Jak se připravit na pandemii koronaviru?

Tedy… ještě pořád se víc přikláním k názoru že není důvod k panice a stále si ještě držím paranoidní přesvědčení, že se především někomu hodí vyvolávat globální strach, protože z toho bude globální poptávka po vakcícnách a z toho pak bude neskutečné množství prachů v několika málo kapsách. Ještě bych to viděl tak na dva týdny strašlivého šíření a pak úlevného průlomu nového antivirotika u kterého nám pro jistotu ani neřeknou, která firma Bayer ho vyvinula, pak vlády nakoupí dávky a pak to skončí. 

Ke svému postojí jsem dospěl následující úvahou: 

Za normálních okolností nám Česká televize nikdy neopomene při jakékoliv zprávě z Číny vysvětlit, že je to brutální diktatura, která je odpovědná za všechnu bídu světa za kterou není odpovědné Rusko. V Číně otevřou most, postaví loď nebo dokončí železnici přes Tibet a kromě uchvatných záběrů na nový technický  zázrak nám nikdy neopomenou sdělit, že úspěchu bylo dosaženo díky porušování lidských práv, nedodržování bezpečnostních pravidel a podobně. Prostě Čína se u nás roztahuje, lže jako když tiskne a je třeba ke keždé informaci z Říše středu přistupovat s krajní opatrností. 

Teď nám tu řádí Koronavirus a podle České televize nebo Novinek je jen 5000 nakažených. Kdo to říká? Čínské úřady.  Kde jsou novináři pravdy a lásky, kteří za každou informací z Pekingu vidí ďáblova osidla? Už několik dní nám bez problémů přetiskují to, co Čína oficiálně vydává světu a ještě nám ukazují nemocnici postavenou za šest dní. 

Kupodivu jsou to opět alternativní média, která citují různé čínské disidenty, kteří mluví o desítkách tisíc nakažených. Marian Kechlibar dával zajímavý odkaz na tiskovku z Honkg-Kongu, kde se mluví o čtyřiceti tisíc nakažených. Dokonce i takový přízemní Vidlák jako já získal dostatek odkazů na různé insidery, kteří mluví o úplně jiných číslech než Novinky. 

Sakra čím to je? Normálně jsou zprávy o Číně plné agentů, Huaweie, vítězoslavně odhalených lží… každý blbec si může najít na youtube chudáky utlačované čínské disidenty, kteří říkají něco jiného než oficiální agnetury, ale z ničeho nic tito hoši nestojí našemu mainstreamu za zmínku. Ale co řekne Peking, to se přetiskuje jako slovo Boží. 

Člověka to přímo nutí si myslet, že buď se tu lže na druhou a sledujeme dokonalou globální reklamu na novou koronavakcínu a nebo tam v ČT  jen tak přetiskují čínské zdroje,  protože jim nikdo ještě neřekl, co si mají myslet. To jen tak, až se zase budou na Kavkách divit, proč lidi čtou fake news… 

Připusťme ovšem i opačnou variantu –  že jsme svědky slušné pandemie, neboť uvedený koronavirus má dlouhou inkubační dobu, dává si načas s příznaky a ve chvíli, kdy se projeví, už dávno stihl nakazit celé své okolí. Představme si proto opravdu vážný problém, kdy se přestává létat letadly, chodit do školy, chodit nakupovat a možná nakonec i chodit mezi lidi. Přidejme si hroutící zásobování i služby a pojďme si povědět něco o té skutečné nefalšované soběstačnosti, kdy nemáte za zády plný supermarket ze kterého si dovezete vše potřebné, kdy celkem nic nefunguje nebo to funguje špatně a vy s tím musíte žít.

Rovnou řeknu, že pokud něco takového nastane, ve městech jste všichni vyřízení. V takovém případě si najděte svého nejbližšího mafiána, upište se do jeho služeb a dělejte co mu na očích uvidíte. Pouze mafián si hrubou silou udrží kontrolu nad tenčícími se zásobami a při trošce štěstí z toho něco dostanete. Tento recept byl nejlepší na přežití jakékoliv městské katastrofy od hurikánu Katrina až po Stalingrad.  Dokonce i v té Osvětimi, sovětském Gulagu nebo v Pol-Potovské Kambodži to fungovalo. Dělejte poskoka kápovi, zekovi, plukovníkovi, nebo donu Corleonovi. Existují i další mnohem čestnější možnosti, ale vaše šance jsou o dost menší. Švejkovská rada tedy zní – nechte si hrdinství až budete psát paměti a v mezičase dělejte cokoliv, co po vás bude chtít váš nový místní císař. 

Pokud jste na vesnici, máte studnu, kamna na tuhá paliva a nějakou tu zásobu dřeva na topení, jste na tom o dost lépe. Pokud se znáte dobře se svými sousedy a běžně si spolu povídáte, zřejmě si dokážete navzájem pomoci a zorganizovat se, protože jeden dům, jedna studna a jedny kamna zajistí základní potřeby pro víc než jednu rodinu. Pokud jste rozhádaní, zřejmě si na vás někdo s chutí smlsne. 

A nyní k potřebám – kupte si nějakou starou kuchařku nebo příručku moderní hospodyně nejlépe tak z roku 1910. Dobové češtině ještě budete rozumět.  To můžete udělat hned, není to tak velká investice, nejvíc se z ní naučíte a i když to teď nevyužijete, společnost se mílovými kroky žene k jiným průserům, takže znalosti se vám budou hodit vždycky. 

Ještě před sto lety bylo běžné dělat si zásoby na celou zimu a zároveň skoro nikdo neměl doma ledničku. Kompoty, kysané zelí, konzervy, mouka, těstoviny, rýže… na to nepotřebujete nic speciálního. A to ani na výrobu, ani na skladování. Jeden velký nákup po výplatě vás může hodně přiblížit k několikaměsíčnímu přežití a většina věcí je poměrně laciná. 

Pamatuju si, kdy jsme za dočasné nouze na letních táborech vařili rýži pro patnáct lidí a ochutili jí jednou čtvrtkilovou vepřovkou a k tomu jsme každý dostali jednu nakládanou okurčičku. Když byl hlad, bez problémů to stačilo. Mnohem důležitější totiž je naplnit žaludek než se starat o kalorickou vydatnost. Dejte si hamburger v McDonaldu a za půl hodiny máte znovu hlad i když jste sežrali víc kalorií než kolik na den potřebujete.  Dejte si kroupovou polévku s trochou špeku na vůni a trochou masa – sice vám to tak moc nepojede, ale vydržíte od oběda do večeře. 

A propo – už dlouhou dobu tvrdím, že základem jakýchkoliv zásob by měly být právě kroupy. Výroba krup je extrémně jednoduchá a zvládnutelná i v domácích podmínkách. Dvousetlitrový sud ječmene, k tomu starý žernov, píchačka na kroupy, případně několik stočených plechů ze struhadla vám zajistí móře jídla s téměř neomezenou životností. Kroupy jsou na polévku, kaši, poslouží místo rýže, jsou vydatné a hůře stravitelné, to znamená, že si v žaludku poleží a vy nebudete mít hlad. Zároveň se do nich slušně nasákne nějaký ten tuk i glutamát, takže se dají ochutit na milion způsobů. Navíc vám bez problémů budou saturovat chybějící pečivo a mají i dost vitamínů proti kurdějím. Kroupy jsou zároveň o dost levnější než rýže. 

Základní výpočet chudého přežití – 300 kg krup, těstovin nebo rýže na osobu na rok. Pokud k tomu dokážete přidat trochu živočišné bílkoviny v podobě masa, omastíte si to trochou tuku, zajíte trochou ovoce nebo zelí, přežijete docela komfortně a na konci budete i dobře vypadat. Pokud budete mít navíc ještě i brambory, jste vysmátí – ale ty už potřebují trochu infrastruktury na uložení. 

Na uvedenou stravu vám stačí hrnec a místo na vaření. V Monglsku se vše uvaří v jedné vodě na jednom hrnci v jurtě… Nepotřebujete troubu, nepotřebujete pekáče, nepotřebujete konvektomat. Nepotřebujete moc místa, nepotřebujete nic složitého. Postavit hrnec s vodou na oheň dokáže i pražský metrosexuál. 

Já jsem v případě podobných problémů poměrně v pohodě. Zabíjačky jsou v plném proudu, čeká mě zabití čtyřsetkilového čuníka, který mi zařídí dostatek sádla na celý rok. Mám zavařené masové konzervy, mám studnu, mám kotel na tuhá paliva. Mám spížku plnou kompotů a marmelády, mám dostatek dezinfekce v podobě kořalky, mám dostatek dalšího alkoholu na případné obchodování. To fungovalo také vždycky a všude. 

Mám několik tun obilí a půlka z toho se dá použít na výrobu krup. Píchačka na kroupy je můj sen a doufám, že ji letos konečně postavím. 

Kdybych ale tohle všechno neměl a myslel si, že fakt bude zle, šel bych k prvnímu Vietnamcovi do obchodu, skoupil bych jeho velké pytle s rýží, koupil bych kroupy a co nejvíc těstovin. K tomu bych se snažil sehnat co nejvíc masových konzerv a houby by mi záleželo, zda je to vepřovka nebo játrová paštika. Pokud by už bylo vyprodáno (nebo vykradeno), snažil bych se alespoň sehnat arašídy nebo jiné oříšky, protože to je také tuk. Nekupoval bych nic, co potřebuje ledničku nebo co se rychle zkazí. Koupil bych si co nejvíc dochucovadel, aby mi opakující se stejné jídlo nelezlo krkem. Ve většině konzerv je dostatek soli i cukru, pokud bych je použil, už bych nesolil. Pokud by mi ještě stačily peníze, koupil bych pak ještě čokoládu.

Nezapomněl bych na laciné mýdlo – ideálně kýbl mazláku. S tím umyjete sebe i nádobí, málo toho spotřebujete a je to levné.  

Přestal bych topit uhlím a zapnul plynový kotel, aby mi uhlí vydrželo co nejdéle, až plyn vypnou.

Já bych snadno uložil i brambory, ale kdybych neměl sklep, snažil bych se sehnat jakoukoliv sterilovanou zeleninu. Jde o vitamíny, ne o chuť. Nebo bych vzal první plastový kýbl, našlapal do něj zelí  a přikryl nějakým víkem. Stačilo by to. 

A domluvil bych se s kamarády, ať se nastěhují k nám, protože dohromady se nám to lépe potáhne. Bude se nám lépe shánět, pěstovat i bránit. Nastavil bych život na denní dobu – to znamená vstávat za úsvitu a chodit spát za tmy. Vstávat dostatečně brzy, aby se co jevíc udělalo za světla. Aby se baterky a svíčky šetřily na skutečnou potřebu. 

A hlavně – organizovat se. Tak jak to dělali komunisti v koncetrácích, jak to dělali tajní evangelíci po Bílé hoře. Za každou cenu držet komunitu. Stroje možná namelou mouku, ale neuhlídají jí. Traktor možná zorá pole, ale nepostará se o něj. A žádný stroj vám neuhlídá a nevychová děti. Organizovat se, organizovat… Osamělý člověk může být ozbrojený po zuby, ale vždycky nakonec usne…