Celý příběh vraždy Iriny Zarutské. Problém je mnohem, mnohem hlubší, než si lidé uvědomují

22. srpna tohoto roku nastoupila do tramvaje a posadila se před černošského muže. O čtyři minuty později ji ubodal k smrti.

Ostatní černoši v tramvaji nehnuli prstem, aby jí pomohli. Tramvaj se nezastavila, ale oni se tiše rozhodli, že raději budou někde jinde, děkujeme pěkně.

Vrah je Decarlos Brown, 34letý tulák s trestním rejstříkem, který sahá až do roku 2011, kdy byl ještě nezletilý.

Mezi jeho 14 soudními případy v Charlotte patří napadení, krádež, neoprávněné vniknutí, ničení majetku a ozbrojená loupež, za což si odseděl pět let. Má také diagnostikovanou schizofrenii.

19. ledna, sedm měsíců předtím, než zavraždil Irinu Zarutskou, byl předveden před soudkyni Teresu Stokesovou za frivolní volání na policii, neboli „zneužití tísňové linky 911“.

Ta ho propustila bez kauce a podmínkou propuštění bylo, že „máte POVINNOST dostavit se k soudu“ 21. ledna – tedy o dva dny později – v 13:30.

Neměli byste propouštět zločince, kteří představují nebezpečí pro společnost nebo hrozí, že uprchnou. Myslím si, že násilný schizofrenik bez adresy a telefonního čísla představuje jak nebezpečí, tak riziko útěku. Jak se dalo očekávat, Decarlos se k soudu nedostavil.

Všimla si toho soudce Teresa? Zajímalo ji to? Kdo je tato žena? Na soudním stolci sedí teprve od dubna 2023 a ačkoli nevypadá jako typická soudkyně, je to velmi úspěšná žena.

Pracuje v Úřadu pro komunitní duševní zdraví v okresech Clinton, Eato a Ingrahm v – věřte tomu nebo ne – Michiganu. Je spolumajitelkou a ředitelkou odvykací kliniky Pinnacle Recovery Services v Lansingu v Michiganu. Je spolumajitelkou sportovního baru, také v Lansingu. Má právnické vzdělání z Cooley Law School a magisterský titul v oboru trestního práva. A ano, od roku 2023 je „soudkyní státu Severní Karolína“.

Řekl bych, že když nechala Decarlose odejít, udělala přesně to, k čemu byla vyškolena. Uklízečka by se rozhodla lépe.

Jak se tato žena dostala na soudní stolici? Byla nominována úřednicí Nejvyššího soudu okresu Mecklenburg, Elisou Chinn-Gary, která je také organizátorkou rasové rovnosti a konzultantkou pro diverzitu a inkluzi.

Úřednice Chinn-Gary byla jmenována „šampionkou diverzity“ Advokátní komorou okresu Mecklenburg, získala ocenění za výjimečné zásluhy od NAACP v Charlotte a cenu Sprit za uctění odkazu MLK. Její „nejvděčnější prací“ však byla role spoluzakladatelky a spolupředsedkyně organizace RACE MATTERS FOR JUVENILE JUSTICE (Rasa má význam pro spravedlnost pro mladistvé), která se věnuje „dětem a rodinám jiné barvy pleti“.

Toto je její druhý nejnovější příspěvek na Facebooku s názvem „Jsme úžasní“.

Celá její stránka je černá, černá, černá!

Není divu, že nominovala Sista Teresu na soudkyni.

Po nominaci musela být Teresa schválena a jmenována vrchní soudkyní Carla Archie.

Byla prezidentkou Asociace černých studentů práv na William and Mary. V právním oddělení Wells Fargo byla spolupředsedkyní výboru pro rozmanitost a inkluzi.

V loterii North Carolina Education Lottery vedla program diverzity dodavatelů. Byla členkou představenstva místní černošské aktivistické organizace Urban League.

Také ona získala cenu Diversity Champion Award od advokátní komory okresu Mecklenburg.

Navštěvuje megakostel Friendship Missionary Baptist Church, který je výhradně černošský, a je členkou Alpha Kappa Alpha, výhradně černošského sesterstva, spolu s Kamalou Harrisovou.

Dostal jsem se na její Facebook právě v den, kdy ho nastavila jako soukromý, a našel jsem několik roztomilých spontánních fotek, včetně jedné, na které vyměnila soudní talár za něco jiného.

Tady je typický příspěvek: „Před 60 lety dnes #RosaParks usedla v autobuse, abych dnes mohla sedět na lavici.“

Tady je se svým kamarádem Ericem Holderem.

Loni ji Libs of TikTok kritizovali za to, že odsoudila černošského muže, který zastřelil pět lidí, pouze k 20–36 měsícům vězení.

Nemůžete být mnohem více černošská než Carla Archie, a to je osoba, která jmenuje soudce.

Řekl bych, že je to jasně díky těmto dámám, že Decarlos byl propuštěn a zapomenut. Nechte toho bráchu užít si svobodu.

O tomto případu by se dalo říci mnoho, ale velká média o něm několik dní mlčela. Nancy Pelosi a její kamarádi poklekli za drogově závislého George Floyeda, ale nečekejte, že budou ronit slzy za slečnu Zarutskou.

Demokratická starostka Charlotte, Viola Lyles, se ráda chlubí tím, že je první černošskou starostkou Charlotte.

Zabíjení označila za „tragédii“, nikoli za brutální vraždu, a řekla, že „vrhá světlo na problémy se sociálními záchrannými sítěmi v souvislosti s duševním zdravím“.

Žádné slzy za oběť.

Někdo napsal článek na Wikipedii s názvem „Zavraždění Iriny Zarutska“, ale redaktoři jej navrhli ke smazání. Irina nestála za článek.

Když o ní The New York Times konečně napsal – 17 dní poté, co byla ubita k smrti – podívejte se na titulek: „Hrůzná vražda v Severní Karolíně vyvolala bouři na pravici“.

Víte, poté, co nelegální venezuelský přistěhovalec sexuálně napadl a zavraždil studentku ošetřovatelství Laken Riley, republikáni a Donald Trump byli tak zkažení, že „podněcovali strach z přistěhovalců“.

The Times také odmítl „myšlenku, že mainstreamová média bagatelizují zločiny spáchané černochy“, a dokázal svou nestrannost tím, že nám připomněl „povstání bílých rasistů… v roce 1898, při kterém bylo zabito nejméně 60 černochů“.

Místo toho, abychom dělali velkou vědu z tohoto Ukrajince, musíme „řešit rasové nerovnosti v soudním systému, jako je nadměrné zastoupení černochů a Hispánců ve vězeňské populaci“.

Jsem si jistý, že to byl přesně záměr soudce Stokese, když nechal Decarlose odejít a 215 dní na něj zapomněl.

Myslím, že jsem nezmínil, že když Carla Archie převzala funkci vyššího soudce, slíbila nám „spravedlivý soudní systém v okrese Mecklenburg“ – a přesně to jsme dostali.

Lidé si začínají uvědomovat, že o zločinu nelze mluvit rozumně, aniž by se hovořilo o rase. Pořad Fox News o Irině poukázal na extrémně nepřiměřené míry násilných zločinů černochů na běloších.

To je skutečný pokrok. O barvě zločinu mluvím už 26 let a je skvělé vidět, že se o tom začínají bavit i ostatní.

O čem dalším by mohli mluvit? Jen čtyři dny po vraždě Zarutska zastřelil černoch Barry West na dálnici v Louisianě 17letou Katelynn Strate a měl tu drzost tvrdit, že se bránil.

A minulou sobotu černoch Harold Dabney ubodal a zabil profesorku Julie Schnuelle z Auburn University, aby mohl ukrást její Ford F-150.

Většina lidí o těchto vraždách neslyšela, ale jsou snad méně hrozné než smrt Iriny Zarutska? Ne, jsou stejně hrozné.

Včera Donald Trump hovořil o Irině ve videu z Oválné pracovny.

Řval o „zvrácených kriminálních živlech“, kteří se potulují po našich ulicích, a řekl, že „musíme být k nim krutí“.

Ano, Donalde, a musíme být nemilosrdní k soudcům, kteří propouštějí zvrácené zločince, nemilosrdní k zvráceným médiím, kterým je Irina Zarutska nebo jakékoli jiné bílé osoby, které byly zabity jejich drahocennými černochy s velkým Č, úplně ukradené. A konečně musíme být nemilosrdní k nemocné národní atmosféře anti-bílé nenávisti, která přiměla psychotického černocha, aby si myslel, že východiskem z jeho problémů je zabít nevinnou bílou dívku.

Prezidentovo video udrží Irinu ve zprávách, ale hniloba sahá velmi, velmi hluboko. Nemůžeme s těmito lidmi žít – ne s černochy, kteří jen procházeli kolem, zatímco Irina vykrvácela, ne s černou mocenskou strukturou, která propustila jejího vraha, a ne s nesčetnými násilnými degeneráty, kteří se objevují v každém větším městě.

Multikulturní experiment skončil. Selhal. My, jako běloši, musíme jít svou vlastní cestou a nechat ostatní jít svou.