
Boj o inkluzi zuří dál
STANISLAV KORITYÁK
Ač jsem se svými plány (v rámci voleb) na rozložení inkluze odspodu neuspěl, o inkluzi se stále vede boj. A to je dobře. Stále jsou lidé, kteří se nebojí bránit.
Minulý týden (15. 10. 2026) publikovaly Seznam Zprávy článek Václava Zemana z neziskové organizace Eduin silně manipulační a hlavně nedostatečně ozdrojovaný článek nazvaný Spor o inkluzi. Volební neúspěch nemají odnášet ti nejzranitelnější. Mám k tomuto článku několik faktických výtek. Jako učitel s patnáctiletou praxí této problematice rozumím skoro stejně dobře jako odborník na vzdělávání, který nikdy neučil a není zatížen ani pedagogickým vzděláním.
Lež a manipulace hned v názvu článku
Mám na mysli větu: „Volební neúspěch nemají odnášet ti nejzranitelnější.“ Pan Zeman píše o volebním neúspěchu. Má asi na mysli debakl vládních stran u komunálních voleb. Ovšem volební programy těchto stran vznikly stejně jako vládní program dávno před komunálními volbami. A tam je revize inkluze tím nejjemnějším vyjádřením. Najdeme také zrušení inkluze. To, že ANO, SPD a Motoristé mají snahu napravit inkluzi, není důsledkem neúspěchu, ale důsledkem úspěchu – vyhráli parlamentní volby.
„Nevíme si s tebou rady. Budeš měsíc doma“
Cituji nadpis pana Zemana. O pár řádků níž píše něco jiného, ale v nadpisu problém prezentuje jako neschopnost učitelů. Cituji pana Zemana: „Velká pozornost bude v nejbližší době jistě upřena na to, jak mohou školy pracovat s dětmi s náročným chováním a opakující se agresivitou. S těmi se setkává stále více učitelů, přičemž aparát jejich možností je dost omezený.“
Zde už se dostáváme k jádru problému – školy, potažmo učitelé mají svázané ruce legislativou, k níž se již po mnoho let neziskovka EduIn, za niž pan Zeman „kope“, vyjadřuje. Nevšiml jsem si, že by EduIn protestoval proti materiálu „Identifikace žáků se sociálním znevýhodněním v základní škole“ od Zbyňka Němce, v němž je agrese nezdravotního původu, prezentovaná jako „náročné chování“, jedním z podkladů pro „bonifikaci“ těchto dětí formou obědů zdarma, bezplatných snídaňových klubů a jiných odměn.
Ve výše uvedeném dokumentu pana Němce, financovaném z Národního plánu obnovy a schváleném Ministerstvem školství, se na str. 28 píše: „Podpůrné mechanismy, které reagují na bariéry ve vzdělávání vznikající v důsledku náročného chování žáka, pak zahrnují zejména: Přiměřenou toleranci vůči chování žáka ze strany učitele,…“
Jsme doma. Jak může učitel účinně řešit nevychovanost žáka, když mu přímo Ministerstvo školství prostřednictvím Věstníku MŠMT závazně stanoví povinnost tolerovat nepřijatelné chování žáka?
Pan Zeman neopomněl podpořit existující „programy“ a služby
Opět cituji článek pana Zemana: „Zde je nejprve nutné zvážit kombinaci možné dostupné podpory od Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), středisek výchovné péče a dalších existujících služeb a programů, a až poté přistupovat k represivním krokům ve formě vylučování dětí na 30 dní ze školy (bez jakékoli další podpory).“
Nelze přehlédnout, že aktivista z neziskovky podpořil neziskovky, které pořádají velkou část těchto „programů“. K tomu mohu dodat jen tolik, že pokud tyto „služby“ a „programy“ už po mnoho let existují, pak asi nejsou příliš účinné, pokud problém trvá. Já vím, nastoupí otřepaný argument, že by to bez nich možná bylo ještě horší.
Na základě svých zkušeností z praxe ve škole jsem si jist, že kdybychom tyto programy zrušili, nedošlo by k žádné změně. Nikdo totiž nikdy neměřil jejich reálný dopad na chování žáků. Takže bych je bez náhrady zrušil, primární prevenci ponechal na třídních učitelích (učitel dokáže žákům říct, jak se mají chovat), a nejenže tím ušetříme spoustu peněz, ale také ověříme smysluplnost těchto programů.
Nemohu souhlasit ani s tvrzením, že vyloučení žáka ze třídy je krok represivní. V mnoha případech je účinnou prevencí pro zajištění bezpečnosti ostatních dětí ve třídě a zaměstnanců. Kope někdo pana Zemana na tiskovce nebo v neziskovce EduIn? Tak proč by se tak měl žák chovat k učiteli? Napřed vyloučíme, a pak mohou „odborníci“ v klidu pracovat. Nechť pan Zeman sám nastaví kůži a podpoří znevýhodněné děti. Má možnost.
A není pravda ani to, že by byl žák vyloučený z výuky bez jakékoli další podpory. Už to, že škola dá rodičům seznam učiva k doučení, je forma podpory.
Inkluze je ideologický projekt
Úsměvný je také další výrok neziskovkáře pana Zemana: „Je podivuhodné označovat za ideologické, že rodiče chtějí, aby jejich děti mohly chodit do nejbližší školy a ta jim dokázala poskytnout co nejlepší vzdělání. Mnohem ideologičtější a urputnější jsou spíše kroky těch, kteří se snaží proti tomuto stavu všemožně bojovat.“
Dovolím si jej rozebrat. Začnu skutečností, že ne každá „nejbližší škola“ poskytuje dětem nejlepší vzdělání. V článku na Seznam Zprávách vrchní školní inspektor pan Zatloukal uvádí (cituji): „Mezi regiony máme rozdíl na úrovni tří školních roků.“
Takže ne každá škola poskytuje stejně kvalitní vzdělání. Ideologické není ani přání rodičů, aby jejich dítě chodilo do nejbližší školy v očekávání kvalitního vzdělávání. A stejně neideologické je přání jiných rodičů, kteří chtějí, aby jejich dítě nechodilo do školy se vzdělávacími výsledky o tři roky horšími, než je jinde.
Ideologií ovšem je snaha plošně cpát všechny děti do základních škol. A zde bych otázku rozdělil na dva proudy, zdravotní a nezdravotní. Pro smyslově, mentálně a jinak postižené děti existují speciální školy, které jim dokážou zajistit nesrovnatelně kvalitnější péči, než běžná základní škola. O ceně za tuto péči se odmítám bavit, jedná se tu o nejlepší zájem dětí, jak tvrdí sami propagátoři inkluze. Pochopitelně závisí na míře postižení. Ne každé dítě s brýlemi potřebuje speciální školu.
A pak tu máme nezdravotní problémy – nevychované děti, zanedbané děti, děti ze skutečně chudých rodin, případně děti z rodin, kde je na prvním místě láhev a cigareta. Zde je potřeba problém řešit na úrovni příčiny, kterou je rodina.
Kdepak máte, pane autore, zdroj?
U těch nejostřejších tvrzení panu Zemanovi chybí zdroj: „V dalších podnětech už jdou Motoristé za hranu efektivnosti a velmi pravděpodobně i ústavnosti. Navrhují například, aby ředitel spádové školy mohl odmítnout přijetí žáků se zrakovým, sluchovým či lehčím mentálním postižením (v budoucnu dokonce i žáky s dyslexií, dysgrafií nebo po dlouhé nemoci). Novou školu by jim musel sehnat kraj.“ Odkud tuto informaci máte, pane autore? Můžete svá tvrzení doložit?
Neznám původ těchto informací, ale pokud by se skutečně jednalo o návrh Motoristů, mohu jej chápat jako snahu o poskytnutí speciální péče v odborných zařízeních. S tím lze jen souhlasit, zvláště u dětí se závažnými poruchami. Snad nikdo nechce tvrdit, že asistent pedagoga, kterému k výkonu profese stačí ukončené základní vzdělání, poskytne lepší péči než lékař nebo pedagog?
Není mi jasné, zda pan Zeman mediálně lobbuje za zájmy neziskovek nebo dětí, když odmítá dětem poskytnout specializovanou péči s odvoláním na náklady: „Přechod části dětí běžných škol do speciálních je oproti současnému stavu násobně dražší. Zvyšovat fyzické i personální kapacity speciálních škol, nebo budovat a vybavovat speciální třídy v běžných školách, je velmi nákladný krok, na který se v podfinancovaném českém školství jen těžko najdou prostředky.“
Opět postrádám výpočet, kolik stojí ono „násobně dražší“. Já bych řekl, že vůbec nejde o to, zda je to dražší či násobně dražší, ale zdali peníze tečou do správných kapes. Inkluze totiž vůbec není o dětech. Inkluze je především obrovský byznys a děti jsou jen prostředkem, jak tyto peníze nasměrovat.
Zdroje: Seznam Zprávy (ZDE a ZDE), Národní pedagogický institut ČR (ZDE), MŠMT (ZDE)
- Evropský standard - 20.10.2026
- Je nejvyšší čas vyzkoušet jiný přístup - 20.10.2026
- Boj o inkluzi zuří dál - 20.10.2026
