Boj s Putinem podle Bruselu

Pro vrchního cenzora, následovníka pátera Koniáše či Bobliga z Edelstadtu Michala Klímu to neznamená prakticky nic. Žel nám. Nadále bude pochrochtávat u korýtka, tedy u monitoru či displeje notebooku, za nemalé peníze z našich kapes a „odborně“ nasměrovávat a doporučovat cenzuru jdouce ve šlépějích svých protektorátních a bolševických předchůdců. Jiná doba, stejně pokřivené charaktery a stejná praxe. Ono co se ohánění Západem týče, tak jsou naši levicově-liberální fanatici silně výběroví, mají kachní žaludky a jepičí paměť.

Ohledně současného či historického kontextu, který se do jejich příběhu – jak říkají: narativu – nehodí, ten ignorují. Slyšeli jsme snad z jejich úst v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině a s nekonečným příběhem sankcí a patetického moralizování jakoukoliv byť jen zmínku o nedávných agresích Západu v čele s humanitárními bombarďáky z USA? Srbsko? Irák? Libye? Potažmo Afghánistán? Irák pak s již zcela prokazatelně vymyšlenou záminkou? Jako by se nic z toho nikdy nestalo. Slovy Orwella: Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.

Evropská komise, jak informoval europoslanec Niedermayer, představila devět kroků na snížení závislosti na ruském plynu a ropě. Mezi nimi je i návrh snížit rychlost na dálnicích nebo nevyjíždění autem v neděli. Je vůbec ještě možné tyto rady nazývat hraběcími, nebo už by si zasloužily svou vlastní kategorii?

Od reality všedního dne běžných občanů odtrženým soudruhům, kteří tyto rady, jež se samozřejmě nebudou vztahovat na ně, vymýšlejí, by místo teplých místeček za statisíce měsíčně slušely spíše kazajky. Na buzerování a omezování občanů, kteří je nedobrovolně štědře platí, jsou mistři. Ale tvořit reálné hodnoty? To ne, to je každý muzikant. Nicméně jde pouze o další doklad toho, jak se globalisté postupně snaží nám všem salámovou metodou odebrat veškeré svobody, volnost a časem i soukromé vlastnictví.

Bývalý americký prezident George Bush si při středečním projevu dal vlastní gól, jaký se hned tak nevidí. Když mluvil o Ukrajině, řekl: „Výsledkem je absence pojistek a protivah v Rusku a rozhodnutí jednoho muže začít naprosto neospravedlnitelnou a brutální invazi do Iráku. Tedy na Ukrajinu.“ Když už i Georgi Bushovi straší v hlavě myšlenka, že invaze do Iráku byla brutální a neospravedlnitelná, není na čase se začít bavit o tom, k čemu 20 let „šíření demokracie“ vedlo?

Mám za to, že už i nedoukové ze zvláštních škol pochopili, že šíření demokracie – slovy nejmenovaného klasika „humanitární bombardování“ – vedlo akorát ke krmení vojenskoprůmyslového komplexu a jistých vybraných skupin, k rozvratu relativně stabilních a do té doby fungujících zemí, k drancování jejich nerostného bohatství a k tamní privatizaci kdečeho. Samozřejmě v součtu miliony zcela zbytečně zmařených životů, jež jsou na prvním místě, ani nezmiňuju.

Přeřeknutí jednoho z přímých aktérů těchto zločinů je jen pitoreskním dílem nechtěného, kdy potrefená husa zakejhala. Označuje-li politický a mediální mainstream za válečného zločince Vladimira Putina, tak co je potom právě třeba George Bush? Nebo Barack Obama či Bill Clinton? Jen se ptám, ani nenaznačuju.

Česko zaslalo Ukrajině své ještě sovětské tanky. Nyní nám Německo daruje patnáct tanků Leopard 2A4 a bude se jednat o nákupu dalších verzí 2A7. Realisticky, čeká tyto tanky něco jiného než jejich předchůdce, tedy chytání prachu ve skladu a nakonec předání dalšímu spřátelenému režimu?

V současné době, kdy je náš politický a mediální mainstream plný válečných štváčů a bláznů, kteří zřejmě netuší, co to válka ve skutečnosti je, bych nakonec s chytáním prachu ve skladu neměl zas takový problém. Realisticky, pár tanků, pár stíhaček a pár vojáků nemá pro naši zemi valný význam. Chtěli-li bychom alespoň do jisté míry být schopní postarat se o vlastní obranu, pak by se musela alespoň v nějaké formě obnovit povinná vojenská služba tak, jako třeba ve Finsku nebo ve Švýcarsku, které je mnohými samozvanými demokraty tak obdivováno. Žoldáci pro nás a naši bezpečnost nejsou žádnou zárukou. Řada z nich půjde totiž vždy za vyšším žoldem. Což je docela logické a není se čemu divit, jde-li o jejich obživu.  

Andrej Babiš za doprovodu médií zahájil turné po České republice. V Břeclavi proběhlo vše ještě v pořádku, ale v Brně, domovině mnoha českých ministrů i premiéra, tekla krev. Nezhrubla nám nějak společnost? O čem to svědčí?

Jen tak na okraj, Andrej Babiš tak trochu demagogicky předeslal, že nejde o kampaň. Klasik by se tak s trochou nadsázky mohl domnívat, že možná jde o speciální reklamní PR operaci.

Pokud někde tekla v souvislosti s návštěvou bývalého premiéra krev, tak je to zcela neospravedlnitelné a viníci by měli být potrestáni. Společnost nám bohužel hrubne, to je fakt. A svou vinu na tom kromě současných vládních představitelů má i bývalá vláda Andreje Babiše, která covidismem rozdělovala společnost na očkované a neočkované a zcela nepokrytě štvala jedny proti druhým. Takže Andrej Babiš částečně sklízí i to, co sám zasel.

Ale opakuju, že fyzické násilí je v tomto případě – ostatně jako v drtivé většině případů – naprosto přes čáru, neobhajitelné a u viníků nechť je vyvozena odpovědnost.

Finsko a Švédsko by se chtěly připojit k NATO. Ovšem s jejich vstupem nejen že nesouhlasí Erdoganovo Turecko, ale nyní i chorvatský prezident. Nerozpadá se nám trošku ta oslavovaná jednota?

Tak ona oslavovaná jednota je prakticky vždy a za všech okolností jakýmsi pozlátkem, propagandou, přáním otcem myšlenky. A myslím to obecně, nejen v případě Severoatlantické aliance. V případě globalistických organizací jako NATO, EU a podobně s členskými zeměmi, jejichž zájmy se z logiky geopolitiky, ekonomiky a tak dále často kříží, pak tím spíš.