
A v dáli štěká pes
MONIKA ČÍRTKOVÁ
V ruchu kolem znovuvyhlášení nouzového stavu poněkud zaniká jiný, čím dál zjevnější fakt: protiepidemický systém PES je nefunkční.
Vláda se jím ani na podzim neřídila zcela důsledně, ale v novém roce na něj už zcela rezignovala. Ačkoliv čísla ukazovala na čtvrtý stupeň, opatření odpovídala stupni pátému. Nyní se navíc do pátého stupně znovu vracíme, takže dochází k tomu, že místo aby se opatření přizpůsobila konkrétnímu stupni PSA, raději se PES přizpůsobil opatřením a sám vyskočil o laťku výš. Je to asi dobře vychovaný pejsek.
Ani pátý stupeň opatření nás neochránil před tím, abychom do pátého stupně rizika znovu vstoupili.
Co z toho vyplývá?
Předně, existuje něco jako předvídatelnost konání správních orgánů. PES sice není žádný zákon, nicméně situace, kdy vláda vyhlásí, že bude postupovat nějakým dopředu určeným, předvídatelným způsobem, a pak se tak nechová, je v právním státě zásadně špatně. Občan či podnikatel, který očekával, že ve čtvrtém stupni bude mít možnost něco konat, byl brzy konfrontován s faktem, že tomu tak není.
Je otázka, zda má tato nepředvídatelnost chování státních orgánů nějaké právní důsledky; na to by mohly odpovědět v poslední instanci až soudy. Ale rozhodně bych se nebála tento argument využít v nějakém sporu alespoň podpůrně. Proč neodpovídají omezení svobod předem přijaté a veřejně vyhlášené metodice?
Nepředvídatelnost a svévole není zrovna tím, co by státní správě slušelo.
Dále je vhodné podívat se, kdo tento systém konstruoval a co pro autory i zadavatele z jeho nepoužitelnosti vyplývá. Už krátce po zveřejnění systému se veřejnost pozastavovala nad tím, že mezi tvůrci není žádný lékař. Nebyl tam vůbec nikdo, kdo by někdy léčil pacienta s nemocí Covid. Plody tohoto přístupu nyní sklízíme a je to velmi poučné. Tvořit nějaké tabulky a systémy od stolu, odtrženi od reality, bez potřebné odbornosti, bez zkušeností z praxe, bez reflexe potřeb občanů i státu, se nemůže vyplatit. Výsledky zvoleného technicistního přístupu nejsou povzbudivé: řada odvětví je ekonomicky zcela zdevastována, vzdělávání dětí a studentů obětováno, společnost rozklížena, zato nemocnice plné, virus se tu nerušeně šíří a v počtu nakažených trháme rekordy.
Něčemu takovému jistě nebudeme říkat funkční systém.
Kdo za to nese odpovědnost?
Bude zajímavé sledovat, jak na to budou reagovat tvůrci systému. Přiznají chyby, vyvodí z nich důsledky? Přizvou příště moudřejší kolegy, aby jim pomohli?
Nebo budou osočovat ty, kdo mají na přijatá opatření jiný názor? Pokusí se vyloučit z diskuse kritiky?
Myslím, že vhodná strategie se přímo nabízí.
Proč přiznávat, že PES nefunguje?
Lépe je říci, že nám náš krásný, povedený, funkční systém kazí ti zpropadení lidé.
- Monika Čírtková, fb