30.6.2022
Kategorie: Ze světa

Bitva o Kaliningrad, aneb – jaké další překvapení nás čeká?

Sdílejte článek:

JANE KAUFMAN

Zatím se jedná o bitvu verbální a mediální, ale to, co se z toho může vyvinout, může mít velmi vážné následky pro nás všecky. Oproti všem mezinárodním zákonům a zásadám a proti vší lidské slušnosti a etice, si na sebe vzala Litva roli soudce nad Ruskem a odmítá pustit jejich vlaky se zbožím do Kaliningradu skrze své území. Kaliningrad, protože je od své mateřské země odtržen pruhem litevského státu, je tím pádem přes pevninu nedostupný.

Litevci si hrají na světové policajty a tvrdí, že zboží, na které se vztahují evropské a americké sankce není možno přes jejich zemi převážet. Jiné věci mohou projít v pořádku, ale embargované ne! Ta skutečnost, že to všecko Rusové převážejí na své vlastní území, neboli z Ruska do Ruska, u nich nic neznamená. Jejich citlivé svědomí by zřejmě nesmírně utrpělo tím, kdyby přes jejich zemi měla putovat na příklad ropa, nebo uhlí, stavební materiály, či vyspělá technologie a jiné produkty a suroviny, které tvoří asi 50% všeho běžně převáženého zboží.

Takže Rusové, žijící v Kaliningradu by neměli topit, stavět, mít vyspělou technologii a mnoho jiného jen proto, že si jedna velice snaživá paní ve vedení spolku poblouzněných a špatně informovaných evropských zemí, spolu s bandou přitakávačů od tamtéž, kteří si neprávem říkají „Parlament“ vzali do hlavy spáchat ekonomickou sebevraždu. A Litva jim dělá dobrovolného kata a znepřátelí se se svým sousedem a to za to není ani placena. I když – možná je placena!

Rusové se k tomu samozřejmě vyjádřili znechuceně a prohlásili, že Litva se dočká své odplaty v brzké budoucnosti a že tato bude mít značný záporný vliv na všecky občany země. Označili něco takového za protizákonné, proti mezinárodním zákonům a požadovali okamžité uvolnění železničního provozu.

Litva na to reagovala vytvořením dalších problémů i na silnici, kde omezují dopravu do Kaliningradu. Přitom říkají, že se nejedná o blokádu, ale že postupují v rozmezí svých práv a povinností, jako členové Unie a uplatňují sankce, Unií a jejími členskými státy navržené. Ve skutečnosti zkoušejí být papežštější, než papež, jak se říká.

President Litvy, Gitanas Nauseda prohlásil, že jeho země je ochotna přidat k zakázanému zboží, které do Kaliningradu nepropustí, cokoliv dalšího by si kdo vymyslel. Prý nejednají ve vlastním zájmu, ale chtějí ukázat jak moc podporují Evropskou unii v jejím rozhodnutí. A vůbec nemají obavy z nepřátelských akcí z ruské strany, jako třeba že jim Rusko zastaví dodávky elektrické energie, na kterých jsou závislí, nebo cokoliv jiného, protože „cítí podporu Evropské unie.“ Taky se nebojí, že by je Rusové vojensky napadli, protože přece jsou členy NATO!

Kdyby věděl jak málo to znamená a jak uboze malé zajištění to představuje, tak by si dával větší pozor na to, co vypouští z úst. Už to jméno litevského presidenta, Gitanas, znamená ve španělštině „cikán.“ Sice jako cikán nevypadá, zřejmě „jiný kraj, jiný zvyk.“

Na konec rozhovoru s agenturou Reuters dodal: „A na Kaliningrad uvalíme další sankce.“ Vyjádřil své odhodlání promluvit o této situaci na blížící se schůzi NATO a požadovat, aby rozmístili větší množství vojska v Pobaltí, v přímé blízkosti ruských hranic.

Nebylo by špatné,“ řekl, „použít tuto situaci jako příklad, abychom ukázali jaké Rusko skutečně je a jaké metody a hrozby používá k řešení svých problémů. To může uklidnit ty, kteří říkají, že bychom měli Rusku pomoci zachovat si tvář – zatím co Rusové nám arogantně vyhrožují.“

Přitom všecko, co Rusko prohlásilo je, že „Litva se dočká své odplaty v brzké budoucnosti a tato bude mít značný záporný vliv na všecky občany země.“ Citliví Litvánci v tom vidí obrovskou výhrůžku, zatím co jejich zastavení životně důležitých dodávek na ruské území je správné. Co asi tak čekali odplatou za takový čin? Snad pochvalu?

Uvědomte si, když pošlete balíček třeba do Australie, tak letadlo přelétá nad mnoha zeměmi, anebo vlak s nákladem jimi projíždí, kde může být zboží, které posíláte, přísně zakázáno. V balíčku může být třeba kniha, kritizující Korán, což je v arabských zemích, skrze které bude balíček cestovat, přísně zakázáno. Myslíte, že by měli tento balíček kvůli tomu zabavit a zničit? Samozřejmě že ne, protože tam, kam je balíček určen něco takového zakázáno není a to je to podstatné.

Takže proč ze sebe Litva dělá osla Evropské unii? Čeká snad, že ji za to pochválí?

Reakce na nepřátelský čin

Ruský Ministr zahraničí povolal velvyslance Evropské unie v Moskvě Markuse Ederera na pohovor stran vzniklé situace. Tento zkoušel Rusy uchlácholit a varoval před „nějakými zhoršujícím činy a řečmi.“ Prý se nejedná o protiruskou akci, ale je to příkladné dodržování příkazů Unie. Když sankce, tak sankce!

Hlavní litevští představitelé ruskou reakci na embargo posměšně komentovali, jako že Kreml zkouší vytvořit „blokády“ propagační kampaň a chce na ní kapitalizovat. „Je to ironické, slyšet řeči o porušení mezinárodních dohod ze země, která porušila snad každou mezinárodní dohodu, jak zde jsou,“ prohlásila litevská Premiérka Ingrida Simonyte. „Tady není žádná blokáda Kaliningradu; Litva pouze uvádí v platnost sankce Evropské unie.“

Ruské Ministerstvo zahraničí se vyjádřilo, že považují chováni Litvy za provokaci a že tito právě porušili Společnou smlouvu mezi Ruskou federací a Evropskou unií z r. 2002, která zaručovala Rusku přístup do Kaliningradu. Jiní říkají, že to, co se stalo je „přímá agrese proti Rusku, která je nutí se okamžitě starat o patřičnou obranu.“ Vyskytly se i názory, že blokáda Kaliningradu je útok proti ruské samostatnosti a že se rovná vyhlášení války.

Michail Chodorkovsky, ruský podnikatel, žijící v Británii, varoval v časopise „Financial Times,“ že Rusové budou potřebné věci dopravovat do Kaliningradu letadly. „Co potom NATO udělá?“ ptá se.

Ukrajinský Ministr zahraničí Dmytro Kuleba se vyjádřil, že „Rusko nemá žádné právo vyhrožovat Litvě. To všecko je jejich vina, protože to všecko jsou následky jejich ničím nevyprovokované a neopodstatněné invaze Ukrajiny.“

Kuleba zjevně nepovažuje tu skutečnost, že Donbas Rusy přímo požádal o pomoc v nouzi za podstatnou. Ani 14 000 zavražděných občanů Donbasu, kteří měli odstraněny hlavní orgány a byli naházeni do hromadných hrobů pro něho zřejmě nepředstavují dostatečný důvod. Ani to mu nepřijde důležité, že si Ukrajina nechala od NATO nastavět na své území rakety, zaměřené na všecka hlavní ruská města, která by stisknutím jednoho knoflíku – obrazně řečeno – zničila celé Rusko zaráz. Anebo co tak 30 amerických a německých laboratoří na Ukrajině, které chrlily nebezpečné jedy, se záměrem použít je proti Rusku a proti zbytku světa? Je usuzováno, že dnešní opičí neštovice přišly právě odtud!

Co tak ta všecka ta ukrajinská vojska, nastavěná na hranicích Donbasu, který začala v polovině února odstřelovat a den před vpádem Rusů na ně vystřelila 1400 raket?! 1400 raket za jediný den! Co tak průběžné odstřelování donbasských měst ukrajinskými jednotkami, záměrné ničení obytných částí, škol, nemocnic a veřejných budov, terorizování, mučení a znásilňování občanů?

To všecko nepředstavuje pro Kulebu a jemu podobné „žádný důvod?“

Finsko se také postavilo na odpor

Finsko vydalo varování Rusku, že je ochotno vyhlásit jim válku, kdyby podnikli jakýkoliv útok na Litvu. Finská armáda se prý připravuje k útoku na Rusko již celá desetiletí. Kvůli tomu vybudovali řádný vojenský arsenál a jsou odhodláni bojovat do posledního dechu. Možná proto se chtěli připojit k NATO, že doufali, že NATO se k nim přidá a pomůže jim Rusy porazit.

Je pravda, že Finsko bylo napadeno Sovětským svazem hned po Polsku, v r. 1939. Jenže to byl Sovětský svaz a ne dnešní Rusko. Sovětský svaz se zkoušel rozšířit po celém světě, protože měl v úmyslu rozšiřovat komunismus. Komunismus byl vždycky hlavní důvod pro rozpínavost komunistických zemí. Dnes je situace naprosto stejná, jenže komunismus se navlékl do lepšího hávu a přejmenoval se na Nové světové zřízení (NWO), nebo Great Reset, či 4. průmyslovou revoluci. Stejný čert, jiné jméno.

Když Hitler vtáhl do Polska*, začátkem září 1939, hned pár dnů na to, 17. září tam vtrhl Stalin z druhé strany a zabral část jeho území. Řekl si, že když jsou Poláci plně zaujati událostmi v západní části země, tak nebudou mít možnost věnovat se její východní části. Bez výčitek svědomí tím porušil mírovou smlouvu, kterou sám s Polskem uzavřel v r. 1932.

Cestou stačila sovětská armáda páchat všelijaká zvěrstva, jedním z nichž byl také Katyňský masakr 10 000 polských vojenských důstojníků, z čehož později obviňovali Němce. Zajímavé bylo, že Spojenci, což byli Amerika, Anglie a Francie nepohnuli prstem, aby se Poláků zastali. Polsko se odvolávalo k Británii a žádali o pomoc, ale dostalo se jim zpátky nevrlé odpovědi, že Britové se sami rozhodují s kým budou válčit a s kým ne.

Ta skutečnost byla, že Spojence vůbec Polsko nezajímalo. Polsko bylo pouze použito k tomu, aby zadalo důvod k rozpoutání jejich vysněné a vytoužené války.

Hned na to, 30. listopadu 1939 vtrhl Stalin do Finska. Porušil tím další mírovou smlouvu, kterou s touto zemí uzavřel v r. 1939. S armádou, čítající 450 000 mužů chtěl Finsko ohromit a dosadit tam vládu, složenou z finských komunistů, kteří čekali na signál v Moskvě. Finové, pobízeni Británií, která jim slibovala pomoc, se postavili na odpor a přesto, že slíbená pomoc se ukázala být asi 150 vojáků a nějaké starší vojenské vybavení, tak se Stalinovi ubránili. Bohužel, asi 100000 Finů přišlo v této a v předešlé válce proti Sovětům o život.

Byla to řádná potupa pro Stalina, když o půl roku později musel podepsat mírovou smlouvu s Finskem. Ale i Finové ztratili a sice zhruba jednu desetinu svého území.

Stalin rovněž napadl další pobaltské státy a východní Rumunsko. Převzetí Jugoslávie komunisty naznačovalo, že se jedná o stejný nekalý plán, rozšířit komunismus do celé Evropy a odtud do celého světa. Nový světový řád a už tehdy!

Západní spojenci Stalinovu agresivnost samozřejmě odsoudili, ale ve skutečnosti proti tomu vůbec nic neudělali a nechali ho řádit po libosti. V Americe to byl „strýček Joe“ a když se někdo vyjádřil proti komunistickému Rusku, tak to měl hned v posudku, protože „to jsou přece naši přátelé!“ Jenže později, až Rusko přestalo být komunistické, tak bylo náhle po přátelství.

Jak tak sleduji, tak ve světové politice se celá dlouhá léta osvědčuje jedno pravidlo: koho Amerika a Západ chválí a přátelí se s ním, ten nestojí na naší straně a často je to náš nepřítel.

Mnozí jiní reagovali po svém

Spojené státy se plně přidaly na stranu Litvy a prohlásily, že v případě napadení, celé NATO a jeho mašinerie přijdou na pomoc. Ale to jsou jen slova, spoléhat na ně není radno, obzvláště když strana, která je vypustila do světa není důvěryhodná.

Jakoby na povel, snad aby mohli přilít ještě víc oleje do ohně, Francouzi vytáhli do boje a uspořádali manévry v sousedním Estonsku. Zato Německo ustrašeně varovalo Rusko, aby se nezkoušelo Litvě mstít. Asi si mají Rusové nechat všecko líbit.

Čína a Rusko ihned vyslali své válečné lodi k japonskému pobřeží. Ruská baltická vojska uspořádala manévry se skutečnými výbušninami v Kaliningradské oblasti. Zúčastnilo se jich 1000 vojáků a s použitím asi 100 kusů válečné výzbroje ve formě raket, odstřelovaných z hromadných odstřelovacích ramp typu Uragan, velko-kalibrové pušky Hyacint a samostatně pohonné dělové systémy Gvozdika.

Estonské Ministerstvo obrany rovněž oznámilo, že Rusové provádějí znepokojující manévry v blízkosti jejich hranic. Vojenská cvičení ve formě raketového útoku na Estonsko byla opravdu prováděna. Estonci si stěžovali, že dokonce jedna ruská helikoptéra vlétla nad Estonské území na celé 2 minuty!

Je zde možné řešení?

Ruský vysloužilý Plukovník-Generál Jevgenij Bužinský prohlásil v televizním rozhovoru, že situace v Kaliningradu je nesmírně vážná. Zde se jedná o snahu vytlačit Rusy z tohoto místa, dostat je pryč z Baltského moře a město samo oddělit od hlavního území a postupně je Rusům ukrást. Proto je nutné něco okamžitě podniknout, nejdříve diplomatickou cestou, dát Americe najevo, že si zahrávají s ohněm a ať s tím ihned přestanou. Rusko se nezastaví ani před vojenskou obranou svého území. Ovšem jestli na něco takového Západ nedá, pak je nutno postupovat vojensky. A nedostatek obilí není nic proti tomu, co by je v takovém případě čekalo.

Podle něho, předně je nutné odvolat uznání Litvy z r. 1991 za samostatný stát, odvolat smlouvu s EU a s Litvou, včetně smlouvy o litevských hranicích a pak jim vypnout elektrickou energii. Poté je nutno zasáhnout vojensky a sice demonstrativně převézt některé jaderné zbraně, jako Iskandery, do Kaliningradu. Západ musí vědět, že to Rusové myslí vážně.

Televizní hlasatel Jevgenij Popov na to řekl: „Jinými slovy, to je pak válka s NATO?“ Na což Bužinský odpověděl: „Ano – a co jiného děláme (na Ukrajině)? Jinak nás jednoduše uškrtí. Nemůžeme to nechat být, nebo nás okradou o Kaliningrad.“

Je to možné, že má pravdu?

I když se to jeví na první pohled nesmyslné, že by někdo chtěl Rusům vzít Kaliningrad a proč by to mělo být Německo, cosi na tom může být. Nikolaj Patrušev, Sekretář ruské Bezpeční rady přiznal, že nejenže polská rozvědka sbírala informace za účelem vytvoření hromadného povstání v Rusku, ale spolu s nimi se neziskovky, nacházející se na severozápadě Ruska a placené z Německa a z jiných západních států, snažily propagovat německé vlastnictví Kaliningradu.

Patrušev potvrdil, že jejich snaha byla včas odhalena a jejich akce zmařeny. Pouze vloni bylo zjištěno více než 1500 internetových zdrojů, které všechny rozšiřovaly extremistické názory.

Něco jiného musí být ve hře

Tady musí spolehlivě být jiné důvody než ty, které jsou nám předkládány, pro vyhnání Rusů z Ukrajiny. Tady je nějaký tajný plán a získání Ukrajiny na stranu Západu, aniž by ji k Západu přiřadili, takže zůstane jako panák na boxování z obou stran, je pro všecky příliš důležité na obyčejnou zápletku jednoho státu proti druhému.

Jak to, že najednou všem záleží na Ukrajině a na jejím dobytí, na poražení Ruska, na získání Krymu a Donbasu? To všecko jsou zjevně pouhé záminky k rozpoutávání většího a většího vojenského konfliktu. Že by byl Západ opravdu tak hloupý a chtěl by opravdu vyvolat jadernou válku i když je jisté, že by nás všecky zničila?

Někteří spekulují, že všichni milionáři a jiní boháči se již postarali o své zázemí na jižní polokouli, což zahrnuje Jižní Ameriku, Nový Zealand, Australii a snad i část Afriky. Oni si totiž myslí, že když je země kulatá, tak že tam jaderný odpad nikdy nedoletí. Jenže v tom se mohou mýlit, protože my doopravdy nevíme jestli je země kulatá, nebo ne. Podle nových zjištění to vypadá, že doopravdy nevíme jakého tvaru naše země je.

Historie Kaliningradu

Kaliningrad byl založen v r. 1255 a bylo to původně německé přístavní město, nazvané Königsberg. Bylo to hlavní město Východního Pruska, což dává pocit, že Polsko prakticky neexistovalo, anebo to byla pouze velice malá země. Po 2. světové válce, v r. 1945 bylo město přiděleno Sovětskému svazu a o rok později bylo přejmenováno na Kaliningrad. Snad to byla náhrada za 27 milionů sovětských životů, zbytečně utracených v bojích s německou armádou.

Celé město bylo pak znovu vybudováno a stalo se podstatným průmyslovým a obchodním střediskem a také významnou vojenskou základnou. O další rok později byla původní německá populace vystěhována do Východního a Západního Německa. Na jejich místa přišly tisíce lidí z Ruska a Běloruska a město pak bylo uzavřeno cizincům až do r. 1991.

I jiné zdroje potvrzují

Thomas Röper, původem Němec, žijící ve Svatém Petrohradě píše, že litevská provokace vůči Rusku nemůže být přeceněna. Litva záměrně zastavila přísun zboží do (a z) Kaliningradu, což je ve skutečnosti spojení mezi hlavním územím a jeho oddělenou částí.

Když v r. 2002 vstoupila Litva do Evropské unie, jedna z podmínek jejího členství byl dohoda, umožňující Rusům přístup do Kaliningradu skrze jejich území. A teď, Litva tuto smlouvu s plnou podporou Evropské unie porušila. Je možno takovým zemím a územním spolkům věřit? Je možno věřit někomu, kdo uzavírá smlouvy na všech stranách a pak je nedodržuje?

Moskva by si mohla přístup do Kaliningradu vynutit vojenskou mocí, ale to určitě neudělají. Taky nic takového udělat nepotřebují, protože zásobování Kaliningradu je stále ještě možno docílit skrze mořské cesty, i když toto bude komplikovanější a možná i dražší. U lodní dopravy dochází také často ke zdržení, kvůli vlivům počasí na plavbu.

Litva se neosvědčila hned od samého začátku. Jakmile ruská vojska vtáhla na Ukrajinu, Litevci odvolali svého velvyslance z Moskvy. A hned na to neváhali zhoršit napětí mezi oběma zeměmi tím, že si dobrovolně znepřátelili svého mnohem mocnějšího souseda a spoléhají na pochybnou a nevyzpytatelnou pomoc zemí a politických spolků, které nedodržují sliby a smlouvy.

Z přiloženého obrázku můžeme vidět, že zabrání Kaliningradu, bylo s největší pravděpodobností plánováno od samého začátku konfliktu. Proč jinak by byla NATO vojska v Litvě vedena Němci?

Nakonec se přece našlo řešení!

Evropská unie právě připravuje dokument, který umožní Rusům dovážet zboží, na které byly uvaleny sankce, i do Kaliningradu! Prý znovu prozkoumali podmínky sankcí a zjistili, že když Rusové převáží zboží „z Ruska do Ruska,“ tak by se na ně sankce neměly vztahovat!

Zástupce Litvy v Evropském parlamentu, Petras Auštrevičius okamžitě protestoval a prohlásil celou situaci za „nekompromisní.“ Podle něho, jestliže bude tento dokument opravdu přijat, tak Litva zůstává sama, bez jakékoliv podpory Unie a ještě ke všemu, Rusko tím vyhrává. Podle něho, to je něco nevídaného a je to nezákonné!

———————-

* Mike King: „The Bad War; The Truth Never Taught about World War II.“ 2015

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...
24 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)