Čeká nás islámská Evropa? Co s tím dělat?

To, co se dělo v západní Evropě “ojediněle” dlouhé roky (a novináři vždy přispěchali s vysvětlením, že “nesouvisí” a “sousedy zdravil”), nabralo na intenzitě po říjnovém útoku Hamásu na izraelské osady a následné odvetné akci izraelské armády. Hněv islámských radikálů žijících (mnohdy ilegálně, po neúspěšné deportaci) se přelil do ulic v podobě mohutných demonstrací a teroristických útoků.

Už ani mediální mainstream nemůže ignorovat nebezpečí, jež vychází z masové migrace z jiného civilizačního okruhu, zejména z Blízkého východu, Afriky a části Asie. Politické a mediální elity se bohužel probouzejí dost pozdě. “Může za to ideologie progresivismu, spjatá se zaslepeností, jež nedovolila nahlédnout hloubku rozvratu.”

Dnes už čteme skoro každý den to, za co jsme před 4-8 lety byli někteří peskovaní a ostrakizovaní jako xenofobové nebo dokonce rasisté. Jako předseda Rady Brnopolis a Brno Expat Centre jsem “kulturní války” o bezpečnou selektivní imigraci musel vést již tenkrát a ještě bych si vzpomněl na městské zastupitele a “neziskovkové dobroděje”, kteří chtěli “uprchlíkům” otevřít náruč Brna dokořán.

Evropa a islámský fundamentalismus

Prof. Michal Klíma připomíná, že už v roce 2000 vyšla kniha odborníka na extremismus Giovanniho Sartoriho, jež byla přeložena do češtiny pod názvem Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické společnosti. “Autor v ní řeší otázku, v jaké míře může otevřená společnost přijímat migranty, lišící se etnicky, kulturně a nábožensky, aniž by se sama rozložila. Centrem pozornosti je islámský fundamentalismus, jehož hodnoty kolidují s pravidly demokracie.”

Vítací politika Merkelové z roku 2015 způsobila největší destabilizaci Evropy v 21. století. Výsledkem jsou teroristické útoky, masové nepokoje, nárůst kriminality včetně útoků na ženy, drogové gangy, no-go zóny na předměstích. Teorie i praxe multikulturalismu selhaly v podmínkách extrémní migrace z jiného kulturního a náboženského prostoru.

Podle Sartoriho se přistěhovalci liší ve čtyřech základních odlišnostech: jazyku, zvyklostech, náboženství a etniku. „Ty první dvě představují odlišnosti překonatelné, zatímco druhé dvě nastolují problém zásadní odlišnosti.“ U náboženství zvláště vyniká kontrast mezi islámem a křesťanstvím. „Židé, Indové i Asiaté příslušejí k pružným a členěným kulturám, jež dokáží udržovat rovnováhu mezi setrváváním v uzavřenosti a vstřícnou otevřeností. Islám ve své hrubé podobě, jakou vyváží do Evropy, tuto pružnost postrádá.“ V otevřeném dopise z roku 2021, adresovanému francouzskému prezidentu Macronovi, varovalo 20 generálů ve výslužbě, 100 důstojníků a přes 1000 vojáků před islamismem, občanskou válkou a rozvratem demokracie.

Cizí populace velikosti cca 10 % může ještě představovat přijatelné množství. Pokud by dosáhla 30 %, narazí na silný odpor. Podle politologa Petra Sokola žije v EU přes 20 milionů muslimů a jejich počet roste kvůli nové migraci i vyšší porodnosti. Ve Spojeném království žije přes 4 miliony muslimů, v Německu téměř 5 milionů. Ve Francii 5,7 milionů, což je téměř 10 % obyvatelstva. K 10 % se blíží muslimové v Belgii, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku. Ti jsou soustředění do čtvrtí velkých měst. Např. v berlínském Neuköllnu a bruselském Molenbeeku tvoří migranti téměř 40 %.

Podle Sartoriho „Na úrovni mas však došlo ke vzkříšení a rozdmýchání islámu v té nejryzejší podobě, tedy islámu fundamentalistického… Autentický islám vytváří militantní skupiny, které se akcemi (násilnými, je-li třeba) snaží dosáhnout tří cílů: očistit muslimský svět, obrátit na víru částečně muslimské země, obnovit svatou válku (džihád) a vzít Západ útokem.” Pouze ve Francii je na seznamu 20 120 lidí, u nichž hrozí radikalizace. Z toho 5 300 osob sledují bezpečnostní složky státu. Kde je však ta hranice, za níž už bezpečnostní složky neuhlídají všechny rizikové osoby a dojde k rozpadu občanského smíru?

Evropská ímluva o lidských právech vs. parlamentní demokracie

Právník a filosof Drieu Godefridi připomíná, že evropské státy mají zákonnou povinnost zachraňovat migranty, kdekoliv je ve Středozemním moři najdou – byť třeba jen 200 metrů od libyjského pobřeží – a převézt je do evropského přístavu, aby tito lidé mohli požádat o status uprchlíka.

Současný chaos způsobila nedomyšlená judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z roku 2012 v kombinaci s katastrofálním prohlášením Wir schaffen das tehdejší německé kancléřky. Extrémní výklad “otevřených hranic” ze strany ESLP brání vytvoření fungující azylové politiky. Když italské námořnictvo zadrželo ilegální migranty ve Středozemním moři a poslalo je zpět do místa jejich vyplutí v Libyi, tak ESLP Itálii odsoudil za porušování lidských práv a navíc musela každému z těchto ilegálních migrantů zaplatit 15 000 eur za “morální újmu”.

Současné bezpečnostní hrozby masové ilegální migrace jsou způsobený naivní politikou a aktivistickými soudci, kteří za svá rozhodnutí nenesou odpovědnost. Další přílivy lze zastavit tím, že evropské země opustí jurisdikci ESLP. EU a Rada Evropy, z jejichž moci byl ESLP ustaven, jsou odlišné mezinárodní organizace. Je možné opustit Radu Evropy a stále zůstat členem EU.

Vyzvala k tomu i britská exministryně vnitra Suella Braverman na mezinárodní konferenci NatCon 2024 v Bruselu. Navrhuje, aby Británie opustila Evropkou úmluvu o lidských právech, protože radikální aktivistický výklad unijních soudců znemožňuje účinnou obranu vlastních hranic podle mandátu, který dávají každé vládě v parlamentní demokracii voliči. Doporučuji k poslechu všem politikům a novinářům, stojí to za to.

Chalífát v Evropě?

Mezi české novináře s největší zkušeností s islámem bezesporu patří válečná reportérka Markéta Kutilová, která viděla na vlastní oči chování Islámského státu v Sýrii a Iráku. Naslouchejme jí. „Tolerance Němců došla tak daleko, že v Hamburku velké organizované skupiny volají po vytvoření islámského státu – chalífátu a právu šaría.” Podle úřadů požadavek na chalífát není trestný čin. Německé úřady tak nejsou schopny efektivně zakročit ani proti nejznámějším radikálům.

„Jsou mezi námi, sám jsem potkal na ulici ve Frankfurtu bojovníka Islámského státu, který mě krutě mučil v Sýrii. Šel jsem na policii a od té doby jim pomáhám identifikovat islamisty v Německu,“ řekl jí v roce 2018 kurdský novinář Masúd Aqil, kterého džihádisté věznili více než rok. Poté, co uprchnul a v Německu dostal azyl, napsal knihu, kde popisuje fakt, že mnoho islamistů je na svobodě, i když o tom tajné služby vědí.

Podle zprávy německé vlády z roku 2021 bylo v Německu 700 lidí klasifikováno jako potenciální pachatelé kvůli svému islamistickému zápalu. Uvádí se, že od roku 2012 odešlo do Iráku a Sýrie 1200 islamistů z Německa. Třetina z nich se vrátila, odsouzena jich byla jen malá část. Odhaduje se, že od roku 2014 přišlo do Evropy přes 4 miliony nelegálních migrantů. Počet těch, kdo odmítají uvést svoji identitu, narůstá. Jen loni to bylo 29 000 z 295 000 příchozích, kteří zatajili, odkud jsou.

“Na tzv. balkánské trase mezi Řeckem a Makedonií, válely se za plotem stovky roztrhaných pasů. Proč? Protože to Evropa dovolí a toleruje. Stále ještě máme tendenci se na všechny dívat jako na chudáky a věřit jim vše, co si o sobě vymyslí.”

„Německo má skutečný problém s islamismem, saláfismem a islámským terorismem. Odborníci před tím varují už dlouhé roky, ale němečtí politici jsou hluší, slepí a možná i naivní. Jiní zase příliš liberální… Je to předzvěst zkázy poválečného Německa, na které jsme si za desetiletí přivykli. Němci zoufale podcenili, koho si do země pouští a komu podávají pomocnou ruku a postupně i celou zemi.“

“Kdy pochopí, že islamisté uznávají pouze islám a jejich konečným cílem je nastolit společenský a politický systém, který je založen na právu šaría? Tito lidé nechtějí poklidné soužití s ostatními náboženstvími… Mají totiž to, co my Evropané neumíme pochopit – čas. Vůbec nevadí, že to nebude letos nebo za 50 let, oni vědí, že mají mnoho dalších generací, které nakonec kýženého cíle dosáhnou.”

Reportáž RTL o afghánských islamistech v Německu

Podle nedávné reportáže RTL (via Echo24) se v německých městech usadili islamisté z Afghánistánu, kteří se na sociálních sítích netají svými radikálními postoji. “V parcích a centrech měst pózují v uniformách afghánské armády, v maskáčích či tradičních paštúnských oděvech. Vystupují agresivně a bojovně, mají nože a mačety a častou jsou obklopeni skupinou stejně smýšlejících mladých mužů…Na webu stále zůstávají nahrávky, ve kterých slibují útočit na nepřátele islámu, vyhazovat je do vzduchu sebevražednými akcemi a uřezávat jim hlavy.”

“V rozhovorech někteří z nich uvedli, že do Německa přišli z ekonomických důvodů a že s vládním hnutím Tálibán žádné problémy neměli. Naopak vládu hnutí považují za nejlepší, protože země je bezpečnější než dřív. Jejich cílem je přinést islám do Německa a do Evropy a že nejlepší by bylo, kdyby v Německu platilo islámské právo šaría.”

Pak se těžko divit, když šéf odborářské sekce spolkové policie vyzývá k okamžitému převzetí kontroly nad německými hranicemi. Německo podle něj není schopné kontrolovat, kdo do země přichází.

Patří tedy budoucnost Evropy islámu?

Cesta k dominanci islámu v Evropě začala v městských čtvrtích západních zemí, poté
postupovala v celých regionech. Ty se nyní slévají. Tempo se zrychluje, hnané vyšší porodností a dalším přílivem nových migrantů, kterým je až na výjimky legalizován pobyt a po čase podle mezinárodních norem o slučování rodin se za nimi legálně přistěhují příbuzní.

I katolické Rakousko je v šoku. Muslimů je na vídeňských základních školách více než katolíků – konkrétně 35 % (katolíků 21 %). Za pouhé jednotky let se tam situace může podobat té německé. Noviny ji popisují slovy: „V německých školách zuří náboženská válka“ nebo „Ateistické a křesťanské děti ze strachu předstírají konverzi k islámu“.

Největší a nejlidnatější země EU se posouvají k dramatickému demografickému zlomu. Blíží se čas, kdy si radikální muslimové prosadí své extremistické požadavky nejen zastrašováním, šikanou a terorem, ale i demokratickou cestou. Při současném tempu nelegální migrace a nemohoucnosti vlád evropských zemí a celé unie se můžeme tragického předělu dočkat za 5–15 let.

Protože nedokážeme deportovat ani ty nejhorší, natož ty jen „nebezpečné“, zbývají podle článku Jakuba Růžičky v Deníku TO jen dvě cesty. “První je přijmout osud, který si svou hloupostí a ideologickým fanatismem způsobily západoevropské země – k čemuž nás nabádají progresivisté a část „liberálů“. Kariéristé už se mohou učit zpaměti šahádu, tedy muslimské vyznání víry. Druhou cestou je zastavit jakoukoli masovou ilegální migraci a úzce spolupracovat se zeměmi, které jsou na tom v podobně uspokojivé situaci jako my. Nebylo by to levné ani snadné, ale můžeme se tak vyhnout nejhorším katastrofám, které západní země už neminou.”

A co u nás v Česku?

Obrat migrační politiky již ohlásily Finsko, Dánsko, Švédsko, Itálie Francie i Německo. Vidíme nějakou sebereflexí také u mediální, politické a akademické elity v Česku? Ani náhodou, současná vláda naopak vzdala opatrné postoje z minulých let a jako jediná v zemích V4 nemá odvahu vzdorovat bruselskému tlaku na relokace ze západní Evropy. Naše migrační a integrační politika stále není na islámský extrémismus připravena.

Za chvíli tu jsou krajské volby a to je příležitost ptát se kandidujících stran na to, co proti islamizaci regionu chtějí dělat. Např. Jihomoravský kraj financuje Jihomoravské centrum na podporu integrace cizinců v milionech korun ročně a hned z obrázku na jejich homepage je patrné, jaký typ cizinců vládnoucí koalice (KDU-ČSL, Pirátů, ODS a STAN) na jižní Moravu především láká. Hidžáb coby symbol útlaku muslimských žen to vyjadřuje dokonale.

Strategie integrace cizinců města Brna na léta 2020-26 má 73 stran, ale ani řádek se v něm nevěnuje hrozbě islamismu a prevenci vůči tomuto fenoménu evropské imigrace. Není divu. Jak jsem měl možnost osobně sledovat, v její tvorbě měli významné slovo levicoví aktivisté z politických neziskovek, kteří celá léta problém úspěšně bagatelizovali a pštrosí politice vedení radnice tleskali.

Od stran vládnoucí pětikoalice, která prosadila migrační pakt s faktickými kvótami, asi nelze mnoho čekat. Nicméně konkrétní odpovědi a návrhy opatření od opozičních stran by mohly být pro voliče užitečné. Ptejme se.