Babišovo tajemství víry

Bohuslav Sobotka (ČSSD) a Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) vůbec nepochopili s kým vlastně do společné vlády v roce 2013 jdou a zůstanou tak navždy hlavními viníky Babišova vzestupu. Změnou lustračního zákona umožnili regulérnímu agentu StB stát se ministrem financí, místopředsedou a posléze i předsedou vlády. Nástupce Bohuslava Sobotky, Jan Hamáček, je jen pokračovatelem nezměnitelného kurzu a skutečnou epizodou …

Po několikaletém přemýšlení nad politickými úspěchy A. Babiše, jsem objevil, že hnutí ve své podstatě existuje, jen jsem si to nechtěl připustit; nechtěl jsem si přiznat, že Andrej Babiš zastupuje existující a velkou skupinu voličů. Svádět tento úspěch jen na zdařilý politický marketing není ode mne fér.

Andrej Babiš patří do klubka těch šťastných, které vnitřní debata o morálním relativismu zcela minula. On je totiž jeho produktem – “obyčejným člověkem, který se snaží jen přežít”. Takových lidí najdeme mezi Čechy z období Protektorátu a komunistické vlády dost, možná většinu. Jak říkal Václav Klaus starší ke komunistické éře : Nezahodíme své životy jen pro to, že vládli komunisté, i za komunistů jsme vedli řádné životy, měli své radosti, starosti a sny. Za to si vysloužil nejenom několikeré vyhrané volby, ale také rozhodující podporu komunistů. Z tohoto důvodu je pro mne Václav Klaus, na rozdíl od o řád blbějšího Andreje Babiše, také morálním relativistou. Nicméně jsem ho vždy volil a kandidoval-li by na prezidenta znovu, patřil by u mne k nejváženějším. Václav Klaus, podobně jako Václav Havel, však plnili, na rozdíl od Andreje Babiše, který vládne v dějinně tuctové době, historickou úlohu ve změně politického režimu.

Andrej Babiš podobnou větu o životě za socialismu použít nemůže, na rozdíl od Klause, byl kariérním komunistou a agentem StB. Babiš používá právě o ten řád horší argumentaci : Omlouvá se tím, že se choval jako většina. V tom však pravdu nemá, většina lidí necestovala po světě, nestudovala v zahraničí a neměla bankovní účet ve Švýcarsku. Podstatě podpory Babiše to však nijak neublíží, podstatou je společná minulost, tedy to tolik pochopitelné rozkrádání “socialistického vlastnictví”.

Podobný skupinový morální defekt bylo možné spatřit u sovětských komunistů (zejména ve dvacátých a třicátých letech), kdy se většina z nich podílela na vraždícím běsnění sovětského venkova, pravoslavné církve a intelektuálů. Vytvořilo to mezi komunisty pevné pouto, jakési “společné tajemství víry”, jak o něm psal Paul Johnson ve své knize Dějiny 20. století.

Voliči Andreje Babiše našli silnější společný hegemon, než u Václava Klause. Zatímco Klaus apeloval na svobodu podnikání a skutečnou lidskou práci, Babiš je symbolem rozdávání peněz, které se všude valí, jen je sebrat a rozdat lidem. To Čechy vskutku fascinuje. Babiš totiž působí jako tajemstvím zahalený akciový trh, na kterém se dají vydělat miliony, stačí mít štěstí nebo lépe řečeno působí, jako výhra ve sportce, kdy se zkrátka může stát, že budete z ničeho nic a rázem bohatý. Mnohým se může zdát taková politická konstrukce vrtkavá, to však neplatí o třiceti procentech voličů Hnutí ANO 2011.

Nejsem tak dobrý, abych mohl schvalovat zlo, se říká. Lidé potřebují dobrý vzor, ne špatný. V tom spatřuji největší nebezpečí vlády Andreje Babiše. Babiš mluví při oslavách 17. listopadu, že ho mrzí nedostatek odvahy bojovat proti komunismu a cení si těch, kteří takovou odvahu měli. To je však jen další tajemství víry ve svatého Andreje. Andrej Babiš nebyl jako my a hlavně jím nebyl ani v devadesátých letech, o kterých sebevědomě hovoří, jako o “rozkrádačce”. Byl té doby aktérem.

Babiš není jako my, necítím žádnou sounáležitost s jeho osudem – vzestupem ani pádem. Je produktem morálního relativismu, který jsme si zvolili už v prosinci roku 1989, když komunisté jednomyslně zvolili Václava Havla prezidentem republiky …