Bývalý šéf NATO prohlásil, že Evropa musí vyslat vojáky na Ukrajinu!

VK

Musíme vyslat evropské vojáky na Ukrajinu hned teď a zajistit Ukrajině týlové zázemí, zatímco Ukrajinci budou držet čelo fronty! Musíme to udělat, i když USA se k nám nepřipojí! Bývalý šéf NATO v televizi bez servítků loboval za vstup EU do války proti Rusku na Ukrajině a polský ministr zahraničí začal v Sejmu předčítat varování, že válka EU s Ruskem může vypuknout již letos! Všechny stopy vedou ke zbrojařům a k iniciativě SAFE!

Spolu s tím, jak se postupně ukazuje, že mírový proces na Ukrajině má charakter separátních mírových jednání, kdy mezi USA a Ruskem dochází k dohodám, zatímco mezi Ruskem a Ukrajinou se konfrontace prohlubuje, tak ve stejné chvíli se stáváme svědky neuvěřitelných a šílených prohlášení politiků, které v podstatě urychlují eskalaci směrem ke konfliktu EU s Ruskem.

Vystoupení českého ministra zahraničí Petra Macinky ve Valném shromáždění OSN s ostrým a velice osobně laděným protiruským projevem je podle našeho bruselského zdroje zapříčiněný bruselskou zbrojní iniciativou SAFE a rozhodnutím uvnitř NATO poskytnout Ukrajině jaderně zbraně pod krycí legendou, že si je Ukrajina vyrobila sama! Jsme svědky šílenství vydávaného za obranu Evropy a Ukrajiny.

Bývalý šéf NATO Anders Rasmussen je další figura po Macinkovi, která najednou vylezla na světlo a začala se odkopávat. Rasmussen v televizním vystoupení shodil veškerou přetvářku a kecy o míru a o Trumpově úsilí o mír a najednou začal tak tvrdě lobovat za vyslání evropských vojáků na Ukrajinu, hned teď, až to zaskočilo i samotnou redaktorku, která se ptala, jestli na to EU má prostředky, vojáky a zbraně, aby vystup do války na Ukrajině se dal zvládnout.

Ale Rasmussen byl v ráži, nepolevil, jel si svoje, a na námitky redaktorky reagoval slovy, že Evropa to musí udělat, musí vyslat vojáky na Ukrajinu, a to i v případě, že USA se toho účastnit nebudou. Prostě Macinka to začal ve Valném shromáždění OSN a Rasmussen teď pokračuje a formuje tzv. válečné informační pole v EU.

Válka EU s Ruskem může vypuknout již tento rok, varoval Sikorski

Výbušná informace, kterou odhalila ruská rozvědka SVR o rozhodnutí Francie a Velké Británie dodat Ukrajině několik vodíkových hlavic, nyní otřásá zpravodajskými médii, přičemž v geopolitických procesech a v konceptuálním řízení platí, že jakmile se elity rozhodnou pro nějakou operaci, začíná okamžitě formování informačního pole. A přesně to se začalo v posledních hodinách dít.

Nejprve šokující Macinkův veletoč v New Yorku v OSN a následné pochvaly pro Macinku od Petre Koláře, Víta Rakušana a Jana LIpavského. Děsivé mlčení od Andreje Babiše. A od Tomia Okamury. Mlčení a ticho je vlastně děsivější než všechno, co Macinka řekl, i mnohem děsívější než pochvaly od členů bývalé Fialovy vládní koalice. Ticho se rozprostírá nad Evropou i ve věci těch zpráv SVR. A po Macinkovi a Rasmussenovi přichází další figura, vrchní polský jestřáb, rusofob a ministr zahraničí Radoslaw Sikorski.

Ten opět předvedl v Sejmu další nervový záchvat na úrovni dekorovaného magora, když začal předčítat seznamy a výroky představitelů kolektivního Západu, jak Rusko prý hrozí válkou Evropě, přičemž nakonec ze Sikorského vypadlo i varování, že současný ministr obrany Německa nevylučuje, že válka EU s Ruskem může vypuknout již letos, tedy v roce 2026. Sikorski v Sejmu loboval za bruselskou iniciativu SAFE, která má vyčlenit okamžitě 150 miliard EUR na zbrojení zemí EU.

A ve vysoké politice si pamatujte, že když chcete zjistit, kde mají sviňárny a náhle veletoče politiků původ, sledujte cestu peněz. A protože iniciativa SAFE bude o obrovském nalévání peněz do zbrojovek a do zbrojařů, přičemž vlády zemí EU budou koordinovat, kdo a jaký zbrojař dostane nasypáno, kdo a kolik, a kdo ne, tak snad už chápete, odkud vítr fouká, že najednou se politici z alternativy proměňují a zaznívají od nich věci, které byste nečekali.

Všechny stopy vedou k mamutí bruselské zbrojní iniciativě SAFE

Byla by chyba si myslet, že odchodem Fialovy vlády skončily všechny ty kampeličky, dozimetry, kryptodary ministerstvům spravedlnosti, nemocniční Motoly atd. Kdekoliv se rozdělují takhle obrovské balíky veřejných a zejména unijních peněz do zbrojení, tak tam všude budou odklony ze zakázek, tzv. vratky politikům za jejich pomoc se zakázkami od EU atd.

Vratky směrem k politikům a partajím, stejně jako na Ukrajině v případě skandálu Timura Mindiče, kde to fungovalo v pilotním projektu. USA a EU sypaly od roku 2022 mamutí peníze do zbrojení Ukrajiny, no a Mindičova skupina si z těch peněz brala vratky pro sebe a rovněž na financování Zelenského partaje. Jenže, aby to mohlo fungovat, dámy a pánové, tak musí být splněna jedna podmínka. A hádejte, jaká?

No, samozřejmě, musí být zmařen mírový proces! Protože obrovské vývary ze zbrojních zakázek nelze realizovat, když válka skončí. Proto válka musí pokračovat. Proto najednou i různí politici z alternativních stran náhle šokují a voliči je ani nepoznávají.

Najednou ti politici děkují Ukrajině, najednou vyzývají Rusko k přijetí porážky, najednou vyzývají k vyslání vojáků na Ukrajinu hned teď, najednou bojují za přijetí bruselské iniciativy SAFE na mamutí dotace do zbrojních firem v celé EU, přičemž ty dotace podle dokumentů SAFE budou “koordinovat” (rozuměj přidělovat) národní vlády, každá podle svých vlastních uvážení a parametrů.

SAFE: Bruselský zbrojní mega-mechanismus, kde o miliardách rozhodují národní vlády – a korupční hrozby jsou nevyhnutelné

Evropská iniciativa SAFE (Security Action for Europe), schválená již v květnu v roce 2025, představuje největší finanční nástroj v historii EU určený na společné zbrojení, posílení obranného průmyslu a modernizaci armád. Rozpočet až 150 miliard eur je prezentován jako „evropská odpověď na bezpečnostní hrozby“, de facto jako evropská zbrojní půjčka na horizont dvou desetiletí.

Na papíře jde o průlomový projekt. V praxi ale iniciativa otevírá obrovský korupční prostor, protože o tom, kdo získá miliardové zakázky, rozhodují vlády jednotlivých států, nikoli centrální orgán EU. A právě v tom je největší problém: SAFE není centrální evropský nákup, ale obří penězovod, který napájí národní zbrojní zakázky. Níže si popíšeme, co je to ta iniciativa SAFE:

Co je SAFE a jak funguje

SAFE je finanční nástroj vytvořený Evropskou unií, který:

• poskytuje levné úvěry vládám,
• z nichž státy platí zbrojní kontrakty,
• podmínkou je ve většině případů společný projekt alespoň dvou států,
• a hlavní roli má koordinace, nikoli přímé řízení z Bruselu.

Neexistuje žádný „bruselský superúřad“, který by seděl nad seznamem zbrojních firem a z centra EU rozhodoval, kdo má získat zakázky. Místo toho rozhodují státy samy – a to podle vlastních politických a ekonomických zájmů.

Evropská komise pouze schvaluje, zda investiční plán členského státu formálně odpovídá pravidlům SAFE. Neschvaluje však:

• konkrétního dodavatele,
• konkrétní cenu,
• způsob provedení tendru,
• ani rizika korupce či klientelismu v dané zemi.

U projektu, který má ve výsledku generovat stovky zbrojních kontraktů napříč Unií, je taková konstrukce přímo pozvánkou k tomu, aby se z SAFE stalo pole pro politické kšeftování s bezpečností a obranou.

Kdo konkrétně vybírá zbrojní firmy

Rozhodovací struktura SAFE je tříúrovňová. Na první pohled vypadá technokraticky a suše, ale z hlediska korupčních rizik je důležité podívat se, kde leží skutečná moc.

A) Národní vlády a ministerstva obrany
Tady leží hlavní těžiště rozhodování. Vlády předloží Evropské komisi svůj investiční plán, ale samotné tendry a výběr firem řídí výhradně ony. Ministerstva obrany a případně další rezorty určují, jaké typy zbraní a technologií se pořídí, jaký bude postup výběru dodavatelů a jaká firma dostane kolik miliard.

V praxi to vypadá tak, že vláda rozhodne například:

• „chceme bezpilotní systémy, systémy PVO nebo dělostřeleckou munici“,
• „zapojíme do projektu tuto konkrétní národní firmu nebo konsorcium“.

Evropská komise to bere pouze na vědomí, pokud projekt formálně splňuje parametry SAFE. Nemá mandát rozporovat politické rozhodnutí vlády, která si „vybere svého šampiona“.

B) Mezistátní konsorcia
SAFE vyžaduje, aby značná část projektů byla společná. To znamená, že více států vytváří konsorcium, které si interně určuje, jaké firmy osloví a jak zakázku rozdělí. Na papíře se tomu říká „společné zadávání zakázek“. V realitě to znamená, že politické dohody mezi vládami rozhodují, které národní firmy se „přifaří“ do projektu za každou danou zemi. Čím více států je zapojeno, tím komplikovanější je struktura odpovědnosti a tím těžší je zpětně dohledat, kdo a na základě čeho prosadil konkrétního dodavatele. Odpovědnost se pohodlně rozplyne v mlze mezi-vládní dohody.

C) Evropská komise
Komise neschvaluje jednotlivé firmy ani konkrétní smlouvy. Její role je:

• zkontrolovat, zda investiční plán splňuje formální parametry SAFE,
• pohlídat, aby šlo deklarovaně o posílení evropských kapacit,
• poskytnout úvěr členskému státu za výhodných podmínek.

Komise je tedy spíše makro-regulátor a bankéř, nikoli skutečný kontrolní orgán zakázek. Tím pádem leží reálná moc nad miliardami eur výhradně v národních hlavních městech a na ministerstvech obrany.

Proč tento model vytváří extrémní korupční rizika

Zbrojní sektor je dlouhodobě jedna z nejkorupčnějších oblastí státních zakázek. Globálně i v Evropě. Je to prostředí, kde:

• neexistuje reálná veřejná kontrola,
• smlouvy jsou kryty „utajením“ a „bezpečnostním zájmem státu“,
• ceny jsou neveřejné a porovnání s trhem prakticky nemožné,
• používají se prostředníci, lobbisté a poradenské agentury.

SAFE do tohoto prostředí nenese zásadní změnu pravidel. Naopak: do stejného korupčně rizikového prostoru jednoduše nalévá řádově vyšší objemy peněz. To je konstrukce, kde korupce není náhoda, ale systémové očekávání.

A) Politici mají moc přidělit miliardové zakázky konkrétním firmám
Pokud ministr obrany nebo vládní koalice rozhodne, že firma X dostane například čtyři miliardy ze SAFE na nové drony nebo systém PVO, Evropská komise to nijak nerozporuje. Komise nezkoumá, zda:

• výběr nebyl zmanipulovaný,
• neexistuje levnější nebo kvalitnější alternativa,
• politici nejsou napojeni na danou firmu.

To je přesně model, který v minulosti vedl k obřím zbrojním skandálům – od předražených stíhaček až po pochybná BVP nebo padáky atd. SAFE tento model neomezuje, pouze navyšuje objemy peněz, které přes něj tečou.

B) SAFE posiluje „národní zbrojní oligarchy“
Státy mají přirozenou tendenci „krmit vlastní koně“. Už první vládní plány v rámci SAFE ukazují, že:

• Polsko tlačí své domácí koncerny do systémů PVO a munice,
• Francie posiluje velké hráče typu Nexter a Thales,
• Itálie využívá SAFE ke zpevnění pozice holdingu Leonardo,
• Německo vytváří další prostor pro Rheinmetall a navázané struktury.

Pokud je vláda politicky nebo osobně propojena s konkrétními firmami, SAFE jim otevírá dveře k mnohonásobně větším zakázkám než dosud. Z „normálních“ státních dodavatelů se stávají de facto zbrojní oligarchové, živení evropskými penězi. A za to již sabotáž mírového procesu na Ukrajině stojí, ne?

C) Společné projekty rozmazávají odpovědnost
Když projekt vede pět nebo šest států, kdo přesně odpovídá za výběr firmy? Kdo ponese politický důsledek, pokud se ukáže, že zakázka byla předražená nebo zmanipulovaná? Odpovědnost se v takovém případě pohodlně rozmělní v mlze mezi-vládní diplomacie. Každý stát ukáže na druhého. Kontrolní orgány v jedné zemi nemají pravomoc rozebírat smlouvy, které jsou spolupodepsané dalšími vládami a kryté režimem utajení. Ideální prostředí pro to, aby se ztrácely miliardy.

D) Lobbisté v Bruselu i v hlavních městech
Velké zbrojařské koncerny už dávno nepracují jen s klasickým lobbingem v národních parlamentech. Mají rozsáhlé lobby struktury v Bruselu, poradenské firmy, právní kanceláře a „think-tanky“, které pomáhají vládám „správně nastavit“ investiční plány pro SAFE. V praxi to znamená, že samotné firmy si často píší návrhy projektů, které je následně vlády přejímají a posílají do Bruselu ke schválení. Komise vidí investiční plán jako technický dokument, ale v realitě může jít o produkt práce najaté lobbistické agentury placené tím, kdo z projektu nejvíc vydělá.

E) SAFE kopíruje mechanismy, které vedly ke zbrojním skandálům na Ukrajině
Případy, které se objevily kolem zbrojních nákupů na Ukrajině – včetně afér spojených s oligarchickými strukturami a „zbrojními“ firmami s minimální reálnou kapacitou – vypadají jako varovný manuál:

• stát nakupuje urgentně a ve velkých objemech,
• výběr firem probíhá bez veřejné soutěže,
• rozhoduje úzký okruh lidí s politickým krytím,
• peníze tečou přes prostředníky, poradce, platby přes kampeličky a „konzultanty“.

SAFE přebírá stejnou architekturu – jen je systém zabalený do loga EU a roztažený na celou Unii. Mechanismus zůstává: politická rozhodnutí za zavřenými dveřmi, obrovské peníze, minimální transparentnost a jen formální následná kontrola.

Co hrozí Evropě, pokud SAFE poběží bez centrální a tvrdé kontroly

Pokud SAFE poběží v podobě, jak byl navržen, a nedojde k zásadnímu zpřísnění kontrolních a auditních mechanismů, což samozřejmě ve zkorumpované EU nehrozí, tak to bude mít několik zásadních dopadů.

1. Oligarchizace obranného průmyslu
Jednotlivé státy si vychovají své „národní zbrojní barony“, kteří budou dostávat jednu zakázku za druhou. Konkurence menších a nezávislých firem bude prakticky eliminována, protože nebude mít šanci se proti politicky chráněným gigantům prosadit.

2. Předražené nákupy bez reálného auditu
Komise nekontroluje konkrétní ceny ani parametry smluv. Národní kontrolní orgány mají v obraně svázané ruce kvůli utajení. Výsledkem jsou zakázky, u kterých nebude možné objektivně prokázat, zda nejsou dramaticky předražené. A pokud se to někdy prokáže, politická odpovědnost se rozplyne.

3. Finanční toky z firem k politikům
Bez ohledu na konkrétní stát je schéma vždy stejné:

• firma dostane obří zakázku financovanou ze SAFE,
• část peněz se vrátí v podobě „poradenských smluv“, financování kampaní nebo jiných forem odměn,
• politici mají motiv „držet válku na Ukrajině a systém v chodu“, protože z toho profitují.

SAFE tak nevědomky vytváří infrastrukturní základ pro novou generaci korupčních elit a politický systém napojený na zbrojení, což podle definice je fašismus, takže ty kauzy budou rozsahově mnohem větší než klasické národní skandály. Nejde o desítky milionů, ale o miliardy eur. A nikdo se o těch kauzách, díky zbrojnímu utajení, zřejmě ani nedoví. Pokud tedy někdo neudělá nějakou “botu“.

4. Úpadek důvěry v evropské instituce
Z pohledu veřejnosti v členských státech to bude vypadat jednoduše: Evropská unie poskytla stovky miliard na obranu, ale nikdo není schopný vysvětlit, proč jsou zakázky předražené, kdo přesně byl vybrán a jakou roli v tom hrála korupce. Každý další skandál podkope důvěru v EU, v národní vlády i v samotnou myšlenku společné obranné politiky. To je prostě rovněž realita.

Peníze proudící do zbrojení z veřejných zdrojů jsou, jak se nakonec zdá, víc než mírové ideály

Takže se závěrem zeptám, chápete, nebo nechápete, proč je takové ticho na něco, kde by měl být křik, a proč naopak místo obvyklého řevu od opozice přichází pochvala nějakému ministrovi vládní koalice? Nebylo by překvapením, že když si někdo čichne k obrovským penězům, ale teď nemyslím pár desítek nebo stovek tisíc korun, ani milionů korun, ale opravdu k mamutím penězům, ke stovkám milionů a k miliardám, tak že prostě se najednou politik změní.

Najednou ho nepoznáváte. Ta proměna je děsivá. Jenže takhle to často funguje. Kdo si čichne k moci, je tou mocí často omámen, ale nemusí se stát ještě nic strašného. Ale když někdo v té moci si čichne navíc k obrovským balíkům peněz, tak mnoho politiků to potom nevydrží a promění se. Najednou z nich vypadávají slova, která byste čekali od rusofobů a chciválků. Než jdete k volbám, chcete změnu a nechcete Fialu jako premiéra a nechcete Lipánka na zamini a jeho pro-ukrajinskou a pro-válečnou politiku.

Zvolíte alternativu, chvíli se kvůli Trumpovi mluví o míru, že i Evropa se musí připravit na mír, ale jak postupně běží čas, najednou se mírový proces zasekne a najednou máme jakoby úplně nového Lipánka, který dokonce vyzývá Rusko k přijetí porážky a bývalí členové Fialovy vlády jeho projev oceňují a uznávají. Co se stalo, že ministr Babišovy vlády náhle sklízí chválu od členů Fialovy bývalé pětikoalice? A je náhoda, že všichni kádři, kteří ho chválí, jsou z Aspenu? Můžete si myslet, že jde o náhodu.

Můžete si myslet, že ty výroky Rasmussena pro vyslání Evropanů do války na Ukrajině je náhoda. Můžete si myslet, že to bojování Sikorského v polském Sejmu za schválení programu SAFE je také jen náhoda. Jenže pochod EU k mamutímu zbrojení do války s Ruskem, na kterém se napakují nejen zbrojaři, ale i politické partaje v celé EU, které jim budou přerozdělovat z ministerstev zakázky, je prostě fakt a nikoliv náhoda. A to je ta skutečná realita. Když totiž jde o peníze ze zbrojení, tak tam jsou najednou všichni kamarádi, a všichni jsou najednou podporovatelé Ukrajiny. Je to prostě průhledné, a je to na blití.

-VK-

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2026:
*****************************************

Anonym 150,- Kč, RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Anonym 600,- Kč, Jiří Sajbrt 1000,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, A. Rencalg 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, Dana Zemánková 200,- Kč, Zdenka Brancuská 500,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Milan Lorencovič 100,- Kč, Jaroslav Jedlička 300,- Kč, Zora Kudelková 200,- Kč, René Hladík 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: ... 21 840,00 Kč

Vybráno 49.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Odsouzeni vyhrát - 28.2.2026
• Pokud je to válka českých politiků, měli by vyrazit jako první do frontové linie - 28.2.2026
• Bývalý šéf NATO prohlásil, že Evropa musí vyslat vojáky na Ukrajinu! - 28.2.2026

(9 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...