A to ještě ani nevstoupili

Sledujete situaci v Gruzii? Než se dostaneme k věci, dovolte mi krátkou rekapitulaci. V Gruzii byly parlamentní volby, které byly řádně vyhrocené, protože od roku 2008, kdy Gruzie dostala pozvánku do NATO a Michálek Sakašvilli se pokusil vojensky obsadit Jižní Osetii (v době Olympiády), je Gruzie pořádně natlakovaný papiňák. Všichni se tam těší na evropské dotace, protože to dělá u nás tu prosperitu, že jo a zároveň tam mají tak nějak vyzkoušené, že není radno dráždit ruského medvěda. Končívá to okusováním kravaty…

Ve volbách zvítězil Gruzínský sen, což je podle našich mééédií proruská strana, která chce Gruzii strhnout do postsovětského Mordoru, nota bene když si dovolila zjara prosadit obdobu amerického zákona FARA proti vlivu zahraničních neziskovek, kterých tam mají tři pr… objemové jednotky. Jako ostatně všude, kde je měkký podbřišek Ruska a dala by se tam umístit nějaká ryze mírová americká základna typu Camp Bondsteel.

Opozice tohoto Gruzínského snu, to je taková naše čtyřkoalice. Jsou to také čtyři strany a mají v čele tamní prezidentku, která jako kdyby Petru Pavlovi z oka vypadla… Nebo lépe, jako by vypadla z oka Kolářovi s Pojarem. Ta používá stejnou rétoriku jako liberálové u nás, ohání se evropskými hodnotami, evropskou cestou a dší síru na jejich místního Orbána, který si dovolil nešlapat brázdu.

Pak byly volby. Měly hojnou účast, sledovali je pozorovatelé OBSE a nenašli žádné velké problémy, snad kromě jednoho, že státní televize poněkud nadržovala Gruzínskému snu… To samozřejmě u nás nemáme, naše Česká televize je naprosto objektivní a měří všem stejným metrem. Obzvlášť Václav Moravec… a nebo Daniel Takáč. Jinak se neprojevily žádné ruské speciální diverzní operace, žádné falšování voleb a výsledkem bylo, že Gruzínský sen dostal padesát čtyři procent a proevropská čtyřkoalice jen třicet sedm.

A od té doby se tam demonstruje… prezidentka to organizuje, požaduje anulování voleb, protože vítězství Gruzínského snu je jasný důkaz, že se podvádělo. Prezidentka vyzývá mezinárodní společenství – tedy EU a USA, aby stálo za gruzínským lidem, který chce do Evropy… už se mluví o tom, že do Tbilisi dorazili odstřelovači z Ukrajiny (gruzínská legie), aby oplatili přátelské služby z Majdanu. Zatím tam ještě nedorazil Jaromír Štětina, aby jedním pohledem z okna poznal, že střílejí vládní Berkuti a ruské tajné služby.

Ale dorazil tam Orbán… pogratuloval premiérovi, řekl protestujícím lidem na náměstí, že jsou idioti, co stahují zemi do neštěstí anechal se od hlupáků vypískat. Joseph Borell, náš skvělý unijní „ministr zahraničí“ se od jeho cesty hned distancoval… Orbán prý nemluví za EU. Sice jí teď předsedá, ale pravdu mají nevolení eurobyrokrati, jasné?

Ládik Větvička do Gruzie pravidelně jezdí a už delší dobu prohlašuje, že tyto volby prostě povedou k výbuchu a k občanské válce… Jestli to tak opravdu bude, to nevím, ale chybí opravdu jen nějaké to stříleníčko a užitečný idiot, který se po smrti dostane do nejhlubšího pekla, protože bude mít na rukou krev tisíců a tisíců nevinných lidí, ale kterému to teď ještě nedochází a podepíše se pod prohlášení, že za všechno může Putin. (Jaromíre, máš to za pár a doufám že se budeš za Ukrajinu smažit alespoň tisíc let)

Proč to všechno píšu…

Já jsem teď u sebe na blogu vedl docela zajímavou polemiku s několika čtenáři o našem odchodu z EU a samozřejmě jsme došli k tomu, že Czexit je úplně to nejvíc důležité a je to to první, co se musí udělat a kdo řekne, že to nebude tak jednoduché, ten je vlastizrádce. Je třeba nehledět nalevo ani napravo a prostě Unii i NATO okamžitě opustit bez ohledu na následky… Na Alternativě vždycky dojdete k tomuto výsledku.

Tak se teď v Gruzii můžeme podívat, jak to vypadá, když se z EU odchází. A to by na tom Gruzie teoreticky měla být lépe než my, protože ji EU neobklopuje ze všech stran. Také by na tom měla být líp, protože v EU ještě ani není, dokonce není ani v NATO. Jen existuje velmocenský zájem, aby v EU i v NATO byla, protože klacek na Rusko je klacek na Rusko.

Ještě nevíme, jak to celé dopadne, ale už teď můžeme s plnou vážností říci, že z EU a NATO se odchází za velkých pouličních bouří, které koordinuje přímo prozápadní prezidentka. Odchází se za řevu celého Západu, kde je Orbán stále jen hlasem volajícího na poušti. Odchází se a do země přijíždějí odstřelovači i noví Štětinové, kteří potvrdí tu správnou prozápadní verzi událostí. Jsou tam malý krůček od toho, aby odcházeli krvavě a nikdo vlastně nevíme, na čí straně jsou bezpečnostní složky, takže to klidně může dopadnout i tak, že se krvavě odejde přímo do náruče NATO a další války s Ruskem.

Možná proto ani Orbán neodchází z EU a Erdogan neodchází z NATO. Platí se za to vysoká cena. V penězích i v životech.

Gruzie do EU ani nevstoupila a přesto ji nenechají v klidu odejít. Nevstoupila ani do NATO, ale přesto ji nenechají na pokoji. Dívejme se pozorně. V příštích dnech uvidíme, jaká je cena za opuštění Západu. Máňa říkala, že volby v tomto ohledu nejsou směroplatné a nikdo se na ně nebude ohlížet.