Až sečtou hlasy u Orbána, začne to. Vyoral zná scénář

Nejsem úplně sečtělý a uvědomělý ohledně formální či oficiální subordinace a pravomocí jednotlivých funkcí. Myslím, že Petr Macinka své pravomoci nepřekračuje, nicméně samozřejmě dává soudruhu Pavlovi kde co dost okatě „sežrat“. Tak trochu si kluci navzájem do svých zájmů házejí vidle. Fakt je takový, že soudruh generál se chová jak rozmazlený spratek, který žaluje, takřka brečí před novináři, jezdí si za naše po všech čertech, pro svou rozvědčici bezprecedentně vyškemral balík na značkové hadry a kaviárové tousty a neustále se dožaduje kde čeho. Na jednu stranu se ohání ústavou, zákony, pravomocemi a na straně druhé si něco ohýbá a vykládá tak, jak se to hodí do krámu jemu a zejména agentu Kolářovi coby jeho přiznané a veřejně akceptované šedé eminenci.

Kromě toho nám zřejmě prezident bude kandidovat znovu, protože prý žádného jiného lepšího kandidáta nevidí. Není to hodno obdivu, jak má Petr Kolář generála vycvičeného? Kdyby viděl někoho lepšího, zasalutoval by, zahlásil „během mé služby se nic zvláštního nestalo“ a přenechal místo novému a lepšímu kandidátovi. Ale takhle to holt musí vzít na sebe.

Když jsme tak u té vojenské situace, v Íránu budeme mít prý 14 dní příměří. Myslíte, že je to způsob, jak válku dostat z obecného povědomí a pak ji ukončit?

Samozřejmě i to může být cesta. Ale dle mého na ukončení války zatím nedozrál správný čas. Politruci dosazení do čela jednotlivých států ještě musí trochu oškubat nás plebs prostřednictvím navýšení veškerých cen skrze dražší pohonné hmoty a Izrael, ohánějíc se nekonečným příběhem o antisemitismu všude, kam se podíváš, zřejmě touží svou prodlouženou válečnou rukou v podobě USA řádně rozvrátit, oslabit, přetransformovat nehodící se režimy na Blízkém východě. A co se týká příměří? Rád bych se pletl, ale USA a Izraeli se dá věřit asi jako programu Apollo. Tedy leda slepě či zaslepeně.

Na Výboru pro mediální záležitosti volili poslanci kandidáty, pro které pak budou moci hlasovat poslanci na plénu. A co se nestalo, lidovec Daniel Herman dostal 15 hlasů ze šestnácti a Stanislav Berkovec z ANO 13 hlasů. Jinými slovy, opoziční poslanci podpořili Berkovce, aby vládní podpořili Hermana. Jenže se na to přišlo a teď poslanci ODS dělají důkladnou soudružskou sebekritiku. Co si myslíte o této epizodě? Je to trapné, zábavné, nebo prostě klasická česká politika?

Myslím, že to není nic překvapivého. Jde dle mého o pokračování klasické soudružské politiky tak, jak se u nás dělala už před řízeným převzetím moci v devětaosmdesátém. Konsensus a společné hlasování se z logiky věci u politických stran docela předpokládá, ale v některých otázkách je třeba umět použít i vlastní hlavu a nejen být hlasovací rukou papalášů nade mnou. To myslím teď obecně, nejen ve výše zmíněném případě, který je v zásadě zcela marginální.

Televize Nova rozjíždí kampaň „Hejt není názor“. S klipem, kde herečky a herci čtou, co jim „pěkného“ lidé napsali. Akorát jsou to tak nějak osobnosti pouze z jedné strany mediální a názorové scény. Už se také objevilo podezření, že je to součást kampaně na zrušení anonymity na internetu. Co na to říkáte?

Tak politické školení mužstva, tedy diváků a spoluobčanů, musí pokračovat stále a na věčné časy. Samozřejmě ve jménu dobra, pravdy a lásky. Že hejt není názor, ale hejt ví každé malé dítě, takže už samotný název kampaně je zavádějící. Zajímavé, že propagandisti, kteří s projektem přišli, nevyužili třeba služeb a příspěvků psychopata a jakože novináře Tomáše Etzlera. Tam by to měli dva v jednom. Známá osoba – neb o osobnosti se u Etzlera mluvit opravdu nedá – která by přečetla vlastní příspěvky a pak se pozvala k někomu osobně, aby mu to řekla ještě do očí. Jinak herci, kteří čtou ony hejty, které jsou jim – budeme-li jim tedy věřit – adresovány, mi připadají… směšní, směšně vážní, trapní, ublížení? Nemůžu najít ideální výraz. S hejty a nenávistí se setkáváme všichni, ať už v reálném, nebo online životě. Člověk s hlavou na krku, který netrpí vztahovačností a má dostatečný nadhled, se musí umět vyrovnat i s hejty, nenávistí, kritikou… Mám obavu, že oni herci a řada dalších velmi často uvědomělých lidí často a rádi po orwellovsku zaměňují kritiku – nezřídka oprávněnou – za ony hejty. Nejradši by zřejmě, aby jim všichni tleskali jak ovečky na Letné. Tak to ovšem nechodí. Důležité je si uvědomit a mít na mysli, že to, co říkáme a píšeme o druhých, vypovídá často mnohem více o nás samotných než o nich. To platí samozřejmě i o mně a jsem si toho vědom. Jdu s kůží na trh – na poměrně křehký a kontroverzní – takže holt stejně jako umělci a kvazi umělci i já musím počítat s tím, že se krom souhlasných komentářů a příspěvků objeví i ty nesouhlasné, kritické – někdy konstruktivní, někdy méně, nebo dokonce nenávistné a zcela mimo mísu. Tak to holt je. Ano, online prostředí a pocit jakés takés anonymity nám někdy tak trochu dává křídla a otvírá naše černé schránky, ale je potřeba se nebrat příliš vážně. Tak jak to právě nezřídka dělá řada oněch kvazi umělců všeho druhu a poddruhu.

Tento víkend se konají volby v Maďarsku. Co se podle vás stane, když Orbán prohraje?

Když prohraje, tak mediálně-politický hlavní proud bude skákat radostí a opěvovat spravedlnost a krásu jakože demokracie a inteligenci maďarských voličů. Větší rozruch spíše nastane, když vyhraje. Pak od mediálně-politických štěteček a štětečků uslyšíme jistě nemálo zaručených dezinformací – pardon, ověřených zpráv – ohledně ruského vlivu a vměšování se, o zmanipulovaných volbách, zmanipulovaných nebo hloupých voličích a o tom, jak Maďarsko nepatří do Evropy a ochromila ho diktatura. Z hlediska globálního, pokud Orbán prohraje, pak můžeme přijít o jeden z mála států, který občas dokáže oponovat diktatuře Evropské utopie. Jelikož z nějakého zvláštního důvodu je Orbánovi povoleno jednou za čas něco prorežimního a prosystémového zpochybnit a vymezit se proti tomu.