorka je človíček který si jasně uvědomuje neudržitelnost tohoto českého gaunerlandu a ze své pozice senátorky to dovede beztrestně napadat. Stát selhává na všech stupních, válka se blíží a umět pracovat a tvořit rukama je a zvláště bude záležitost zcela nezbytná.
Za sebe , děkuji!
Rekonstruuji barák a vím a vidím, jak je těžké najít solidního řemeslníka.Nejde jen o kvalitu práce, ale i o to kolik si za práci řekne. A někteří řemeslníci jsou poplatní době-chtějí ranec peněz, ale práce málo nebo nic moc. Naštěstí mám tři řemeslníky(eletrikář, instalatér a zedník)a jsou naštěstí rozumní, pracovití.Ale zažil jsem i ty, kteří si vzali zálohu za práci a už jsem je neviděl…..
Od roku 1987 jsem prováděl rekonstrukci a obnovu velkého zemědělského statku po dědovi. Mám střední automobilní, na které nás dostali do pazourů staří praktici. Takže jsme prošli postupně kovárnou, svářením plynem i elektrikou (CO tehdy ještě nebylo, ale je to vlastně taková jednodušší elektrika), soustruh, fréza, slaboproud, jednoduchá elektronika, motorárna, karosárna, lakovna, šití potahů a sedadel, autoservis a další.
Na statku jsem se za těch 30 roků vyučil zedníkem, instalatérem v kovu i plastu, elektrikářem, kamnářem, stavitelem komínů, tesařem, betonářem, statikem, studnařem, izolatérem, malířem, natěračem, pokladačem dlažby a plovoucích podlah, obkladačem, střešním klempířem a stavitelem taškových i plechových střech. Jen na plyn jsem si musel vzít firmu, jinak vše sám.
Příspěvek Křetínského: Zaměstnanci Thyssenkrupp oznamují protest
Stav: 28. dubna 2024,Zástupci zaměstnanců z Thyssenkrupp Steel ostře reagovali na oznámení mateřské společnosti, že prodá 20procentní podíl holdingu EPCG.
Thyssenkrupp v pátek oznámil, že ocelářská divize nejprve získá jako 20procentního spoluvlastníka energetickou společnost: holding EPCG českého miliardáře Daniela Křetínského. Cílem je vytvořit nezávislý společný podnik, ve kterém mají oba partneři každý 50 procent.
pokr zdroj https://1url.cz/Su7B9
A koho ti zaměstnanci dosud volili do řídících funkcí státu?
Kolik toho vytvořila tady ta paní? Kolik toho vytvoří její děti (jestli nějaké má)? Nebo je přisata na systému a je ji lito ze nebude mít dostatečně poskoků?
Prumyslove elektroinstalace delam jiz nejaky patek, zapadne od Ase se da vydelat 25-29€/hod, ale ja delam jeste o par set km dal a letos jsou tu ceny 38-40€/hod na zivnost, za praci v podstate radoveho elektrikare , mesicne tak lze vydelat okolo 6500€ s cistou hlavou a osm hodin denne. Prace je po corone sice mene a je horsi, clovek uz si nemuze moc vybirat a brat co je, nicmene stale jeste se to vyplati. Tedy alespon nevim o miste doma, kde by mi nabidli 150-160 000 Kc hrubeho mesicne. To je v CR stale sci-fi, i kdyz neverejne nabidky nekterych firem uz zacinaji znit zajimave, netvrdim ze ne. Zda se, ze nektere ceske firmy uz pochopily, ze si v zahranici musi umet rict o penize za zbozi a praci, jinak nezaplati lidi, kteri jim utecou za temi, co to umi.
Hybat pacickama uz neni v mode.
Kamarád učí na strojírenském učilišti.
Co paní senátorka popsala je pohádka. Realita běžného učňovského vzdělávání je jedním slovem likvidace.
Budeme se živit hmyzem. Co si kdo najde.